"Netradiční" smuteční obřad
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
"Netradiční" smuteční obřad
Ahoj,
ráda bych otevřela diskuzi a udělala si takový malý průzkum na téma „netradičních smutečních obřadů.“
O smrti se obecně moc nemluví, protože se to „prostě nehodí, je to nepříjemné, zraňuje nás to,…“ Já bych ráda tohle tabu trochu víc nabourala, protože mi to přijde důležité.
Sama, byť mám teprve 23, jsem pochovala větší část mé rodiny a dneska už vím, že rozloučení vlastně nemuselo být vůbec v té hrozné pohřební síni, ve které se to střídá jak na běžícím páse (pardon), ale celý obřad se mohl pojmout vlastně úplně jinak a mnohem individuálněji, lidštěji. Možná bych celý proces truchlení pak zvládala lépe, kdo ví.
Zajímalo by mě, co si o tradičních pohřbech myslíte vy, případně, co s vámi dělá myšlenka alternativních obřadů - př. setkat se na jedno odpoledne se všemi, kteří se chtěji rozloučit, zavzpomínat na zesnulého, u toho si udělat nějaký rituál na rozloučenou (např. popel vysypat do vykopané jámy a zasadit strom), nebo se setkat tam, kde to zesnulý měl rád. Popovídat si, společně si pobrečet, udělat si třeba piknik, cokoliv vás napadne.
A další otázka, jestli byste takovou možnost využili, ať už pro někoho, s kým jste se rozloučili, nebo třeba i pro sebe?
Předem moc díky za odpovědi i váš čas. 
Kristýna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
@Chantalle píše:
Ahoj,ráda bych otevřela diskuzi a udělala si takový malý průzkum na téma „netradičních smutečních obřadů.“
O smrti se obecně moc nemluví, protože se to „prostě nehodí, je to nepříjemné, zraňuje nás to,…“ Já bych ráda tohle tabu trochu víc nabourala, protože mi to přijde důležité.
Sama, byť mám teprve 23, jsem pochovala větší část mé rodiny a dneska už vím, že rozloučení vlastně nemuselo být vůbec v té hrozné pohřební síni, ve které se to střídá jak na běžícím páse (pardon), ale celý obřad se mohl pojmout vlastně úplně jinak a mnohem individuálněji, lidštěji. Možná bych celý proces truchlení pak zvládala lépe, kdo ví.
Zajímalo by mě, co si o tradičních pohřbech myslíte vy, případně, co s vámi dělá myšlenka alternativních obřadů - př. setkat se na jedno odpoledne se všemi, kteří se chtěji rozloučit, zavzpomínat na zesnulého, u toho si udělat nějaký rituál na rozloučenou (např. popel vysypat do vykopané jámy a zasadit strom), nebo se setkat tam, kde to zesnulý měl rád. Popovídat si, společně si pobrečet, udělat si třeba piknik, cokoliv vás napadne.
A další otázka, jestli byste takovou možnost využili, ať už pro někoho, s kým jste se rozloučili, nebo třeba i pro sebe?
Předem moc díky za odpovědi i váš čas.
Kristýna
Mamince umřela kamarádka a sešli se všichni v lese, protože tam už byl rozprášen její mnažel - myslivec a rozprášili tam i ji. Ať jsou spolu. Líbí se mi to moc. I to, že mamka chodí za ni prostě do lesa a povídá ji něco tam a ne na hřbitově. Tam akorát každý kouká, jaký kdo má hrob, kdy uklidil, dal novou kytku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Chantalle A maminka samozřejmě nechce do hrobu k rodičům. Ví, jak by to čase dopadlo. Ten zaprášený hrob s uschlou kytkou, protože je daleko. Chtěla by rozprášit někam kam budeme chodit… Nebo do vody, která teče… pak stačí jít ke kterékoliv řece. Tak by se mi to líbilo taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj zakladatelko,
cením jistě podnětné téma diskuze, samotnou mě zajímá, co se tady objeví. Osobně jsem zase na tolika pohřbech nebyla (naštěstí), ale na jednom netradičním přeci jen ano. Byl to obřad dědečka mojí dobré kamarádky, naši rodiče se také přátelili. Její děda byl velký pohodář a srandista a věděl, že nechce aby na jeho pohřbu byl kdokoliv smutný, protože celý svůj život chtěl lidi rozesmívat. „Smuteční“ oznámení zakazovalo lidem přijít v obleku nebo černých šatech, takže většina byla v civilu. Potom si pamatuji, že tam hrála živá kapela (taková dechovka) a zpívali o tom, aby nikdo nebyl v ten den smutný, pořádně se opil v hospodě atd. 
Za mě to je docela příjemná změna…samozřejmě, že smrt člověka je vždy smutná, ale proč si z toho neudělat tak trošku srandu a zavzpomínat na milovaného hlavně v dobrém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nikitice
Moc díky za odpověď. Přesně, pro mě bylo těžké na ten hřbitov vůbec jít. Po smrti mámy (umřela, když mi bylo 11), jsem tam poprvé šla až půl roku na to a vůbec mi nebylo dobře z toho, že tam tak „všichni leží.“
Navíc se tam strašně krade a jak píšeš, všichni koukají, co ten druhej má na tom hrobě lepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
také to nemám ráda, přijde mě to nedůstojné, na každého 20 minut a dost.
S dědečkem jsem to udělali tak, že jsme se sešli v malé obřadní síni pohřební služby, kde hrála tiše hudba, každý si zavzpomínal, nechali nás jak dlouho jsme potřebovali, jasně, že to nešlo protahovat na x hodin.
Potom byl převezen na hřbitov, kde byl pohřben do země. Bez hudby. Vše bylo v klidu, bez nervů, důstojné. Na všechno dostatek času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Chantalle Ahoj,
ano, myslím si, že důležitější, než rozloučení udělat tak,,,jak se čeká," je udělat jej tak, jak to zemřelému a pozůstalým vyhovuje.
Obzvláště pohřbívání pod strom se mi líbí. Tebou nastíněná představ pikniku je také báječná. Obecně si myslím, když je hezké, když se ten smutek vystřídá s jinou emocí, se smíchem, radostnou vzpomínkou a co jsem zatím na pohřbech zažil, tak dost často se tak stane ve chvíli, kdy přijde na řadu kar. Potkají se lidé, kteří se dlouho neviděli, mají si co říct, na co vzpomenout (a z vymrzlé obřadní místnosti sedí v teple a mají pití a jídlo, což je kombinace tří věcí, která sama o sobě náladu většinou lepší).
Jak moc nemám rád spojení,,hezký pohřeb," tak někdy mi zní patřičněji, než jindy. Prostě pro pozůstalé ať je to takové rozloučení, které jim dá smysl, pro mrtvého je zase výrazem úcty nad životem člověka, a život je vždy obrovská věc, drama, láska, radost, bolest, takže mi prostě přijde vhodné něco udělat. Ať už tradiční, či netradiční, podle představ nebožtíka, nebo pozůstalých. Kdo bude chtít pomluvit, ten pomluví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Chantalle píše:
@nikitice
Moc díky za odpověď. Přesně, pro mě bylo těžké na ten hřbitov vůbec jít. Po smrti mámy (umřela, když mi bylo 11), jsem tam poprvé šla až půl roku na to a vůbec mi nebylo dobře z toho, že tam tak „všichni leží.“
Navíc se tam strašně krade a jak píšeš, všichni koukají, co ten druhej má na tom hrobě lepší.
No on i každý kouká, kdo k tomu novému hrobu půjde a nejlépe se ještě zeptají. Kdybychom tam jezdili z daleka, tak to i uslyšíme „jsem vám to musela zalít nebo utřít, když nejezdíte“ Chtěla bych si tu chvíli vychutnat třeba u té vody. Pustit věneček třeba po vodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ještě mám jeden netradiční a úsměvný pohřeb, který se týkal dědečka mé kamarádky.
Její dědeček byl do poslední chvíle velký fešák a o ženský neměl nikdy nouze.
Během pohřbu se začali sjíždět různá auta, téměř z celé ČR, niko nevěděl kdo je kdo, při představování každý přijíždějící říkal, jsem syn, takto jich přijelo 9. Vzájemně o sobě doposud nevěděli. Bylo to úsměvné a celý pohřeb byl v uvolněné náladě.
V restauraci jsme se všichni smáli, vzpomínali jaký to byl divoch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi je to hezka myšlenka to se stromy…manžela maminka miluje more a Chorvatsko a chce treba byt rozsypana jednou tam….
Mne zemrel na zacatku roku tatinek, po dlouhy nemoci…nikdy jsme neresili co by chtěl jak udelat, nedali jsme možnost si pripustit ze prichazi konec…
Tata byl fotbalista takze jsme na pohrbu meli dresy, a hrala mu zelena je trava…verim ze by se mu to tak libilo…fotbal byl jeho zivot.
Na konci obradu tam zustala mama a rozloucila se, udalali jsme to co jsme si mysleli, ze by si pral…mamka se nejdriv bala co reknou lidi ale ja rikala ze nam muze bejt prece u prd…. co budou rikat.
- Citovat
- Upravit
Můj manžel ví, že rozhodně nebude platit Melichovi x desítek tisíc za to, aby tam vyprávěli, kdy mi kde co uřízli. Takže moje představa je, že se sejde s blízkými lidmi někde v hezkým podniku nebo třeba u nás na zahradě, ugriluje se, popovídá, poláče, zavzpomíná a pak můj popel odveze do Paříže a vysype do Seiny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Chantalle u nás se dělá posezení s rodinou. A uložení urny 
žádné obřady. Za svůj život jsem toho zažila dost.. nejvtipnější bylo rozloučení s kamarádem, kde začala hrát klasická hudba, po pár vteřinách střih a tvrdý grind. Rodina to nesla možná hůř, ta starší část. Ale vesměs všichni odcházeli a úsměvem, protože přesně to by si kámoš přál 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je mi to líto, s tým tatínkem, přeji ti mnoho sil k překonání velké bolesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikdo z nás si nechce připustit, že se blíží konec a jak vše následně řešit.
Nyní to mám s babičkou, je to zdlouhavé a úmorné, není vhodné, abych se jí ptala jaký pohřeb si přeje, přesto bych to potřebovala vědět, ale jak se zeptat…
Je to vždy jen na nás jestli uděláme pohřeb podle šablony, který je neosobní, nervy drásající, nebo vybočíme ze šablony a i z tak smutné události dokážeme udělat příjemný okamžik, na který rádi vzpomeneme.
Nehledět na konvence, kdo co řekne, neřekne, on se stejně zase někdo najde, kdo řekne, je to jen na nás.
Příspěvek upraven 06.12.22 v 19:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle me je hlavne dulezite to, co si preje ten clovek, muj manzel ma instrukce na zahradni party s burgery, play list vesele hudby a pokyn at prijdou v bile a pripravej si usmevne historky, rozsypat do stinu na plaz, kde se jim bude libit a kde se mnou jednou za cas vypijou kafe a daj si treba zvaro 😂 kdyz mel pohreb muj tatka, nechteli jsme recnika, sespsala jsem vlastni rec formou dopisu, kde jsem tak nejak vypichla nektere casti zivota, ten jsem pak cetla ja.. lidi se do slz smali a to presne jsem si prala, byl to bavic..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
