Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jsem v šestém měsíci, čekám holčičku a někdy si říkám, že ji nechci. Že nevím, jestli ji budu mít ráda. Byla neplánovaná, ale chtěná, mám zázemí, skvělého muže…
Přitom vím, že kdyby se jí něco stalo, tak se zblázním.
Jsem normální? Nebo mám plodovou vodu na mozku?
@jenny.fields píše:
Hormony, strach ze změny života.
Přejde to neboj
Taky myslím ![]()
@Alfhugo píše:
Jsem v šestém měsíci, čekám holčičku a někdy si říkám, že ji nechci. Že nevím, jestli ji budu mít ráda. Byla neplánovaná, ale chtěná, mám zázemí, skvělého muže…
Přitom vím, že kdyby se jí něco stalo, tak se zblázním.
Jsem normální? Nebo mám plodovou vodu na mozku?
Taky jsem to měla
Že by mi bez malé bylo třeba líp (byla plánovaná!), že ji budu muset mít vždycky u sebe, nemůžu jí nechat doma a jet tak si jít nakoupit/do restaurace/kamkoli… A teď? Hele přišlo to všechno TAK strašně automaticky, že se uplně stydím, co jsem si to vůbec mohla myslet! Takže neboj, přejde to ![]()
Hormony…já taky měla strach ( a ten už budeš mít pořád - aby byla zdravá až se narodí, aby nebyla nemocná, aby dobře jedla, aby se jí něco nestalo…až navždy:() ale to je normální,. začni pořizovat výbavičku, probírat se hadříkama a začneš se pořádně těšit:)
@Alfhugo je to normální. mě v těhotenství taky občas napadlo, jestli by to nebylo bez dítěte lepší. můj manžel měl celé moje těhotenství hrůzu z toho, jestli bude umět dítě milovat (nemá dobré zázemí v rodině) a když se syn narodil, tak je mu super tátou. je vidět, že by pro něj udělal cokoliv a zrovna deska mi říkal, že se bojí jestli to druhé (jsem 19tt) bude milovat tolik jako prvního. věř, že oni to po porodu hormony zařídí a do dítěte se zamiluješ ![]()
Já jsem v obou těhu myslela na to, že zemřu při porodu a o děti se bude start tchýně a děti mi budou jíst starý sračky po zbytek života nebo polévky ze sáčku. Po porodu mi to hned přešlo.
Ona totiž vaří pro pionýrský tábor a pak vše mrazí a nemá přehled jak to má v mrazáku dlouho.
@Alfhugo asi je to normální… taky to mám
neplánovaná, ale moc chtěná… sem tam mi to taky přijde do hlavy a v zápětí bych si dala pár facek, protože už teď jí miluju nejvíc na světě a v životě bych jí za nic nevyměnila…
![]()
Jsem v 31tt, čekám holčičku a miminko jsme oba s manželem chtěli, ani jsme se nemuseli nějak snažit „pouze“ jsme si přestali dávat pozor a za 2 měsíce jsem byla těhotná, je fakt, že jediné co nás zaskočilo bylo to, že se to povedlo tak rychle
a přesně to co tu popisujete taky občas mám - někdy si říkám, jaké by to teď bylo kdybych ještě nebyla těhotná, jestli to je opravdu to co jsem/jsme chtěli, jakým směrem nás to popostrčí, jak nás to dítě změní, budu moc třeba na kafe jen já s kamarádkou atd…a pak se za to v zápětí hrozně stydím a bojím se, abych těmi svými „hloupými“ myšlenkami něco špatného nepřivolala
protože když si sáhnu na bříško a cítím jak se hýbe, je to naprosto nádherný pocit a nikdy bych tu naší malou holčičku za nic nevyměnila a to ještě není na světě
![]()
Taky se přidávám do klubu, mám úplně stejné myšlenky. Mimčo plánované, chtěné, povedlo se na první pokus a mě to hrozně zaskočilo - neměla jsem čas to začít pořádně chtít. Je mi to úplně trapné vůči holkám, které nemohou otěhotnět. Na mateřskou se vysloveně netěším, k miminku v bříšku mám zatím dost neutrální vztah - je to holčička a já chtěla kluka a byla jsem přesvědčená, že je to chlapeček.. Přesto ale vím, že kdyby o miminko přišla, tak bych najednou nevěděla, co dál se životem, bylo by to šílený. Prostě protichůdné pocity. Na jednu stranu krásný pocit (když jí cítím kopat), na druhou stranu obavy, strach a nostalgické vzpomínky na bezstarostnou minulost. Voda na mozku
Bude to ok.
@marg taky jsem ze začátku myslela, že to bude kluk
už se ale na holčičku moc těším a spíš mě teď děsí, že se mi za poslední týden asi 2 krát zdálo o tom, že jsme měli kluka…
nevím co by jsme s těmi věcmi dělali, když většina je do růžova!
@marg tak to máme stejně, já taky čekala kluka, kupovala modré věci a když mi řekli, že je to slečna, tak jsem to obrečela…no fakt trubka, spousta lidí se snaží mít aspoň jedno dítě a je jim jedno co, já do toho vlítnu jak strašák do zelí a ještě si budu vybírat ![]()
Jenže pak člověk kouká na ten ksichtík z 3D ultrazvuku a ona má můj nosík a tátovu pusinku a u toho bych si cvrkla do kalhot ![]()
@Alfhugo jj, taky mám všechno modré. Aspoň jsem se tedy snažila nekupovat vysloveně klučičí motivy (traktůrky, vláčky..), takže je to samý medvěd, pejsek..No prostě jsem si myslela, že moje intuice funguje a ono prdlajs. Jsem zaskočená a nejvíc mě štve, jak je každý v okolí šťastný (babičky..atd), že to bude holčička. Já chtěla toho pindíka, no. Takže se s tím nějak srovnávám, do toho ty pocity, jaké to bude..no hrabe mi. Taky na jednom záběru (sice na obyč utz) byla strašně roztomilá. Takže čekám, až mě to chytne. Ale myslím, že to přijde až po porodu.
Holky, přidám se k vám s podobným problémem. Mám v brichu neplanovane miminko, ikdyz teď už očekávané a těšíme se na něj. Každý den se ale moc bojím, si říkám tak a teď mi praskne voda nebo když jdu na záchod čekám, zže na kalhotkach najdu krev nebo mě třeba pár hodin nekopne a uz si predstavuju ( s hrůzou), jak tam plave bez života.. mám pocit, že mi hrabe. Snažím se šetřit a myslet na pozitivní veci, ale prostě mám blby divny pocit, že to nějak nedopadne dobře. Zazivala jste některá něco podobného?