Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky,
jsem těhotná a většinu času se těším na miminko, ale občas mám takové dny (nebo i chvíle během dne), kdy se mi udělá úplně zle z toho, že to miminko mám v břiše. Ne že bych ho nechtěla – spíš si v tu chvíli přeju, aby už bylo venku, zdravé a v pořádku, a já měla zpátky svoje tělo a necítila se tak těžce, nemotorně a unaveně. Někdy mi to přijde, jako bych to nezvládala psychicky… a pak mám výčitky, že takhle vůbec přemýšlím.
Máte to některá podobně? Cítily jste se tak někdy?
Potřebuju asi slyšet, že nejsem divná nebo špatná máma, jen jsem prostě přetížená. Budu ráda za jakoukoli zkušenost nebo povzbuzení ![]()
Nie si divná, ani špatná máma.
Takéto pocity sa môžu občas objaviť. Tehotenstvo je holt záťaž, ako fyzická, tak aj psychická. Deje sa extrémne množstvo zásadných a náročných zmien v krátkom časovom úseku.
Možno pomôže tieto pocity zdieľať: nájsť si niekoho, komu dôveruješ, a komu sa môžeš zveriť v bezpečnom prostredí. Už samotné sformulovanie a vyslovenie tých myšlienok môže byť nápomocné.
Alebo si nájdi činnosť, ktorá ťa upokojí, bude ťa baviť a presmeruje tvoju pozornosť niekam inam: či už meditácia, ľahké cvičenie podľa fyzických a zdravotných možností, kreslenie, čokoľvek máš rada.
Ak by sa myšlienky nejak zhoršovali alebo ti narúšali každodenný život, neboj sa vyhľadať aj pomoc na nejakej terapií. Ani v tom prípade nebudeš divná, či špatná máma. Nič si nevyčítaj.
Jo, všechny těhotenství byly nic moc a těšila jsem se až budu zase samostatná jednotka. Ale ty děti za to stojí.
Tvoje telo se mění a většina zmen neni pozitivních. Je normální, ze se k tomu poji i negativní pocity.
A vyzen si hlavy „že nebudeš dobrá mama“ jen proto, ze ti nad břichem nehopkaji jen jednorozci a neklene se duha.
Behem materstvi te ceka spousta neslunickovych pocitu, pocinaje chuti zvracet při zvracení tveho ditete, výkřiky proč ja, až bude zase brečet a brečet místo spanku, frustraci z toho, ze ti seberou a použiji vsechno (i tvůj hrníček, ktery miluješ, ten ti pravdepodobne i rozbíjí s vykrikem- jejda). A to nemluvím o myšlenkách, po kom je to dite tak tupe (kdyz nebude chápat výpočet objemu kostky i po trojim dukladnem vysvetleni) a o komunikaci s pubertakem, blahobytne rozvalenem v posteli, ktery ti sdělí s vyčítavým pohledem, kdy bude konečně ten oběd.
Deti
Je to radost ![]()
Za tři týdny mě čeká porod a furt čekám, kdy si to těhotenství začnu užívat, jak se vždycky říká. Těším se, až budeme oddělené. Až se budu moct zase normálně ohnout a používat své tělo tak, jak jsem zvyklá.
Nevidím na těchto pocitech nic špatného. Na děťátko se těším, ale to nemění nic na tom, že kdyby mohl být těhotný můj muž, tak to hodím na něj.
Jak já obě těhotenství nesnášela🙈 Ale ty děti za to stojí a půjdu do toho ještě potřetí, ale těch 9 měsíců pro mě bylo fakt nutné zlo a chvilek, které jsem si užívala bylo zoufale málo😅 nemyslím si, že by to ze mě dělalo špatnou mámu, jenom prostě je to opravdu jiný stav, který není úplně přijemný (nevolnosti, zácpa, hemoroidy, natahování vazů, přibírání, nechutenství, neohrabanost, změna těžiště, zadýchávání, hormonálni horská dráha) a to nemluvím o tom strachu, ktery jsem měla, aby se náhodou s miminky v děloze něco nestalo a já to nepoznala a přišla jsem na to, až by bylo pozdě. Je to naročné, ale normální, po porodu to všechno zmizí, uvidíš🙂
Děkuju vám moc za tyhle hezké a uklidňující zprávy
![]()
Je hezký slyšet, že nejsem divná, že mám takovýhle myšlenky a stavy.
No už se moc těším, až bude venku!
V těhlech vedrech je to fakt masakr ![]()