Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ted uz je na tohle asi pozde, ale s narozenim dalsich deti jsem delala maximum pro to, aby se pro drive narozene zmenilo minimum. Miminko melo prednost jen pri kojeni. Pravidelna spolecna aktivita a k tomu trpelivost by mohly pomoci. Naucit se jednat s klidem, vysvetlovat strucne a vystizne.
Kazdopadne pocity, ze bych deti roztrhla jak hady a vystrelila na mesic, jsem si taky uzila. Nejhorsi bylo asi obdobi 4r a 2r starsich deti, kdy jsem do nich ze zoufalstvi lila EYEQ po litrech a prosila o zazrak. Kdyz je clovek vycerpany, je rodicovstvi narocnejsi.
A pak je tu proste jeste fakt, ze deti maji ruzna obdobi, v nichz se proste chovaji jak previti, a je potreba je nejak prezit ve zdravi.
Bezpodmínečná láska neexistuje, a to ani ve vztahu matka-dítě. Drtivá většina matek se nedostane do situací, kdy by si měla možnost tento stav skutečně osahat.
Mateřská láska pouze vydrží a odpustí mnoho.
@krecik.dzungarsky píše: Více
Pokud se na to chce dívat člověk ryze kriticky, tak ano, pak pro takového člověka neexistuje.
Já si třeba nemyslím, že by to bylo úplně univerzální.
Jsou takové, které dítě milují i přestože je drogově závislé nebo se z něj v dospělosti stane vrah a jiné. A stále se najdou takové, které to své dítě budou milovat, omlouvat a nedovedou na něj zanevřít i přes mnohá příkoří, například i při týrání fyzickém/psychickém.
Matky, které své děti milují, mohou být ochotné jejich činy omlouvat, protože jejich emocionální vazba je silnější než schopnost objektivně posoudit situaci.
@leopanda píše: Více
Osobně se mě týkají poslední dva odstavce, které píšeš, a prozření mi skrze citový vztah trvalo v řádech několika let.
Proč nespíš víc? Při dvou hodinách denně budeš do měsíce na prkně. Bez jídla se vydržet dá, ale bez spánku a vody ne.
@inkakřivák píše: Více
Promiň, nejsem zakladatelka, ale vždyť psala ze ma mimino. Tebe mimino nikdy nebudilo cely noci? Já tohle zažila se synem, půl roku noci probrecel, spal jen na prsu nebo když jsem s ním byla na míči, jinak odložený chvilku než se probudil a začal zas, a pak do roka byl vzhůru několikrát do hodiny, třeba 25× za noc. A jsem srab a kvůli tomu nemám druhý, protože si neumím představit tohle s miminem znovu a do toho přes den lítat kolem většího.
Jenže z lékařského hlediska je prostě hloupost tvrdit, že nespím víc než dvě hodiny. Anebo vubec.
O tom diskuze není. Jen už mi to vadí. A co poradit - pokud dodržujte naprosto stejnou rutinu a přesto starší zlobí, zlobí proto, že z tebe cítí nevrlostí, nelasku.
@inkakřivák píše: Více
No, dvě asi ne, ale celkem dlouho jsem spala tři. Chodila jsem spát v osm, na tři hodiny si dítě bral manžel, pak šel spát on a já velmi často už do rána nezvládla usnout, nemohla jsem prostě lehnout a spát, houpání jsem, kojila a nosila. Asi poporodní hormony ženskou udrží při životě, nevím…usinala jsem teda pak po chvilkach přes den třeba v sede s dítětem na sobě, pokud zvládlo chvíli spát bez houpání
Období, kdy jsem spala 2 hodiny denně, někdy vůbec, trvalo asi 2-3 týdny, teď už je to lepší, ale v tý době to asi začalo.. což je pochopitelný.
Musím se pokusit být laskavá. Jasně, že je miluju oba, ale přivádí mě k šílenství.
Rady asi nepotřebuju. Spíš bych chtěla slyšet, že měl někdo stejný pocity, stejný období a vztah to významně nenarušilo. Tyhle svoje pocity si vyčítám hodně, proto mě nikterak nezraňuje, když si tu někdo rypne, největší peklo mám sama v sobě…