Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co konkrétně je na speciální škole mimo? Myslíš, malý kolektiv, individuální přístup, nebo názorné pomůcky? @Evik19
4 třída a taky brečí. Hlavně když se sejde vice úkolů a je v časovým presu. Má pocit, že si ještě pořádně nepohrál a já prudím s úkoly.
Dítě nebrečí. Nejsme doma lítostivé typy, takže je spíš nasírací.
To znamená, že při úkolech (a jakékoliv jiné činnosti, co ho netankuje a odvádí od důležitých věcí typu koukání na televizi či hraní), nadává jak špaček, vzteká se a případně trhá písanku/učebnici/pracovní list a láme tužky.
Ještě, že má úkoly jen cca 2× týdně.
Ale lepší se to. Asi konečně po roce pochopil, že to na nás neplatí.
@Tojsemja3 Nevím, jak ve vašem městě, ale v tom našem je problém umístit do speciální školy i dítě s lehkou mentální retardaci a aspergerovym syndromem. Nedokážu si predstavit, co by tam dělal bystrý kluk s ADD… A pokud by indikaci pro speciální školu měl být pláč nad úkoly, tak by se do speciálních škol musela přemístit polovina děti prvního stupně.
@Evik19 Je rozdíl brečet nad úkolemze vzdoru, sebelitosti a manipulaci. A je rozdíl brečet nad tím, že jsem hloupý a že to nezvládám, to je zoufalství, které potřebuje okamžitě řešit.
@Tojsemja3 Ano, dobrým IVP, souhrou rodiče, třídního učitele, psychologa a případně speciálního pedagoga při běžné skole, ne odchodem na speciální školu. To ale vsechno maminka dělá. Může uvažovat o odchodu na alternativni školu, ale taky záleží odkud jsou a jestli by třeba vůbec v nějaké kvalitní sehnali místo. To, že je zoufalý a připadá si hloupý přece není důvod přeřadit ho do školy, kde jsou děti na tom mnohem mnohem hůře než on. Jako matka dítěte, které má odpor k učení, musím sama vyhodnotit, co je pro moje dítě nejlepší - a) stres a výstup z komfortní zóny s tím, že snad mu neujede vlak a až se bude v 15 rozhodovat kam dal, tak bude mít reálnou volbu anebo b) nechám ho žít, uberu mu stres, zařídím co největší úlevy na základě diagnozy, bude mít fajn dětství, ale pak si nebude moct vybrat, kam jít na střední a i ten ucnak, co na něj zbyde, třeba nakonec nedodela, protože by byl moc velký stres se učit na písemky /vstávat na šestou na praxe/vlastně ho ten obor nebude vůbec bavit… Myslím, že každá máma dítěte, co brečí nad úkoly, tohle v sobě řeší a jakou cestou se která vydáme, to už je jen na nás…
No IVP a podpůrná opatření v daném případě zřejmě nestačí.
Když si kluk připadá hloupé. Ve třídě zřejmě není prostor aby uspěl. Což se ve třídě heterogenní skupine s 30 dětmi, dost těžko zařizuje.
Pokud tam zůstane, je otázka času, kdy přijme roli neúspěšného, začne na vše kašlat a z průměrného chlapce se stane podprůměrné. V horším případě se z toho zhroutí..
Pak ho možná čekají vyhlídky o nedodelanem učnaku.
Speciální školství není jen pro žáky s mentální retardaci, ale je i pro ty, který mají jiný hendicap, například uzkostnou poruchu a klasická třída s 30 taky je pro ně nevyhovující.
Ve skupině 8 děti učitel a AP a speciálníma metodáma má jistě lepší vyhlídky na vzdělání a může dojít k jeho maximálnímu možnému rozvoji a jako bonus zažije úspěch a neztratí sebevědomí. Mimochodem do kategorie speciálního školství, patří i žáci mimořádně nadání @Evik19
Podle mě je to lítost a brutální nechuť, když má kolem sebe domov, hračky, věci, možnosti… konečně po celým dni volno a doma, které je plné hraček, filmů a všeho, má dál dělat jako že nic a pracovat?
Mně se po návratu z práce nechce NIC, jen bych si na pár minut tak lehla. Utahá mě i trmácení se MHD… ani vybalit obsah nákupu, ale do lednice to prostě musí
![]()
Tak mě napadlo
@Tojsemja3 Podle mě jen plevelime diskuzi zbytečnými prispevky a znovu opakuji, že nevím, odkud zakladatelka je a jaká je situace ve školství v jejich městě, nicméně v kraji, kde žijí já a kde jsem taky učila na dvou školách, je mimo realitu takové dítě do speciální školy umístit, i kdyby o to rodiče stáli (což teda ve valné většině nestojí, dokonce ani rodiče dětí, kteří by o to stát měli - a toto není ten případ).Moje zkušenost je taková, že pokud dítě za sebou nemá aspoň pokus o vraždu, tak se prostě do žádné speciální školy nedostane (což je podle mě chyba, ale je to prostě tak.) Žák nadaný samozřejmě taky má nárok na speciální zacházení, což se ale opět řeší IVP v rámci běžné školy, případně třídou pro nadané děti v rámci běžné školy. Stejně jako se v běžné škole najdou děti se zavaznejsimi poruchami chování, s psychiatrickymi onemocněními, PAS, lehce mentálně retardovani, cizinci - děti s ADHD a ADD jsou to nejmenší…tak to prostě je. I mně jako učitelce i jako matce dítěte, které školu rádo nemá, by se líbilo, kdyby u nás opravdu každé dítě mělo možnost maximalizovat svůj osobní potenciál a dostávat speciální a individualizovanou péči v běžné škole, ale na to fakt jeden učitel ve tricetihlavé třídě nikdy stačit nebude. A speciální školy, kde mají dohromady 16 míst v ročníku pro všechny autisty, 8 míst pro děti s poruchami chování a 8 pro děti s vážnými logopedickymi vadami na milion obyvatel, jsou jen pro ty nejtěžší případy, zatímco ti, co se blíží normálu, se tam zkrátka nevejdou. Jsem běžný, ne speciální pedagog, tak opravdu nevím, na jakou speciální školu bys takového žáka reálně poslala. Jestli takovou školu znáš, tak se ráda nechám poučit… V mém okolí jsou natriskane jak běžné, tak speciální, tak i kvalitní soukromé školy…
Tak asi máme odlišnou zkušenost já na speciální škole působím a chodí k nám děti, které mají problém na ZŠ. Naše škola má i třídy pro děti které se vzdělávání dle ŠVP základní školy. @Evik19
@Lenka_Hal píše:
Ja brecela vzdy, kdyz se mnou delal ukoly otec, bez ohledu na vek
Hele, mohlo by byt hur, taky by mu to mohlo byt cele uplne ukradene.
Mozna ho taky trochu trapi, ze to s tim ucenim ma jinak, nez ostatni kluci. Co jsem tak postrehla, tohle je ten vek, kdy tyhle veci zacinaji deti resit. Ja bych si nasla zpusob, ktery funguje nejlip vzhledem k jeho handicapu, toho bych se drzela s tim, ze sice budu napomocna, vyslechnu si jeho stezky, ale zaroven z toho nebudu delat tragedii. Proste kazdy mame sve tezkosti a problemy, je potreba se jim prizpusobit, naucit se s tim koexistovat a nekazit si zivot zbytecnym hnipanim se ve vlastni nedostatecnosti. Je to tezky, o tom zadna.
Myslíš věk u dětí co mají poruchu? Že jim to začne kem třetí třídy docházet?
Do slz s rodičem a jeho dopomocí (táta a matika) jsem se vztekala naposled v primě na gymplu. Z učení jsem naposled brečela u maturity, což bylo pár měsíců zpátky.
A to můj mozek taky není a nebyl průměrný. ![]()
@Tojsemja3 To zní dobře a jsem ráda, že to někde takhle funguje. Mělo by to fungovat všude…
Já cca do 4 třídy, kdy se semnou učili prarodiče (mám na to drsné vzpomínky). Od 5. třídy (od 10 let), jsem šla do školy v jiném státě (přestěhování se) a začala se učit sama, jelikož rodiče neuměli jazyk. Byla jsem jedničkářka. Brek přešel. Potom jsem brečela až během učení se na zkoušky a státnice na VŠ
![]()