Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pláč u domácích úkolů není běžná věc, co sama přejde -je to naprosto jasné znamení, že vzdělávání v tuhle chvíli tvého syna tramatizuje a je potřeba změnit cestu, jakou je vzdělávaný - to v něm potřebu se učit a něco dosahovat jedině utluče.
No bude brečet, dokud nenajdete rozumný způsob, jak jeho handicap kompenzovat - pokud prostě jeho učitelka po něm požaduje to samé co po spolužácích, bez podpůrného programu a vy ho jen nutíte, aby to splnil, tak je to stejné, jako chtít po dítěti s obrnou, aby šplhalo po tyči.
Na vině je především učitelka a evidentní absence funkčního individuálního plánu.
Máte na škole poradenské pracoviště, ve kterém funguje speciální pedagog? Nabízí vaše PPP nějaké podpůrné aktivity pro děti s poruchama učení? Není v okolí nějaká neziskovka, která se věnue poruchám učení?
Potřebujete pomoci od někoho, kdo pomůže učitelce tvého syna, aby se vypracoval takový individuální vzdělávací plán, který by ho rozvíje a pomohl mu zvládnout to, že jeho mozek prostě fungue jinak, než mozek průměrný.
Pro základní porozumění tomu, co řeší jsou skvělé tyhle knížky - pořiď si je a ideálně je pak vnuť na přečtení té učitelce.
Jinak máš nějaké dva, maximálně tři roky na to, abyste našli fungující systém a podařilo se vám ošetřit to, jak zoufale neschopný a selhávaící si teď tvůj syn přijde. A fakt to není jeho vina - na vinně je primárně přístup školy.
Spolu s druhým stupňěm a hormony co mu do těla vyleje puberta to bude celé mnohem složitější a zároveň impulzivita a limitovaná možnost seberegulace spojená s poruchami pozornosti v pubertě může vést k velkým průšvihům.
Pokud nepřijdete na nic lepšího, tak alespoň vstupte do rodinné psychoterapie.
Syn zatím nemá žádnou diagnózu, ale chodíme do PPP. Špatně se soustředí a odpoledne už je přetažený a u úkolů po chvíli „vypíná“. Ke konci se často rozpláče, že je unavený a že se snaží, ale už mu to nejde.
Teď chodí do třetí třídy, ale měl odklad, takže věkem je vlastně taky čtvrťák.
Taky s tím bojujeme, tedy se vším celkově, ten pláč je jen důsledek.
Při dělení trojciferným číslem se zbytkem bych brečela i po padesátce.
Dcera chodí do 6., u matematiky se kolikrát rozbrečí i teď. Jinak má samé jedničky. Z matiky s odřenýma ušima za 2.
Příspěvek upraven 21.09.20 v 15:56
@Ou píše:Čtu příspěvek zakladatelky pořád dokola a vůbec nemůžu najít nic, z čeho lze usoudit, že učitelka s dítětem ve škole nepracuje, pracuje špatně a nemá k němu individuální přístup. Zakladatelka uvádí, že brečí u úkolů - tedy domácích úkolů, to znamená doma. Jak syn reaguje ve škole zakladatelka neuvádí ani náznakem. Jestliže je tedy problém doma s tím, že syn neumí/nechápe zadání úlohy a je z toho frustrovaný, pak bych jako rodič nevolila ignoraci, ale prošla bych s dítětem zadání tak, abych se ujistila, že zadání chápe a pak teprv ho nechala pracovat krok za krokem po jednotlivých pokynech. To samé s učením - zkrátka se nezlvádne učit sám způsobem Jdi se učit, ale musí mít stanovené konkrétní úkoly a cíle. Předpokládám, že v poradně je vždy rodič seznámen s postupy, jak s dítětem pracovat.
Pláč u domácích úkolů není běžná věc, co sama přejde -je to naprosto jasné znamení, že vzdělávání v tuhle chvíli tvého syna tramatizuje a je potřeba změnit cestu, jakou je vzdělávaný - to v něm potřebu se učit a něco dosahovat jedině utluče.No bude brečet, dokud nenajdete rozumný způsob, jak jeho handicap kompenzovat - pokud prostě jeho učitelka po něm požaduje to samé co po spolužácích, bez podpůrného programu a vy ho jen nutíte, aby to splnil, tak je to stejné, jako chtít po dítěti s obrnou, aby šplhalo po tyči.
Na vině je především učitelka a evidentní absence funkčního individuálního plánu.Máte na škole poradenské pracoviště, ve kterém funguje speciální pedagog? Nabízí vaše PPP nějaké podpůrné aktivity pro děti s poruchama učení? Není v okolí nějaká neziskovka, která se věnue poruchám učení?
Potřebujete pomoci od někoho, kdo pomůže učitelce tvého syna, aby se vypracoval takový individuální vzdělávací plán, který by ho rozvíje a pomohl mu zvládnout to, že jeho mozek prostě fungue jinak, než mozek průměrný.
Pro základní porozumění tomu, co řeší jsou skvělé tyhle knížky - pořiď si je a ideálně je pak vnuť na přečtení té učitelce.
https://www.apokryf.cz/…knihy-463818
Syn brečí doma u úkolů běžně, hlavně u těch, kde potřebuje moji dopomoc
Brečí, protože mu to nejde hned a protože zároveň nechce, abych mu s tím pomáhala, chce je dělat sam
a do poradny nechodime, problémy ve škole jinak nemá zadne. Je tretak.
Syn u úkolů brečí, protože se mu nechtějí dělat. Je ve třetí třídě. Trvají mu dlouho, protože se nesoustředí, vymýšlí nesmysly a je myšlenkami jinde.
Nebrečí denně, většinou brečí u češtiny.
Mladší syn nemá úkoly do školy, ten brečí u úkolů z logopedie.
Taky se mi nedaří to odbourat.
Ja brecela vzdy, kdyz se mnou delal ukoly otec, bez ohledu na vek ![]()
Hele, mohlo by byt hur, taky by mu to mohlo byt cele uplne ukradene.
Mozna ho taky trochu trapi, ze to s tim ucenim ma jinak, nez ostatni kluci. Co jsem tak postrehla, tohle je ten vek, kdy tyhle veci zacinaji deti resit. Ja bych si nasla zpusob, ktery funguje nejlip vzhledem k jeho handicapu, toho bych se drzela s tim, ze sice budu napomocna, vyslechnu si jeho stezky, ale zaroven z toho nebudu delat tragedii. Proste kazdy mame sve tezkosti a problemy, je potreba se jim prizpusobit, naucit se s tim koexistovat a nekazit si zivot zbytecnym hnipanim se ve vlastni nedostatecnosti. Je to tezky, o tom zadna.
Bohužel, občas ji ještě dnes doženou úkoly k slzám. A to je, prosím, gymnaziální učitelka. ![]()
@Alriga píše:
Bohužel, občas ji ještě dnes doženou úkoly k slzám. A to je, prosím, gymnaziální učitelka.
Tady zakladatelka :
Do poradny chodíme, má 2 stupeň. Ve škole se projevuje přiměřeně. Špatně píše, protože dys, tam má úlevy. Každopádně odpoledne už toho má plný brejle a je to unava a zároveň nasr… Ní, že musí zase něco dělat.
Vím, že je to hodně o ADD, ale taky o jeho charakteru.
Učitelka má plnou třídu a nějaký indivindi přístup může chvíli, ale ne neustále. Odklad měl, takže teď mu je 10.
Zkoušíme různé metody učení, ale každá látka je jiná a musíme měnit. Bohužel než se zvládne jedno, nestačí to zafixovat a jedeme dál.
@Anonymní píše:
Tady zakladatelka :
Do poradny chodíme, má 2 stupeň. Ve škole se projevuje přiměřeně. Špatně píše, protože dys, tam má úlevy. Každopádně odpoledne už toho má plný brejle a je to unava a zároveň nasr… Ní, že musí zase něco dělat.
Vím, že je to hodně o ADD, ale taky o jeho charakteru.
Učitelka má plnou třídu a nějaký indivindi přístup může chvíli, ale ne neustále. Odklad měl, takže teď mu je 10.
Zkoušíme různé metody učení, ale každá látka je jiná a musíme měnit. Bohužel než se zvládne jedno, nestačí to zafixovat a jedeme dál.
Muj syn u úkolů taky brečí, zejména kdyz je jich tolik, že ho to množství už predem vydepta. Není to ale asi nic neobvyklého, brečí většina kluků, co znám, i kdyz pár výjimek by se taky našlo, takže poznámka o speciální škole je fakt totálně mimo. Traumatizovani jakoukoli námahou jsou asi vsechny osoby mužského pohlaví, které znám, ale asi je nutne, aby se s tím dokázali vyrovnat driv, nez se ožení:) Můj manžel by taky brečel, kdyby přišel z práce domu a místo na gauč s mobilem v ruce by si musel sednout k úkolům.
A k dotazu zakladatelky - u úkolů prestane brečet na druhém stupni, pak už se totiž na vetsinu ukolu z čj rovnou vykašle.
11, šestá třída a pořád brečí, někdy. U nás to má stejný postup, vzteká se, řve, fňuká, brečí a pak to udělá. Už to neřeším. Jednou to jde vpořádku, jednou scéna ![]()
Ahoj všem,
Prosím o zachování inko, citlivé údaje o dítěti.
Syn je ADD a dys. Jak minule řekl v poradně paní psycholožce jsem sice chytrý, ale na co mi to je, když kulový přečtu.
Dost ho jeho handicap trápí. U úkolů brečí vždy, už ví, že ho čeká boj se sebou a začne hned bulet. Během učení taky. Je ve 4. třídě.
Vím, že už je dost starý, ale nevím co dál. Nefunguje ignorace, uklidňování, povzbuzování, nic.