Dobrovolné svěření dítěte do péče otce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Nejdřív se srovnej psychicky, pak to řeš se soudem, respektive domluvou se svým ex, kterou si necháte potvrdit. Btw - při svěření do péče otci budeš platit alimenty…
Buď vstup do terapeutického stacionáře, nebo se nech poslat do lázní s indikacemi na psychické poruchy - během té doby, to bude několik týdnů se domluv s otcem své dcery, že si ji nechá u sebe. (ve stacionáři i v lázních budeš normálně na nemcenské a pokud jsi v psychiatrické ambulantní péči už delší dobu, tak máš nárok na ty lázně na pojišťovnu)
Jak to bude natrvalo se se začněte bavit až pak, nedělej závažná rozhodnutí, když jsi rozssypaná. Nejsi schopná posoudit věci správně, máš to celé zdeformované depresivními stavy a panikou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nedělej to, sesypeš se úplně. On toho využije negativně proti tobě. Prosím, ani to před nikým nezmiňuj.
Píšeš, že jsi brala antidepresiva, máš nějakou terapii?
- Citovat
- Upravit
@Ou Jsi fakt dobra 
Za pet minut precist tak dlouhy prispevek a jeste reagovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkusila bych se domluvit s otcem dcery, ze si ji docasne necha u sebe, a dala se psychicky dokupy. Az na tom budes zdravotne dobre, domluvite se jak dal.
Je dobre, ze si uvedomujes, ze mas problem a ze to chces resit. Nic si nevycitej, dcera te potrebuje. A urcite je pro dceru lepsi byt docasne u taty a s mamou se vidat v dobe, kdy je mama v pohode, a udrzet tak vztah mezi vami 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vždyť sama píšeš, že když ji nemáš, tak z toho bytu utíkáš. Ber to tak, že dcera je forma terapie a dělání tě lepším. A ten týden, co ji nemáš, nabíráš síly na ten týden, co ji mít budeš. Řežeš si sama pod sebou větev. A sebelítost je cesta do pekel (pod vlak).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já to nechci celé číst, ale akutně potřebuješ psychoterapii a možná i medikaci (psychiatrii), vždyť to dítě bude mít z takové matky následky! Řeš to hned, dneska.
Střídavku bych zatím nerusila, ale ještě dnes bych obvolala, kde mě vezmou, takhle nemůžeš žít ani ty, ani to dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nerus tu stridavku proboha jinak se sesypes úplně. Tvoje holcicka te nevymaze nikdy, to se neboj. Moc te potřebuje a ty ji taky 
Ano, potřebuješ se srovnat, ale kvůli tomu se přece nemusíš vzdát svého dítěte, když se o ne dokážeš normalne postarat 
a nechat ji jen u otce, u chlapa, který te před ni uhodil? To jako fakt? Nesmis to vzdát. Možná by i pomohlo vyměnit praci, tím, ze bys měla někde jinde jen jednu směnu, by se ti ulevilo i fyzicky, i by to mohlo pomoci te psychice.
A nemysli si, ze te nechapu, já měla během rozvodu sebevědomí tak v prdeli, ze jsem taky myslela, ze malého nechám ex 
a těch bych si nejraději nafackovala jen za tu myšlenku, ze me to vůbec mohlo napadnout, kdyz se na to podívám s odstupem, jak se ten člověk ke mne choval a tak 
byla jsem tehdy psychicky fakt v pytli, myslela jsem, ze jsem špatná máma, že se nedokážu o nej postarat a tak proto ti píšu, hlavně vydrž a bude zase dobre kocko 
- Citovat
- Upravit
Na svereni ditete do pece otce nevidim nic spatneho.
Uz to neni kojenec, otec se muze starat stejne plnohodnotne jako matka.
Pokud citis, ze by se o ni postaral lepe, tak at zije u nej..
Take zajdi k psychologovi a psychiatrovi..bude to chtit nejakou medikaci a podporu.
Moc drzim. palce
- Citovat
- Upravit
Helw, kdyz jsem davala trileteho do stridavky, tak jsem myslela, ze umřu. No, ted to vidim uplne jinak.
Nehul a dej si napsat AD, nez se ti vrati mozek do hlavy. S matkou a s ostatnimi, co ti berou silu, se docasne nebav. Stridavku nerus, holcicka te potrebuje, ale fakt se dej do kupy. Takze urcite bych si ten tyden, co mas volno, odpocinula (ne mejdanama, travou nebo alkoholem), abych pak byla s holkou v pořádku. Souhlasim s tim, ze zatim to exačovi neříkej, nejdriv se dej do kupy a pak s chladnou hlavou to řeš. Je toho na tebe moc a jeste smenny provoz a ta trava 
drz se
- Citovat
- Upravit
Myslím si že ona mě ani nepotřebuje, nikdo mě nepotřebuje, vím že asi tak to bude nejlepší pro ni ve všech směrech já ji nechci zku**it život
Jestli ti můžu poradit, tak nikdy nevěř tomu, že bys své dceři nechyběla. Zabojuj a udělej vše, abys pomohla sobě a nevzdala to. Jednou bys mohla litovat a už se to nedá vrátit. Vím o čem píšu. Jsem dcerou matky, která si taky myslela, že bude lepší dát dítě do výhradní péče otci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Dobrý den..
Nevím jak začít tak asi takhle..
Máme s ex přítelem střídavou péči, týden já, týden on, tak to to trvá přes rok.
Teď možná mi začnete všichni nadávat či odsuzovat ale já už nevím jak dál..
Přemýšlím o tom nechat svoji 3 letou dceru jejímu otci..
Nejsem rozhodnutá či už ani nevím co mám dělat, každý den brečím, po porodu jsem trpěla depresi, brala antidepresiva úzkostné depresivní porucha, a na ex partnerovy jsem byla doslova závislá a uzarlena, a o malou jsem se hrozně moc vždy bála, každý den i noc s brekem co se může ji vše stát, že on mě opustí, hádky, italská domácnost a já se rozhodla že odejdu, tak jsem odešla, myslela jsem že to bude pro malou lepší než aby vyrustala mezi hádkami, mezi tím jak on na mě řve a já věčně rvu, a že i jemu to ulehcim že nebude mít doma takovou ***** uzarlenou jako jsem já, tak jsem se odstěhovala, čekal soud, já upadla do těžkých depresích myslela jsem už i že se půjdu zabit jak jsem se bála že mi malou sebere nakonec nastala ta střídavá péče po týdnu, že začátku jsem si připadala že jsem k ničemu, ani vlastní dítě mi nesvěří do úplně pece, ale postupem času jsem začala být klidnější, neměla jsem potřebu řvát, dostala jsem se s depresí a konečně jsem myslela že mohu normálně žít z maličkou..
Ale.. ze dne na den prostě vše obrácený, sestra se semnou pohádala a řekla mi že jsem nemocná a holka je chudák, pohádali jsme se proto protože ona potají jezdila na nastevy za mým ex a já ji prosila o to aby tam nejezdila ze mi to nepřijde normální že spolu asi něco mají a bylo to, doteď se nebavíme, já nastoupila na 3 směnný provoz těžká manuální i psychicky náročná práce, máma mi nedávno řekla že vidí jak na to jsem, že mě podporovala a všechno ale holka už by měla mít jen jeden domov ne 2 a někdo jí to ulehčit musí, že to takhle dál nejde, že se malá musí trapit, a ať zapřemýšlí m nad tím zda fakt nebude lepší to už vdát a jezdit občas za malou a občas si ji brát, prostě že začátku mi říkala že to dokážu a všechno a najednou tohle, nikdo ve mě už nevěří a já sama v sebe už dávno nevěřím, je pravda že poslední dny bych jen pouze spala, když vstanu tak brečím co to mám za život, každý mi jen lze (když mi někdo zalze já začnu ječet a být vzteky bez sebe protože říkám mu že vím pravdu a on stejně dál popírá i když to mám vše doložitelný že tu pravdu znám, dolozim důkazy a ostatní se mi jen vysmejou a že prostě já jsem lharka, jsem k ničemu, vše si přikrášluji, domýšlím si, jsem feta (jen proto že když jsem u sebe neměla malou a už jsem nemohla, kámoš mi nabídl brko a já si zahulila, takhle to občas dělá vám ale opravdu jen když přes ten týden když je malá u otce a mě to začalo pomáhat) ale nepotřebuji to teď jsem si přes měsíc nezahulila, nejsem feka nejsem závislá, jen mi to občas pomuze, a de*ka (proto, protože jsem od otce odešla a zničila jsem rodinu, jsem budiž k ničemu že bych se za sebe měla stydět atd) tohle je můj denní stereotyp co slýchávam od ex a okolí..
Ano, jsem budiž k ničemu a stydím se za to všechno, že jsem selhala jako sestra, jako dcera, jako přítelkyně a nejvíc za to že jako matka a že jsem tu rodinu zničila tím že jsem odešla, ale já nemohla se dívat na to že když přišla hádka občas mě i uhodil malá hrozně plakala a bála se, to že mě uhodil jsem si zasloužila ale přes to jsem vypenila a rvala na něj a všechno možný, no a já už prostě dál nemůžu, nezbyl mi prostě nikdo, jsem sama, když ty týdny co jsem měla malou jsem byla normálně v bytě a starala se a starám se, má úplně vše, snažím se, ale když ji nemám a když jsem neměla ještě práci, mám potřebu s toho bytu utíkat, celý týden jsem se tam chodila najíst jinak jsem jezdila v autě a spala vnem, přišla jsem domů a viděla prázdnou postýlku a už zase pláč a hystericky záchvaty.. miluji ji, popravdě vím že i stale miluji jejího otce, ale když jsme spolu chvíli je to jen o hádkách a vycitkach, on má baráček, malá má svůj pokoj, sice půl dne bude vždy u jeho matky kvůli tomu že chodí do prace, hlídání, a pak tedy ve školce, ale vím že bude mít vse, myslím si že ona mě ani nepotřebuje, nikdo mě nepotřebuje, vím že asi tak to bude nejlepší pro ni ve všech směrech já ji nechci zku**it život..
A tím vás žádám o radu jak na dobrovolné svěření dítěte do péče otce, s tím že ji chci alespoň 1×za 14 dni a možnost kdykoliv ji navýšit bez dozoru nebo rodičů či jeho, prostě si ji vzít kdykoliv na výlet a vrátit ji v určený čas..co sepsat, samozřejmě odnést na ospod ale co vše tam mám napsat a jak dál postupovat, vím že pak jak přijde den D svěření malé k němu tak snad to zvládnu, takhle už jsme na dně a no a když ne ukončím svůj život s tím že budu chtít aby malá na mě zapomněla a Nikdo ji o mě nikdy neřekl, jsem slabá a nejsem dobrá máma