Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Big boss píše:
Tak to musí být ale hrozně frustrující pro tebe i pro něj. Ty si musíš sex vydupávat a on ho dělá z povinnosti, ty to víš, že to jen povinnost z jeho strany a o to víc tě to žere. Takový začátek konce
Píšeš že mluvení nepomohlo a mluvili jste spolu, co zkusit učit jinak?
Převrat si to v sobě, ty rozhovory, jakým způsobem probíhaly, v jaké náladě, v jakém tónu a v jakých situacích.
Pochopila jsem, že ty rozhovory jsi inciovala asi nejspíš vždy ty. Co nechat mluvit jen jeho, říct mu jen že chceš slyšet jeho pohled, ať si zvolí sám kdy a jak. Nechat ho mluvit, nepřerušovat, nekritizovat, ať řekne co uzná za vhodné, spíš klást jen doplňující otázky než oponovat. Nevím, já nejsem psycholog, jen mě napadá, že by ses určitě dozvěděla nějaké nové informace se kterými byste mohli dál pracovat.
Letitý problém se většinou nevyřeší za jeden rozhovor, ani za dva, je to práce na dlouho, takže nelze čekat zlepšení hned.
Ale musí být vůle, když chtějí oba a vy asi chcete, jinak byste pólu nebyli.
Jeho pohled je, ze je spokojeny, nic mu nechybi, zijeme si spolu krasne. O cem ma mluvit, kdyz v tom nevidi zadny problem? Jsem ta, ktere to vadi.
@Anonymní píše:
Co vam budu… pridavam se k zastupu zen s nedostatkem sexu. Partner je fajn, o vse se postara, o dceru, domacnost, zaridi, je hodny, slusny… ale v posteli nic. Sam vyvine iniciativu tak jednou za mesic a kdyz ja nemam zrovna chut a odmitnu ho, mam jistotu ze kdyz budu chtit cekat kdy dostane chut zase, tak muzu zas mesic tady cekat jak sipkova ruzenka.
Kdyz si vezmu neco sexy, tak si da rict. Ale me chybi to, ze z toho chlapa proste citite ze vas chce.
Dnes jsem navrhla pekny vecer, rekl ze jo „ale nejdriv neco dodelam v dilne“'. Rekla jsem ok, ja si pustim serial a pak prijd az to budes mit (protoze proste fakt nehodla se ho nejak jeste prosit aby treba nejdriv me vo jel a pak sel teprv do dilny😁 coz by mi prislo nejlepsi. 😁)
Tak tu cekam hodinu a pul a nic.
Fakt nekdy z nedostatku sexu uz jsem i nervni😁
Radte radte, cekam na nelitostne krute pravdy😁
Papa
katastrofa, a dřív byl sex často nebo vždy to nestálo za nic
V takovém vztahu bych byla permanentně naštvaná což je ještě slušně řečeno a vztah by se naštěstí velice rychle ukončil ![]()
Ahoj @Big boss, souhlasím. Jen bych doplnil, že dost lidí nedokáže vyjadřovat svoje emoce. Nedokážeme se partnerovi otevřít, protože se bojíme reakce a ukazuje tím svou zranitelnost. Byl jsem taky takový, protože moje výchova na to měla zásadní vliv.
Takže partner či partnerka se může snažit jak chce, ale problém je kolikrát opravdu jen v nás. Naše vzorce chování, sobeckost, závislosti, zlozvyky, sebereflexe určují to, kým jsme. Jde to změnit, ale jak píšeš, chce to pokecat s nějakým párovým psychologem, nebo terapeutem z partnerské poradny.
Ono se řekne komunikace ve vztahu, ale umět komunikovat s otevřeným srdcem je už tak trochu umění. Kdo v klidu přizná, že už nechce s tím druhým spát, protože vztah nefunguje nebo zmizela přitažlivost? Kdo v klidu přizná, že v posteli nestojí za nic? Kdo udělá sám u sebe změnu proto, aby vztah nehnil?
Raději se pro udržení rodiny hledají cesty jako je alkohol, milenec/ka, závislosti, koníčky, více práce atd. a vztahy dále hnijí.
@Big boss sorry ale na každý chlap je zivitel a má doma furii.
Díky za přednášky, ale hrabeci rady.
Jen jestli i chlapi jsou tak tolerantní a čekající. ženská bude spíš hledat omluvy proč se mu nechce a hledat chybu v sobě, chlap to spíš vyřeší rychle jinde. Pokud jeden sex nepotřebuje a druhý ano tak se k sobě nehodí. Sex 1× měsíčně je prostě nulový sex. ten kdo sex potřebuje si čas udělá a nemusí se ten druhý doprošovat ![]()
@g.sandova píše:
@Big boss sorry ale na každý chlap je zivitel a má doma furii.
Díky za přednášky, ale hrabeci rady.
Není vůbec za co, věřím že kdo chce, něco si z toho vezme. Kdo nechce, tak nechce, nemá smysl diskutovat a hledat problém ani řešení.
Zakladatelka se hlásí zpět.
Děkuji vám za rady a nápady. Některé z nich (nekritizuji jen podotýkám) jsou opravdu bolestné a tnou do živého. To, co je na nedostatku sexu nejbolavější není ani tak absence sexu jako absence zájmu o mě, pocit, že pro něj nejsem důležitá atd. Pak také to, že se člověk opravdu hodně hodně snaží a výsledek se sice nějaký dostaví ale neodpovídá tomu množství energie, kterou do toho člověk naleje. Takže je člověk permanentně v takovém citovém mínusu. A ještě by měl jakoby bejt vděčnej že „vůbec něco“. Všechny příspěvky, které naznačují že je chyba na mé straně (nevytvářím doma pohodu, nekomunikuji, chci po něm moc, nemá ke mě asi důvěru když se nesvěří atd.) jsou bolestivé a zvedají mě ze židle. Přesto jsem si je vždy po vydýchání přečetla pomalu znovu abych se přece jen podívala na to jestli tam někde není zakopanej pes.
NEní to tak že by to bylo mezi námi úplně na nic. Já jsem se s partnerem o tom snažila nesčetněkrát mluvit, ale on vždy řekne že mě má rád, sex se mnou má taky rád a vše je v pořádku. „Ustanovili“ jsme nějakou pravidelnost jednou za týden, i s příjemným večerem, která celkem fungovala, ale vždy když se něco vyvrbí (víc práce, nemoc,…) tak se to nějak naruší a pak zase JÁ musím iniciovat aby se to vrátilo zpět.
Když jsem mu naznačila že vím že to se mnou taky není vždy lehký, jestli ho na mě něco štve, řekne"štve ale já jsem chlap to víš, já si to vyřeším sám". NEjsem dokonalá, ale přesto mám dost čisté svědomí, myslím že o komunikaci jsem se snažila vždy, i o pochopení atd. Ale když chlap řekne že si to vyřeší sám, nejsem kouzelník abych ho změnila mávnutím proutku. Já se také kolikrát bojím a musím pro upřímnost sbírat odvahu. Ale seberu ji, i když je to těžké.
Pokud doma nevytvářím pohodu, je to do značný míry prostě proto že jsem frustrovaná. NEmohu pořád jako perpetum mobile hýřit doma energií a dobrou náladou jen aby muž se díval na pěknou ženu, zatím co vevnitř jsem jak zbitej pes. Také potřebuji někdy dodat energii od něj. Myslím že obecně v oblasti vztahů je zvykem že ženy na sebe berou za to obrovskou zodpovědnost, a také se od žen očekává že vztahy tak nějak zadotujou, a chlapem pohnou a já nevim co, zatímco chlapi to tolik neřešej a ani se to od nich neočekává.
Bohužel u nás je pravdou ta nejhorší varianta: muž na sex nikdy extra nebyl a já to na začátku nechtěla vidět.
Takže teď ani nečekám zázraky. Přála bych si jen abychom se alepsoň jednou za týden pomilovali a aby to alespoň někdy a alespo'ň trochu bylo z jeho iniciativy. Aby mě občas přes den pohladil a večer přitulil.
Nevěra (zatajená) u mě nepříchází v úvahu, myslím že lhaní a podvádění by mému zdraví škodilo srovnatelně stejně jako nedostatek sexu ![]()
Jednou jsem v zoufalství už muži navrhla, že si teda někoho najdu, že ho chápu že na to není a nechci na něj tlačit ale já to potřebuji., To (samozřejmě) rezolutně odmítnul. Ale já jsem pak v tom vztahu jako rukojmí - jeho potřeby jsou v pořádku on je spokojen, já jsem neustále v nedostatku, není na to(příliš) brát zřetel ale ani nemám „právo“ jít někam jinam. Kdyby s tím souhlasil, tak bych si někoho našla, ale lhaní nepřenesu přes srdce. Vždy jsem s lidmi jednala na rovinu a nehodlám to měnit. Takže pokud to nějak nesnesitelné bude do té míry, že to nedám, raději přistoupím k rozchodu.
Dítě máme.
Jsem pěkná štíhlá ženská s krásnými dlouhými vlasy a pěkná v obličeji.
V době mateřské jsem trpěla nějakými úzkostmi a asi doma nebyla vždy pohoda na stopro ale ted se obecně cítím mohem líp a myslím že i doma se to odráží…
@Big boss píše:
Nechci aby to vyznělo jako kritika, spíš podnět k zamyšlení.Holky co děláte proto aby ten muž o sex s vámi stál?
Chlap je od přírody prostě samec, touží po sexu, má ho rád, baví ho, vyžaduje ho.
Pokud ne, je něco špatně. Jak už bylo zmíněno, přemíra stresu, zdravotní potíže, nebo rodinné problémy.
Není třeba v tom hledat něco složitého, většinou je to jedna z těchto tří věcí.Mluvíte s ním o tom? Proč se to děje, co ho trápí, ptali jste se, jak mu můžete pomoc či ulevit? Ono totiž když chlap nějaký problém skrývá, už to značí problém ve vztahu, pokud vám není ochoten říct co ho trápí, evidentně nemá důvěru a už to je začátek potíží.
Pokud má muž nějaký problém a musí ho skrývat z obavy ze selhání je to znak problémů ve vztahu. Ve zdravém vztahu s důvěrou a pochopením chlap normálně řekne „nezlob se, jsem teď unavený, mám toho moc v práci, trápí mě že se mi nedaří, špatně spím, dej mi pár týdnů čas, musím si to vyřešit…“ prostě řekne co a proč, případně si řekne o pomoc, nedělá tajnosti a snaží se problém řešit, ne ho ignorovat, nebo skrývat.
Pokud má muž obavu ze selhání, už to je problém, raději mlží a mlčí…přece když mám vůči někomu důvěru, nemusím mít obavu i když se mi něco nepovede, vím že se mi partner nebude vysmívat a ani to blbě komentovat.
Já mám autoimunitní onemocnění trávicího traktu a v určitých obdobích mi prostě není dobře. Muži na rovinu řeknu „ten mám špatně období s trávením, není ní dobře, potřebuju týden, dva pauzu se sexem“, muž ví o co jde a nemá s tím problém. Kdybych mlžila a vyhýbala se mu, akorát by byl na vážkách co se děje a proč, zbytečně by si zaměstnával hlavu přemýšlením a hledáním příčiny, vyptával se a třeba se i trápil, že mi nemůže pomoct.
Další věc je atmosféra doma, kdybych byla chlap a měla na sobě tu tíhu živitele a povinnosti zajistit a postarat se o rodinu, náročnou práci, děti, starost o dům…tak si neumím představit, přijít domů z práce a mít ještě doma dusno… Ženy neuděláte doma dusno? Jako chlap bych nechtěla mít doma fúrii co na mě vychrlí povinnosti, štěká po mě, je naštvaná, nervózní a ještě se diví že nechci sex.
Ne každý chlap je stroj, jen se to od nich občas očekává a oni tu tíhu někdy nenesou úplně lehce, taky někdy potřebují pochopení, klid a podporu.
Sorry za délku příspěvků, ale třeba to někomu pomůže.
Dost se na to zapomíná. Stačí pokecat s nějakým párovým psychologem, nebo terapeutem z partnerské poradny, řekne vám přesně toto.
Problém jsou přílišná očekávání, nevyslovená přání a obavy, no a na to na navazující zbytečné dedukce.
Já jsem tedy vždy za rovnoprávnost. Nemá se jeden snažit a druhý se občas podvolit. To nadělá v hlavě toho, kdo se snaží docela paseku.
Nedělat doma dusno je určitě dobrá rada. Jen je to občas těžké. Po nějaké delší pauze je prostě člověk zpruzelý. Je to začarovaný kruh.
A hledání důvodů? On opravdu občas žádný důvod není. Prostě se někdo změní, nebo byl takový vždy a jen poblouznění v rané fázi vztahu ho na chvíli změnilo. A ten, kdo sex nechce, žádné důvody nehledá. Jemu je dobře a jediné nepohodlí způsobuje ten nadržený blboun ![]()
@Big boss píše:
Není vůbec za co, věřím že kdo chce, něco si z toho vezme. Kdo nechce, tak nechce, nemá smysl diskutovat a hledat problém ani řešení.
Velmi si vazim tveho casu a snahy o pomoc, jenže rady od klavesnice nemusi fungovat. Kdo nezazil, nepochopi. Vyzkousela jsem si za ty roky vsecko - mluvut o tom, nemluvit o tom, prenechat manzelovi iniciativu v sexu, prevzit si iniciativu v sexu, tlacit na nej, netlacit na nej, doprosovat se i nedoprosovat se. Navstivila jsem terapeutku, ktera mi za velke penize rekla, ze si nemuzu intimitu vynucovat. ![]()
Po mnoha pokusech jsem rezignovala, protoze nemam silu uz nic resit.
@Anonymní píše:
Zakladatelka se hlásí zpět.
Děkuji vám za rady a nápady. Některé z nich (nekritizuji jen podotýkám) jsou opravdu bolestné a tnou do živého. To, co je na nedostatku sexu nejbolavější není ani tak absence sexu jako absence zájmu o mě, pocit, že pro něj nejsem důležitá atd. Pak také to, že se člověk opravdu hodně hodně snaží a výsledek se sice nějaký dostaví ale neodpovídá tomu množství energie, kterou do toho člověk naleje. Takže je člověk permanentně v takovém citovém mínusu. A ještě by měl jakoby bejt vděčnej že „vůbec něco“. Všechny příspěvky, které naznačují že je chyba na mé straně (nevytvářím doma pohodu, nekomunikuji, chci po něm moc, nemá ke mě asi důvěru když se nesvěří atd.) jsou bolestivé a zvedají mě ze židle. Přesto jsem si je vždy po vydýchání přečetla pomalu znovu abych se přece jen podívala na to jestli tam někde není zakopanej pes.
NEní to tak že by to bylo mezi námi úplně na nic. Já jsem se s partnerem o tom snažila nesčetněkrát mluvit, ale on vždy řekne že mě má rád, sex se mnou má taky rád a vše je v pořádku. „Ustanovili“ jsme nějakou pravidelnost jednou za týden, i s příjemným večerem, která celkem fungovala, ale vždy když se něco vyvrbí (víc práce, nemoc,…) tak se to nějak naruší a pak zase JÁ musím iniciovat aby se to vrátilo zpět.
Když jsem mu naznačila že vím že to se mnou taky není vždy lehký, jestli ho na mě něco štve, řekne"štve ale já jsem chlap to víš, já si to vyřeším sám". NEjsem dokonalá, ale přesto mám dost čisté svědomí, myslím že o komunikaci jsem se snažila vždy, i o pochopení atd. Ale když chlap řekne že si to vyřeší sám, nejsem kouzelník abych ho změnila mávnutím proutku. Já se také kolikrát bojím a musím pro upřímnost sbírat odvahu. Ale seberu ji, i když je to těžké.
Pokud doma nevytvářím pohodu, je to do značný míry prostě proto že jsem frustrovaná. NEmohu pořád jako perpetum mobile hýřit doma energií a dobrou náladou jen aby muž se díval na pěknou ženu, zatím co vevnitř jsem jak zbitej pes. Také potřebuji někdy dodat energii od něj. Myslím že obecně v oblasti vztahů je zvykem že ženy na sebe berou za to obrovskou zodpovědnost, a také se od žen očekává že vztahy tak nějak zadotujou, a chlapem pohnou a já nevim co, zatímco chlapi to tolik neřešej a ani se to od nich neočekává.
Bohužel u nás je pravdou ta nejhorší varianta: muž na sex nikdy extra nebyl a já to na začátku nechtěla vidět.
Takže teď ani nečekám zázraky. Přála bych si jen abychom se alepsoň jednou za týden pomilovali a aby to alespoň někdy a alespo'ň trochu bylo z jeho iniciativy. Aby mě občas přes den pohladil a večer přitulil.
Nevěra (zatajená) u mě nepříchází v úvahu, myslím že lhaní a podvádění by mému zdraví škodilo srovnatelně stejně jako nedostatek sexu
Jednou jsem v zoufalství už muži navrhla, že si teda někoho najdu, že ho chápu že na to není a nechci na něj tlačit ale já to potřebuji., To (samozřejmě) rezolutně odmítnul. Ale já jsem pak v tom vztahu jako rukojmí - jeho potřeby jsou v pořádku on je spokojen, já jsem neustále v nedostatku, není na to(příliš) brát zřetel ale ani nemám „právo“ jít někam jinam. Kdyby s tím souhlasil, tak bych si někoho našla, ale lhaní nepřenesu přes srdce. Vždy jsem s lidmi jednala na rovinu a nehodlám to měnit. Takže pokud to nějak nesnesitelné bude do té míry, že to nedám, raději přistoupím k rozchodu.
Dítě máme.
Jsem pěkná štíhlá ženská s krásnými dlouhými vlasy a pěkná v obličeji.
V době mateřské jsem trpěla nějakými úzkostmi a asi doma nebyla vždy pohoda na stopro ale ted se obecně cítím mohem líp a myslím že i doma se to odráží…
Tohle mě vždycky fascinuje. Taková ženská má mraky chlapů na výběr a tím pádem i mraky možností, jak to řešit. Co pak mají říkat ty ošklivé?
@Anonymní píše:
Co vam budu… pridavam se k zastupu zen s nedostatkem sexu. Partner je fajn, o vse se postara, o dceru, domacnost, zaridi, je hodny, slusny… ale v posteli nic. Sam vyvine iniciativu tak jednou za mesic a kdyz ja nemam zrovna chut a odmitnu ho, mam jistotu ze kdyz budu chtit cekat kdy dostane chut zase, tak muzu zas mesic tady cekat jak sipkova ruzenka.
Kdyz si vezmu neco sexy, tak si da rict. Ale me chybi to, ze z toho chlapa proste citite ze vas chce.
Dnes jsem navrhla pekny vecer, rekl ze jo „ale nejdriv neco dodelam v dilne“'. Rekla jsem ok, ja si pustim serial a pak prijd az to budes mit (protoze proste fakt nehodla se ho nejak jeste prosit aby treba nejdriv me vo jel a pak sel teprv do dilny😁 coz by mi prislo nejlepsi. 😁)
Tak tu cekam hodinu a pul a nic.
Fakt nekdy z nedostatku sexu uz jsem i nervni😁
Radte radte, cekam na nelitostne krute pravdy😁
Papa
Ahoj. Dřív nebo později tě dožene frustrace a najdeš si někoho bokem. Rozvod u vás nepřichází v úvahu?
@Kutil Tom píše:
Tohle mě vždycky fascinuje. Taková ženská má mraky chlapů na výběr a tím pádem i mraky možností, jak to řešit. Co pak mají říkat ty ošklivé?
Přesně tak!
@Anonymní píše:
Velmi si vazim tveho casu a snahy o pomoc, jenže rady od klavesnice nemusi fungovat. Kdo nezazil, nepochopi. Vyzkousela jsem si za ty roky vsecko - mluvut o tom, nemluvit o tom, prenechat manzelovi iniciativu v sexu, prevzit si iniciativu v sexu, tlacit na nej, netlacit na nej, doprosovat se i nedoprosovat se. Navstivila jsem terapeutku, ktera mi za velke penize rekla, ze si nemuzu intimitu vynucovat.Po mnoha pokusech jsem rezignovala, protoze nemam silu uz nic resit.
A proč rezignovala? Proč další promluva nebyla v tom smyslu, že pokud se to nepovede, že jdete od sebe? Že už nemá cenu se ničit jen proto, aby byl svazek navenek zachovaný?
@Vesmírná drůbež píše:
Tady to teď jede - manžel nechce, manžel chce moc často, milenec mě nepřivede k orgasmu, kde sehnat milence, jak se zbavit milence…
proste jsou to divna stvoření
@Big boss já pro to třeba nedělám nic a chce pořád.