Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Druhé dítě pořídit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.8.23 01:59
@Anonymní píše:
Ahoj, hlavně maminky. Vím, že názory tu budou různé, spíš se jdu spíše vykecat. Je mi 31 let, dítě 8 let. S manželem jsme spolu 11 let. Je to dobrý chlap. Naše manželství je vcelku dobré, občas mráčky, jindy zase skvělé. Teď momentálně máme manželství moc fajnové. Syn už je ve věku, kdy rád tráví čas s kamarády, takže hodně probíhá přespávání a s manželem si konečně najdeme chvilku i pro sebe. Což dříve zkrátka nešlo, z důvodu hlídání. Manžel hodně pracuje, má vlastní firmu a denně se vrací v 20.00 a odchází ráno. Já také dost pracuji, ale stále mám více volna, než manžel. Za ty roky jsem se vypracovala, hodně jsem dřela a svou práci milovala. Dá se říct, také workoholik. Hodně si to teď výčitám, protože jsem se tomu klukovi tak nevěnovala, nehrála si s ním tolik. Často jsem ho odmítla, když přišel s deskovou hrou, hračkou, nebo si zkrátka chtěl hrát. Byla jsem mladá a hrozně nevyzrálá. Hodně se to změnilo, když mu bylo tak pět a úplný obrat nastal v první třídě. Teď je to tak, že se mu hodně věnuji a každé volno co mám mu dám svůj veškerý čas a jsem šťastná, když vidím, že i on sám je šťastný. Už takové dva roky se peru s myšlenkou dalšího dítěte. Asi je to možná i nějaká druhá šance pro mě, abych si to užila více, než to první. Vždy jsem to zahnala z vlastní pohodlnosti. Vím, že bych byla na vše zas převážně sama, finančně jsem také na tom úplně jinak, bojím se, že bych už nezvládala užívat si čas se synem a zanedbávala bych ho. Bojím se všeho. Přesto půl roku mám takový ten pocit nějakého vyhoření nad životem. Čím dál více si uvědomuji, že v práci to do budoucna stejně nepůjde do důchodu. Pracuji fyzicky. Že se stále za něčím ženu, co nemá budoucnost. Manžel nechává konečné rozhodnutí na mě. Ale zajímalo by mě, jak jste se rozhodly vy, zda jste měly podobné myšlenky a zda jste litovali? Nebo jste si to druhé dítě užily plnými doušky a poučily jste se například z předchozích chyb
Asi bych udělala zasedání rodinné rady a probrala to ze všech stran s manželem i synem. Třeba pro a proti, názor syna na sourozence, atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 02:01
Nechci uplne radit, jen ti napisu svuj postreh: Za me jsou deti to nejlepsi, co te muze svete potkat. Zni to jako klise, ale je to proste tak. A pokud mas tu moznost a mas v sobe dostatek lasky, kterou chces nekomu dat, tak do toho jdi. A o prvorozeneho se neboj, i to je lidska bytost, ktera umi davat lasku lidem okolo. A ona se mu jednou vrati, to se neboj, protoze to same bude umet tve, zatim nenarozene, dite. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 05:02
@Anonymní píše:
Ahoj, hlavně maminky. Vím, že názory tu budou různé, spíš se jdu spíše vykecat. Je mi 31 let, dítě 8 let. S manželem jsme spolu 11 let. Je to dobrý chlap. Naše manželství je vcelku dobré, občas mráčky, jindy zase skvělé. Teď momentálně máme manželství moc fajnové. Syn už je ve věku, kdy rád tráví čas s kamarády, takže hodně probíhá přespávání a s manželem si konečně najdeme chvilku i pro sebe. Což dříve zkrátka nešlo, z důvodu hlídání. Manžel hodně pracuje, má vlastní firmu a denně se vrací v 20.00 a odchází ráno. Já také dost pracuji, ale stále mám více volna, než manžel. Za ty roky jsem se vypracovala, hodně jsem dřela a svou práci milovala. Dá se říct, také workoholik. Hodně si to teď výčitám, protože jsem se tomu klukovi tak nevěnovala, nehrála si s ním tolik. Často jsem ho odmítla, když přišel s deskovou hrou, hračkou, nebo si zkrátka chtěl hrát. Byla jsem mladá a hrozně nevyzrálá. Hodně se to změnilo, když mu bylo tak pět a úplný obrat nastal v první třídě. Teď je to tak, že se mu hodně věnuji a každé volno co mám mu dám svůj veškerý čas a jsem šťastná, když vidím, že i on sám je šťastný. Už takové dva roky se peru s myšlenkou dalšího dítěte. Asi je to možná i nějaká druhá šance pro mě, abych si to užila více, než to první. Vždy jsem to zahnala z vlastní pohodlnosti. Vím, že bych byla na vše zas převážně sama, finančně jsem také na tom úplně jinak, bojím se, že bych už nezvládala užívat si čas se synem a zanedbávala bych ho. Bojím se všeho. Přesto půl roku mám takový ten pocit nějakého vyhoření nad životem. Čím dál více si uvědomuji, že v práci to do budoucna stejně nepůjde do důchodu. Pracuji fyzicky. Že se stále za něčím ženu, co nemá budoucnost. Manžel nechává konečné rozhodnutí na mě. Ale zajímalo by mě, jak jste se rozhodly vy, zda jste měly podobné myšlenky a zda jste litovali? Nebo jste si to druhé dítě užily plnými doušky a poučily jste se například z předchozích chyb
Tak syna bych se neptala, to je věc vás rodičů.
Je logické, že v tomto věku jsi daleko zralejší, syna jsi měla jako velmi mladá.
Za mě je jedno dítě málo, pokud jste oba zdraví a máte zázemí. Jsem všemi deseti pro, abyste do toho šli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 07:24
Pořídit druhé dítě. Ale naprosto chápu. Nemít děti po sobě, dát si pauzu, tak vím, že bych řešila otázku, jestli vůbec pořídit další dítě. To samé říká většina našich kamarádek, které mají jedno dítě. První plán byl, že půjdou do práce po dítěti a pak si pořídí další. Jenže dítě je samostatnější a obratnější. Už se jim nechce znovu od nuly. Další člen by narušil jejich zajetý režim. Kašlou na to. Další dítě nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 07:46
Já mám dvě dcery, jedno by mi bylo určitě malo. Spíš si pohrávam s myšlenkou o 3.diteti.
Holky by moc chtěly (9 a 6 let) brášku, kdyby to tak šlo zařídit 
Ale je mi 35, tak už se moc necítím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 08:40
Taky workoholik, beze me by spadl svět… ale s prvním dítětem jsem zjistila, ze ten smysl je jinde. Mezi detma jsem dělala přes 2 roky a už se tolik nepredrela. Nenechala tam zdraví za nějaký peníze a teď se do práce nezenu jako u prvního. Půjdu až ve 2 letech na částečný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.8.23 08:44
@hospodki píše:
Taky workoholik, beze me by spadl svět… ale s prvním dítětem jsem zjistila, ze ten smysl je jinde. Mezi detma jsem dělala přes 2 roky a už se tolik nepredrela. Nenechala tam zdraví za nějaký peníze a teď se do práce nezenu jako u prvního. Půjdu až ve 2 letech na částečný.
Také si myslím, že už se pak tolik nepředřu a vezmu malý úvazek. Spíš mám i obavy, že budu zkrátka závislá na manželovi a že budu z toho hotová.
- Citovat
- Upravit
3.8.23 08:55
@Anonymní píše:
Také si myslím, že už se pak tolik nepředřu a vezmu malý úvazek. Spíš mám i obavy, že budu zkrátka závislá na manželovi a že budu z toho hotová.
Poprvé jsem byla a podruhé už mi to nevadi. Proste děti jsou spolecne, finančně me podporuje jak si řeknu - samozřejmě v rozumne míře. Nechci po něm nový mobil každý měsíc. A já na svůj spořící účet sahat nemusím. Mám rezervu kdybych musela něco akutně řešit. Manžel je s tím v pohodě a máme dohodnuto, ze do 3 let není problem byt s detma doma. Když to půjde tak bych rada na částečný driv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 08:59
Neváhala bych a pořídila si dítě. Na co myslíš, ze jednou ve staří budes vzpomínat, na to jak jsi dřela v práci? Ne budes vzpomínat jaké to bylo když deti byly malé, co jste zažily atd. Určitě bych život nechtěla obětovat jen práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 09:15
Pises, ze manzel je v praci denne od rana do 20hod. a kdy se venuje diteti? Ty chces 2.dite a chces to prozit jinak a venovat mu vice casu a manzel taky? Druhe dite ano, ale manzel by taky mohl zmenit pristup. Proc bys mela byt na to zas prevazne sama 
. Tata je pro dite take velmi dulezity. Taky mi prijde lepsi, kdyz dite chteji oba. Ne, ze se necha rozhodnuti na manzelce. Takto mi to prijde, ze je mu to vlastne jedno, jestli ano nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 10:14
Já mám syna, 9 let a je to prostě už pohoda. Jsem na druhé už líná a klidně to přiznám, jiné důvody u nás nejsou, proč nemít druhé dítě. Zatím si nedovedu představit znovu těhotenství, porod, péči o mimino, batole, ten kolotoč okolo. Třeba ta chuť na druhé přijde, třeba ne, nějak to neřeším 
. Ale u Vás vidím, že druhé byste ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.23 10:42
Nad druhým jsem nepřemýšlela, prostě přišel, je tu a je to paráda o čase to vždy není. nemuzeme zase dávat všemu 100%,nejsme na baterky a jsme taky jen bytosti co potřebují občas vypnout a máme také jiné povinnosti okolo, ne jen ty děti, musí si občas vystačit osamote a podle me se tím i učí, protože v životě se prostě ocitnou v situaci kde nás nebudou mít za zadkem 
ale kdybych se měla rozhodovat mezi prací a dítětem, tak vůbec neuvažuji. Práce bude, bude další, jiná. Dite už by pak být nemuselo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, hlavně maminky. Vím, že názory tu budou různé, spíš se jdu spíše vykecat. Je mi 31 let, dítě 8 let. S manželem jsme spolu 11 let. Je to dobrý chlap. Naše manželství je vcelku dobré, občas mráčky, jindy zase skvělé. Teď momentálně máme manželství moc fajnové. Syn už je ve věku, kdy rád tráví čas s kamarády, takže hodně probíhá přespávání a s manželem si konečně najdeme chvilku i pro sebe. Což dříve zkrátka nešlo, z důvodu hlídání. Manžel hodně pracuje, má vlastní firmu a denně se vrací v 20.00 a odchází ráno. Já také dost pracuji, ale stále mám více volna, než manžel. Za ty roky jsem se vypracovala, hodně jsem dřela a svou práci milovala. Dá se říct, také workoholik. Hodně si to teď výčitám, protože jsem se tomu klukovi tak nevěnovala, nehrála si s ním tolik. Často jsem ho odmítla, když přišel s deskovou hrou, hračkou, nebo si zkrátka chtěl hrát. Byla jsem mladá a hrozně nevyzrálá. Hodně se to změnilo, když mu bylo tak pět a úplný obrat nastal v první třídě. Teď je to tak, že se mu hodně věnuji a každé volno co mám mu dám svůj veškerý čas a jsem šťastná, když vidím, že i on sám je šťastný. Už takové dva roky se peru s myšlenkou dalšího dítěte. Asi je to možná i nějaká druhá šance pro mě, abych si to užila více, než to první. Vždy jsem to zahnala z vlastní pohodlnosti. Vím, že bych byla na vše zas převážně sama, finančně jsem také na tom úplně jinak, bojím se, že bych už nezvládala užívat si čas se synem a zanedbávala bych ho. Bojím se všeho. Přesto půl roku mám takový ten pocit nějakého vyhoření nad životem. Čím dál více si uvědomuji, že v práci to do budoucna stejně nepůjde do důchodu. Pracuji fyzicky. Že se stále za něčím ženu, co nemá budoucnost. Manžel nechává konečné rozhodnutí na mě. Ale zajímalo by mě, jak jste se rozhodly vy, zda jste měly podobné myšlenky a zda jste litovali? Nebo jste si to druhé dítě užily plnými doušky a poučily jste se například z předchozích chyb