Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Do miminka bych sla. Ale já nejsem ty… Dcery bych se jen zeptala ale tak stejne se o tom bavíte před ni, ne? Přijde mi velká a stejne i ja to těhotenství prozivam i s mými detmi - teseni se, příprava… Stejne ji budeš chte nechte zapojovat a odstrcena nebude.
Partner do toho vašeho vztahu s tím šel, ze budete mít společný dítě.
@Anonymní píše:
Dobrý den všem
Vkládám anonymně z osobních důvodů.
Je mi 32 let, partnerovi 40. Chodíme spolu dva roky, z toho rok spolu bydlíme. Z předchozího manželství mám dceru, skoro 8 let. Sžívání dcery s novým partnerem nebylo jednoduché, docela na něj žárlila, i když se k ní choval vždy moc hezky. Teď, po roce společného bydlení, jsou věci už v pořádku, má ho ráda, ptá se po něm, hraje si s ním, poslouchá ho. Nicméně přišla na přetřes otázka společného dítěte po naší svatbě. Od začátku vím, že partner chce dítě, je bezdětný, měl jeden 10letý vztah, který přechodili. Já se myšlence společného dítěte zpočátku nebránila, říkala jsem si, ze by to bylo fajn.
Jenže… prostě dceři je 8 a už to je parťák, není to uplakané miminko, můžeme podnikat spoustu věcí, jezdit na celodenní výlety. Když si znova představím, že se v noci nevyspím… Partner je hodně pracovně vytížený, kolikrát přijde domů až v noci, časté služební cesty. Upřímně, nevím, jestli bych neošidila také dceru, neměla bych na ni tolik času, obávám se znovuprobuzení žárlivosti a pocitu odstrčenosti u ní… ale zas si říkám, že by už byla větší a maminku by tolik už nepotřebovala, spíše vrstevníky a kamarády.
Miminko bych si přála, chtěla jsem vždy alespoň dvě děti, nicméně váhám a přemýšlím. Napište mi, prosím, vaše zkušenosti a názory na věc. Přece jen, už jsem jedním rozvodem poučená a druhý zažít nechci.
Partner se ke mně a dceři chová úžasně a vím, že kdybych mu řekla, že s ním děti nechci, nevzal by to asi moc dobře a spělo by to k rozchodu - což nechci.
To je jasné… Už máš své pohodlí a nechce se ti zase v noci vstávat, být jak zombie přes den…ja budu mít odstup 2roky právě proto, že čím větší odstup tím větší nechuť jít do té insomnie znovu. Na dceru se vymlouvas… Té to bude úplně fuk… Za pár let bude v pubertě a bude mít jiné zájmy.
Taky to může trvat několik měsíců nebo let než otehotnis… Zjistila bych stav a kvalitu spermií a vajíček, ať víš kolik je času.
No přijde mi, že to nějak moc analyzuješ, asi jsem staromódní, ale myslím si, že dítě by mělo vzejít z lásky a ne dopředu vymýšlet, jak se nevyspím, a co dcera atd. Já mám syna 6 let z předchozího vztahu, je mi 36 a nyní čekám druhé s novým partnerem, jsem 14tt. Partner se synem si sedli naštěstí hned, jinak oba jsme miminko moc chtěli, nejprve jsem otěhotněla po pár měsících, ale přišlo ZT v 9tt, a po revizi jsem otěhotněla až osmý cyklus, takže ono to fakt nemusí být hned. Každopádně miminko jsme si oba moc přáli, těšíme se na něj, bereme to oba jako obrovské požehnání a mě by vůbec nenapadlo dopředu uvažovat tak, jako Ty, že se zase nevyspím, co na to řekne syn a nevím co ještě. ![]()
Pokud ty i partner dite chcete, tak ho mejte. Pokud ty ho nechces a vis, ze on ano, tak mu neber cas.
O tom mit ci nemit dite by meli rozhodovat jeho potencionalni rodice a ne male dite.