Druhé dítě s novým přítelem

Anonymní
11.8.20 22:16

Druhé dítě s novým přítelem

Dobrý den všem :)
Vkládám anonymně z osobních důvodů.
Je mi 32 let, partnerovi 40. Chodíme spolu dva roky, z toho rok spolu bydlíme. Z předchozího manželství mám dceru, skoro 8 let. Sžívání dcery s novým partnerem nebylo jednoduché, docela na něj žárlila, i když se k ní choval vždy moc hezky. Teď, po roce společného bydlení, jsou věci už v pořádku, má ho ráda, ptá se po něm, hraje si s ním, poslouchá ho. Nicméně přišla na přetřes otázka společného dítěte po naší svatbě. Od začátku vím, že partner chce dítě, je bezdětný, měl jeden 10letý vztah, který přechodili. Já se myšlence společného dítěte zpočátku nebránila, říkala jsem si, ze by to bylo fajn.
Jenže… prostě dceři je 8 a už to je parťák, není to uplakané miminko, můžeme podnikat spoustu věcí, jezdit na celodenní výlety. Když si znova představím, že se v noci nevyspím… Partner je hodně pracovně vytížený, kolikrát přijde domů až v noci, časté služební cesty. Upřímně, nevím, jestli bych neošidila také dceru, neměla bych na ni tolik času, obávám se znovuprobuzení žárlivosti a pocitu odstrčenosti u ní… ale zas si říkám, že by už byla větší a maminku by tolik už nepotřebovala, spíše vrstevníky a kamarády.
Miminko bych si přála, chtěla jsem vždy alespoň dvě děti, nicméně váhám a přemýšlím. Napište mi, prosím, vaše zkušenosti a názory na věc. Přece jen, už jsem jedním rozvodem poučená a druhý zažít nechci.
Partner se ke mně a dceři chová úžasně a vím, že kdybych mu řekla, že s ním děti nechci, nevzal by to asi moc dobře a spělo by to k rozchodu - což nechci.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
18239
11.8.20 22:25

Tak pokud chces dite ty i partner, tak neni co resit. Holka je velka, pochopí to, za chvilku bude pubertacka a nebude ti stat za zadkem. Ja mam teda druheho syna s novym pritelem 4 roky po prvnim synovi a nelituji, kluci jsou partaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2888
11.8.20 22:29

Zkus se jí zeptat, jestli by chtěla sourozence. Pak budeš vědět, s jakou reakcí máš počítat… ;) ale nemít dítě kvůli tomu, že by starší nechtěla mi přijde divný :wink: takže, kdyby nechtěla, tak bych se jí snažila pro to rozumnymi argumenty získat :wink:

Jinak můžete tatínka občas nechat s miminem doma a udělat si spolu holčičí den ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
245
11.8.20 22:37

Starsi prospeje mnohem vice, ze nebude jedinacek, rozhodne to vyvazi tech par bolestivych mesicu a i nejake zarleni.

Prijde mi to od Tebe sobecke, je to takove vodeni partnera za nos… neni to k nemu fer.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1696
11.8.20 22:39

No já bych se trochu bála, že ti partner uteče za nějakou, která to dítě chtít bude :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27186
11.8.20 22:41
@Anonymní píše:
Dobrý den všem :)
Vkládám anonymně z osobních důvodů.
Je mi 32 let, partnerovi 40. Chodíme spolu dva roky, z toho rok spolu bydlíme. Z předchozího manželství mám dceru, skoro 8 let. Sžívání dcery s novým partnerem nebylo jednoduché, docela na něj žárlila, i když se k ní choval vždy moc hezky. Teď, po roce společného bydlení, jsou věci už v pořádku, má ho ráda, ptá se po něm, hraje si s ním, poslouchá ho. Nicméně přišla na přetřes otázka společného dítěte po naší svatbě. Od začátku vím, že partner chce dítě, je bezdětný, měl jeden 10letý vztah, který přechodili. Já se myšlence společného dítěte zpočátku nebránila, říkala jsem si, ze by to bylo fajn.
Jenže… prostě dceři je 8 a už to je parťák, není to uplakané miminko, můžeme podnikat spoustu věcí, jezdit na celodenní výlety. Když si znova představím, že se v noci nevyspím… Partner je hodně pracovně vytížený, kolikrát přijde domů až v noci, časté služební cesty. Upřímně, nevím, jestli bych neošidila také dceru, neměla bych na ni tolik času, obávám se znovuprobuzení žárlivosti a pocitu odstrčenosti u ní… ale zas si říkám, že by už byla větší a maminku by tolik už nepotřebovala, spíše vrstevníky a kamarády.
Miminko bych si přála, chtěla jsem vždy alespoň dvě děti, nicméně váhám a přemýšlím. Napište mi, prosím, vaše zkušenosti a názory na věc. Přece jen, už jsem jedním rozvodem poučená a druhý zažít nechci.
Partner se ke mně a dceři chová úžasně a vím, že kdybych mu řekla, že s ním děti nechci, nevzal by to asi moc dobře a spělo by to k rozchodu - což nechci.
Šla bych do druhého. Máš čas, on nemá žádné. Jste spolu rádi. Dcera nemusí žárlit. Třeba bude nadšená.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
115
11.8.20 22:45

Člověk spíš lituje věcí, které neudělal než obráceně. Za pár let můžeš litovat, že jsi do toho nešla, ale pochybuju, že bys někdy vážně litovala, že máš druhé dítě. Vem si, že za pár let bude dcera v pubertě a budeš ráda, že máš doma ještě někoho kdo tě potřebuje a s kým se můžeš pomuchlat. A dcera nakonec bude z miminka taky nadšená, uvidíš.

Příspěvek upraven 11.08.20 v 23:03

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
50819
11.8.20 22:59

Mám děti sice se stejným partnerem, ale (neplánovaně) se sedmiletým odstupem, takže vlastně taky dva jedináčky a taky jsem si prošla tou fází - dítě odrostlé, samostatné, je s ním domluva a dá se s ním podnikat všecko, já už dávno v práci a vydělávající… a do toho bum, znovu plínky, kojení, nevyspání. A musím říct, že si to napodruhý užívám snad víc než poprvý, je to zas jiný, člověk už ví, do čeho jde, je vyklidněnější, ví, že většina věcí je nepodstatných, nenechá se vystresnout prkotinama. A velké dítě už to mnohem víc vnímá, sourozence miluje, pomáhá a byť holt nikdy nebudou vrstevníci, tak mě nikdy nenapadlo, že bych mu tím měla nějak ublížit. Naopak, je o dost snazší z něj nevychovat sebestředného jedináčka, než když mělo rodiče samo pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3525
11.8.20 23:18

Ja být na místě partnera, tak kdybys nechtěla děti, asi bych se rozešla. Dceři to jenom prospěje, když bude mít sourozence. Naučí se mnoho do života. Ty to zvládneš. To období, kdy se nevyspíš uteče…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24597
11.8.20 23:20

Tomu nerozumím…Ty máš ráda svého partnera, on má rád tebe, ty chceš společné dítě a on ho chce taky. Přesto váháš kvůli dceři…Jak můžeš vědět, že jí sourozenec tak zásadně ublíží? Pokud se toho chopíš správně a nebudeš ji upozadovat, bude pro ni sourozenec jedině přínosem…Navíc za pár let půjde do puberty, začne se lehce osamostatnovat a ty budeš ráda, že máš „mazlíka“.
Já bych vůbec neváhala, druhé dítě je naprostý standart. Dokud jsi mladá. Navíc asi nechceš riskovat ztrátu kvalitního partnera.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1149
11.8.20 23:52

Šla jsi do vztahu s tím, že jsi věděla, že partner bude chtít dítě. Pŕijde mi nefér teď měnit plány a přizpůsobovat se osmiletého dítěti :nevim: osobně bych bez sourozence být nechtěla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.8.20 00:06

Rozhodni se podle sebe a partnera, z popisu to vypadá, že dítě chcete oba dva - tohle se nemůže řídit dcerou, ale vámi. Navíc - jednou bude za sourozence ráda. Já jsem jedináček a čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak moc bych si přála toho sourozence mít. O 10 let staršího nebo mladšího, to je jedno, ale mít ho…

  • Citovat
  • Nahlásit
7626
12.8.20 00:08

Jestli je dcera aspoň trochu pečovací, bude z miminka nadšená. Navíc v tomto věku už dokáže hodně pomoci, kdyby byla nějaká krize (nemocné mimčo, partner v práci apod.).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11
12.8.20 03:58
@Anonymní píše:
Dobrý den všem :)
Vkládám anonymně z osobních důvodů.
Je mi 32 let, partnerovi 40. Chodíme spolu dva roky, z toho rok spolu bydlíme. Z předchozího manželství mám dceru, skoro 8 let. Sžívání dcery s novým partnerem nebylo jednoduché, docela na něj žárlila, i když se k ní choval vždy moc hezky. Teď, po roce společného bydlení, jsou věci už v pořádku, má ho ráda, ptá se po něm, hraje si s ním, poslouchá ho. Nicméně přišla na přetřes otázka společného dítěte po naší svatbě. Od začátku vím, že partner chce dítě, je bezdětný, měl jeden 10letý vztah, který přechodili. Já se myšlence společného dítěte zpočátku nebránila, říkala jsem si, ze by to bylo fajn.
Jenže… prostě dceři je 8 a už to je parťák, není to uplakané miminko, můžeme podnikat spoustu věcí, jezdit na celodenní výlety. Když si znova představím, že se v noci nevyspím… Partner je hodně pracovně vytížený, kolikrát přijde domů až v noci, časté služební cesty. Upřímně, nevím, jestli bych neošidila také dceru, neměla bych na ni tolik času, obávám se znovuprobuzení žárlivosti a pocitu odstrčenosti u ní… ale zas si říkám, že by už byla větší a maminku by tolik už nepotřebovala, spíše vrstevníky a kamarády.
Miminko bych si přála, chtěla jsem vždy alespoň dvě děti, nicméně váhám a přemýšlím. Napište mi, prosím, vaše zkušenosti a názory na věc. Přece jen, už jsem jedním rozvodem poučená a druhý zažít nechci.
Partner se ke mně a dceři chová úžasně a vím, že kdybych mu řekla, že s ním děti nechci, nevzal by to asi moc dobře a spělo by to k rozchodu - což nechci.

Zdravím :)

Já to měla úplně stejně! Jen dceři je o trošku méně a přítel je doma na HO :D každopádně teď máme doma i malé miminko a malá ho nadevše miluje :srdce: ale je fakt, že celé těho jsme ji říkali, že to nebude jednoduché, že sourozenec nebude ještě na hraní, ale spíš o křiku a přebalování a teď je to naprosto v pohodě. Pomohlo nám třídění starých hraček "pro mimi' a hlavně upřímnost ;) :) jo a oni jdou i výlety, jen s kočárkem :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60171
12.8.20 05:36
@Anonymní píše:
Dobrý den všem :)
Vkládám anonymně z osobních důvodů.
Je mi 32 let, partnerovi 40. Chodíme spolu dva roky, z toho rok spolu bydlíme. Z předchozího manželství mám dceru, skoro 8 let. Sžívání dcery s novým partnerem nebylo jednoduché, docela na něj žárlila, i když se k ní choval vždy moc hezky. Teď, po roce společného bydlení, jsou věci už v pořádku, má ho ráda, ptá se po něm, hraje si s ním, poslouchá ho. Nicméně přišla na přetřes otázka společného dítěte po naší svatbě. Od začátku vím, že partner chce dítě, je bezdětný, měl jeden 10letý vztah, který přechodili. Já se myšlence společného dítěte zpočátku nebránila, říkala jsem si, ze by to bylo fajn.
Jenže… prostě dceři je 8 a už to je parťák, není to uplakané miminko, můžeme podnikat spoustu věcí, jezdit na celodenní výlety. Když si znova představím, že se v noci nevyspím… Partner je hodně pracovně vytížený, kolikrát přijde domů až v noci, časté služební cesty. Upřímně, nevím, jestli bych neošidila také dceru, neměla bych na ni tolik času, obávám se znovuprobuzení žárlivosti a pocitu odstrčenosti u ní… ale zas si říkám, že by už byla větší a maminku by tolik už nepotřebovala, spíše vrstevníky a kamarády.
Miminko bych si přála, chtěla jsem vždy alespoň dvě děti, nicméně váhám a přemýšlím. Napište mi, prosím, vaše zkušenosti a názory na věc. Přece jen, už jsem jedním rozvodem poučená a druhý zažít nechci.
Partner se ke mně a dceři chová úžasně a vím, že kdybych mu řekla, že s ním děti nechci, nevzal by to asi moc dobře a spělo by to k rozchodu - což nechci.

Mám od sebe kluky 8 let a vše v pohodě.. I když první reakci staršího bylo, že zprávu o miminu obrecel.. Ale teď jsou parťáci a na pohodu.. Dost záleží, co chceš ty, nebo si necháš diktovat 8 letym dítětem? :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama