Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Druhé dítě - výhody/nevýhody
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.3.24 20:51
Mě se zá, že moc nejste připravené psychicky na alternativu, že se životní úroveň propadne, ale to se docela snadno může stát, aniž by v tom byly děti. Ta stabilita a prosperita je anomálie jak lokální, tak historická. Je spíš rozumné počítat s tím, že přijde nějaká válka nebo katastrofa (ostatně oboje je na dohled) a naše úroveň se propadne dramaticky. Rozhodně není pravděpodobné, že se stále budeme mít stejně nebo o něco lépe.
Pokud se vysloveně nebude mřít hlady nebo na nemoce, člověk by to neměl tolik prožívat - že nebude dovolená u moře, zase nové auto, o to přece nejde. Stejně bychom se v zájmu svých dětí měli v tom všem omezit dobrovolně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.24 23:36
@Pudloslava Tyhle argumenty jsou hodně zvláštní, přece si „nedělám“ děti do foroty 
Moje teta přišla při nehodě o patnáctiletého syna, měla ještě od dva roky mladší dceru, ale i přesto se regulérně pomátla, je v invalidním důchodu s občasnou hospitalizací na psychiatrii a neschopná čehokoliv i po téměř dvaceti letech, opravdu jí dcera „nepomohla“ v dalším fungování, ta byla ve strejdově péči 
Anonym kvůli velmi osobním informacím
- Citovat
- Upravit
20.3.24 00:02
@darekp píše: Více
Taky mám děti od sebe podobně, cca 4r a 3 měs., rok mezitím v práci a bylo to tak akorát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 06:40
@Anonymní píše: Více
jasně že nedělá, ale ikdyž nedělá, tak to přesto tak trochu funguje
ty máš jedno dítě, protože jedno dítě je lepší, než žádný
já mám tři a kdybych o jedno přišla, budu mít dvě a to bude lepší, než žádný
a neznamená to, že na tom jednom nesejde
vždyť když někomu umře miminko, nebo když někdo potratí, honem honem si dělá náhradní, které by jinak neměl, aby zaplácl tu díru. Přitom to umřelé je taky milované dítě - u těch mimin je to úplně běžné a nikdo se nad tím nepohoršuje.
Stejně v okamžiku, kdy si děláš to dítě, vůbec nevíš, koho si vlastně děláš. děláš si dítě pro svou nějakou univerzální představu o dítěti a děláš si ho čistě pro sebe, protože ty ho chceš, potřebuješ uspokojit nějaké svoje potřeby. O to dítě samotné ti v tom momentě vůbec nejde. Mnoho lidí jde dokonce na potrat, když se to děcko nějak nepovede a znamenalo by více starosti, než radosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 08:05
@Anonymní píše: Více
Opravdu, tohle je scestné uvažování. Tak rovnou si pořídit i druhého chlapa do zálohy, ne? A tam je pravděpodobnost větší, protože je od dítka starší. A přitom já z takové rodiny jsem, můj starší brácha se zabil, ale stejně bych si jen kvůli tomu další dítě nepořizovala, když by tohle měl být ten důvod. Vždyť se taky dobře může stát, že se něco stane tomu druhýmu a ten první by mi zůstal tak nebo tak. A ještě k tomu trauma ze stráty toho druhýho, takže takhle opravdu nemůžu uvažovat. Otčím bývalého se nešťastnou náhodou zabil při pádu ze štaflí a jeho maminka šla měsíc po něm. Ani její druhé dítě jí nepomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.3.24 08:34
Muž je jedináček a sourozence celý život moc chtěl - maminka byla už tehdy taková pohodlnější a nechtělo se jí moc starat a pracovat. Když měli hodně místa - větší byt a muž už by jako dítě pomáhal, tak šla raději na potrat. A to jí výrazně pomáhala s dítětem i s fungováním rodiny její máma- vozila jídlo, hlídala.. To měla luxusní z mého pohledu, i když tam byly samozřejmě i nějaké negativní věci.
Naše první dítě rozhodně nebylo bezúdržbové, taky hodně nespalo, ale jak se to lehce zlepšilo, tak jsme zkusili druhé, podařilo se hned, máme rozestup dva a čtvrt. S prvním dítětem bylo méně práce než jsme čekali a se dvěma dětmi je tolik práce jako jsme očekávali, že bude s jedním..
Malá je ohromně šikovná, zlatá a roztomilá, naše sluníčko a jsme šťastní, že. ji máme, i když je to náročnější. Já tu náročnost tolik neřeším tak to prostě s dětmi je..A samozřejmě i více zlobí, ale je krásné sledovat, jaké mezi sebou mají pouto a i když se perou, tak se milují..A dcera je jediná z rodiny, kdo má po ránu dobrou náladu a hned se usmívá, pusinkuje nás a říká ahoj mami, ahoj tati.. To je k nezaplacení.
A zrovna nedávno jsem si říkala u příležitosti synových narozenin, že jsem se vlastně více jak čtyři roky pořádně nevyspala( i v těhotenství). 
Ale že už jsem si vlastně já nebo spíš moje tělo tak nějak zvyklo. 
ale po narození syna jsem nepila ani černý čaj ani kafe, aby líp spal, a stejně nespal. U dcery na to kašlu od jejího roku a ve výsledku je to stejné, jen já se cítím líp.
Za mě určitě sourozence ano, ale zajistit si kamarádku nebo někoho na občasné hlídání, abys mohla někdy vypnout a mít čas pro sebe, když muž v tomhle nefunguje. Ve městech většinou hlídačky fungují a na venkově pomůže někdo příbuzný nebo třeba výměnou kamarádka.. 
Příspěvek upraven 23.03.24 v 08:33
- Citovat
- Upravit
20.3.24 08:53
Mám dvě děti (zatím). Já sama jsem ze čtyř dětí a manžel ze tří. A už od puberty jsem měla zafixované že chci dvě děti. Dcera se nám povedla snad na poprvé a na syna jsme dva roky čekali a nakonec ho máme díky umělému oplodnění. Jsou od sebe 5 let. Takže s dcerou je to už úplná pohodička a na syna mám víc času a jedeme vlastně jako od začátku. Sice lituji že nebyl dřív ale na druhou stranu je to výhoda. Už teď vím, že pokud půjde další dítě normální cestou tak že ho chci a to má syn teď 5 měsíců.
A teď co tím chci říct? Pokud se na další necítíš tak počkej a buď bude nebo nebude. Záleží jak to máš u sebe nastavený, ale řekla bych že do druhého se ti moc nechce. U dcery jsem to tak do 2 let měla taky že se mi ještě nechtělo, pořád že je čas atd. Mám totiž pocit že do 2 let je to takové nejhorší období. A pak je to čím dál lepší. Takže rada a doporučení odemě, buď musíš víc tatínka zaměstnat o péči o syna aby ti s ním pomohl, víc se staral. Podle všeho totiž mám pocit že asi moc nefunguje. A ať třeba začne syna uspávat ať si odpočineš a srovnáš si myšlenky v hlavě a případně když budeš více v klidu a budeš mít čas sama na sebe tak třeba druhé budeš chtít. A pokud ne teď tak třeba se rozhodneš za 2 roky nebo později a nebo prostě nebude vůbec. Svět se nezboří. Neřeš to a nech to plynout. Počkej a čas ukáže. Ale hlavně bych zkusila zapřáhnout toho tatínka, to si myslím že je největší problém a jelikož i píšeš že syn je na tobě závislý tak pak i ve školce by mohl být problém. Zkus popřemýšlet jenom o tomto a druhé zatím neřeš 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.3.24 09:32
@Pudloslava píše: Více
Nemáme jedináčka, ale určitě ne z důvodu „co kdyby se s jedním něco stalo“, jen se pozastavuju nad argumentací „mít děti do foroty“, tetě to nepomohlo 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.3.24 09:42
@Anonymní píše: Více
Nechce se mi číst celý příspěvek, ale zareaguju na ten úvod, není vlastně dobře, že tchyně neměla další dítě, když se nebyla schopná starat ani o to jedno? Každý by měl mít tolik dětí, kolik zvládne a na kolik se cítí, neexistuje žádný univerzàlní počet pro všechny
- Citovat
- Upravit
20.3.24 11:55
@Asterea píše: Více
Když je početná rodina a mají dobre vztahy je to fajn, ale vyčítat rodičům, ze jsi jedináček je podle mě přehnané. Sobecké je někomu diktovat jak má žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 11:57
@Anonymní píše: Více
vzdyt jsem ti psala, ze to si clovek neporizuje deti proto, ale ze je to druhotny zisk. To si tady muzem opakovat do nekonečna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 11:58
Tak jsem zjistla, ze emimino pivazuje slovo „sek*ndarni“ za sproste
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 12:47
@Anonymní píše: Více
Tyjo docela me ted zdesilo, ze by me ma budouci snacha (ci kdokoliv jiny) mohl osocit, ze nemame dve deti, protoze jsem pohodlna 
Protoze ono se to tak vlastne ocima nezucastneneho pozorovatele muze zdat. Dum mame dostatecne velky, finance velkoryse, s ditetem mi pomahaji obe babicky, manzel je panem sveho casu a do pece se plne zapojuje. Jenze,… mame dvouleteho jedinacka, mne je pres 30, manzelovi dokonce 40, mam gynekologickou diagnozu, ktera zvysuje riziko potratu a komplikaci pri porodu. Syn je az me treti tehotenstvi, komplikace pri porodu nastaly a ted babo rad, risknout to a doufat, ze i druhy porod dopadne dobre a vyjde z nej zdrave dite? Protoze rozhodne nemusi, nebude pak zivot jako jedinacek lepsi, nez zivot podrizeny postizenemu sourozenci? Ale taky to muze dopadnout dobre, jenze kdo to vi? Riskla bys to? Navic je dost pravdepodobne, ze to otehotneni opet nebude hned, budu v 50 dobrou mamou pubertakovi? Manzelovi bude 60 a predpokladam, ze bude chtit mit spis uz klid, nez resit pubertalni peripetie nasi dalsi ratolesti. Navic uz bych se fakt potrebovala vratit do prace, 6 let jsem studovala vysokou, dobre si rozjela karieru a byt se snazim tak nejak pracovat aspon na maly uvazek od porodu, fakt by bylo potreba uz do toho zpet naskocit a ne jit na dalsi materskou. Ono totiz to dite v 15 uz na nejakou maminku za zadkem nebude zvedave a co mi pak zbyde krom dobre prace a konicku? A ted co je teda lepsi, mit jedinacka kteremu se opravdu venujeme a jsme ted takto spokojeni nebo jit do rizika, poridit diteti sourozence, aby nam to jednou nemelo za zle, byt my s manzelem momentalne po druhem netouzime a je urcita sance, u ktere ale nevime, jak je vysoka, ze to ani nemusi dopadnout dobre?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.24 08:30
@Alušáček píše: Více
No ona totálně selhávala i v ostatních věcech… Nedokázala muže nic naučit, zastat se ho a podobně, prostě se jí nechtělo.. A naopak když vyrostl a chtěl si jít svou cestou, tak mu začala dělat stíhačku. Nemohl pomalu ani s kamarádama na pivo. To pro změnu zvládala dobře. 
Fakt není normální, aby za ním kromě jiného chodila do práce, když mu bylo nějakých 25 -30, a byl konečně odstěhovaný.
- Citovat
- Upravit
23.3.24 08:37
Kdyby měla druhé dítě, tak by se třeba nechovala takhle patologicky, nesoustředila by v jeho dospělosti svou pozornost jen na něj. Ale tohle je hodně individuální.
Teď jsem si vzpomněla, že kamarádka jedináček v podstatě zažívala se svojí mámou to samé a ještě horší..
Když si můj partner, taky jedináček s touhle mou kamarádkou o tomhle pronásledování matkama v dospělosti povídali, tak to bylo skoro jak přes kopírák. Ale jejich matky jsou starší, dnešní 70+..
Příspěvek upraven 23.03.24 v 08:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
