Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Myslím, že ulehčení mohlo přijít dříve už v tom, že by si dcerka zvyklá být nějaký čas bez maminky. Pokud to prakticky nezná a je fixována, bude to těžké pro vás obě.
Jinak vše přijde samo. Co nejvíce ji zapojovat do pomocí s miminkem - nenutit a chválit za pomoc ![]()
Vydrž. Ke konci uz je toho hodně, tělo je v zaprahu, to se promítá do psychiky. Jakmile se mrne narodí, zlepší se to. Ten režim se postupně utřepe, jsme stavěné na to zvládat peci o ruzne staré děti současně. Zpetne bych sama sobě poradila - neřeš tolik domácnost a věci, první měsíc zij jen pro to male a jeho staršího sourozence. Vse ostatní počká, než se sladíte. A hlavně - je to mžik a najednou jsou velicí. Užívej si to ![]()
@Dahlia0409 píše:
Myslím, že ulehčení mohlo přijít dříve už v tom, že by si dcerka zvyklá být nějaký čas bez maminky. Pokud to prakticky nezná a je fixována, bude to těžké pro vás obě.Jinak vše přijde samo. Co nejvíce ji zapojovat do pomocí s miminkem - nenutit a chválit za pomoc
To je těžký, když nemáme moc hlídání. Ale samozřejmě je zvyklá být občas beze mě. Buď jen s tatínkem nebo u babičky, ale přes noc ne no. Teď začala chodit i do školky kde se jí líbilo, ale byla tam párkrát a hned onemocněla, takže zase nic.
Hele dcera má i druheho rodiče, oni to zvládnou, neboj
jinak já sem taky vždy byla v nervu před porodem
vždycky sem se bála, že to nestihnu včas do porodnice (což sem u třetího skoro nestačila, bylo to o fous a klika že sem začla rodit v noci, kdy byl muž doma). Bála sem se že budu rodit někde venku s dětma za zadkem
byla sem nervózní jak starší dítě přijme to mladší apod. Bolesti atak sem se ani nebála, to sem měla strach nejvíc u prvního, když to bylo něco nového.
Tak za prvé, když ty jsi ve stresu, tak to vycítí tvé starší dítě. Přestaň brečet. Já jsem taky měla fixované první dítě, stejný věkový rozdíl.
Já jsem na dítě pořád sama, manžel pořád v praci do noci. Od začátku jsme se s ditetem radovali spolu, každý den jsme se s bříškem mazlili, mluvili jsme jak to bude krásne až se miminko narodí. Teď, když je miminko na světě, tak starší není na druhé koleji. Podnikame pořád výlety, srandičky, jen s rozdílem, že mi starší s mladším pomáhá. A bere to jako veselou hru s živou panenkou. A ty tři dny zvládlo.
@Anonymní píše:
To je těžký, když nemáme moc hlídání. Ale samozřejmě je zvyklá být občas beze mě. Buď jen s tatínkem nebo u babičky, ale přes noc ne no. Teď začala chodit i do školky kde se jí líbilo, ale byla tam párkrát a hned onemocněla, takže zase nic.
tak u babicky mohla byt uz ted pres prazdniny parkrat na vikend pres noc nebo klidne i cely vikend. Ono proste hold bude hozena ted do vody ze nebudes s ni… bude to muset zvladnout.. hlavne nestresuj at nestresujes dopradu ji a ver manzelovi, ze on je otec a taky rodic a ze to s ni zvladne ![]()
Njn to přespání bez mamky jste asi měli trochu potrenovat, ale snad si taťka poradí, Pojmou to jako dobrodruzo, udělají si výlet třeba a tobě pak o tom budou vyprávět jak byli šikovný a jak to zvládli. Ty mezitím dojedeš pro miminko
a jak už někdo psal po příjezdu domů potom se věnuj hlavně dětem, a neřeš úplně domácnost…
@Anonymní píše:
To je těžký, když nemáme moc hlídání. Ale samozřejmě je zvyklá být občas beze mě. Buď jen s tatínkem nebo u babičky, ale přes noc ne no. Teď začala chodit i do školky kde se jí líbilo, ale byla tam párkrát a hned onemocněla, takže zase nic.
Tak minimálně ty tři dny s někým bude, předpokládám, že s tatínkem. Tak s ním snad je zvyklá být sama, nebo na něj si zvyká jistě nejlépe a nejdříve, dělat si svoje a ať je s tatínkem sama co nejvíc ![]()
Jinak vše přijde samo. Hlavně ji co nejvíce zapojovat, nebo být i s ní sama, ať ví, že není někde odstrčená ![]()
Hele, nestresuj se. Já mám děti s rozdílem 20 měsíců, starší byl sice zvyklý chodit na 4 hodiny do jeslí od roka, ale spal jen a jen s maminkou. Odmítal i tátu. Měla jsem šílené obavy a víš co? Zvládl to úplně bezvadně, každý den za mnou s tátou přišli do porodnice se podívat na ségru. První rok byl naprostá pohoda, co jsou ale starší, tím je to horší ![]()
Měla jsem to stejně a vyřešila jsem to ambulantním porodem.. Porod začal v noci, partner me odvezl do porodnice, dcera normálně spala, než se vzbudila, tak uz byl zpátky, po snídani jeli k babičce a odpoledne už si zajeli pro mě a pro bratříčka.
Diky miminu nemusis do prace a muzes si dcerku uzivat az do nastupu do skoly! Tak jaky „nebudu na ni mit cas“?? Neodkladej ji do skolky a vyreseno
.
@Beckyttine5 píše:
Měla jsem to stejně a vyřešila jsem to ambulantním porodem.. Porod začal v noci, partner me odvezl do porodnice, dcera normálně spala, než se vzbudila, tak uz byl zpátky, po snídani jeli k babičce a odpoledne už si zajeli pro mě a pro bratříčka.
Jak se v porodnici tvařili na ambulantní porod? Já, že mi tady přijdou s těmi 72 hodinami až obsesivní.
Když si představím Holandsko, kde dostaneš domů nůžky a sterilní prostěradlo a vyloupneš to doma
.
Mně představa 24 hodin, hezky porodit u lékaře, neriskovat doma, ale v případě, že je vše ok, jít domů, přijde super. ![]()
Zkuste udělat parkrat pokus, ať ji uspi tatinek
jinak můžeš odejít i dříve z porodnice, jak psaly holky. A navíc, vem si to, ze kdykoliv se cokoliv muže stát a musela bys třeba jet do nemocnice se zlomenou rukou a oni by to stejně proste zvládnout bez tebe museli a ne ze ne
Tady už to víš můžeš se připravit v rámci možnosti. Navíc možná ještě i uvitas, ze budeš mít novorozence sama pro sebe? Pak prijedes domu, mala se na tebe nalepi a začne ti frmol ![]()
Ahoj holky, za tejden mám termín porodu a nějak to na mě všechno dolehlo. Za prvý se hrozně bojím porodu a toho, že už to podruhý nezvládnu a ještě k tomu mám strach jak to zvládnou beze mě doma. Máme ještě tříletou holčičku, která je na mě dost fixovaná. Nikdy jsme bez sebe nebyly přes noc. Je to s ní už teď všechno super a bojím se jaký to bude potom. Mimčo bylo plánovaný, ale jak se to blíží, tak mám ze všeho hroznej strach. Bojím se, že na ní nebudu mít čas a, že budu pořád unavená atd. Teď tady sedím a brečim a jsem z toho všeho nějak úplně v háji. Nejradši bych zastavila čas, aby to pořád bylo jako teď. Navíc se ještě teď doléčujeme z covidu a nedokážu si představit, že bych s ní třeba nebyla, když jí bylo zle. Ach jo.
Máte nějakou radu jak se nestresovat nebo jak to co nejvíc všem ulehčit? Díky moc. A prosím anonym. Nechci, aby si někdo spojil ty info s přezdívkou. Děkuji.