Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pokud by si dítě začalo zakrývat uši, tak bych asi ty ruce násilím odtáhla. Ale nikdy se mi to nestalo.
Pánem jsi ty. Tohle moc nevypadá, že by měl k tobě jako matce nějaký respekt.
A to mazlení začni znovu zavádět. Rozhodně v době pohody. Když máte spolu nějakou hezkou chvilku, tak ho třeba obejmi, pochumlej ve vláskách nebo mu dej pusu jinam než na pusu, když nechce na pusu. Měla jsem i spoustu dětí na táboře a každé rádo vidělo nějaký fyzický projev náklonnosti. Aspoň chycení za ramena nebo tak
![]()
@mau-mau já se se synem od narození chci mazlit furt..ale on nikdy moc nechtěl…musim ho přemlouvat a mám furt pocit že ho znasilnuju
on se nepřitulí sám..nebo se i odtáhne…přečetla jsem hodne literatury abych našla odpovědi.. ale jen vždy zjistim že syn nezapada do vzorcu chování a i jeho reakce jsou jine než popisují třeba v tech ruzných psychologických knižkach… no zitra mi přijde další 770 stránek ..od te si hodne slibuju…ta psycholožka u ktere jsme byli (kvuli odkladu) mi řekla že je nervní, perfekcionista. At na nej nejsem tvrdá. Přemýšlela jsem o tom a zvolnila jsem teda ve směru že mu ted třeba jen tak koupim neco dobrýho, nebo občas jsem ochotna změnit program když řekne že nechce jit se mnou nakoupit ale radsi k babičce. nebo že si zuby vyčistí až po večerničku… ted mám dceru a ta se od narození jeví uplně jiná, už ted me normálně poslechne, mazlí se…
@mau-mau píše:
Moc přísná? Divné. Já taky trvám na zdravení, prosbě a poděkování, už jsou občasné mezery jen v tom zdravení cizích u 4 letého. Ale já věnuji dětem hodně času, nemám to náročné s prací, to bývá mnohem horší, když jsou maminky moc zapřažené, je ta vůle vychovávat značně menší. Pokud by se ke mně děti chovaly takhle vyloženě zle, k psychiatrovi bych asi taky šla. Je třeba podle mě ty děti i občas pomazlit a jen tak „aktuálně bezdůvodně“ jim dát najevo lásku, samozřejmě ne v době konfliktu, to mi přijde na hlavu postavené. Mazlím event. až po srovnání konfliktu, ne jako způsob ukončení konfliktu přece. Tak to v životě nechodí. Musí znát následky toho, že je tak zlý. Když se na děti zlobím, vadí jim to a chtějí to srovnat. Ne, že by mi ještě naložily.8o Nechápu to, že obrací svou chybu proti vám, že je to vaše vina, když objektivně ne, to mi hlava nebere.. to musely někde vidět, ne?![]()
Ono každé dítě je jiné. Můj starší to právě dělá taky tak, že když se na něho zlobím, tak mi taky ještě naloží, pokud mu naplácám, tak mě začne taky bít… Zatím co ten mladší, když se na něho zlobím, tak se mi hned s upřímným výrazem začne omlouvat.
@mau-mau já bych ho mazlila furt…do 3 let se mnou spal v posteli ale pak sam řekl že už nechce -tak spí vedle na posteli ted. mazlit se nechce - uhybá, nebo mě i plácne přes ruku že jsem si jí určitě neumyla ![]()
@axelina píše:
@milwinka hele ja mampocit že muj kluk ma snad nakou diagnozu..on si mi na klin už sedat nechce, neda mi už ani pusu, otravuje ho to… večer si s nim lehnu do postele - to jeste jako jo…ale nechce si povídat , nesnese to zacpává mi pusu , sobě uši a to nemusím ani otevřít pusu jen se na něj smutně kouknu a on už ví o čem chci mluvit a už takhle vyvádí
A s otcem vycházejí dobře? Poslouchá ho?
Kdyby ano, tak být v té situaci, odešla bych od nich. Třeba dítěti vadí, že je s tebou pořád a nesedíte si z lidského hlediska. Pokud by jeho výchovu zvládl někdo jiný lépe, čili úspěšněji - a to neznamená, že mu vše dovolí, nýbrž nastaví nová pravidla, tak by to smysl mělo. Bylo by to v zájmu dítěte. Máte někoho takového? Mohli byste se potkávat jen ve stylu rozvedených, prostě to zkusit dočasně.
Je však dost možné, že nějakou diagnozu od psychiatra dostane. U psychiatra bych začala a kdyby psychiatr nic nenašel, tak je dítě zkažené (čili špatně vychované) a pochybuji, že to můžeš dát sama dohromady. Musel by se do toho vložit někdo další - což může být i babička, děda, hlavně otec.
Já vím, že se strhne lavina ve smyslu opustit dítě … atd., jenomže když to dítě odmítá matku, psychiatr možná nepomůže, tak co? Buď se do toho vloží otec, a to pořádně a srovná ho nebo to totálně zmrvíš a bude z něj hysterická troska, neschopná uznat a poznat vlastní vinu na neúspěchu. To by do života byl nepoužitelný člověk.
Kdyby otec mluvil ve smyslu, že jsi výchovu zkazila, tak nevím, jak bys to mohla zlepšit, protože by proti tobě stáli dva. Byl by to nejvyšší čas, aby otec ukázal, jak se dítě má vychovávat.
Při bezvýchodné situaci bych opustila bojiště a nechala je, aby mně navštívili, když mně bude syn chtít vidět s podmínkou, že nebudu zodpovědná za jeho křivá šlápnutí. To je HARD CORE, to se nedá tolerovat ani dítěti.
Možná je čas, aby syn poznal, že matka není kus hadru. A může odejít. Ony ty děti nejsou zas tak blbé, jak si spousta lidí namlouvá.
Já když vidím, co vykoumá moje 7-mi letá dcera, co dokáže vykonstruovat, aby se jí věc zdařila, tak se divím. Zíráme minimálně jednou za týden.
@milwinka jojo lechtání má rad to je pravda.. ale jen když je v pohodě.. když to zkusim a je nastvaný tak CO DELAS NECH MĚ! Rybí tuk dávám synovi i ho beru já taky myslím že je dobrý ale na chování to vliv nemá-spíš se to zhoršuje. Ale na druhou stranu syn mi každý den aspon jednou sám od sebe řekne MAMI MÁM TE RÁD! …tak jestli ve skrytu duše pak přeci jen toho lituje, uvědomuje si..nevím.. když se ho zeptám proč tedy před chvíli do mě kopal…vyštěkne BUD TICHO!
@axelina jestli jsi otevřená různým směrům, když zkoušíš ty různé knihy, tak mrkni na mentální jazyky, třeba by to byla cesta pro vás, když ti syn nezapadá do toho co jsi zatím četla.
Mentální jazyky a dětí s agresivními projevy - https://youtu.be/9SzIAJXl5ow
@LaPaloma @LaPaloma no popravde si myslím že díl viny na tom má fakt že jsem se synem od narození vlastně furt jen já… babička hlídá uplně minimálně a otec taky - chodí domu večer kdy deti spí. Kdyby se se mnou neco stalo - syn jde do děcáku. Takže já odejit nemužu
kolikrat jsem si rikala jestli se teda pro dobro deti nemam radsi s partnerem rozejiz - i kdyz se nehádame skoro… ale jestli syn třeba nema pocit že by se mu mel ten tata venovat víc nebo nevim
@IvaX super díky! mrknu se zní to dobře!!! jsem otevřená všemu…
@axelina píše:
@LaPaloma @LaPaloma no popravde si myslím že díl viny na tom má fakt že jsem se synem od narození vlastně furt jen já… babička hlídá uplně minimálně a otec taky - chodí domu večer kdy deti spí. Kdyby se se mnou neco stalo - syn jde do děcáku. Takže já odejit nemužukolikrat jsem si rikala jestli se teda pro dobro deti nemam radsi s partnerem rozejiz - i kdyz se nehádame skoro… ale jestli syn třeba nema pocit že by se mu mel ten tata venovat víc nebo nevim
Takže jsme doma. Syn je tě přesycen. Nikdo nechce být v tak úzkém kolektivu - vlastně ve dvou lidech POŘÁD.
Všimni si, když je po tom náhodném hlídaní babičkou, jestli není ve skvělé náladě. Prostě šťastný, že něco zažil, že vypadl ze stereotypu. Pak je tam to vysvětlení, nejsi mu vzácná, jednoduše mu lezeš na nervy neustálou přítomností.
Jestli to dítě má otce, budeš muset nastolit přísnější pravidla péče.
Taky zvaž, zda SKUTEČNĚ MÁ OTEC CHODIT DOMŮ TAK POZDĚ.
Nevěřím tomu, že musí.
Takže ne psycholog, ale chlap je adresa, kde máš začít řešit.
A Ty nebudeš jeden den v týdnu doma přes ukládání dítěte do spaní. Budeš někde cvičit (třeba).
Jiné řešení není, ostatní řešení budou více bolestná a skončí vaším rozchodem.
Moje sestra se také s manželem rozvedla, aby ho donutila k péči o jejich dítě. Jinak ho nešlo rozumně k zájmu a trávení času s dítětem přimět. Pak se naopak velmi snažil, tolik, že sestra měla dostatek volna pro sebe.
Mám z toho pocit, že se někde stala chyba a u těch dětí to není. Dítě potřebuje mantinely a hranice a ve 4 dokonce v 6 letech je nastavovat je pozdě a o hodně složitější…
Vychovávat se dítě má od začátku, říká se cca od 6 mesicu. Pokud se todle zanedbalo a dítě nemělo hranice, mohlo vše ( to si samozřejmě matky nerady připouští) tak nějaké serezani nemá moc smysl. Spíš jde o tresty, holt vydržet a nepolevovat a občas zdůrazňují občas dobře minena rána na zadek neuškodí…
@LaPaloma ahoj to že me ma syn plný zuby si myslím už dávno!! strasne rád je u babičky i ve školce i na kroužkách…
Chlapa neni možný nutit k ničemu… on řekne že deti byl muj napad že je ma samozřejme rad ale že me upozornoval že on žije život jaky žije a měnit se nebude…maximalne že třeba pár hodin v týdnu pohlídá - to i dělá. jasne měla jsem si asi najit jineho darce tenkrát
ale to už nelze vzít zpet
když prijde domu dřív sedne si k TV nebo k PC. takže jsem spis radsi když neprijde vubec a TV je vypnutá..
@Tejule nevis o cem mluvis …nejsou vsechny deti stejne.. muj syn určite měl hranice nastavene odmala. nezná co je cocacola, neví co je mobil, PC… že se lidi zdraví apod. Ve školce je vzorný. Jen k nám doma se takto chová a k babičce taky.