Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@arinecka jasne že mam chut to udelat..ale když se to stane cestou do školky nemužu mu říct že jdeme domu že jo..musíme tam dojit… vicemene nechodíme nikdy „jen tak“ vždy jdeme NEKAM cilene a musime tam dojit…doktor, logopedie, školka, kroužek… navic mam jeste dceru roční kterou vlacim ssebou vsude a syna už jen tak neodvleču..už ma sílu a uteče mi -klidne po silnici mezi auta se vrhne… čili se snažim na ulici co možna nejvic zustat v klidu aby ho jeste neco neprejlo
@axelina píše:
@baimoli nevim jestli jsi cetla celou diskuzi na syna v zadnym pripade nejsem mekka a nikdy jsem nebyla… samozřejme že mu vysvětlim rázně že takhle se mnou nebude mluvit, on dale držkuje až mě vetsinou vyprovokuje k tomu že mu dám na zedek, Pokud se ovladnu a zakažu mu neco - at už je to cokoli - následuje nove kolo hysterie a dupání, mlácení že chce Vecernicek a mele a mele a mele…takže nakonec se stejne neovladnu a na zadek mu dám ..následuje že mě začne bouchat a křičí že když ja jeho mužu bouchat tak on mě taky bude bouchat …a jsem v pr.eli s argumentamatakže co radíš pak? jednala jsem takto vždy -od jeho 2let ..psycholožka mi říkala že jsem na něj naopak moc přísná..tak nevim comám dělat
Četla jsem ji celou a je mi líto, že máš takové problémy. Nikde to není růžové…Váš problém je zjevně hlubší a řvaní a mlácení nepomůže. Jsi jeho nejbližší osoba a zjevně si na tobě vybíjí frustrace. Měli byste řešit vaši rodinnou situaci, vzít syna k psychiatrovi nebo psychoterapeutovi, aby vám pomohl. Zdá se, že syn je nešťastný a nespokojený
Mau-mau má asi pravdu
@baimoli již jsem nás objednala
syn byl tedy od malička jiný než ostatni deti..nešlo s nim moc cestovat v autě - celou cestu se vztekal už jako miminko, to stejne delal v kočárku…u kočárku utrhal v roce kšíry vzteky , v aute se zas ihned naučil rozepinat sám a vyskakoval mi za jízdy…mluvim o veku 1 rok plus… takže to neni že by ten problem vznikl ted nahle…spíš mě celý ty roky všichni uklidnovali že z toho vyroste at ho netaham po doktorech…kdyby bylo na mě šla jsem již když mu byli 3 roky. protože krom toho že byl hodne vztekly take vubec nemluvil. s tím bojujeme doted. mluví ale asi tak jako 3-4letý a jde do školy
@axelina píše:
@arinecka jasne že mam chut to udelat..ale když se to stane cestou do školky nemužu mu říct že jdeme domu že jo..musíme tam dojit… vicemene nechodíme nikdy „jen tak“ vždy jdeme NEKAM cilene a musime tam dojit…doktor, logopedie, školka, kroužek… navic mam jeste dceru roční kterou vlacim ssebou vsude a syna už jen tak neodvleču..už ma sílu a uteče mi -klidne po silnici mezi auta se vrhne… čili se snažim na ulici co možna nejvic zustat v klidu aby ho jeste neco neprejlo
Precetla jsem si tvoje prispevky a uz to chapu. No, nemas to jednoduchy teda ![]()
@axelina píše:
@baimoli již jsem nás objednalasyn byl tedy od malička jiný než ostatni deti..nešlo s nim moc cestovat v autě - celou cestu se vztekal už jako miminko, to stejne delal v kočárku…u kočárku utrhal v roce kšíry vzteky , v aute se zas ihned naučil rozepinat sám a vyskakoval mi za jízdy…mluvim o veku 1 rok plus… takže to neni že by ten problem vznikl ted nahle…spíš mě celý ty roky všichni uklidnovali že z toho vyroste at ho netaham po doktorech…kdyby bylo na mě šla jsem již když mu byli 3 roky. protože krom toho že byl hodne vztekly take vubec nemluvil. s tím bojujeme doted. mluví ale asi tak jako 3-4letý a jde do školy
Aha. Tak to je dobře. Moje mladší dcera měla období, kdy se teda vztekala kvůli všemu a neskutečně a bylo to šílený
Moji rodiče a tchánovci taky vůbec nevěděli, co s ní. Věčně řvala a válela se po zemi, kousala nás. Ale teď jí je 6 a vyrostla z toho. Vlastně i loni už byla malá slečna. Jednou řvala, protože neslyšela pohádku, kterou jí čtu, protože řve
Jak se naučila komunikovat a říct, co chce, zlepšilo se to. A zkusila si na jeho vztekání a hnusný řeči nereagovat? Prostě ho ignorovat, co udělá? Uvědomuje si, že to, co vám říká, není hezký?
@baimoli zkusila jsem všechno postupně..zkouším poruznu dal… když ho ignoruji tak to hnusný pořád opakuje dokola a pořád víc nahlas a když furt nereaguju tak mě začne bouchat a řvát že vypěním ![]()
@axelina píše:Žádnou takovou knížku jsem nečetla. Mám to vypozorované, co děti potřebují.
@jitka 11 ahoj tvoje rada je dle knihy kterou jsem četla..bohužel u nas vubec nefunguje..v momente kdy ho v takový situaci chci obejmout zacne hysterčit mlatit mě a už ho nepřeperu.. a když mu chci dát pusu tak mi flusne do obličeje. takže co radí kniha potom?
@axelina Mně ale není jasné, jak se dá nahradit zájem a péče otce, popřípadě babičky, o kterou dítě stojí, ale ti dospělí nechtějí nic dítěti dát = věnovat mu čas a bavit se s ním přiměřeně na jeho úrovni nebo dokonce trénovat logopedii. To všechno by strašně pomohlo kvůli tomu, že když je dítě pořád jen s matkou, se kterou navíc musí dělat to nepříjemné - logopedie nebo různé rehabilitace … atd., tak ta matka se časem začne spojovat s nepříjemným.
Nevím co s tím, když není zájem z okolí na dostatečné výši.
Může se však stát, že psycholog ten rozchod doporučí. Pokud se ukáže, že syna stresuje nezájem nebo chvilku hraný zájem v délce 5 minut, tak může být pro něho lepší ho nevidět než se týrat myšlenkou, jak si ten zájem získat. Tím, že špatně mluví, tak více nevysloví a nemáte představu o tom, co přesně si syn myslí. To byste se mohli divit.
Asi bych zvažovala, zda ten partner chtěl mně, když nestál o naše děti a po dojití k závěru, že o mně rovněž nestojí bych to viděla na rozluku, ale s tím, že si bude pravidelně dítě brát.
Můžeš ještě potkat někoho jiného, kdo s Vámi bude více nebo pravidelněji a někdy stačí i to, že tam ten další člověk je než když není vůbec a pak by raději dělal, že není, když už je.
Otázka je, zda po rozchodu by se o svoje děti vůbec zajímal, zda by je vůbec chtěl vidět.
Prober to s chlapem zcela navážno, protože jde o duševní zdraví vašeho dítěte. Můžete ho oddělat. Nějak si neumím představit, že když s vámi bydlí, že by byl až tak lhostejný, že by ho vlastní dítě nezajímalo a nepřál by si jeho dobro. Na tom, jaký kluk je, má podíl i otec, tak ho srovnej do latě. Poštěkej se, pokud nutno, ale něco dělej. Asi jsi moc klidná a smířená, to taky není dobře.
@jitka 11 vícemene jsem se chovala stejne…chovám se i tak nadále akorat když pokračuje a pokračuje tak mu pak dám na zadek. že se máme radi si říkáme vzájemne každý den aspon jednou… natom si zakladam protože nasi mi to třeba nikdy neřekli a mrzelo mě to.. ale má me rád a za 10 minut mě kope ![]()
Jak jsi psala o tom opožděném vývoji řeči, tak možná s tím souvisí i to, že na 6 let je „pozadu“ i v tom chování. Asi tam bude nějaký handicap, divím se, že nemáte třeba vývojovou dysfázii diagnostikovanou.
Znám jednoho chlapečka, je mu 7 a má dysfazii a ty reakce na běžné konflikty, to je hrůza taky. A třeba pláče jak dvouletý, na 7 let to vypadá až děsivě. Někdy ho chytí totální amok. Přitom jinde ve škole zvládá. Něco lépe něco ne.
@axelina píše:
@jitka 11 vícemene jsem se chovala stejne…chovám se i tak nadále akorat když pokračuje a pokračuje tak mu pak dám na zadek. že se máme radi si říkáme vzájemne každý den aspon jednou… natom si zakladam protože nasi mi to třeba nikdy neřekli a mrzelo mě to.. ale má me rád a za 10 minut mě kope
Já to mám o to ´horší´, že mám u sebe i vnuka, kterého vychovávám. Syn mi říká mami, tak to říká i vnuk, tedy teď už o hodně méně. Takže musím to dělat tak, aby si ani jeden nepřipadali odstrčeně.
A vnuk je teď ve věku, kdy se vyptává na mámu, tátu. Takže do toho všeho ještě vysvětlovat, proč to tak je. Už i syn je ´chytrý´ a řekne mu to. Mají se moc rádi, a to jsem velmi ráda, že to tak je. Ale jsou to přeci jen kluci…
@jitka 11 ty brdo tak to je maso… a kde jsou rodiče?
je fajn že má kamaráda hned doma zas že si vyhrajou ale asi se i perou dost co?
@mau-mau podle popisu tu disfazii má… ale tak ja s nim chodim akorat k obvodákovi tam jsme vždy 5 minut.. a psycholog ho viděl jen jednou u odkladu. tam řekla že blbej neni-do školy by mohl. Ale nemohl kvuli mluveni právě. takže mu napsala odklad. ptala jsem se zda nemuže mít NECO…a ona krčila rameny že si myslí že ne že je nervní ale přijde ji normální.ted jsem rekla ve skolce učitelce at jsou na nej prisnejsi…tak už to nesene prvni ovoce mam pocit…doted ho tam furt jen mazlily a ňunali a jejich malej hodnej chlapeček a já byla ta zlá která po nem furt neco chtěla… tak ted pritvrdili ve školce a zda se mi že je to lepsi i doma
@axelina píše:
@jitka 11 ty brdo tak to je maso… a kde jsou rodiče?je fajn že má kamaráda hned doma zas že si vyhrajou ale asi se i perou dost co?
Není to maso, jsou to 2 ´sourozenci´, kteří se perou jako ostatní kluci. Nikdo to nepozná, všichni říkají, že jsou si podobní.
Dcera bydlí v Praze, prostě by to asi nezvládla.
Neřeším to, jsou to jako bratři. 2 děti jsem vždycky chtěla.