Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@chrastitko11 je ve věku, kdy zkouší, co si může dovolit. Zároveň je ale ještě malá, aby pochopila, že ti nemůže říkat to, co ty jí. Nemluv s ní takhle, ona to nebude používat proti tobě.
@chrastitko11
No a co ti poradila kamarádka psycholožka? ![]()
Zkusila si ji ignorovat?
U nas teda pomaha, ze se jako na oko rozbrecim, kdyz mi mala neco takoveho rekne. Pak me zacne utesovat a slibi, ze uz to priste neudela. Nastesti to vetsinou funguje, priste si da pozor. Ale nic hnusneho mi nerika, spis jako ze srandy. Asi nas to minulo nebo to jeste prijde ????
Já při takových akcích děti vždy zařvu jak lvice.
ví že je to předstupeň uragánu. A obě děti si nikdy nic moc ke mě nedovolily. Jsou slušné. A i mezi sebou si nenadavaji a když třeba dcera (8) řekne synovi (5), třeba že je hloupej, tak ji to vysvětlím velmi důrazně.
Asi bych doporučila buď ignorovat nebo jí dát pusu a říct jí, že jí máš ráda. Popřípadě obejmout. Nevím, jak to máte nastavené. ![]()
Predne bych pred ni nepouzivala fraze, ktere nechci slyset od ni
.
Moje dcerka je taky někdy dost „oprsklá“…Vysvětlím jí, že tohle se neříká nebo jak radí @jitka 11 Ale jak zmiňuješ s tím, že tě má plné zuby…slyší to od tebe a pak to taky na tebe používá…Moje to taky tak má a já jí to nemohla mít za zlé, když jsem ji to vlastně naučila…Mě pomohlo uznat, že má taky právo mít mě plné zuby občas stejně jako já jí a nějak si to vyříkat
Ptám se proč mě má plné zuby a vždycky udá nějaký důvod, který spolu potom proberem…Nebo jí zas naopak já vysvětlím, proč jí mám plné zuby já…klidně jí i řeknu třeba „naštvala mě paní v bance a jsem unavená,protože jsem pracovala, promiň,že si to vylívám na tobě“…Děti toho dovedou pochopit hodně
Samozřejmě když zajde přes čáru, tak důrazně vysvětlím,že takhle se teda u nás doma nechováme…
Tvoje dcerka má na to věk a holt některé děti jsou průbojnější a expresivnější než jiné…Ale není to nic, co by jsi nezvládla ![]()
Nas starso bude mít 4 za měsíc a ne že by byl drzej, ale taky občas proto si něco, co slyšel ode mě. U nás pomáhá vysvětlit, že jsem to řekla ve vzteku a je to špatně, neměla jsem to říct a omluvím se mu s tím, že by bylo super, kdyby to ani on neříkal. U pár frází to zafungovalo až tak, že mě sám upozorňuje, ať to neříkám. Samozřejmě je nejlepší se hlídat a nic před dětmi neříkat, ale ono se to někdy nedá. A ne jasny ,ze kdyz to rika mama, muzu i ja ![]()
My zas pro změnu bojujeme s neposlouchanim, vždy zabere až metoda ručně a stručně… Ne, nebiju ho, ale třeba mu zabavil.hracku, se kterou odmítá přestat mlátit, anebo mu vypnu pohádku, nedám sladkosti…prostě nikdy nestačí upozornit, vždycky musí dojít na akci. Stejně tak je to i s tim mluvením, nestačí říkat, co nemá říkat:) musí se jít příkladem a v případě vlastní chyby se omluvit a vysvětlit.
@chrastitko11 ahoj jsem zvedava co ti kdo poradi…mám doma uplne to stejne ale synovi už je 6 let… nevím kudy kam už. na zadek dostává často protože to co dělá je pro mě nepřijatelný a žádná domluva s nim neni…mele a mele a mele a neví kdy přestat až mu jáí natáhnu. Například jde a zakopne a
On zařve NOO TO JE KVULI TOBE ŽE JSI VYBRALA BLBOU CESTU MAMINO BLBÁ!
Já: „Klídek !! nic se nastestí nestalo, zakopnul jsi nic se neděje…“
ON:Jak NEDĚJE?! DEJE! DEJE SE VSECHNO!TO JE ZAS DEN BLBEJ!
já v klidu beru ho za ruku…vysmekne se mi a křičí NECH MĚ!
ja : Hele pojd at neprijdem pozdě na kroužek…
on "NOOO TAK TED JESTE PRIJDEM KVULI TOBE POZDĚ PRIMA! vyplazuje na mě jazyk, šermuje pěstma vzeky přede mnou
já : už mě neštvi fakt…
ON: TY mě něštvi!!
já: tak dobrý jdem domu na tohle já nemám nervy
ON: JÁ NA TEBE UŽ NEMAM NERVY!
Ja ho plácnu přes zadek, on hysterči jeste víc tahnu ho za ruku on řve jak když na nože ho berou že musíme jít na kroužek ![]()
tohle je denně aspon jednou nekdy i víckrat
@jitka 11 ahoj tvoje rada je dle knihy kterou jsem četla..bohužel u nas vubec nefunguje..v momente kdy ho v takový situaci chci obejmout zacne hysterčit mlatit mě a už ho nepřeperu.. a když mu chci dát pusu tak mi flusne do obličeje. takže co radí kniha potom? ![]()
@axelina To je podle knížky Klidná výchova k disciplíně? Tu jsem četla, ale u nás taky nefunguje nic, tyhle metody to u nás zhorší ještě víc, u nás pomůže jen počkat až ho to přejde, až se sám dostane z těch negativních emocí,pak teprve s ním můžu mluvit.
@axelina píše:
@chrastitko11 ahoj jsem zvedava co ti kdo poradi…mám doma uplne to stejne ale synovi už je 6 let… nevím kudy kam už. na zadek dostává často protože to co dělá je pro mě nepřijatelný a žádná domluva s nim neni…mele a mele a mele a neví kdy přestat až mu jáí natáhnu. Například jde a zakopne aOn zařve NOO TO JE KVULI TOBE ŽE JSI VYBRALA BLBOU CESTU MAMINO BLBÁ!
Já: „Klídek !! nic se nastestí nestalo, zakopnul jsi nic se neděje…“
ON:Jak NEDĚJE?! DEJE! DEJE SE VSECHNO!TO JE ZAS DEN BLBEJ!
já v klidu beru ho za ruku…vysmekne se mi a křičí NECH MĚ!
ja : Hele pojd at neprijdem pozdě na kroužek…
on "NOOO TAK TED JESTE PRIJDEM KVULI TOBE POZDĚ PRIMA! vyplazuje na mě jazyk, šermuje pěstma vzeky přede mnou
já : už mě neštvi fakt…
ON: TY mě něštvi!!
já: tak dobrý jdem domu na tohle já nemám nervy
ON: JÁ NA TEBE UŽ NEMAM NERVY!
Ja ho plácnu přes zadek, on hysterči jeste víc tahnu ho za ruku on řve jak když na nože ho berou že musíme jít na kroužek
tohle je denně aspon jednou nekdy i víckrat
Hele tak přesně toto mám doma, kluk čerstvě 5 let. Třeba si staví něco z lega, spadne mu to a začně na mě řvát že je to kvůli mě, pokud je v extra ráži tak po mě dokonce začne ve vzteku házet ty kostky… No takže jak jsem zkoušela reagovat- naplácat mu na zadek, ale to jsem zjistila že situaci u nás vždy ještě zhorší. Zkoušela jsem mu taky říkat. „Ale vždyť to nevadí, nic se nestalo, postavíš si novou stavbu“ Jenže to ho rozzuří ještě víc, protože pro něho to bylo důležité a tím že jsem mu řekla že se nic nestalo, tak vlastně znevažuju jeho prožívání. Pak jsem si v knížce přečetla, že mám reagovat jako uznáním jeho pocitů- zkoušela jsem tedy říkat něco jako: „to tě teda musí hodně mrzet,že ti spadla ta krásná stavba na které sis dal tolik záležet. " Podle knížky by ho to mělo uklidnit. Ovšem na toho mého to funguje tak že ho to rozzuří ještě víc… No postupně jsem přišla na to, že nejlepší je to v ten první moment neřešit, nevšímat si ho, prostě mu to spadlo, já na to nereaguju, on se s tím nějak popere sám, sám se s tím musí vyrovnat a teprve až vidím, že je v pohodě, že už si tou negativní emocí sám prošel, tak pak teprve když je v klidu tak to s ním probírám, říkám mu že se mi nelíbilo když říkal že mu to spadlo kvůli mě když já jsem u toho ani nebyla, on to sám uzná, že mám pravdu, omluví se mi a příště když se stane něco podobného, tak vidím že je to opravdu vždy o něco lepší, že už to zvládá líp sám. Někdy na mě už předem volá: "mami spadlo mi to,ale hlavně mi nic neříkej“ U nás fakt čím víc já mluvím a vysvětluju když on je v afektu, tím víc jeho afekt nabírá na intenzitě. Když to neřeším, tak on to zvládá postupně o něco líp a líp.
@axelina ježiši kriste, to je příšerný… to je tedy hrůza, kam to narostlo!! Důrazná promluva, co má jaké následky, co kam vede a jaké jsou moje pocity a pocity okolí, už je velký a musí chápat důsledky toho, co říká. Už nemá pusu jen na to, aby chrlil slova, je mu 6 let! Byla jsem sama důsledná od začátku a nikdy mi děti neřekly nic náznakem tímto směrem, ale řezat ho, to mi přijde pozdě…
Jste s manželem v pohodě? Tohle mi přijde reakce dítěte, které nemá hezké zázemí. Tím se tě nechci dotknout. Nebo jsi měla volnou výchovu a teď nevíš, co s tím. Znám pár takových a jímá mě hrůza, když vidím, jak s nimi jejich děti mluví. „Jsi hnusná a blbá“, to klidně ty děti řeknou. My si přece nejsme rovni, ony jsou děti a já vychovávám, táta vychovává. Musí být zde láska, to zaprvé a respekt, to zadruhé. Musíš s tím něco dělat, jinak to bude horší a horší. Slušné děti nespadly z nebe, rodiče je vychovali, ne nevychovali nebo že by se ty děti vychovaly samy ![]()
@milwinka ano u nas taky tak…akorat když si pak s nim chci v klidu promluvit zacpe si uši a křičí „nechci o tom mluvit nechci to poslouchat.. ticho! ticho !“