Duše zvířat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Dobrý den,
včera mi po operaci abscesu umřel králíček. Nečekala jsem to a neskutečně mě to zasáhlo. Samotná operace se podařila, ale neprobral se mi z narkózy. Podle rentgenu to měl hodně rozsáhlé a rychle se to zvětšovalo, byla zasažená i kost a muselo ho to dlouho a moc bolet. Léčba by asi taky byla bolestivá a myslím, že se takhle rozhodl sám 
. I mamka mi říkala, že poslední dobou na ni působil odevzdaně a že zvířátka tak nelpí na fyzickém těle jako lidé. Nejde mi to pořád do hlavy, všude kolem mě byli znamení, že operace bude v pořádku. První znamení bylo, když jsem se přihlašovala to internetového bankovnictví a mezi vygenerovanými přihlašovacími čísly bylo slovo vet (zkratka veterinář), hned ten den jsme se objednali, protože králíček už jednou měl problémy s přerůstajícími zoubky a já měla podezření, že se problém opět vrací, jen jsem ho nechtěla v případě planého poplachu vystavovat stresu z převozu a veterináře (navíc vyšetření stoliček musí probíhat v celkové narkóze). Dalším znamením byly střepy, rozbil se mi talíř - sám sklouznul z odkapávače do dřezu a roztříštil se na 3 kusy, další věcí byla knížka Jak si správně přát, kdy jsem si přála aby operace dobře dopadla a pojistila jsem si to jak radili tím, že jsem „předstírala“ že je mé přání vyplněno tím, že jsem z internetu objednala králíčkovi věci k Vánocům a rovnou je i zaplatila, navíc jsem ve dvou městech prošla pod zvonem přání. Do toho jsem si neustále opakovala modlitbičku, která mi byla v jedné těžké životní situaci před několika lety seslána „léčivá moc Vánoční ti tvé přání umocní“. Nakonec jsem ještě poprosila o radu a potvrzení známou, která umí komunikovat se svým andělem strážným o zjištění, zda operace dobře dopadne a jaká veterina je lepší, protože jsem se nemohla rozhodnou mezi dvěma. Bylo mi řečeno, že operace by měla dopadnout dobře a že doporučuje spíš tu na které jsme na zákrok prozatím objednaní, ale že ani ta druhá veterina není špatná volba. Neměla jsem skoro žádné pochyby, věřila jsem, že i kdyby nic z toho nefungovalo, alespoň tenhle pozitivní přístup by mohl vesmír přijmout a oplatit stejnou mincí. Neměla jsem proto pochyby i přes ne příliš optimistický postoj veterinářky, která neustále zdůrazňovala vysoký věk králíčka (necelých 6 let, s tím, že se králíčci dožívají věku 9 a více let, v některých případech až 15 let). Víc jsem se bála pooperační péče než toho samotného zákroku. Proto mě neskutečně zasáhlo, když mi volala, že králíčka nemohou probrat z narkózy a nedýchá sám. Dávala tomu ještě 15 min, kdy mu dělali masáž srdíčka a podali adrenalin, poté mě měla informovat. Celých těch 15 min jsem prosila všechny anděli strážné, Boha i králíčka samotného, aby to nevzdával, že na něj doma čekám a hned jak to bude možné pro něj přijedu. Žádná z mých modliteb ani přání nebyla vyslyšená. Bojím se, že se tak rozhodl sám, že to bylo jeho přání proti mému a jeho přání mělo větší váhu. Jinak si to nedokážu vysvětlit. A i když věřím v něco víc co přechází hranice našeho chápání, mám i tak hrozný strach co je s ním a jestli je nějaká šance, že se ještě někdy potkáme. Nemůžu se s tím srovnat. Je to sice čerstvé, ale mám pocit, že ani čas tu ránu nemůže nikdy úplně zacelit. Pořád se chodil mazlit, byl jak ocásek, pořád u mě kam jsem se hnula. Moc mi chybí, taky se pořád dívám pod nohy a mám pocit, že je tam, abych ho nekopla. Dneska se mi dokonce zdálo, že ho vidím v kleci u mističky, hned jsem se vrátila, ale nebyl tam, samozřejmě. Spíš to bylo moje zbožné přání vidět ho tam. Hrozně bych si přála aby byla pravda, že je za Duhovým mostem kde je v pořádku, nic ho nebolí a nabírá síly a jednou se ke mě vrátí a já ho poznám. Ale hrozně se bojím, že se to takhle jenom říká, aby se truchlícímu ulevilo a měl nějakou naději. Neuvěřitelně mi tu chybí, byla to nejčistší dušička, kterou jsem kdy potkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, ani si tak nějak nejdu pro žádnou radu, spíš se musím vypsat. Měli jsme kocourka. Spíš byl teda mužův, s ním bydlel, když jsme ještě měli vztah na dálku, a potom 4 roky s námi, když jsme se sestěhovali. Milovali jsme ho, měli jsme ho jako dítě, a i když se nám miminko letos narodilo, kocourek byl stále náš miláček. začal mít problémy s ušima, chodil na čištění a letos byl několikrát operován. Při poslední operaci mu vyndali nádor. pak se to lepšilo, ale zase se to zhoršilo, rychlá recidiva. Ještě po té operaci jsme si s manželem říkali, že příště už do něj řezat nenecháme- začalo se mu to pak horšit, krvácet. Ale zároveň žral, mazlil se, skákal, samozřejmě úměrně svým deseti letům. Já chtěla jít na veterinu, protože to, co měkl na hlavě, mi přišlo spíš jako otok nebo hnis. manžel moc nechtěl. já byla přesvědčena, že pokud tam manželovi řeknou, že to bude na operaci, vezme ho zpátky domů. já tam nešla, s kočárkem je tam špatný přístup. Jenže manžel ho nechal znova operovat a abych tam nemusela s kočárem v den operace (měl mít dvanáctku), tak ho tam nechal přes noc. Chtěla jsem mu říct, ať se pro něj vrátí, že to nějak udělám, ale neřekla. Nevím, proč, asi jsem si nepřipustila, že by se stalo něco zlého. jenže kocourek při operaci zemřel. Tušili jsme, že se to stane, stalo by se to i bez operace, ta dávala určitou naději. jenže jsme chtěli, aby zemřel doma, mezi nám, a ne abyc jeho poslední zážitek byl, že ho páníček nechal někde samotného… vyčítám si, že jsem to manželovi neřekla, ať se pro něj vrátí… Možná si manžel vyčítá, že o tam nechal, nevím, nechci do něj rýpat. Milovali jsme ho a moc to bolí, hlavně ten způsob smrti. I když doktor řekl že by tu byl max ještě 14 dní a že by se trápil, nemyslím, že tak, jako se trápil teď, on byl na páníčka hodně fixovaný
- Citovat
- Upravit
Ahoj, je mi moc lito, ze vam odesel kocourek je to smutne, ze nezemrel doma,na druhou stranu, jestli byl po operaci, tak mozna ani nevnimal, kde je. Zkus myslet radeji na to, ja byl u vas stastny, jak jste o nej pecovali a co vse jste spolecne pekneho zazili. Udelali jste pro nej maximum. Kocourkovi uz je dobre 
Jinak te chapu, mam 2 bajecne kocicky ve veku 11 let a uz se zacinam desit toho, ze mi taky jednou odejdou
Vubec si to neumim predstavit, ze tady se mnou nebudou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
na tom je špatné to, že tam byl tu noc před operací…to byl ještě při smyslech. takto jsme to nechtěli…
- Citovat
- Upravit
Je mi to lito. Udelali jste, co se dalo. Neni duvod se ted takhle sebemrskat. On se ma dobre. A mel se v kazdem okamziku zivota, i v tom poslednim, lepe nez statisice kocek na svete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Naprosto rozumím tomu, co prožíváte. S králíčkem jsme měli taky velmi silné pouto. Po operaci se už neprobudil z narkózy. To, že váš miláček zemře bez vás v cizím prostředí je skličující. Třeba to tak nebere, třeba ví nebo tuší, že je to z naší strany pro jeho dobro a že smrt je za rohem.. ale pro mě je to taky hodně těžké překousnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jinak doporučuju přečíst si knížku Duše zvířat a lidí.. hodně dlouho jsem sháněla nějakou knížku na téma duše zvířat, která by mi pomohla se se smrtí mých milovaných zvířecích lásek smířit a pomoct mi podívat se na to z jiného úhlu, a i když toho v češtině moc není, takhle knížka pro mě byla záchranným kruhem. Teď ji mám rozečtenou podruhé a často si u ní i pobrečím, ale díky za ní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ani nevíš, jak ti rozumím. Je to pět let, před 2 dny to bylo, co jsme museli nechat uspat našeho kocourka, kterého jsem měla jako dárek od tatínka, ktarý už nežije.Kocourkovi bylo 20 let, byl to miláček, člen rodiny.Měl rakovinu na průduškách, šlo to rychle.Veterinář už nemohl nic dělat. doporučil jen, abychom ho netrápili.Jeden z nejhorších dní a zážitků v mém životě.Bolí mě to do dnes, ale vím, že jsme mu tehdy pomohli od trápení.Drž se, časem to bude lepší, ale nikdy nezapomeneš.
- Citovat
- Upravit
@sunnýsek píše:
Jinak doporučuju přečíst si knížku Duše zvířat a lidí.. hodně dlouho jsem sháněla nějakou knížku na téma duše zvířat, která by mi pomohla se se smrtí mých milovaných zvířecích lásek smířit a pomoct mi podívat se na to z jiného úhlu, a i když toho v češtině moc není, takhle knížka pro mě byla záchranným kruhem. Teď ji mám rozečtenou podruhé a často si u ní i pobrečím, ale díky za ní
Jsi asi vegetarián..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Víte, já chápu, když má člověk zvířátko tak strašně rád..jenže podle mého názoru je nespravedlivé rozdělovat zvířata na dejme tomu králíčky/kočky/psy = miláčci, ale krávy/prasata/kuřata = je mi jedno, jak je chovaj ve velkochovech, ať je klidně zabijou, ať mám maso a hlavně ať ho mají v supermaketu v akci (ani původ a způsob chovu a krmiva mě nezajímá, když už).
Přeneseno do lidského světa - moje rodina/známí/kamarádi = miluju je, ostatní lidi = neznám je, tak ať klidně umřou.
A to říkám jako nevegetarián. Mám psa, mám ho ráda, jo, i ty kočky, ale ne takhle „lidským“ způsobem..Máme hospodářství, musíme občas zabít prase, kuřata, dokonce i býka. Protože jsem u nich denně, člověk má tendenci se i do nich tak hrozně „zamilovat“, jako to jde do psa, kočky nebo králíčka. Ale to pak bychom nemohli jíst maso a já zastávám názor, že člověk je všežravec (má některé zuby i enzymy na zpracování masa, ne že mu zcela chybějí).
No, to jen tak pro zamyšlení. Hlava mi prostě nebere, jak se na ta zvířata někdy používá diametrálně jiný metr jen proto, že je to jiný druh zvířete, jakoby prase mohlo za to, že je prase (mmch. prase má vysokou inteligenci jako pes).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Evulina, máte pravdu, maso/zvířata nejím. Jsou pro mě (nevím jak to slovy popsat.. jako čisté dušičky z jiné planety, dimenze - fakt nevím jak to jinak říct 
) a mám k nim velice blízko.. osobně nemám potřebu je jíst, nevnímám je jako jídlo a obejdu se bez toho. Ale tohle téma bych do diskuze „Duše zvířat“ netahala (určitě se shodneme na tom, že rozdělování zvířat na druhy není dobrá cesta a jak píšete není to spravedlivé, že domácí hospodářství se s velkochovy srovnávat nedá a že konzumace masa a plýtvání v dnešní době je mírně řečeno přehnané a neudržitelné).
Odpovědi na otázku velkochovů jsem v knížce Duše zvířat a lidí samozřejmě hledala a bohužel mě mrzí, že na tohle téma odpovědi nenajdete - autorka se zmiňuje jen opravdu hodně povrchově, což pro mě bylo zklamáním, protože i tyhle odpovědi jsou aspoň pro mě důležité.. je tam ale příběh králice chované na maso v domácím hospodářství, která si svůj život pochvaluje „se slovy“, že se jí tam žije dobře, dostává denně jídlo, vyhřívá se na sluníčku, nemusí se bát predátorů a je smířená s tím, že jednou bude něčí potrava, protože stejně všichni skončíme jako něčí potrava. Což jsem ochotná akceptovat a nikoho za takový přístup nehodlám linčovat, i když sama bych nebyla schopná vzít jí život.
Ale abych se zas vrátila k tématu.. je každopádně spousta lidí, která se se zvířaty sžila natolik, že je pro ně jejich ztráta jako ztráta člena rodiny a nemyslím si, že je na tom něco špatného, naopak. Žádný lék na to není, vyplakat se, vzpomínat a čekat, až čas odnese tu největší bolest a třeba i mezitím poskytnout domov zvířátku, které to potřebuje a občas odvede myšlenky jinam. Jen od něj neočekávat nemožné - že bude stejný jako ten předchozí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@sunnýsek píše:
Evulina, máte pravdu, maso/zvířata nejím. Jsou pro mě (nevím jak to slovy popsat.. jako čisté dušičky z jiné planety, dimenze - fakt nevím jak to jinak říctOdpovědi na otázku velkochovů jsem v knížce Duše zvířat a lidí samozřejmě hledala a bohužel mě mrzí, že na tohle téma odpovědi nenajdete - autorka se zmiňuje jen opravdu hodně povrchově, což pro mě bylo zklamáním, protože i tyhle odpovědi jsou aspoň pro mě důležité.. je tam ale příběh králice chované na maso v domácím hospodářství, která si svůj život pochvaluje „se slovy“, že se jí tam žije dobře, dostává denně jídlo, vyhřívá se na sluníčku, nemusí se bát predátorů a je smířená s tím, že jednou bude něčí potrava, protože stejně všichni skončíme jako něčí potrava. Což jsem ochotná akceptovat a nikoho za takový přístup nehodlám linčovat, i když sama bych nebyla schopná vzít jí život.
Ale abych se zas vrátila k tématu.. je každopádně spousta lidí, která se se zvířaty sžila natolik, že je pro ně jejich ztráta jako ztráta člena rodiny a nemyslím si, že je na tom něco špatného, naopak. Žádný lék na to není, vyplakat se, vzpomínat a čekat, až čas odnese tu největší bolest a třeba i mezitím poskytnout domov zvířátku, které to potřebuje a občas odvede myšlenky jinam. Jen od něj neočekávat nemožné - že bude stejný jako ten předchozí
Ano, souhlasím.
Jsem buď pro, pokud je člověk masožravec, tak si uvědomit, že je nespravedlivé zvířata takto rozdělovat na ťuťuňuňu mazlící a ty „ostatní šup na pekáč“ anebo pokud dosahuje člověk silného lidského pouta se všemi zvířaty, tak být vegetarián (příp. vegan, ale v případe vegetariánství existují i šetrné metody, jak třeba získat mléko - viz chov našich dvou kozin, kdy jsou celé dny spolu, pak jdou akorát každá spát na různé rohy chlívku, už jsou tak zvyklé a samy se štelují a ráno mámu podojím a pak jsou zas hned celý den spolu s malou (tzn. dojím jen jednou denně, mléka je sice míň, než kdyby se dojilo jako klasicky 2× a mládě bylo oddělené od matky už trvale, ale nám to zaprvé stačí a zadruhé kozy jsou úplně v pohodě). To samé vejce - slepice si běhají klidně na 2 hektarech, jsou volné..sbíráme jen vejce, která samy opustí a jsou studené, když vidíme, že slepka sedí, tak ji necháme a máme pak kuřátka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@
Zvířata mají duši stejně jako lide. Nejen zvířata, ale i stromy a jde vnímat i duše třeba domu, bytu, auta.
A samozřejmě se můžou vrátit. Je dobré podle mě se s nimi rozloučit, pustit je a udělat místo novému zviratku a nechat ho přijít. Žádné zvířátko a ani člověk nezemře proti své vůli. Zní to hrozně ale je to tak. Je v tom určitý záměr. Takže vyčítat si něco nemá smysl. Tedy pokud udělám nějakou chybu tak se poučit. Ne v tom pokračovat. Že zvířátkem se rozlucte a řekněte mu, že budete šťastné, když se vrátí.
Mně se takto vrátila kočka. Nebyla ta původní moje, ta žila jako bezdomovec venku a někdo ji umlátil. Já ji krmila a měla jí moc ráda. Přítel tehdy mluvil s anděly a řekli mu, že ona to ví a najde ke mně cestu, bude se chtít vrátit. Zemřela v listopadu a příští léto jsme se potkaly. Hned jsem ji poznala, má jinou barvu ale je to ona. Stejný huňatý kožíšek, kouše když se jí něco nelíbí a další věci.
Nemusíte to své zvířátko hledat, najde si k vám cestu. Jen mu udělejte místo, ať se má kam vrátit 
A zvířata v koncentracích? Nekupovat maso velkých zvirat, teda nekonzumovat. U ryb, drůbeže je to trochu jiné, samozřejmě cítí bolest strach atd. Ale nemají tak vyvinutou nervovou soustavu a dá se určitě aspon hlídat z jakých chovu a podmínek maso a vejce, produkty jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj.. stalo se mi něco moc smutneho a nevim jak se s tím vypořádat.. v patek se nam narodily dve kotatka… po porodu jsem je dala kocce na ceciky obe kotatka byla dobře prisátá. v sobotu jsem na ne nekoukala. v nedeli jsem je zkontrolovala a to jedno kotatko vůbec nechtělo pít.. to jedno bylo porad prisáte kdykoli jsem se podivala jasne ze občas spalo ale většinou bylo prisate a to druhé jsem tam nevidela ani jednou. a když jsem ho zkusila prilozit tak vůbec nechtel proste furt spal nemel zajem. tak jsem ho nechlala rikala jsem si ze asi nemá hlad ale pozde vecer jsem koukala a ono furt bylo mimo maminu tak jsem ho zase zkousela jestli se neprisaje a vůbec bez uspechu. vzala jsem ho do dlane a ono najednou dostalo krec nasponoval se uplne ztvrdnuj jak sutr a po chvilce zas zmeknul a dychal a tohle mi udelal pak ještě jednou… i presto jsem mu zkusila dat trochu mlicka z kapátka aby mělo aspoň něco v brisku.. jenze jsem ho pak dala ke kocce a ona ho olizala vzala ho jakoby pod krk jako kdyby ho obejmula.. po chvili jsme koukla jestli je teple a uz nebylo tak jsem ji ho vyndala a byl mokdy cely cumak mel od nejake vody i mu tekla z cumacku. nevim jestli jsem mu tedy nejak neublížila.. veterinářka rikala ze podle toho co jsem rekla ze to vypada ze porod trval dlouho a kotatko se nalokalo plodove vody. jenze on po porodu byl fakt divoch hned nekam zdrhal. nestihala jsem ho vracet zpet do pelisku. i nase micka ho tahala k synovi do pokoje… mam vycitky svedomi.. prosim o vase názory nemuzu ze s tim smířit porad brecim i pritel uz mi nadava ze je to jen kote… jenze ja to tak neberu mrzi me to.. jsem hold cita nemuzu za to. nechapu proc se narodil když po dvou dnech musel umřít 
- Citovat
- Upravit
