Duše zvířat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.10.14 01:38
Duše zvířat

Dobrý večer.

Zakládám celkem zvláštní téma, ale zajímá mě.
Předem prosím nevěřící na takové věci, neplevelte diskuzi a nekažte ji. Nepotřebuji číst věty typu „nevěřím na to“ a bla bla, zkrátka nepřispívejte.

Zajímalo by mě to, jak je to s duší zvířat? Když vezmu v úvahu, že existují duše lidské, musí přece i zvířecí. Nejen při úmrtí člověka, ale také i zvířete, se mi stalo mnoho zvláštního. Dokonce nejen mi.

Mám pár takových zvláštních zážitků.

Když mi zemřel pejsek, slyšela jsem jeho kňučení, budilo mě ze spaní. Někdy i štěkot. Po mnoha letech jsem se o tom bavila s matkou a ta mi potvrdila, že vnímala to samé. Dokonce i specifickou chůzi po dlažbě (špatně došlapoval na nožičku a ten zvuk jiný pes nenapodobí), psa tu v paneláku nikdo jiný tehdy neměl. Podotýkám, zvuky na dlažbě slyšel i můj tehdejší partner.

Když jsme museli uspat fenečku, v noci mě velmi často budil šramot pod postelí, pravidelně se tam předtím chodila zašívat. Trvalo to tak týden a po té to odeznělo. Tehdy mi psal jeden člověk, že zvířátka po smrti chodí tam, kde to měli nejraději, což by na fenečku pasovalo.

Po mnoha letech, když jsem již žila ve své domácnosti, jsme přišli o kocourka (teď asi některé uživatelky budou vědět o co jde, ale prosím o respektování mojí anonymity před ostatními). Pravidelně jsem cítila po jeho smrti chlad v místě lýtek, když žil, velmi často se o mě otíral. Můj tehdy 1,5r starý syn po jeho smrti ukazoval dost často, že „čiči“ a ukazoval na prázdné místo, často se i tím směrem smál a občas jakoby se chtěl do prázdna přitulit. Když bylo týden od kocourkova smrti, probudila jsem se uprostřed noci a zkrátka jsem cítila, jakoby u nás na posteli něco bylo, sedla jsem si a snažila se nějak vzpamatovat. Do toho jsem zaměřila pohled na postýlku a v ní stál syn (málem mě trefil šokem strach, protože jsem si ho nevšimla a on tam stál tak ticho). Najednou syn začal ve tmě ukazovat na postel a řvát „čičí, čičí“ a dožadovat se vstupu na postel. Kocourek k nám do postele nikdy nechodil, když byl syn doma a přesto syn věděl, na které místo jít a lehnout si tam. Partner (velký skeptik), mi za několik dní přiznal, že také se probudil zhruba v tu samou chvíli jako já a byl svědkem toho, jak se zachoval syn. Od té noci jsem necítila ani chlad u lýtek a syn, jakoby zapomněl - už nikdy nikam do prostoru neukázal, že je tam „čiči“ i když tam nebyla. :think: Navíc, v den, co jsme pohřbili kocourka, tak partner měl také velmi zvláštní zážitek (jaký nevím, nechce prozradit).

Raději anonymně, nechci být za blázna. :think: Ještě jednou prosím o reakce lidí, které tajemno zajímá stejně jako mě a jsou tomuto otevření. Bude smutné, když tu někdo začně kazit diskuzi.

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
čurynka101
Kecalka 419 příspěvků 22.10.14 01:53

Taky nechci být za blázna, ale nikdy jsem na nic takového nevěřila, až do té chvíle co nám zemřela fenka. Já i moje mamina jsme slyšely ťapání po podlaze, stejné jako když ťapala naše fenka. I jsem cítila, jakoby vedle mě ležela… Taky to trvalo tak týden. A myslím si, že se přišla rozloučit… Nikdy předtím by mě nenapadlo, že se něco takového může opravdu stát. :nevim:

KodTer
Ukecaná baba ;) 2023 příspěvků 22.10.14 05:40

Ahoj, snad nevadi kdyz prispeju. V tomhle smeru nemam zadnou zkusenost ze zviratky, ale stalo se mi to s mym prastrejdou a dedou. Vzdycky to bylo v den pohrbu. U strejdy to bylo tak, ze jsme se vratili domu, sli jsme spat. Zhruba kolem pulnoci najednou na mne spadlo kvitko. Ono bylo na skrini nad hlavou. Dost jsem se lekla. No a u dedy jsme sli po obradu na obed a pak k tete domu a kdyz jsme odchazeli tak jsem rozsvitila svetlo a rana jak z dela. Praskla zarovka a tim se vyhodily pojistky. Je zvlastni, ze tyto udalosti staly mne. Do dnes si to nedokazu vystvelit… Kdyz se vratim k tematu, myslim si, ze zviratka taky maji dusicku.

Čelzi
Kecalka 103 příspěvků 22.10.14 06:23

Ahoj to není nic podivného ani bláznivého moje fena co umřela nějaký CAS podle me chodila sem tam po pokoji a já na to s klidem jdi háji a pak to vždy ustalo v te době Muj druhy pes velmi často ziral v noci kam odesloto tapkani tak ze to nebylo jen tak a spolubydlící to také slyšela AC druhežel na posteli mela zvyk v noci chodit sem tam, dal se mi stalo několik zvláštních věci Muj bratr mel autonehodu Měšic po dědovi smrti a boural takže se zdálo ze nepřežije avšak týden předtím umřel pes a ten samy pes mu přeběhl prý přes cestu a se lekl a strhl řízení do pole avšak o kilometr dal byla ošklivá bouracka kde 3lide na místě mrtvi on to přežil divné ne? boural o kilometr dřív než tam na tom místě a zjeví se pes co pak hned zmizí, spadla i dedova fotka či deset let visela na stejném místě a babí vola ze něco se stalo 10min předtím než volala policie inu smietw se s tím ze i zviratka mohou komunikovat ze záhrobí, mějte me za blázna ale věřím ze jsou věci co rozumem nevysvetlite

ArankaA
Závislačka 4956 příspěvků 22.10.14 06:31

Zvirata jsou nasi pruvodci…casto z nas neco stahujou a tim nam pomahaji.

alli_li
Závislačka 3314 příspěvků 12 inzerátů 22.10.14 07:22

Take nemam zkusenost se zvireci dusi, ale s lidskou.
Letos v lednu nam zemrela manzelova maminka. Byla nemocna s rakovinou a znacne se ji pritizilo, takze lezela v hospicu. Presne si pamatuji ten den - bylo utery rano (kolem 5.30) a zdal se mi sen, ze mi manzelova maminka vola, zvedla jsem to, chvili si povidali a ke konci rozhovoru na me zakricela, ze chci videt deti. Uplne jsem vylitla z postele, udelalo se mi az zle od zaludku a uz jsem nemohla usnout. V zapeti manzelovi prisla SMS, ze maminka v 5.45 zemrela.

Krasavicaa
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.10.14 07:28

Mě když auto srazilo psa, tak jsem ještě cca měsíc slyšela cinkání drápků o dlažbu. A připadala jsem si jako debi., jelikož když jsem spala v posteli, tak se mi vždy jakoby zdálo, že jsem o něj zavadila nohou. Tak jsem se s leknutím probrala. A říkala jsem si, jo je zpět, vše to byl jen špatný sen, ale bohužel nebyl :-(

MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 22.10.14 08:38

Na tohle věřím a mám taky hodně zážitků a v rodině celkově už i babička nám vyprávěla takovéhle zážitky. Sice né se zvířaty, ale s lidmi. A pokud je člověk vnímavý myslím že je to dost pravděpodobné i se zvířaty.

dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 22.10.14 09:37

Po přečtení knížky „andělé v mých vlasech“ vím, že duše našich blízkých s námi je tak dlouho, dokud se s jejich odchodem nesmíříme a nepustíme je na druhý břeh. věřím, že naše čubinka už si hraje v psím ráji, ale probrečela jsem hodně nocí a stalo se mi, že mě probudilo, tak se mi vlní peřina a já cítila, jak se mi přišla přitulit do podpaží, jak to dělávala, když byla živá… :,(

takže nikdo nejsme blázni :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.10.14 13:28

Zakladatelka.

Děkuji za reakce :kytka:

Mi se totiž stala taková menší zvláštnost. Hodně jsem byla na toho mého kocourka upnutá (byl velmi mladý a nemocný, což jsem asi měla čekat, když se jednalo o čistokrevnou rasu - navíc prý to jisté onemocnění je u nich běžné :-( ), i když mám ještě další dva, tak jeho ztráta mě velmi dostala. Byla jsem z toho tak vyřízená, až se mi z té zborcené psychiky zdál se, kde mi kocourek říká, že se ke mě jednou vrátí, ale v jiné podobě a nezdrží se dlouho. Bylo to snad 4 dny po jeho smrti. Vím, bláznivý sen, ale pamatuji si ho naprosto přesně.

Uteklo půl roku a já den před svými narozeninami měla takovou nostalgickou náladu. Vzpomínala jsem na kocourka a říkala si, že kdybych si mohla vybrat jakýkoliv dárek, tak samozřejmě když nepočítám zdraví pro celou svou rodinu, tak že bych chtěla naposledy pomazlit svého kocourka (i když jsem věděla, že to není reálné). V den mých narozenin jsme našli dvě malá koťátka (chtělo se mi moc na toaletu, tak jsme zastavili na opuštěném parkovišti)- čekali jsme skutečně dlouho, jestli se k nim nevrátí kočka, ale podle všeho je tam spíš odložil člověk (uprostřed parkoviště ve tmě). Vzali jsme je domů promrzlé, hladové a já v tom jednom koťátku dostala to, co jsem si přála. Máme je už tři týdny na dočasce, než je přeléčíme, jedno koťátko si spíš hraje s našimi kocoury a to druhé je na mě vyloženě závislé. Mazlíček, vrní, zahrabává vodu, svými kousky mi připomíná zemřelého kocourka, dokonce má trikolor se stejnými barvami jako měl ON. Samozřejmě vím, že toto je už moc sci-fi, ale můj vnitřní pocit se změnil a konečně mám pocit, že jsem dosáhla smíření v sobě samotné. :nevim: Navíc, koťátka jsou holčičky kočky domácí.

Bohužel, koťátka si nechat skutečně nemohu, ale jak píšu. Cítím v sobě pocit smíření se situací a to konečně po půl roce, jako bych to konečně v sobě mohla uzavřít. :nevim:

Zenyatta
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 22.10.14 13:34

Když mi bylo -náct chodila jsem jezdit do stáje, kde měli dostiháky. Trénink probíhal různě v lesích, na loukách, kopcích. Koně byli zvyklí na silniční provoz, lesní zvěř, brodit se potoky, překonávat různé terénní nerovnosti, nic je nerozhodilo. Několik kilometrů v lese bylo místo, kde kdysi došlo k tragické smrti člověka. Koně tamtudy nechtěli chodit. Některé jsme tam nedostali vůbec, někteří tama prošli až po hodně dlouhém „přemlouvání“, oči měli vyvalené, polekaně frkali. To místo se nijak neodlišovalo od nejbližšího okolí, nebyl tam žádný kříž, nic.
A ještě jedna příhoda - jedna klisna odjížděla na dostihy. Do té doby do auta nastupovala bez problému, závodila ráda. Ale jednou jsme ji nemohli naložit snad třičtvrtě hodiny, předváděla pěkné rodeo. V dostihu se bohužel fatálně zranila. Tak jsme si pak říkali, jestli tušila svůj konec a nechtěla na dostihy odjet…??? :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.10.14 23:18

Měli jsme doma paví pero. Prababička velmi často říkávala, že nosí smůlu a je předzvěstí špatných zpráv. Velmi často jsem se na něj po večerech dívala, když jsem lenošila na posteli. Jeden večer jsem tam ležela se svým ex. Povídal mi, že se mu zdá, jakoby se jednotlivé pírka hýbali. Zadívám se a fakt se hýbali. Koukala jsem, jestli to není třeba pavouček, nebo vítr. Nebylo to ani jedno. Tu noc nám za hrozných okolností zemřel pes :,( :,( :,( Byl nemocný, ale měl ještě mnoho před sebou. Dostal záchvat, dusil se, tekla mu pěna od pusy, kviknul a pak z něj šla jen krev (ze všech otvorů). Tehdy v noci ještě veteriny nefungovaly, stejně to byla otázka jen pár minut, bylo to šileně rychlý :,( :,( Paví pero nejspíš za to nemohlo, ale letělo oknem hned na druhý den :( Štěkot jsme s maminkou slyšeli ještě dlouho po jeho smrti, ale jen v noci. Noví psy se dlouho neodvážili vkročit na místo, kde náš pejsek zemřel, jakoby ho tam cítili. :(

Čelzi
Kecalka 103 příspěvků 23.10.14 11:02

Tak na rozdíl od nás zvirata poznají negativní a pozitivní mista, např úmrtí místa psa či člověka v tom místě je bud dobra energie nebo špatná

Zenyatta
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 23.10.14 19:01
@Čelzi píše:
Tak na rozdíl od nás zvirata poznají negativní a pozitivní mista, např úmrtí místa psa či člověka v tom místě je bud dobra energie nebo špatná

To je pravda, ale na druhou stranu jsem měla možnost se přesvědčit, že stejně jako lidi jsou některá zvířata na energie a ostatní „nadpřirozeno“ citlivá a s jinými nepohne nic.

Marketapato
Nováček 2 příspěvky 17.12.14 00:57

Dobrý den,
před třemi dny nám autobus přímo před mým barákem zabil pejska. Hledám útěchu na internetu a v diskusích, kde píší lidé podobné příběhy, ale nic nepomáhá. Snad moje zpověď mi trochu ulehčí, tak, prosím, odpusťte oprášení starého tématu. Jsem na diskusích úplný nováček - ve skutečnosti jsem se do ni přidala kvůli této strašné souhře náhod, která se stala v sobotu.

Pejska jsme měli „pouze“ tři měsíce. Našli jsme ho na kanárských ostrovech (kde žiji) když jsme s přítelem jeli do hor odpočinout si. Byl to sedmiletý pes, lovecké plemeno Podenco Canario, které místní lovci využívají k lovu králíků. Tito psi jsou týráni hladem, aby pak lépe lovili. Pejsek byl zanedbaný, neuvěřitelně vyhublý, vystrašený a hladový, a už byl na pokraji sil. Vzali jsme ho na veterinu a pak do útulku, protože jsme neměli v nejmenším úmyslu pořizovat si psa. V útulku neměli pro pejska místo a tak nás paní z útulku poprosila abychom si ho nechali doma. A tak se k nám nastěhoval psík, vděčný za každé milé slovo a pohlazení, oddaný, kam jsem se hnula já tam byl i on.

Po měsíci jsme psa museli vrátit jeho původnímu majiteli, který se na základě hlášení o ztrátě psa (museli jsme nahlásit jeho nález, protože měl čip) bál, že by mu přišla pokuta. Byla to pro mě strašná rána, že ho musím vrátit někomu u koho trápí a nedává mu jíst… Hodně jsem to obrečela ale pořád byla naděje, že nám ho majitel přenechá. Po dalším měsíci se tak stalo a majitel nám nechal pejska (opět v zuboženém stavu s hlubokou tržnou ránou na hlavě- pravděpodobně se ho snažili zabít)
A teď? Už nemám žádnou naději, byl to po další dva měsíce můj nejlepší společník a kamarád. Jasně- občas zlobil, protože neměl žádnou výchovu a utíkal nám za kočkami. No a ten den se mu toto utíkání stalo osudným.
Vím že to dělat nesmím, ale vyčítám si každou vteřinu toho filmu, který si přehrávám v hlavě snad tisíckrát za den. Kdybych nešla tudy a kdybych zavřela vrátka a kdyby a kdyby.

Musím přiznat, že po přečtení vašich příspěvků se cítím o trochu lépe. Představuji si, že tady se mnou ještě je i když nic neslyším ani se nic zvláštního neděje. Vlastně, tu noc co jsem ho oplakávala a hledala jsem na nebi hvězdu, která bude jeho v tu samou chvíli jedna spadla… Taky můj dvouletý synovec, který je u mě na návštěvě a pejska už nestačil poznat dnes ráno povídal "pes, kaka, ven!. Nevím proč ho to napadlo, když má pejska doma v Čechách… třeba ho tady vidí? Nevím… Jen je to šílená bolest, vidět ho na stotisíckrát umírat. Doufat, že ho to moc nebolelo, že si to nezasloužil, že si už konečně zasloužil být šťastný a mít milující rodinu a dožít zbytek života hezky. Je to tak strašně nefér :,( :,( :,(

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Podlahy, které imitují kámen a textil

Kámen a textil. Dva na první pohled odlišné materiály. Jejich společným... číst dále >

Blíží se zápisy do prvních tříd. Na co se připravit?

Po celý duben budou probíhat na státních i soukromých základních školách... číst dále >

Články z Expres.cz

Kopřivová a Šafářová ve společné lóži: Holky si předávaly rady a zkušenosti

Obě žily v jiných světech, jedna profesionálně hrála tenis, druhá se snažila... číst dále >

Je apatická a drží hladovku! Tereza v pákistánském vězení přestala mluvit s okolím

Byla si jistá tím, že se dočká svobody. Místo toho ale vyfasovala osm let a... číst dále >