Dvě nebo tři děti - budoucí finance
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
M jsme si řekli, že to nějak uděláme..máme 3, finančně vycházíme tak akorát, na dovolený jezdíme, ale neušetříme vůbec nic 
ale rozhodnutí mít dítě člověk snad nikdy nemůže litovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To máš těžko, znám rodinu se 4 dětmi, kdy v době, kdy si je pořídili, na tom byli finančně velmi dobře. Pak chlap umřel na rakovinu, peníze za úár let došly a žijou z ruky do huby, stát se může všechno. Já měla dítě ve 20, neměla jsem ani na nájem, jedla jsem strouhanku s ckukrem, dneska čekám druhé, finančně si nestěžuju vůbec, ale kdo ví, co bude. Kdybych měla přemýšlet jak to pak udělám, když nevím, co mi život přinese, tak nemám děti nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle samé by se mohlo stát i nejvíce zaopatřeným lidem s jedním dítětem..Nikdo neví co bude, ale věřím že vždy se dá všechno nějak udělat. Máš strach že se stane to nejhorší a co když bude opak, za 3roky se mužeš mít luxusně. 
Děti na vždy malincí nebudou, takže i tobě se rožšíří možnost práce a všeho..Ale to je jen muj názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak pokud by clovek o tom hodne premyslel, tak by si mohl myslet, ze s hypotekou na 25 let, taxikarenim, budoucim manzelovym platem 20tis a tvym platem nizsim nez rodicak neutahnete ani jedno dite. Takze tak jako tak budete muset se snazit, aby tento nejhorsi scenar se nestal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky si myslím, že mít tři děti s vědomím, že „se to nějak udělá“, když ve vaší situaci jsou výhledově na obzoru spíše starosti, je nezodpovědné, a nešla bych do toho. A kroužky nebo dovolené je to poslední, co stojí za přemýšlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To víš, holka, tohle za tebe nikdo nerozřeší. To si musí holt každý rozhodnout sám. Já zase peníze řešit nemusím, ale mě táhne na 37 let, jsem docela nervák a mám jedno ze dvou dětí od narození dost náročné. K tomu si přidej zdravotní problémy ze stresu. Takže se taky rozhoduji, jestli do toho jít nebo ne. Jestli bych to s nervama vůbec ještě ustála. Už o tom přemýšlím rok a ta touha stále je, ale děti jsou ještě malé a zároveň čas běží. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zváž si, aké máte fixné výdaje a ako to máte poriešené v prípade, že by sa manželovi niečo stalo, dlhodobá PN, nedajbože niečo horšie. Máte „zadné vrátka“? poistky, našetrené peniaze a tak. Dokázala by si to vyfinancovať? Viem, že ak by takto rozmýšľal každý, deti by sa asi moc nerodili, ale ja som napríklad tiež typ, ktorý musí mať aj tieto veci poriešené. Ja osobne by som tie dovolenky oželela, ale mrzelo by ma, keby som napríklad nemohla deťom zaplatiť štúdium.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co kdyby sis našla nějakou práci z domova? Při mateřské? dělat kadeřnici, nehty, keramiku, šít… je toho spousta kdy se z koníčku stane práce a nebo minimálně slušný přivýdělek. A mateřská je ideální čas na to začít. A něco takového se hodí vždycky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@majkakajka píše:
Zváž si, aké máte fixné výdaje a ako to máte poriešené v prípade, že by sa manželovi niečo stalo, dlhodobá PN, nedajbože niečo horšie. Máte „zadné vrátka“? poistky, našetrené peniaze a tak. Dokázala by si to vyfinancovať? Viem, že ak by takto rozmýšľal každý, deti by sa asi moc nerodili, ale ja som napríklad tiež typ, ktorý musí mať aj tieto veci poriešené. Ja osobne by som tie dovolenky oželela, ale mrzelo by ma, keby som napríklad nemohla deťom zaplatiť štúdium.
Manžel má dobrou pojistku, kdyby došlo v práci k úrazu, trvalým následkům apod., tak nám to hypo zaplatí komplet. Kdyby byl odejít kvůli tomu, že je staroch, tak to samozřejmě ne. Při dlouhodobé PN budeme zajištění. Zadní vrátka máme ještě v podobě renty, kterou bude dostávat, ale tam zas máme info, že se budou měnit upravující zákony. Nepotvrzené info. Ale kdyby to byla pravda, nebude to v náš prospěch. Pokud by to zůstalo jak je a našel si i práci někde ve fabrice u pásu, bude s penězi skoro na tom, co má teď. Našetřeno něco máme, ale nic velkého, 3 výplaty. Ještě máme jednu nemovitost - chatu, kterou hodláme dát do prodeje. Tyto peníze půjdou opět „na zadní vrátka“ - auto, opravy na domě, plánované rekonstrukce. Nic nutného zatím.
- Citovat
- Upravit
@Alay88 píše:
jenom k té pojistce bych chtěla říct, že tady v těch životních pojistkách, je tolik podmínek proto aby to vyplatili, tolik špeků, že většina lidí, pak nakonec moc nedostane, i když si myslele, jak dobrou pojistku měl.
Manžel neumírá, nevím co se tu řeší tohle..Aby člověk věděl co bude musel by být věštec, nikdo nikdy nemá jistotu ničeho a bát se všichni tak tu nejsme možná ani jedna..hypotéku už mají, třetí dítě nestojí miliony že až ted se má řešit pojistka manžela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Alay88 píše:
jenom k té pojistce bych chtěla říct, že tady v těch životních pojistkách, je tolik podmínek proto aby to vyplatili, tolik špeků, že většina lidí, pak nakonec moc nedostane, i když si myslele, jak dobrou pojistku měl.
To DOUFÁM nebude náš případ, protože on má vysokou rizikovou skupinu a podle toho taky samozřejmě platíme, aby tam právě bylo jen minimum výjimek..
- Citovat
- Upravit
@Sufik píše:
A co kdyby sis našla nějakou práci z domova? Při mateřské? dělat kadeřnici, nehty, keramiku, šít… je toho spousta kdy se z koníčku stane práce a nebo minimálně slušný přivýdělek. A mateřská je ideální čas na to začít. A něco takového se hodí vždycky.
Nad tím taky pořád přemýšlím. Já jsem taková pecka líná, nemám žádné koníčky, nic manuálního neumím. A taky mám takový pocit, že manikérek, pedikérek, kadeřnic, masérek, kosmetiček a podobných, je tu na každém rohu sto, že se mi do toho nechce investovat ani čas, ani peníze, nevidím v tom vizi návratnosti, či snad výdělku 
- Citovat
- Upravit
Ahoj anonymní
Rozhodnutí je jen na tobě. Jen ti dám nástin, jak to vidím já. Má 3 děti. Všechny počaté plánovaně. 
Kdyby se člověk měl ohlížet na co kdyby, tak by nemohl ráno ani vstát z postele. Co když si zabouchnu klíče? Co když si venku zlomím nohu nebo něco horšího? Co když přijdu o práci?… Všechno je možné a všechno se může stát. 
S manželem dohromady vyděláváme jen o maličko víc než tvůj manžel (pokud jsem správně pochopila tvou poznámku o třetině platu ). Nemáme hypotéku, ale překlenovací úvěr na byt, k tomu nájem, nějaké půjčky… Rezervy nemáme. Pokud nepočítám drobeček z výplaty stranou. Není z čeho si tu rezervu dělat. Ano, ono by se dalo uskromnit ještě víc a dávat stranou, ale chci taky s dětmi žít a ne jen sedět doma a šetřit na „co kdyby“.
Takže děti mají kroužky, máme stařičké (ale funkční) auto. Jezdíme na krátké, zato zážitkové dovolené.
Manžel bohužel neumí žádné řemeslo, tak si nemá jak přivydělat. A doufám, že se nic nepokazí a pojedeme život ve stejných kolejích. Lepším bych se samozřejmě nebránila. 
Takže máme tři děti bez úspor a bez majetku a říkám, že kdyby se něco pokazilo, tak to nějak dáme. Budeme muset.
Malá rada pro tebe? Když jsi doma a nemáš moc šancí na práci ani po mateřské, mohla by ses pokusit rozšířit si možnosti dalším vzděláním. Nebo jak tu někdo psal, můžeš z nějakého koníčka vytvořit přivýdělek. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Potřebuju si nějak utřídit myšlenky a taky znát náhled na situaci od nezaujatých osob. Prosím nechat anonym, nechci aby kdekdo věděl, co řeším. Díky.
Jsem vdaná, máme dvě děti. Sedm a tři roky. Manžel touží po minimálně ještě jednom dítěti. Je mi 31, manželovi 36. Máme čerstvě hypotéku na 25 let a vysněný dům. Já je nemám šanci vrátit k původnímu oboru, kde jsem pracovala. Nechci rozebírat proč, prostě nemůžu. Praxi v jiných oborech mám tak leda z restauračních zařízení. Mám se kam vrátit po RD (v září), ale za směšné peníze (RP je vyšší než můj plat). Hledat něco lepšího nemá moc smysl, protože mám nulovou pomoc s dětma. Veškeré taxikaření musím 5 dní v týdnu obstarat sama. Manžel pracuje ve státním sektoru, plat má fixní, celkem slušný. Ale nemůže tam pracovat do důchodového věku. Zbývá mu možná 5, možná 10 let, ale taky možná dva roky. Přitom tam pracuje od 18 let, takže nic jiného neumí, v ničem jiném nemá praxi.
No a teď abych se propracovala k tomu, co tím chtěl vlastně básník říci. Já bych se ani tak třetímu dítěti nebránila, ale mám strach z budoucnosti. Z toho, že se naplní nejčernější scénáře, muž bude muset odejít, najde si nějakou jinou práci, ale s platem si třeba o 10tis. pohorší (třetina současného), já nenajdu práci žádnou, protože jsem byla 11 let doma se třema dětma, bude mi 35, s nulovou praxí. Ale hypotéka se platit bude muset.
I kdyby k tomuto nedošlo a vše plynulo nějak dobře, mám další obavy z toho, že nebudeme moct dětem dopřát kroužky podle jejich výběru, v zimě hory, v létě pořádnou dovolenou (tím nemyslím jen moře, ale celkově, abychom nejezdili jen k babičce na Moravu). Že nezvládneme finančně jejich středoškolské studium, natož pak vysokoškolské, že jim to prostě nebudeme moct umožnit..
Už se v tom plácám dva roky a čas ubíhá. Nechci to odkládat donekonečna, nejsem nejmladší a třeba kdybych si to rozmyslela později, tak například v 35 letech už dítě nechci, na to už se necítím. Vím, že jsou prvorodičky někdy ještě starší, ale takhle to cítím já. Buď teď, nebo už nikdy. A myšlenka na „nikdy“ mě děsí, nelíbí se mi a frustruje mě. Ale mám strach z budoucna
Co vy - vícematky? Řekly jste si, že „nějak to uděláte“ nebo jste do toho šly s tím, že máte JISTOTU, že váš životní standard jak ho máte teď, vydrží?? Nebo jste se právě myšlenky na další dítě vzdaly právě kvůli penězům?