Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když víš, že to dělá, tak to předvídej a zabraň tomu. Chyť jí ruku, nohu - prostě nedovol to dělat s jasným NE. Ignorovat to chování je stejně blbě, jako ji za to zmlátit. A rozhodně by to měl dělat i její tatínek, pokud je toho svědkem. Vůbec se neptám, jak reagoval, když do tebe kopla v té posteli.
Proste se ji styska po tatovi.. Mysli si ze kdyz ty prijdes tak jejich odmereny cas konci a on zase odjede.. Pro takhle male dite je to dlouho. I proto jsme se do zahranici prestehovali vsichni.. Manzel tu byl nejaky cas sam aby vse zaridil a vikendovy tatinek opravdu neni ono… Mame ted dve dcery a je s nima kazdy den.. Kdyby ho tyden nevideli tak trpi.
Snažit se tomu zabránit, chytit ruce/nohu a opakovat důrazně NE, mámu to bolí.
Je to období, zkouší hranice.
Tak jak to popisuješ mi taky přijde, že je frustrovaná a smutná, že táta odejde, zmatená a neví, co s tím. Takhle to ventiluje na nejbližší osobě. Nebrála bych si to osobně. To není, že tě nemá ráda, ale že se při tobě cítí natolik bezpěčně, že při tobě ventiluje negativní emoce. Určitě bych ji za to netrestala, prostě bránila fyzicky v provedení. Plus, to je přesně ten věk, kdy si fakt neumějí poradit s emocemi a některé děti pak mají tendence ubližovat sobě, některé druhým. Z toho fakt vyroste. Nešlo by to ale udělat tak, aby mohl být tatínek s vámi? Děti potřebují i tátu.
Doporučila bych se jasně a důrazně vymezit, že tohle NE, že tě to bolí, NElíbí se ti to.
Neboj se toho. Je sice malinká, ale když ji na to nic neřekneš, bude to dělat dál. Případně ji ukaž, kde se může bezpečně vybít..
Chceš bouchat, tady máš polštář…atd.
S manželem se domluv, ať jí říká to samé.
A také mi přijde, že to dělá, protože chce mít tátu pro sebe ![]()
Tobě zakladatelko nevadí, že tě někdo uhodi, že se neohradíš?
kdybys šla po ulici a někdo tě praštil, budeš to taky ignorovat? Jo trochu prehanim, ale tak snad máš nějaké emoce a umíš dat najevo druhým nějakou nelibost, ne? Nemusíš hned ránu vrátit, ale mezi tím a ignoraci je dost věci, co se dá dělat.
Svrastit obočí, zamracit se, chytnout ruku, říct rázně “ne”, vyvalit oči a něco houknout, říct “to se nedělá” a zdvihnout prst… nebo třeba jenom zarvat “au”… nevím ![]()
Je snad jedno, ze má k tomu dite treba důvod v nedostatečnem kontaktu s otcem, ale přece nebudu tolerovat a přecházet, že mě někdo bije, protože si myslím, ze k tomu má asi dobrý důvod, ne? ![]()
Ohraď se, proč ignorace? Ignorace ještě nikdy nikoho nevychovala, máma je taky člověk, kterého kopnutí/plácnutí bolí, musíš se ohradit, aby malá pochopila, že se to nedělá, ani mámě, ani nikomu jinému.
Syn mel taky obdobi, kdy to na me zkousel, proste jsem chytla za ruku a razne rekla, ze takhle ne, mamu to boli, nelibi se mi to a ja ho preci taky nebiju. Pripadne jsem mu rekla, at zkusi na sobe, jak to boli, to vetsinou zabralo nejlepe, bouchl se, zjistil, ze je to neprijemne a dal to nedelal. Kdyz mel den, ze ani toto nezabralo a on se me opakovane snazil uhodit, protoze zkousel, jak budu reagovat, tak jsem z mistnosti odesla se slovy, ze se mi tohle opravdu nelibi a nechci tam byt, kdyz mi tohle dela.
Nevim, proc bys její chování měla řešit ignoraci? Jak ma tedy pochopit, že její chování je špatné? Chytnout za ruku a vysvětlit, že takhle ne.
Chytnou ji ruku a s důrazem NE, bolí mě to, a přestane. Jenom zkouší kam až může zajít.
Tohle dělala i moje dcera a já ji to vždy vrátila a už to nedělá
Že ty budeš jedna z těch maminek která je hrozne proti tomu dítěti naplacat aby náhodou nemělo trauma???
![]()
Ahoj maminky,
trapi me chování naší 2 leté dcery. Začala mě plácat do nohou a občas do me kopne. Manžel pracuje v zahraničí a dceru vidí pátek-neděle, přes týden s ní jsem sama. V te době to je lepší, ale jakmile je s ní táta, chova se ke mne strašně. Miluje ho, těší se na něj a on se ji opravdu věnuje. Dneska byli celý den spolu, vrátila se a první co udělala bylo, že mi šla plácnout.
Domluvy nepomahaj, vracet ji to nebudu, ignorace je asi tak nejlepší, ale ideál asi ne.
Tatínek vždycky řekne, ať me pohladi, což udělá, ale to děla aby mu udělala radost. Dneska ji domlouval, že jsem z toho smutná a že to nemá dělat. Efekt žádný.
Nevíme proč to dělá (nikdy ji nikdo neplácl) a co tím chce tedy říct. Když jsme samy, je to v pohodě. To udělá jen zcela výjimečně. Ale jakmile jsou spolu a od nekud se vrací domu, tak se na me dívá, jak kdybych ji něco provedla. Vůbec nemá radost, že přišla domu a že tam jsem já
Teď si třeba četli v posteli, já za nimi pak přišla jako vždy a ona do mě kopla.
Musím říct, že mi to je hodně lito, věnuju se ji dost, miluju ji a s tímhle si nevíme rady.
Moje mamka tvrdí, že to je období, ale zároveň že si to nesmí dovolit. Jenomže nic nepomáhá a dovoluje si to znovu. A abych ji udělala to samé, to mi přijde špatně. Spíš bych chtěla přijít na to, proč to dělá.