Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malému bylo 22měsíců, měl v té době asi rotaviry, usnul a ráno maminka nebyla (rodila jsem v noci), já byla v porodnici a muž s babičkou se o něj starali, byli i na kontrole..vzali ho do porodnice s sebou jednou, byla jsem s ním chvíli na chodbě před oddělením, prožíval to úplně v pohodě. Kdyby nebyl nemocný, tak bych ho vzala normálně na pokoj, spolubydlící tam měla dětí x každej den (svoje i od kamarádek).
O dárku jsem taky uvažovala, ale nakonec se nic nekonalo a nevadilo to, on byl malej ještě moc malej, moc to nechápal, takže ani moc připravovaný na sourozence a dobu potom nebyl.
Malé bylo 20 měsíců, když se druhá narodila a byli to pro mě nejhorší dny. Po návštěvě jsem brečela… malá byla celkem v pohodě. Byla za mnou 2× - jinak spala, tak byl manžel sám. TAk záleží, jaké tvoje dítko, jak je na tobě závislé a jak to zvládneš ty ![]()
Ja jsem ten „konkretni duvod“, proc deti k novorozencum radeji nevodit, zazila bohuzel na vlastni kuzi… Hned, jak me prelozili z JIP na sestinedeli, tak na oddeleni prislo dite s planymi nestovicemi. A protoze jsem je v detstvi nemela, museli me i dvojcata, kterym bylo 48 hodin, ockovat. Dcerka ma z toho neurologicke problemy jeste ted ve dvou letech. Takze bych davala bacha, bezne detske nemoci nejsou pro novorozence zadna sranda…
Porodila jsem před měsícem, synovi bylo 25 měsíců. Byli za mnou s manželem v porodnici dvakrát, třetí den si nás odváželi domů. Nedokážu si představit, že by za mnou ty dva dny nepřišel. Malej byl z mimina nadšený, neustále ho chtěl chovat, hladil ho… smutnění se rozhodně nekonalo. První den mi dal normálně pusu, při odchodu zamával, druhý den už ani to a radši táhl tátu na koupák.
Dárek od miminka dostal po příjezdu z porodnice. Návštěvy jsou u nás v porodnici na chodbách, takže na pokoji jsme měli soukromí.