Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@xavierka píše:
Ahoj holky, chci se zeptat na Váš pohled na situaci.
V dnešní době sice pořád každý říká, jak je plno lidí, kterým je mezi 20 - 30 let (i více), single. Žijou sami, nebo u rodičů, nemají partnery ani děti…ale já ve svém okolí vidím jen ty holky, co si na fejs dávají fotku svých zásnubních prstýnků, fotek svateb, těhotenských bříšek a dětí. Kde pak jsou ti singles mladí lidé? Je to strašně depresivní a člověk má pocit, že mu už dávno ujel vlak…třeba jako já ted, bude mi 27 let a byla jsem okolnostmi nucena ukončit vztah a jsem u rodičů a sice ano mám kde bydlet, ale i tak je to dost ponižující a jak bych to řekla, těžké. Byli jste nebo jste někdo v pdoobné situaci, nebo jsem na tom tak jenom já?
Ahoj já mám v práci hned dvě…jednu už počtyřítce a jednu asi 32. Nutno říct, že obě mají dost velkou nadváhu a ta druhá i dost úděsnou povahu.
@Mexie píše:
V okolí mám dost nezadaných holek v tomto věku. Dokonce mám kamarádku, která je sama a táhne ji už na 40. Pořád mi vykládala, že si musí najít toho chlapa, že chce děti. Nakonec vybírala tak dlouho až zůstala sama a bydlí u rodičů. Nikdo ji nebyl dost dobrý. Měl o ni zájem jeden můj kamarád. Věk přibližně stejný, krásný vysoký chlap, chytrý, zabezpečený a strašně hodný (nechápu, že je sám). No a když jsem je chtěla seznámit tak mi podle fotky řekla, že to není ono, že čeká na prince na bílém koni a motýlky v břiše![]()
Ohledně mého partnera mi pořád říkala jak mi ho závidí, že mám život jako z pohádky a co jsem otěhotněla tak už se semnou ani nebavíTakových lidí je opravdu dost. Myslím nezadaných. Jen by to chtělo myslet asi trochu na tu budoucnost. Tím nemyslím uhánět každého, ale neotálet. Dneska mají děti většinou až po 30
nakonec lepší zůstat sama, než slevit a dopadnout tak, jak tady denně čteme
@Venetia píše:
Ahoj já mám v práci hned dvě…jednu už počtyřítce a jednu asi 32. Nutno říct, že obě mají dost velkou nadváhu a ta druhá i dost úděsnou povahu.
no já nadváhu moc nemám a povahově..nevím jsem nekonfliktní typ…někdy bych řekla až moc obětavý
Já teda taky nemám v okolí nikoho kdo by měl před třicítkou a byl sám… ale nikdy mě nenapadlo nad tím uvažovat… jsi ještě mladá, můžeš během roku někoho potkat, otěhotnět atd ![]()
@Venetia píše:
nakonec lepší zůstat sama, než slevit a dopadnout tak, jak tady denně čteme
taky pravda…a to já jen chci mít partnera, práci a založit rodinu ![]()
@xavierka píše:
no já nadváhu moc nemám a povahově..nevím jsem nekonfliktní typ…někdy bych řekla až moc obětavý
To bylo jen na vysvětlenou… kde u nich je pravděpodobně problém
@Venetia píše:
To bylo jen na vysvětlenou… kde u nich je pravděpodobně problém
jasně no chápu
@xavierka prijed k nam do kotehulek
tule sme tu napocitali 11kluku bydlicich s rodici svobodnych
jejim kolem 35 az 38 let a partnerky neresi
v obci mame 170 obyvatel a ztoho x chaluparu
jinac co se tyce fotek na FB u nekterych zasnu
se divim ze si tam nedajou fotku z haj*lu
a zdani klame na fotkach se usmivajou jak sou stastne a ve skutecnosti to je jinak…nerikam ze nejsou stastne to nee ale ![]()
@xavierka píše:
Jistě u našich zůstat rozhodně nechci. Ted jsem nastoupila do nové práce takže po zkušebce se chci hned odstěhovat…rozhodně nechci žít s našima na věky věků. Chci se znovu osamostatnit, mít rodinu ale vlastní…pokud teda se na mne štěstí usměje
Zcela určitě se i na Tebe usměje štěstí. Ve věku 27 let máš vše před sebou.To nejhezčí Tě teprve čeká. Vůbec nebuď smutná, nemáš opravdu proč. ![]()
Já na facebooku nefrčím, ale ze své zkušenosti: Když jsem v období 25-30 někomu řekla na obyčejný dotaz „Kde budeš na Silvestra?“ „Asi si budu doma číst, koupila jsem si novou knížku a těším se na ni.“, tak v 90% přišel soustrastný pohled, případně ještě uklidňující poznámky typu „Fakt nechápu, jak můžeš být zrovna ty sama.“ Takže předpokládám, že se lidi chtějí vyhnout podobným reakcím a na facebook takovéhle věci nepíšou.
Mimochodem, manžela jsem objevila v momentě, kdy jsem si za tou četbou na Silvestra naprosto stála a ty reakce se mě už vůbec nijak nedotýkaly, byla jsem prostě vnitřně naprosto klidná, sebevědomá a necítila jsem žádnou hořkost. Období 25-30 jsem využila naplno, makala jsem, šetřila jsem i něco procestovala, vyřádia jsem se, a s manželem jsme se potkali po třicíte (oba svobodní, bezdětní), máme spolu skvělou rodinu.
Tak nečum na FB a jdi někam mezi lidi. Singles na FB holt nemají co dávat, ale to neznamená, že neexistují ![]()
@Gina108 píše:
Tak nečum na FB a jdi někam mezi lidi. Singles na FB holt nemají co dávat, ale to neznamená, že neexistují
Jaj, to se mnou se rozesel pritel, kdyz mi bylo tricet. Teda k rodicum jsem se nestehovala, ale celkem na toto obdobi vzpominam pozitivne. Porad jsem nekde byla nebo parila s myma kamosema, ktery jsou gayove a preci jen ten zivot berou tosku jinak. Taky jsem s nima bydlela, byla to neuveritelna prca. Po peti letech vztahu, z toho posledni pulrok duseni se v tomto vztahu, jsem roztahla kridla. Ted po trech letech jsem vdana. Jako jde to, ale nekdy bych ty casy absolutni svobody zase vratila. Takze holka, neni kam spechat, uzivej svobody. Ja Ti trosku zavidim.
Asi budu za výjimku, ale byla jsem od 29 do 37 let sama, single. Absolutně bez nějakých myšlenek, že mi něco chybí, ujíždí. Cestovala jsem, užívala života, byla jsem spokojená. Jo a bydlela jsem s mámou, výborně si rozumíme, nevím, proč bych měla dávat desetitisíce za vlastní byt, když jsem mohla přispívat mamce, aby nemusela platit tak moc. Nebyla jsem teda nikdy rodinný typ, děti jsem nikdy moc nechtěla. Partnera bych i uvítala, ale nijak mi nechyběl a dovedla jsem si představit, že bych třeba zůstala i sama, neseděla jsem doma a nelitovala jsem se, on ten život se dá zaplnit celkem dobře i jinými věcmi:-). Ale to je asi na povaze. No, nicméně ve 37 jsem potkala současného partnera a máme malou dcerku. Jedno dítě je tam maximum, co můžu světu (a sobě) dát, jsem za ni ráda, miluji ji, ale stačilo:-). Jsem spokojená, máme domek, nějak extra nestrádáme, pohoda, klídek. Říkam si, že jsem dobře udělala, že jsem předtím prožila tak plný život i bez rodiny, mohu srovnávat, dle mého názoru plnohodnotné životy. Teď je mi 41. Jo, jediný, co mi chybí, je městský život, odstěhovala jsem se na vesnici, ale to se samozřejmě dá vynahradit… Takže jinak to je OK:-)))
Tím chci říct, že rodina není prostě všechno, měla jsem to tak, když bude bude, když nebude, je milion věcí, co mohou být bez rodiny.
Jo a za exota budu asi taky, když řeknu, že znám celkem dost fakt pěkných, chytrých a moc milých holek kolem 40, co jsou single. Neznám však v tomto věku jediného single chlapa, jakože ani škaredého, obézního blbce:-))). Nevím, asi se pohybuju v nějaké divné společnosti.
Jo a kdyby mi můj současný přítel sám nenapsal na seznamce, kde jsem měla profil (založila jsem si ho proto, abych si mohla prohlížet profily ostatních, zajímal mě mužský vzorek v mém věku:-))), tak jsem sama doteď.
Moc Vám děkuji za Vaše názory. Trochu mě to tak nějak uklidnilo…i když je fakt, že je to stále pro mě těžké…asi vážně přestanu lajkovat ty fotky štastných vdaných mladých matek…sama být rozhodně nechci.