Hlavně se nevzdávejte

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

qvana

176

7.4.13 12:55

načítám...

Hlavně se nevzdávejte.

Milé budoucí maminky. Píši Vám mou životní zkušenost aby jste věděli, že nejste sami a měli vždy naději a sílu.
S manželem jsme se snažili otěhotnět hned od svatby. S každým měsícem kdy nepřišla menstruace jsem si s nadšením dělala těhotenský test ale bohužel pokaždé byl negativní. Lékař mi nikdy neřekl nic konkrétního, proč nám to nejde a když už to byl rok, doporučil nám navštívit kliniku pro léčbu neplodnosti. Lékař na klinice jen mrknul a hned věděl, kde je problém. Naplánovali jsme IVF a už to jelo. Byla jsem nadšená, že se něco děje a že se brzy dočkáme miminka. První IVF se ovšem nezdařilo. Na další jsme měli čekat 3 měsíce ale z důvodu rekonstrukce kliniky se čekání prodloužilo na 6.
Druhý IVF (KET) už byl úspěšný. Byly jsme moc nadšení a já si začala své těhotenství užívat. Můj gynekolog mi doporučil abych ve 12tt šla na NT vyšetření a tak jsme šli. Nečekala jsem že by byly výsledky nějak špatné ale lékař nás moc nepotěšil. Miminko nemá moc výraznou nosní kůstku a to by mohlo značit Downův syndrom. Za další asi tři týdny jsem šla na odběr plodové vody. Moc jsem se bála výsledků ale dopadly dobře. Ve 20tt jsem šla opět na ultrazvukové vyšetřeni a těšila jsem se, že mi doktor řekne, jak se má dítě dobře a že je v pořádku. Ale nestalo se tak. Miminko mělo oboustranně zvětšené ledviny. Bylo mi hrozně. Nevěděla jsem co mám čekat. Byly jsme na genetických a nefrologických konzultací ale výsledek byl, že to není dobré. Nejspíš bude dítě později čekat transplantace ledvin. Smířili jsme se s tím a doufali, že nic dalšího nás nečeká. Chodila jsem dál na ultrazvuky a modlili se aby se na ledvinách neobjevili cysty. To se nestalo a ve 30tt nám lékař řekl, že ledviny jsou mírně zvětšeny. Mimiko do nich „dorostlo“ a že je dost možné že budou i roky fungovat normálně, že nemůžou říct co čekat. Byla jsem nadšená.
Do konce těhotenství zbývalo jen pár týdnů a já si je chtěla začít užívat. Při další kontrole ve 34tt jsem měla vysoký tlak a tak mě poslal lékař na pozorování do nemocnice. Myslela jsem, že do týdne budu doma ale bylo to horší a horší. Byla to preeklampsie. Lékaři mě uklidňovali, že od 36 tt má miminko plíce již vyvinuty dost aby mohlo dýchat samo a kdyby bylo potřeba ukončit těhotenství, bude schopno samo dýchat. Byla jsem klidná a na porod se těšila. Ve 37tt jsem mi dost přihoršilo a večer jsem musela podstoupit Císařský řez. Bála jsem se a zároveň těšila. Vzpomínám si, jak mě doktorka na sále probudila a řekla, že chlapeček má problémy s dýcháním a tak ho převezli do FN Brno. Když jsem se pak probudila na pokoji, pořád jsem se na něj ptala ale manžel nic nového nevěděl. Po chvíli přišla sestra a řekla aby šel manžel za doktorem. Netrvalo to dlouho a manžel se vrátil. Hned sem se ptala, co Honzík. Bylo vidět, že se manžel snaží neplakat ale nešlo to. Když jsem se zeptala znovu, řekl že Honzík zemřel. Zhroutil se mi svět. Kromě postižených ledvin měl Honzík postižené i plíce. Manžel byl pořád se mnou a byl velkou oporou. Nikoho jsem nechtěla vidět.
Po pěti dnech mě pustili domů. Trvalo mnoho týdnů, než jsem přestala plakat ale život musel jít dál. Myslela jsem, že budu moct otěhotnět co nejdříve znovu, ale museli jsme rok čekat. Během toho roku jsme přešla k jinému gynekologovi, byly na dalších genetických konzultací a vyšetření a závěr byl, že to byla náhoda. Po roce jsme byly na IVF (KET) a opět bylo neúspěšné. Už jsem chtěla znovu propadnout zoufalství, představa že budu muset čekat další tři měsíce byla skličující. Lékaři se rozhodli udělat výjimku a do měsíce jsem šla na IVF znovu. Těsně před vánocemi se na těhotenském testu objevily dvě čárky. Měla jsem velkou radost a zároveň strach, že se bude celá věc znovu opakovat. Naštěstí se tak nestalo. Po 9 měsících, v den mých narozenin, se nám narodila zdravá holčička, Pavlínka, 48cm a 3380 g. Nyní je jí 8 měsíců a dělá nám velkou radost.