Hodný duch zemřelé babičky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
No divna nejsi. Otazkou ale je, jestli doma mas zrovna babicku… 
Treba si to jenom davas do souvislosti. Mohla sis „neco“ pritahnout ze hrbitova, nemocnice. Osobne by me teda „mluvici“ panenka doma dost desila… Ale to mam z blbych filmu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klid.. rozhodně nejsi divná.. jinak další fáze? smíření a tak? těžko říct, každý to prožívá jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No na tohle téma je dost těžký psát.. nicméně divná nejsi, že věříš na ducha a že máš pocit ten pocit že tam je babičky duch s vámi. Osobně si ale myslím že pokud to tak je, není dobrý, a ani nemáš právo ho tady dole držet.. osobně bych asi udělala sama nějaký rituál, kdybych se s babičkou rozloučila a vyprovodila jí nahoru, vysvětlila jí to. Pokud by to nepomohlo asi bych se zkusila poradit s někýým kdo tomu víc rozumí.. Nejde o to že je hodná, jde o to, že by opravud měla přejít na ten onen svět aby se její „situace“ mohla dál vyvinout.. ale jen můj názor..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Divná nejsi, i když nevím, jestli ode mě toto „hodnocení“ sedí, protože u nás se děje už několik let něco podobného 
Moje prababička, s mamkou jsme ji měli moc rády, jako malá jsem k ní co víkend jezdila, dodnes na ni často vzpomínám. Mamce se o ní hodně zdává, vždycky se jí jakoby snaží něco sdělit ve snu, varovat ji před něčím a opravdu - co se mamce v souvislosti s babičkou ve snu zjeví, to se pak i stane. I mně se takhle pár snů zdálo a pokaždé mi v něm říká, ať se nebojím, že jsem o ni nepřišla, že je pořád se mnou …Občas máme pocit, jako by chodila po bytě, když jsem byla nemocná, bylo mi moc zle a nemohla jsem usnout, cítila jsem, jako by si přisedla ke mně a uspávala mě jako když jsem byla malá …Zapínající se televize, posouvající se skleničky a hlasy nás neděsí, spíš nás to nějak uklidňuje, že i když ji nevidíme, pořád je s námi
Nevím, zda je to dobře či ne…každopádně pokud by chtěla, abychom ji odtud nějak dopomohli tak si myslím, že by nám to nějak sdělila, když už se nám zjevuje ve snech a dává varování…
Příspěvek upraven 08.02.14 v 16:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj anonymní, kdyby jsi z toho už opravdu nemohla, můžu ti v SZ poslat kontakt na jednu paní, co by ti pomohla. Mě zemřela před dvěma lety maminka, náhle a nečekaně, byl to nepředstavitelný šok, cítila jsem, že je něco špatně, že máma ještě potřebuje s něčím pomoct, ale na okolí jsem působila jako blázen, až rok na to mě kontaktovala kamarádka, že mi tato paní vzkazuje, že nám může pomoci. Paní věděla naprosto všechno až mě mrazilo, ona je prostě vědma. Dnes už vím prostě víc a strašně mi to pomohlo se vyrovnat s maminčinou smrtí. Tak když budeš chtít napiš, měj se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Divna ne-e, potrebujes vnitrni smireni. nicneme, svicky bych uz nezapalovala..nech ji odejit.Nech dusi jeji zaslouzeny klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc si vážím všech odpovědí. Děkuji.
Proč už svíčku nezapalovat @svycarka? Aby mohla duše odejít? Přivolávám ji tím?
Vnitřní smíření snad přijde, doufám.
@belik Zajímavé, možná se ozvu. Děkuji.
@Jaňule123 Tak strašně bych si přála, aby přišla ve snu. Třeba ještě přijde? Až bude vědět, jak na to? Čekám na ni, abych se jí zeptala, co mám dál dělat, co chce ona. Záleží jen na ní, jestli chce být stále se mnou. Klidně ji pustím.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
@74paja Na hřbitov nechodím, urnu má maminka doma, v nemocnici babička nezemřela. Snad jsem si „nepřitáhla“ nikoho jiného než babičku 
Věřím v to, jinak bych se musela začít bát a to nechci, už kvůli dětem. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Svíčkou neublížíš, dodnes denně zapaluji svíčku jako vzpomínku na maminku, bylo mi řečeno, že to nijak neublíží ani duším, které ještě nenašly svůj klid, ale ani jim to bohužel nijak nepomůže, je to zkrátka jen znamení, že nezapomínáme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@74paja píše:
Maminka umrela doma?
Ano, babička umřela doma, byla jsem u toho se svojí maminkou (její dcerou), a urnu má teď moje maminka u sebe.
- Citovat
- Upravit
@belik To jsem moc ráda, že tohle píšeš, možná ještě nechci přestat vzpomínat a svíčku zapalovat
- Citovat
- Upravit
Já si myslím, že to není tak jednoduché si myšlenkami „připoutat“ nějakou duši a ta pak nemůže odejít, kam patří. Spíš si myslím, že pokud duch zůstává, je to jeho rozhodnutí, proč ještě neodešel. Třeba má ještě nějaké nevyjasněné věci s živými nebo prostě odejít nechce. Pokud by ale duše zůstávaly kvůli smutku a myšlenkám pozůstalých, tak by neodešla asi skoro žádná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se za anonym. Pro mě moc citlivé téma. Na Silvestra mi zemřela babička. Měla jsem ji strašně moc ráda, byla to zvláštní osobnost a já jsem ji asi nejvíc ze všech chápala. Stejně tak ona mě. Už to byl měsíc od její smrti, ale stále doma rožíhám svíčku, nemohu si pomoct, nechci, aby odešla nadobro. Dělám dobře? Neubližuju jí a sama sobě tím? Vždy, když rozžíhám svíčku, začne se smát panenka, kterou dostala od své prababičky (mojí zemřelé babičky) moje dcerka. Děti si s tou panenkou nechtějí hrát, dala jsem ji na do výšky na skříň. Ležela už v různých polohách, napravo, nalevo, zády, čelem, vždy reaguje na rožnutí svíčky u fotky mé babičky. Občas panenka „povídá“ i přes den, v pokoji vůbec nikdo není. Ta panenka by podle výrobce měla reagovat na pohyb kolem sebe a začít poskakovat, smát se. Ale dělá to opravdu divně, vždy když otevřeme domovní dveře a jdeme ven, jakoby se s námi loučila. Vždy když otevřu balkonové dveře. Někdy prostě mimoděk, jako by na nás babička volala: „hej, jsem tady!“ Snad si to namlouvám, ale ve spojení s rožíháním svíčky je to opravdu železně pravidelné, že se panenka dvakrát zasměje.
Vím, že bych babičku měla nechat jít, ale zase si říkám, co když chce být se mnou a s mými dětmi? Nechci ji vyhánět. Nevadí mi tu. Říkám si, že konečně je s námi a s našimi dětmi, jak se jí to vždycky líbilo. Ráda s námi trávila čas, v poslední době bohužel čím dál méně. Děti občas o ní začnou vyprávět. Jsou malé a nechápu, že si najednou vzpomenou, dlouho ji neviděly.
Jak tohle píšu, panenka na skříni poskakuje.
Na pohřbu jsem byla, s babičkou se v hodinu její smrti rozloučila. I jsem ji umývala, oblékala. Mám tu od ní spoustu vzkazů, které napsala ještě za svého života. Plus její deník napsaný o jejím dětství. Předměty od ní jsou mi velmi cenné. Urna je zatím u maminky, na jaře ji chceme vysypat.
Je pravda, že s její smrtí se budu dlouho vyrovnávat. Jaká je další fáze? Vysypání urny? A potom? Já už nevím, jak dál. Na jednu stranu se mi líbí, jak je tu pořád se mnou, na druhou stranu si říkám, jestli nejsem divná, že věřím na ducha. Jestli mám právo ji tu držet. A jestli je to opravdu hodný duch mé babičky. Děkuji za každou reakci