Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj, rada bych znala Vase zkusenosti, dnes v 17:30 budu 48 hodin po porodu druhe dcery, rodila jsem vyvolavane v 39+2 kvuli tehotenske cukrovce na inzulinu a velkemu vahovemu odhadu, nebudu zabihat do detailu, dopoledne mi zavedly tabletu na vyvolani a vecer v 17:20 jsem porodila, oproti prirozenemu porodu ( prvni dcera sla presne v terminu, zcela prirozene, rychly porod, za 2 hodiny hotovo) mi to cele prislo hodne nasilne, velmi bolestive, dcera mela 4290g, nemam zadne siti a zraneni to je v pohode, po porodu jsem ji mela jen asi 20 minut u sebe, pak si ji kvuli cukrovce museli vzit, od dalsiho dne jsme uz spolu. Prikladam k prsum po 3 hodinach(ale mleko zatim neni) a mame narizeny vzdy po kojeni dokrm kvuli tomu jak je velka, krmi ji strikackou. No ale k jadru veci, citim se uplne jinak, nez po prvnim porodu, kdy jsem byla uplne jak zdrogovana hormony, vesela, zalaskovana a stastna, ted si pripadam jako kdybych ani jeste neporodila, nemam zadny naval hormonu, jsem takova chladna/neutralni, miminko je pro me zatim takovy vetrelec, ke kteremu nic velkeho necitim, myslela jsem ze u druheho ditete se okamzite zamiluju. Je to po vyvolavanem porodu normalni? Dostihnou me ty hormony? Ted pri psani jsem se trochu rozplakala, tak ze by? A co laktace po vyvolavanem porodu? Nastupuje pozdeji? U prvni dcery jsem mleko mela vicemene az v den propusteni z porodnice. Predem dekuji za zkusenosti.
@Ashia Hlavně se uklidni, já měla mléko až za 3 dny, pravděpodobně tě rozhodil vyvolávaný porod, máš pocit že to nebylo přirozené. Všechno přijde trochu později, já jsem taky měla takový pocit u dcery, kterou vyvolávali, trochu jsem ji měla za zlý že jsem měla dost silné bolesti.Ale vše přešlo, a bylo to dobrý.
@Ashia mela jsem také vyvolávany porod, maly byl po 2 hodinách od první kontrakce venku a mela jsem úplně stejné pocity jako ty… trvalo mi pár dni než jsem se do něho zamilovala, ale ty první dny byly hrozne ![]()
Mela jsem císař. Rozkojila jsem se třetí den. Naval mateřské lásky přišel postupně. Asi největší vlna až když byly synovi 3mesice.
Ahoj, měla jsem to samé. Dcerku mi taky vyvolali, po porodu jsem čekala ten zavál tech krásných pocitu, ale nebylo nic. Taky jsem byla spíše neutrální. Po propuštění z porodky jsem navíc procházela tzv poporodnim blues, trvalo to cca 4-5 dni. Ted jsem pět týdnů po porodu a už konecne mam ty správne materske pocity.
neboj, vše dorazi ![]()
Já to měla naopak, první vyvolávaný a dlouhý, druhý přirozený a rychlovka. Ale pocity po porodu stejně jako ty-poprvé euforie, podruhé pocit, že jsem porodila, no a co. Spíš bych řekla, že to souvisí s tím, že je to podruhé a možná s tvým zklamáním z průběhu porodu. Ale neboj, láska přijde, druhorozený je sedm týdnů a je to moje zlatíčko maximální. Jo a laktace podruhý mi nastoupila o den dřív, tj. třetí den.
Vyvolávaný porod jsem měla, ale bylo to u prvního dítěte, což je zase trochu jiné, než u toho druhého. Každopádně nějaký hormonální příval lásky a štěstí k narozenému miminku jsem neměla ani u druhého dítka, které se narodilo přirozeně a bez jediného zásahu.
Milovala jsem je od první chvíle, ale ten vztah se k nim budoval nějak postupně, po příjezdu z porodnice. A co se toho kojení týče, tak u obou dětí a tedy dvou porodů (vyvolaný a přirozený) nastoupila laktace shodně až pátý den. Do té doby nebylo nic a nebyl rozdíl v tom, jestli jsem porodila tak, nebo onak.
Ahoj po vyvolaném porodu jsem se cítila stejně. Kdybys tady o tom napsala vubec by mě nenapadlo že to může mít souvislost. U mě se to nadšení projevilo až po cca dvou týdnech ale dcera šla druhý den do inkubátoru.
Ahoj, nepropadej panice, to přijde. První porod jsem měla vyvolávaný, po porodu jsem se cítila normálně, nevadilo mi, když malou odnesli a klidně bych bez ní dala i noc, chtělo se mi spát
Kojila jsem teda okamžitě. Druhou dceru jsem porodila přirozeně, ani tady se nával emocí nekonal. Taky měla přes čtyři kila, bylo to přirozeně, ale to tlačení mě tak vyřídilo, pak nešla ven placenta, hodinu se čekalo, jak to dopadne, hodinu jsem ležela na tom úžasném křesle. Když vše skončilo, byla jsem tak vyfluslá, že jsem ji nechala odnést, protože jsem byla ráda, že jsem ráda. A klidně bych bez ní vydržela až do rána. Stejně jako bych klidně vydržela dřívější přístup nakojit a odvézt
A pořád si říkám, kde byly ty pocity, jak píšou jiné ženy, že je ty city zavalí. Mě zavalila akorát únava. No, prostě každá to má jinak. A své děti miluju, jen prostě v tu chvíli to nebylo, jak se to všude píše. Ale hlavu jsem si z toho nedělala. Každá to má nastavené jinak. Já chtěla po porodech spát a odpočívat a vůůůbec mě nevadilo, že mi holky odnesly. Stejně bych jim v tom stavu nebyla k ničemu ![]()
Něco podobného jsem taky zažila a snad už nezažiju. Sice jsem po vyvolávaném porodu(můj první a zatím jediný) zažila tu slavnou euforii ale trvalo to asi tak 20s. než mi došlo že mi dítě nedaj. Když jsem viděla jak jí odnáší všechno bylo pryč(chtěla jsem jí okamžitě po porodu na sebe ale vážení je přece neskutečně důležitý a nepočká a potom jí dostal na půl hodiny přítel)když mi jí přítel podával vzala jsem si jí jen pro to že to vyžadovala situace, byla bych schopná úplně v klidu bez ní odejít pryč ze špitálu. Ale asi po měsíci jsme si začaly vytvářet pouto a dneska bych se bez ní zbláznila.