Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Už delší dobu, přesněji řečeno 21 měsíců, mě trápí problém, se kterým bych se vám ráda svěřila v naději, že mi Vaše názory a zkušenosti pomohou se s tímto problémem vypořádat. Předem se omlouvám, za intimní popisy..
Před 21 měsíci jsem porodila nejkrásnější miminko na světě. Avšak můj problém je spjatý právě s porodem. V den termínu mi odtekla plodová voda, avšak tělo ještě nebylo na porod připraveno. V porodnici mi dali čípek, aby mi zašla branka. Po dvou hodinách mi začaly bolesti, které se vracely v 5ti minutových intervalech. Byly tak příšerné, že jsem sténala bolestí, ačkoliv jsem se zařekla, že nebudu křičet a všechno zvládnu v klidu. Porodní asistentka mi píchla něco od bolesti a uklidňovala mne, že opravdu ještě nerodím, že to tělo se teprve připravuje. Avšak bolest se ani po injekci neztratila. Následoval čípek od bolesti a pořád nic. Takhle to trvalo 12 hodin, co 5 minut se mi vracely „kontrakce“. Každou chvíli ke mě chodila doktorka a PA a vyšetřovaly mne vaginálně. Ta bolest z toho vyšetření byla tak strašná, že se mi chtělo zvracet, desinfekce mě štípala snad úplně všude.
Po 12ti hodinách bolestí přišla vizita, která zkonstatovala, že branka nezašla, ale i přesto začali vyvolávat porod oxytocinem. Opět vaginální vyšetření plné desinfekce, od 3 doktorů - asi se potřebovali ujistit, že tam branka pořád je. Po dalších 5 hodin, kdy kontrakce byli po minutě jsem snášela hrozné bolesti a další a další desinfekci. Za tu dobu jsem se otevřela na 6 cm, ani o cm víc. Nakonec jsem je uprosila k císaři.
Po provedeném císařském řezu konstatoval primář, že miminko by porodními cestami neprošlo, že bylo moc velké a že je štěstí, že císařský řez udělali. Za celou dobu mi neudělali ultrazvuk, absolutně ignorovali doporučení mého gynekologa, který v papírech psal, že miminko je moc velké (4,35 kg na prvorodičku a 54 cm).
Porod jsem zvládla, péče o miminko mi vynahradila veškerou bolest. Ještě v šestinedělí jsem si nechala píchnout antikoncepci (přesný název nevím). Avšak první milování bylo příšerné - spousta bolesti, řezání, pálení. Jakoby se nemilovala s mým manželem, ale znovu prodělávala vaginální vyšetření naplněné desinfekcí. Navíc jsem neměla žádnou chuť na milování. Všechno jsem to připisovala tomu, že doznívá antikoncepce, že pořád kojím. Kojila jsem rok. Postupně se mi chuť na milování vrátila, bolest při milování odezněla. Ale to, co se mi nevrátilo je něžnost. Nevím, jak bych to přesně měla popsat, ale nedokážu přijímat manželovy doteky. Dokud se ho dotýkám já, je všechno v pořádku a působí mi to rozkoš. Jakmile se začne dotýkat on mě - začne mě líbat na prsou nebo ještě hůř se pokusí o orální milování, mám v sobě blok, který mě nutí ho odstrčit. Moc mě to trápí, protože vím, že by to mohlo v budoucnu stát mezi námi. Nechci, aby měl pocit, že je mi odporný. Nevím, kde se ten odpor bere. Není to odpor k němu samotnému, spíše mi ty doteky dělají strašně zle. Mluvíme o tom pořád, ale nejde mi to nijak změnit. Před porodem jsem byla naprosto přirozená, teď si připadám jak sobecký chlap, který chce pouze samotný sex, bez veškerých něžností a doteků na mě samotné. Máte s tím některá zkušenost..?
Určitě to může být trauma z porodu.
Já mám teda ty samé pocity a doufám, že to odezní. Já si to vysvětluju tak, že se mazlím s miminkem a už nemám náladu na jiné něžnosti. Dřív jsme se pořád s manželem hladili, objímali, poškrabkávali a teď se mazlím s dětma a na něj nenám náladu
, i když bych chtěla.
Obávám se, že potřebuješ odborníka, aby tě vyvedl z kruhu, pokud jsi z Prahy zkus Dr. Máslovou Je to sice placené, ale ona je výborná a opravdu pomáhá.
Ano mám s tím tu samou zkušenost. Nemám tedy žádné trauma z porodu jako ty, porod proběhl hladce a sex mi nikdy nepůsobil bolest. Po porodu mě přešla veškerá chuť na sex, myslela jsem si, že jsem frigidní, antikoncepci jsem nebrala vůbec, k čemu taky - na ten jeden sex za měsíc, ze kterého jsem vůbec nic neměla. Dotyky mi byly odporné též. Potom, co jsem přestala kojit, po roce a půl se spravil můj sexuální apetit asi do půl roku, dotyky jsem ale stále nesnášela a hnusilo se mi i líbání - ne letmý polibek, ale takové ty vášnivé „francouzáky“. Po dalším půl roce, tedy rok poté, co jsem přestala kojit, se srovnalo i to. Teď prostě už můžu vše a je ze mne ta stejný nymfomanka jako před porodem. ![]()
S mužem jsme o tom nikdy příliš nemluvili. Do ničeho mne netlačil, občas si tedy posteskl, že s tím sexem jsem se změnila. Docela se divím, že si nenašel nějakou milenku, nebo mne neopustil, jak tu neustále čtu, že se děje v jiných rodinách, za což si ho nesmírně vážím o to víc ![]()
Tobě chci jen napsat, že čas všechno spraví, ty tvé „potíže“ prostě způsobují hormony, které se časem zase vyrovnají. Já se tedy nesnažila je nějak „upravovat“ třeba antikoncepcí. V mládí mi HA napáchala na mém těle značné škody, takže tomu jsem se chtěla vyhnout. Tobě a tvému partnerovi přeji hodně trpělivosti ![]()
Měla jsem podobné pocity, i když jsem byla ve štastném vztahu, nechápala jsem, kde se to tam vzalo..
Může to být nějaká špatná vzpomínka a s tím spojený stav bloku, který se ti vytvořil u toho dlouhého porodu, podle mě má duše dlouho pamět a proto se ti to stále vrací, přece jenom se to týkalo tvého těla a porod je velmi silný zážitek určitě takový který se jenom tak nezapomene..
je třeba si o tom s někým promluvit, možná s dobrou kamarádkou nebo psychologem, s někým kdo ti bude rozumět a nebude to možná hned vyřešeno, ale alespon se podle mě svěříš někomu a bude ti líp, s psychologem možná budeš postupně přicházet na to odkud to pramení, nemáš se čeho bát a bude to chtít ještě čas, určitě je lepší o tom vědět trošku víc než se ptát sama sebe, co jsem udělala špatně.. ![]()
to jenom tvoje tělo po tom zážitku se snaží naladit zpátky na správnou vlnu jako předtím, určitě pomáhá i to, že máš někoho, kdo tě miluje a bude se snažit, aby to bylo pro tebe příjemné a nebude tě do ničeho nutit, bude to chtít trošku času a nikam nespěchat..držím ti pěsti ![]()
Porod jsem měla podobný jako ty, jen s rozdílem, že dítě nemohlo ven kvůli omotané pupeční šňůře.. Nechápu, že se tohle nedá zjistit nějakým vyšetřením a že jsem kvůli tomu musela před akutním císařem 12 hodin trpět jak pes na oxytocinu.. Je to už půl roku a sex jsem ještě neměla, hnusí se mi ta představa.. Objetí, polibek, to je všechno v pohodě, ale dál se nějak nemůžu dostat.. Přikládám to kojení. Nezbývá, než doufat, že se to spraví časem a že manžel to nějak překousne..
Já bych vyzkoušela psychologa.. pokud je to psychické určitě pomuže najít řešení ![]()
Holky, moc děkuji za názory, zkusím ještě počkat, snad se to spraví.. Nekojím teprve 3 měsíce, tak třeba se ty hormony teprve dávají dohromady.. alespoň doufám!
Ireno, tvůj problém určitě pramení z některých okolností v průběhu prožitého porodu a zasluhuje řešení na profesionální úrovni, nečekala bych, až se to spraví samo. Osobně mám blbé zkušenosti s psychology, ale třeba nějakého dobrého (spíš asi ženu psycholožku) najdeš nebo máš. Doporučila bych homeopatickou léčbu s dobrým homeopatem. Na tebou popsané problémy by mohl být dobrý homeopatický preparát Staphysagria - ten je vhodný na stavy, kdy žena pociťuje nezpracované trauma a problém po nějakých zákrocích, vyšetřeních nebo jakýchkoli zásazích v urogenitální oblasti, které jí nebyly příjemné, které byly bolestivé nebo ponižující (např. vystřídalo se hodně doktorů, všichni si do tebe sáhli, nebo např. přítomnost mediků při takových vyšetřeních apod.). Ten homeopatický lék pomáhá srovnat ženinu psychiku tak, aby se s těmito prožitými traumaty (nebo prostě nepříjemnými situacemi) vyrovnala a nezatěžovaly ji na psychické a emocionální úrovni. Takže pak by se mohlo zlepšít i tvé prožívání milostného života. Pokud chceš, můžeš mi napsat e-mail, podle toho, z jakého jsi regionu, mohla bych ti nějakého homeopata (homeopatku) snad doporučit.