Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Tužku, když už náhodou vezme do ruky, drží jak kladivo. Nezajímá ho kreslení, nezajímají ho puzzle, složí jen ty nejjednodušší pro dvouleté děti, a to jen pod nátlakemŽe stavebnic Lego Duplo, občas postaví i něco, co je poznat, co to je. Knížky si prohlíží, ale nesmíme číst text, ale vyprávět vlastními slovy ten příběh. Rád poslouchá pohádky, umí jich hodně i sám převyprávět (ty jednoduché). Počítá do 20, pozná i některá dvouciferná čísla, písmenka jen málo. Baví ho auta, nářadí, pořád se tu válí klacíky, kameny, šišky, s tím si vyhraje hodiny. Svléknout se umí, obléknout taky, ale je jak zpomalený film. Nevím, někdy mi příjde jak mimino, někdy se nestačím divit, co všechno zvládne. Má velikou slovní zásobu, ale s výslovnostní trochu bojujeme. No, doufáme, že je to normální
Vidis a u nas presne naopak. Opozdeny vyvoj reci a jinak je samostatna jednotka ve vsem, od 18 mesicu ji zcela sam, od 2 se obleka kompletne sam, vcetne zipu. Knizky miluje, uplne je hlta kdyz ctu, ale stejne spatne mluvi. Lego Duplo miluje, uplne hledim, co nekdy postavi (to ho chvali i ve skolce) a ted zacal stavet uz normalni lego, 4 bude mit za mesic. Vsichni me stresuji s tim vyvojem reci a to vyrusta dvojjazycne. Kazde dite je jine evidentne, dobre to tady cist
zase nemuze mit vsechny stranky silne ![]()
@Anett.taa ano, kdyz se ho nekdo na neco zepta, tak on schvalne, opravdu schvalne, rekne nejakou blbost a pak se tomu smeje. Logopedii jsme pak na nejakou dobu prerusili a zaciname znovu (ja s nim pracovala mezitim doma), zlepsuje se. Ale pak nekdy vysvetluj lidem, ze si dela fakt srandu (a to on treba Nemcum rekne nejakou blbost schvalne cesky k tomu). Ale mluvi s cizimi velmi malo, stydi se mluvit. Doma mele nonstop, ale rozumim mu prevazne jen ja
@blumen Jj, můj se taky dlouho styděl mluvit s dospělými, zlomilo se to teď ve čtyřech letech, předtím doktorka už házela diagnozy jako selektivní mutismus, vse umel, jen prostě nerekl. Na tříleté prohlídce má u kontroly sluchu poznámku, že nespolupracuje.
Logopedie má u nás smysl právě až od těch čtyř let, předtím z něj nic nevytáhla.
@Anonymní píše:
Můžu se zeptat, kolik je synovi teď, jak je na tom a jestli jste to nějak “řešili”?
Mému synovi taky ještě není pět, a též dokáže přečíst i delší slova a sčítá odčítá do 10. Včera dal 60 příkladů bez jediné chyby.
Já a manžel to nijak neřešíme, oba jsme plynule četli ještě před nástupem do školy (on i počítal).
Za nás tehdy nebylo moc možností.
U syna nám ve školce doporučovali dřívější nástup do školy, ale s manželem jsme se shodli, že to nechceme. Ale ze všech stran od té doby dokola slýcháme, jak se bude ve škole nudit, že bude vyrušovat.
Tak si říkáme, jestli ho alespoň nedat na nějaké mimoškolkové aktivity, kde by se mohl více rozvíjet nebo to naopak nerozvíjet, aby nějak přirozeněji navázal ve škole.
Teď je mu pět a půl a neřeším to nijak. Na školu zralý rozhodně v těch 5 nebyl, nezvládl by psací písmo a tak a ať si užije školku. Ať se rozvíjí, počítám, že když bude chtít, půjde pak na gympl a VŠ, nemyslím, že je potřeba řešit to v 5 letech ![]()
Starší v 5 letech sčítal a odcital do 100, i když občas s chybou, tak mi ten mladší nepřijde nějak nestandardní. Ten starší zase nečetl. Já četla slova ve 3 letech a geniální nejsem. Prostě jsme všichni tak nějak normálně chytří, ale ne tak moc, aby se to muselo nějak řešit.
Výhodu to má to, že u staršího mám a u mladšího snad budu mít školu téměř bez práce
Kdyz pominu to, že staršímu zase moc nejde angličtina… každé dítě má něco.
Tužku, když už náhodou vezme do ruky, drží jak kladivo. Nezajímá ho kreslení, nezajímají ho puzzle, složí jen ty nejjednodušší pro dvouleté děti, a to jen pod nátlakem
Že stavebnic Lego Duplo, občas postaví i něco, co je poznat, co to je. Knížky si prohlíží, ale nesmíme číst text, ale vyprávět vlastními slovy ten příběh. Rád poslouchá pohádky, umí jich hodně i sám převyprávět (ty jednoduché). Počítá do 20, pozná i některá dvouciferná čísla, písmenka jen málo. Baví ho auta, nářadí, pořád se tu válí klacíky, kameny, šišky, s tím si vyhraje hodiny. Svléknout se umí, obléknout taky, ale je jak zpomalený film. Nevím, někdy mi příjde jak mimino, někdy se nestačím divit, co všechno zvládne. Má velikou slovní zásobu, ale s výslovnostní trochu bojujeme. No, doufáme, že je to normální 