Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak chlapa donutit mluvit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.5.13 21:38
@Nela_M no tak k tomu ale jaksi musím mít jeho souhlas, který mi asi těžko dá…
- Citovat
- Upravit
27.5.13 21:38
Nechce si te vzit a vysmiva se.Ale to si asi slyset nechtela 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.13 21:39
Asi napíšu právě to co nechceš slyšet, ale vzala bych dceru a křápla dveřma 
Když jsem tvůj příspěvek četla tak jsem si ze začátku říkala to je stejný pako jako mám doma(měla jsem-dospěl a změnil se) ale to s tou svatbou-to je daleko tvrdší oříšek. Fakt bych křápla dveřma a šla pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.13 21:40
Jak to popisuješ, je to asi docela necita. Prostě totálně bez empatie, bez porozumění. Bylo by mi z toho smutno. Ale co teď, když už spolu máte dítě??? Tohle chtělo řešit mnohem dřív, teď není jednoduchý ho poslat k vodě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.13 21:41
No posral to se svatbou solidne, to udela leda bezcitne hovado.No podarilo se mu co chtel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.13 21:42
Já bych řekla, že svatbu nechtěl a zvolil metodu pasivní rezistence, která očividně zabrala. Viděl, že ti na tom záleží, takže ti to nedokázal říct natvrdo. Udělala bych to, co jsi původně měla v úmyslu - změnu příjmení. Přijde mi, že tvoje rozhodnutí pro svatbu plyne jen z toho, že někdo na matrice řekl, aby jste se radši vzali. To mi nepřijde dobrý důvod pro svatbu.
Jinak tě můžu ujistit, že i matka a dcera mohou mít rozdílné příjmení a ani jednu to nijak nepoznamená 
(moje maminka, ač vdaná, tak si nechala dívčí příjmení)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.13 21:42
@Pinkie ano, to jsem měla řešit dřív ale věřila jsem mu. Vyčítat si to můžu ale k ničemu mi to nebude…je to hrozná zoufalost, když člověk ví, že je v právu ale je mu to k ničemu. A on ví, že já radši ustoupím, než aby byl oheň na střeše, tak toho využívá… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.5.13 21:45
@Gladys jenže mě to hodně trápí, že se jmenuju jinak…a co teprve až bude chodit do školy atd…„dobrý den, jmenuju se AB, jsem maminka XY“…Já nad tou změnou příjmení hodně přemýšlím ale nechce se mi do toho, kdesi jsem četla, že bych měla nový rodný list, že by moje rodné příjmení úplně zmizelo a to mi taky celkem vadí 
- Citovat
- Upravit
27.5.13 21:45
@Anonymní píše:
Potřebuji se především vypsat ale pokud někoho napadne nějaká rada, budu moc vděčná. Mám problém s partnerem…jsme spolu 4 roky, máme malé dítě. Od začátku našeho vztahu je problém s tím, že on strašně nerad řeší jakékoliv problémy týkající se právě nás dvou. Cokoliv jiného dokáže řešit hodiny ale jak jde o nás, je to úplně někdo jinej. Už jsem poslední dobou rezignovala a když mě něco trápí, radši mlčím, protože vím, že to nemá smysl. Jakmile si postěžuju, nikdy neřekne „promiň, i kdybych měla stokrát pravdu, často se to snaží obrátit proti mě, dělá ze mě nevděčnou, že on pro mě dělá první poslední a já si dovoluju kritizovat. Případně to dopadne tak, že se mnou ani nemluví nebo rovnou odejde. Ale co se děje teď, to už prostě nedávám. Když jsme čekali malou a byli jsme na matrice vyřídit otcovství, ptala jsem se matrikářky na úřední změnu příjmení (místo svatby) ale řekla mi, že to neradi dělají a že se máme radši vzít. Můj přítel se tam tehdy dušoval, že svatba určitě jednou bude ale počkáme po porodu apod. kecy. Jen jsme vylezli ven, dělal si srandu, jak mu na to paní skočila. Nemusím snad ani psát, jak mi bylo. Nakonec jsme se loni v září dohodli, přítel se nějak rozhoupal a zamluvili jsme termín svatby na matrice, mělo to být teď v červnu. Do konce roku se nic nedělo, neřešila jsem to, času bylo dost. Jenže se nic nedělo ani v lednu, ani v únoru. Nic extra jsem po něm nechtěla, jen se domluvit na seznamu lidí, které pozveme, abych mohla objednat pozvánky, pořešit jídlo apod. Ale nechtěl o tom mluvit, vždycky to zamluvil nebo byl zrovna na debatu moc "unavený“. Došlo to tak daleko, že ke konci dubna stále nebylo nic vyřešeno a mě už došla trpělivost a prostě jsem termín zrušila. Čekala jsem, že ho to bude mrzet, že se omluví ale nedělo si nic, ani se mnou o tom nemluvil, dělá že nic. Dneska jsem fotila svatební šaty, abych je prodala, viděl to ale nezájem, jen s ironií dodal, že co když je budu potřebovat…je mi z toho do breku, nechápu, jak může být tak bez citu. Nejde mi o papír, chtěla jsem jen mít stejné příjmení jako dcera, ne být jako někdo cizí, on to ví ale je mu to ukradené. Nevím co mám dělat, nevím na čem jsem…jsem z něj už tak vydeptaná, že si ani nedovolím ho upozornit, že to on se zachoval jako idiot, protože to zase obrátí proti mě. Co byste dělaly na mém místě? Jak mu vysvětlit, že jeho chování mě zraňuje? Už i přemýšlím nad odchodem pryč, aspoň na chvilku, aby si uvědomil, co dělá…:(
@Anonymní píše:
@Nela_M no tak k tomu ale jaksi musím mít jeho souhlas, který mi asi těžko dá…
Pokud nejste manzele, tak zadny souhlas nepotrebujes. Uznani otcovstvi ano, ale prijmeni NE.
Neni to automaticke, ze kdyz uzna otcovstvi, tak musi mit jeho prijmeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.13 21:49
@Anonymní píše:
@Gladys jenže mě to hodně trápí, že se jmenuju jinak…a co teprve až bude chodit do školy atd…„dobrý den, jmenuju se AB, jsem maminka XY“…Já nad tou změnou příjmení hodně přemýšlím ale nechce se mi do toho, kdesi jsem četla, že bych měla nový rodný list, že by moje rodné příjmení úplně zmizelo a to mi taky celkem vadí
buď můžeš změnit chlapa, nebo příjmení nebo vše nechat při starém, víc možností není. Co se týká změn, pořád mi přijde jednodušší měnit to příjmení 
Normálně se ho v klidu zeptej, jestli tu svatbu doopravdy chtěl a pokud ne, proč ti to normálně neřekl a co mu na ní vadilo. Pokud mu primárně vadil obřad, svatební den, tak se jde vzít bez všech ceremonií na úřadě, podškrábnete papír a je vymalováno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.13 21:49
@Nela_M ano, před porodem bych to možná udělat mohla ale malá už je pár měsíců na světě a jeho příjmení má, on je samozřejmě v rodném listě, takže bez jeho souhlasu jí jen tak příjmení nezměním, to už mi řeklo několik lidí…a ve finále tohle vůbec neřeší můj problém, já chci hlavně vědět, na čem jsem, proč tu svatbu nechce, jestli se mnou do budoucna nepočítá nebo co…ale nedostanu to z něj snad ani násilím 
- Citovat
- Upravit
27.5.13 21:50
Zakladatelko,
Nelpi na tom příjmení tolik. Já jsem učitelka a víš kolik rodičů má jiný jméno než jejich dítě? - matka není provdána za otce, nebo na schůzky chodí otčím atd. Fakt se to neřeší, řekla bych, že takových „případů“ je až 15%.
Mně bylo taky líto kvůli svatbě změnit skoro po 30 letech moje příjmení, obzvlášť, když mi zrovna před měsícem dosychal inkoust na vš diplomu na moje příjmení a teď bych ho měla měnit? Ale zase mít jiný jméno než moje děti jsem taky mít nechtěla. No a tak jsem si nechala obě příjmení. A jsem spokojená. Věřím, že časem to bude běžný, dneska se někdo občas ještě diví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Potřebuji se především vypsat ale pokud někoho napadne nějaká rada, budu moc vděčná. Mám problém s partnerem…jsme spolu 4 roky, máme malé dítě. Od začátku našeho vztahu je problém s tím, že on strašně nerad řeší jakékoliv problémy týkající se právě nás dvou. Cokoliv jiného dokáže řešit hodiny ale jak jde o nás, je to úplně někdo jinej. Už jsem poslední dobou rezignovala a když mě něco trápí, radši mlčím, protože vím, že to nemá smysl. Jakmile si postěžuju, nikdy neřekne „promiň, i kdybych měla stokrát pravdu, často se to snaží obrátit proti mě, dělá ze mě nevděčnou, že on pro mě dělá první poslední a já si dovoluju kritizovat. Případně to dopadne tak, že se mnou ani nemluví nebo rovnou odejde. Ale co se děje teď, to už prostě nedávám. Když jsme čekali malou a byli jsme na matrice vyřídit otcovství, ptala jsem se matrikářky na úřední změnu příjmení (místo svatby) ale řekla mi, že to neradi dělají a že se máme radši vzít. Můj přítel se tam tehdy dušoval, že svatba určitě jednou bude ale počkáme po porodu apod. kecy. Jen jsme vylezli ven, dělal si srandu, jak mu na to paní skočila. Nemusím snad ani psát, jak mi bylo. Nakonec jsme se loni v září dohodli, přítel se nějak rozhoupal a zamluvili jsme termín svatby na matrice, mělo to být teď v červnu. Do konce roku se nic nedělo, neřešila jsem to, času bylo dost. Jenže se nic nedělo ani v lednu, ani v únoru. Nic extra jsem po něm nechtěla, jen se domluvit na seznamu lidí, které pozveme, abych mohla objednat pozvánky, pořešit jídlo apod. Ale nechtěl o tom mluvit, vždycky to zamluvil nebo byl zrovna na debatu moc "unavený“. Došlo to tak daleko, že ke konci dubna stále nebylo nic vyřešeno a mě už došla trpělivost a prostě jsem termín zrušila. Čekala jsem, že ho to bude mrzet, že se omluví ale nedělo si nic, ani se mnou o tom nemluvil, dělá že nic. Dneska jsem fotila svatební šaty, abych je prodala, viděl to ale nezájem, jen s ironií dodal, že co když je budu potřebovat…je mi z toho do breku, nechápu, jak může být tak bez citu. Nejde mi o papír, chtěla jsem jen mít stejné příjmení jako dcera, ne být jako někdo cizí, on to ví ale je mu to ukradené. Nevím co mám dělat, nevím na čem jsem…jsem z něj už tak vydeptaná, že si ani nedovolím ho upozornit, že to on se zachoval jako idiot, protože to zase obrátí proti mě. Co byste dělaly na mém místě? Jak mu vysvětlit, že jeho chování mě zraňuje? Už i přemýšlím nad odchodem pryč, aspoň na chvilku, aby si uvědomil, co dělá…:(