Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, obracím se s příspěvkem, jelikož potřebuji radu někoho se střízlivým pohledem. Jsme s přítelem již rok, on bydlí v bytě po své matce, já bydlím stále u rodičů v bytě 2+1. Vloni touto dobou jsem zanechala studium vysoké, protože nejsem „studijní typ“ a prostě mě to nebavilo.
V té době jsme se také poznali s přítelem a tak mi bylo nějak všechno jedno. On si tenkrát přivodil úraz v práci (jezdil přes týden vždy pryč) a z práce odešel, že si najde něco lepšího, abychom byli spolu. Takhle jsme se plácali celkem dlouhou dobu a vše bylo dokonalé. Někdy v říjnu jsem si našla brigádu a aspoň trochu se snažila. On ne. Štvalo mě to, gradovalo to a začali jsme se nehezky hádat. V prosinci jsem si našla perspektivní, slušně placené zaměstnání. On též. Trvalo ale jen 14 dní a propustili ho, protože už ho nepotřebovali. Následovalo další období hádek, protože jsem jednoduše nebyla pyšná na to, že můj chlap nic nedělá. V únoru si sehnal práci, ale tak mizerně placenou, že mu vyšly peníze akorát na nájem a trochu jídla. V tu dobu se to mezi námi jakžtakž srovnalo, ale ty hádky se na mě a asi i na něm docela podepsaly. Podotýkám, že já taky nejsem beránek a když něco chci, dokáže se kvůli tomu vztekat jako malé děcko, abych toho dosáhla. V dubnu nastoupil konečně do celkem slušné práce. Myslela jse si, že se nám začne dařit a začne konečně něco, co jsme doposud nezažili - budeme mít konečně možnosti začít uskutečňovat to, o čem jsme mluvili a co jsme plánovali, když jsme na to jednoduše neměli - přítel mluvil o tom, že až spolu budeme bydlet, bude to pro nás lepší, o všechno se podělíme, ale že když nemá on slušnou práci, nechce, abychom žili pospolu, protože bych ho z velké části živila já a o to nestál - což jsem pochopila. Jenže teď, když už na to máme, se začal zdráhat, neustále mlží, není schopen se vyjádřit, jestli mě u sebe chce nebo ne. (Jinou možnost nemám, než jít kněmu - řekl, že se z toho svého bytu neodstěhuje, dokud ho nekoupí - má možnost velmi výhodně. Taky jsem to pochopila, není to sice mé vysněné místo, kde chci žít, moc se mi tam nelíbí, ale jako přechodné bydliště může být). Neustále výmýšlí nové varianty, proč ještě nechce bydlet společně. Přitom se mnou počítá téměř každý den, volá mi, jestli přijedu a plánuje, co budeme dělat o víkendu. Opakuje, jak se mnou počítá a že o mě stojí a záleží mu na mě. Jen mu prý ty naše hádky moc nepřidaly a chtěl by ještě počkat. Jenže já už jsem z toho taky nešťastná, mám příjem, můžu si dovolit se o sebe starat a i něco ušetřím. Nebaví mě už žít „pod maminčinou střechou“ a chtěla bych už něco svého. Teď přemýšlím, že na jeho verzi přistoupím, půjdu do hypotéky sama, pořídím si svůj byt a budem se tedy navštěvovat. Ale copak to jde se celý život navštěvovat nebo mám čekat až se milostivě rozhoupe? Nebaví mě neustále pendlovat práce - domu - k přítelovi. Pomalu si začínám myslet, že je prostě pohodlný a takhle mu to vyhovuje - že přijedu, ale zase odjedu. Je mi z toho na nic. Co mám dělat?
Ano, myslím si, že mu to vyhovuje. Já bych osobně pořídila svůj vlastní byt, pokud chceš pryč od rodičů.
Nečekala bych na něj a pořídila si svoje a upřímně, nezlob se ale po tom co píšeš se mu trošku nedivím že se bojí s tebou žít jestli to bylo převážnš o hádkách.. dej mu čas, osamostatni se a až se to všechno uklidní uvidíš že nakonec spolu přeci jen budete ![]()
Ja to tehda mela podobne…chlapa mimo sve vysnene uzemi…bydlela jsem teda u nej to zas jo..ale byt sem tam nechtela…on sliboval sliboval..nakonec sem si na hypoteku koupila svoje…casem sme se rozesli…nasla jsem jinyho..lepsiho..meho nynejsiho manzela..a jsem tam kde jsem si prala byt..a jako bonus k tomu super chlapa
takze byt tebou si poridim to co chces ty…a chlap se casem bud rozhoupe…a nebo taky ne…ale chlapu po svete beha… ![]()
Jako první bych se odstěhovala od maminky do svého. A pak bych viděla co a jak dál. Nechce být se mnou pořád? nechce se mnou bydlet? Fajn třeba bude chtít jiný
ale hlavně budeš mít svůj byt ![]()
Zdá se mi, že sis plánovala ty a on ne, že prostě máte jiné životní cíle. Nejste spolu dlouho, nemáte nic společného, najdi si někoho jiného.
@bargrula Já zase nevím, koupě vlastního bytu mi přijde jako velké rozhodnutí, zdá se mi, že to trochu chceš udělat na truc, když tě nepozval abys bydlela s ním
Jít sama do hypotéky bych si dost rozmyslela, ale záleží jak velké úspory máš, jaký plat atd. Možná si opravdu není úplně jistý, ale zase si nemyslím že po roce vztahu by mělo dojít na lámání chleba. Každopádně se musí rozhodnout on, pokud nechceš bydlet u rodičů, prozatím bych si byt pronajala.
Ja bych si sehnala svuj byt. Nebylau rodicu. Prvni ale pronajem, nebrala bych hned hypoteku. Uvidis jestli se pak rozhoupe, kdyz ne, tak budes holka samostatna co se o sebe postara a nepotrebuje k tomu chlapa. A treba prave to ho rozhoupe, kdyz uvidi ze resis vlastni bydleni, zarizujes si vlastni hnizdecko.
@evick2 no na hadky prece byvaji vetsinou dva, ne ![]()
Z myho pohledu - prijde mi divny, zacit bydlet s nekym, kdyz uz pri chozeni byly vazne hadky - a nejste spolu spoustu let!! Byste meli mit obdobi zamilovanosti, hadky neresit - popripade takovy ty maly, ale ne zasadni… na jeho miste bych asi takz pochybovala a chtela pockat, jestli se to mezi vama zklidni. A tkz bych se divila, ze se se mnou chce mermomoci sestehovat nekdo, kdo se se mnou hada/s kym se hadam ja… na tvem miste bych si vyresila nejakou prijemnou hypoteku a odesla od rodicu, urcite bych u nich nechtela bydlet dal, protoze pak to utece jak voda, zjistis, ze ti je buhvi kolik a porad u rodicu, bez vlastni domacnosti…
Dalsi vec je, ze az se osamostatnis, v novem byte, nove domacnosti, spoustu veci te to nauci a budes mit na spolubydleni takz jiny pohled, nez kdyz se k partnerovi nastehujes hned od rodicu.
A za treti, z pohledu rodicu, i kdyz te urcite miluji a nejspis i dost respektuji (vzhledem k tomu, ze s nimi stale bydlis), asi bych byt takove velikosti sdilela radsi jen s manzelem nez jeste s treti dospelou a sobestacnou osobou, prestoze by to byla moje dcera. Ale to jsou jen dohady, deti mam zatim male ![]()
No abych to shrnula, na pritele bych se ohledne bydleni asi nespolihala, odstehovala se, pripadne i vzala hypoteku, a uzivala si toho, ze spolu chodime, i to ma sve vyhody - dostatem prostoru sama pro sebe a uvedomeni si, co vlastne chvi… kdyz bych bydlela ve vlastnim, prece bych nemusela jezdit porad ja za nim, muze i on ke mne. A bud se bychom se casem sestehovali, nebo rozesli, ale to bych nechala osudu a netlacila na pilu…
Ja bych asi jeste chvili pockala, pokud by se cca 6 mesicu nic nedelo, tak bych si zaridila hypoteku na svuj byt.
Pokud je chlap zamilovany a s dotycnou planuje budoucnost, miluje ji a cas s ni a je si tim jisty, pak chce, aby se k nemu prestehovala okamzite.
@dani24687 píše:
Pokud je chlap zamilovany a s dotycnou planuje budoucnost, miluje ji a cas s ni a je si tim jisty, pak chce, aby se k nemu prestehovala okamzite.
Přesně tohle si myslím také. Přesně takhle smýšlím i já. Já s ním být chci, vidím v tom negativa ale i pozitiva a přes ty neshody, které byly s ním chci sdílet všechno. Na tohle on odpoví vždy stejně: vždyť já taky. Jen se prý už nesmíme hádat. ![]()