Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Starší usínala sama asi od šesti týdnů, ale nebyla to moje zásluha, prostě to uměla. Mladší má přes dva roky, a už stačí jen držet za ručku, nejdřív tak půl hodinky čteme, pak chytit za packu a do půl hodiny spí. Do odstavu usínala u prsa (mnohokrát za noc
).
@Marimary Nemám co zaskrnout, já svoje děti uspavala dlouho a jako otrok si nepřipadala. Společne spaní pro mě byla samozřejmost, obe dcery mi usinaly u kojení, což pro mě bylo snadné, rychle a ucine. Neměla jsem žádný důvod to měnit a nebyly to měsíce, ale roky. Straší tak nějak přirozene začala usinat sama po druhem roce, vždy jsem s ni chvíli ležela, přečetla pohádku, pak jsem se šla sprchovat s tím, ze se za ni vrátím když bude potřeba, ale mezitím usnula. Mladší vyžadovala přítomnost jednoho z rodičů k usnuti minimálně do 5let, střídali jsme se s manželem. Společně večerní lezeni a čtení ovšem u obou dcer pokračovalo a pokračuje s mladší i v době kdy umí usnout samy. Neumím si představit, ze bych si vecer s dcerou na chvíli nelehla, jsou to nejhezčí chvíle dne. Myslím, ze pro malé děti naprosto přirozené usinat s rodičem, cítí se tak bezpečně.
@saniska mohla bych Vás po prosit o bližší informace?
děkuji!
Pevně nastavená rutina před spánkem a pak položit, odejít..pokud začala plakat, hned jsme šli k ní, zvedli, pochovali, opět položili a odešli. A takhle pořád dokola. Ano, je to spánkový trénink, ale ne, neplakala nikdy déle než 3-5 minut. Za 14 dní byla naučená spát. Teď má 2 roky a kousek a pořád stejné, chce se teď trošku více nosit, povídat si, ale pořád stejné..povídáme si v náručí už ve tmě, říkáme si kdo všechno jde spát a pak pokládám, odcházím a ona si tam ještě 20 minut povídá, mazlí s usínáčkem a usne…