Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den ![]()
Zajímají mě postřehy a zkušenosti všech matek, kterým děti umí samostatně usnout v postýlce, tzn. bez houpání, náruče, kojení, nošení atp.
JAK JSTE TOHO DOCÍLILY??
začali jste hned od porodnice unavené dítě pokládat do postýlky a hotovo? Nebo jste odnaučovaly? Jak se vám to nakonec povedlo? V kolika měsících dítě začalo spát samo?
Nechci rady o vyplakávání!
Díky všem ![]()
@Marimary píše:Žádný návod není. Každý dítě je jinak kontaktní. Některý usne samo, některý potřebuje mámu.
Dobrý den
Zajímají mě postřehy a zkušenosti všech matek, kterým děti umí samostatně usnout v postýlce, tzn. bez houpání, náruče, kojení, nošení atp.
JAK JSTE TOHO DOCÍLILY??
začali jste hned od porodnice unavené dítě pokládat do postýlky a hotovo? Nebo jste odnaučovaly? Jak se vám to nakonec povedlo? V kolika měsících dítě začalo spát samo?
Nechci rady o vyplakávání!
Díky všem
Nevim, jak jsem to udělala. Ale první dítě bylo nespavec, chovač a tulič. Uspat byl úkol na 2 hodiny.
Druhé dítě mi trochu pokazila babička, když jsem byla v nemocnici. A hodně ji chovala. Tak jsem ji usinami musela “naucit”. Povedlo se to cca v roce a půl. Až když dovedla pochopit, ze ve vedlejším pokoji pracuju.
Třetí už nějak fungovala sama. Usnula, když chtěla. Ja ji režim nijak zásadně neridila- jen den a noc. Po jejím narozeninjsem byla dost nemocna (a navíc stara), tak už jsem fyzicky některé věci (hodinové nošení) nezvladala. Pomazlila, položila. A hodně jsem zpívala. Taky jako jediná měla kolébku.
Asi na to prijdes časem (metoda pokus - omyl).
S první jsem musela sedět u postele ještě ve školce, časem to přešlo samo. Mladší jsem uhoupávala a když jí bylo 9 měsíců musela jsem na akutní zákrok do nemocnice a od manžela nebylo houpání třeba, nevim jak to dokázal, prý neplakala, položil, pohladil, odešel. Ale zase měla až do 3 let na spaní dudlík. Za půl roku mě čeká naše třeťátko tak jsem na uspávání sama zvědavá. Asi bych zkusila, aby uspal partner.
Čtyřleté čteme pohádky už od malinka, když neusnula u prsa, četli jsme…uspáváme, ale rozhodně nejsme otroci a nevadí nám to…mladší usíná u prsa 😊
@Marimary píše:
Dobrý den
Zajímají mě postřehy a zkušenosti všech matek, kterým děti umí samostatně usnout v postýlce, tzn. bez houpání, náruče, kojení, nošení atp.
JAK JSTE TOHO DOCÍLILY??
začali jste hned od porodnice unavené dítě pokládat do postýlky a hotovo? Nebo jste odnaučovaly? Jak se vám to nakonec povedlo? V kolika měsících dítě začalo spát samo?
Nechci rady o vyplakávání!
Díky všem
Jsem si docela jistá, že za to může prastarý monitor dechu. Dcera měla monitor přilepený na nože plus žloutenka. Vydávala jsem ji v podstatě jen na krmení, přebalování, utišení. Pokud byla v klidu nemalá jsem důvod ji vyndavat. Doma
jsme v podstatě fungovali podobně. Stačí být někde kde na mě bylo vidět. V podstatě v postýlce usinala líp jak semnou nebo v ruce. To ale neznamená, že to tak bylo pořád. Většinou ale ano. Hned jak se podařilo usnout šla do svého.
do 2 let stačilo položit s flaškou dat dudlík a do 10 minut byla tuhá. Moje přítomnost ji rusila a nespala by vůbec.
Pak měla období, kdy opravdu špatně usínala sama a tak stačilo dát ruku do postýlky a počkat až usne. Pomalinku se vracíme k původnímu režimu. Tedy počkat až je unavená a s mlíkem do postýlky
.
Necítím se jako otrok i když uspavám dítě.
Každé dítě je jiné. Některé to zvládne v pohodě samo, některé potřebuje asistenci do, některé do jiného do. Každopádně všechny děti se jednoho dne naučí usínat sami. ![]()
Navíc každé dítě je jiné. Mé poslední dítě je kontaktní už od mimina, že samo by prostě nespalo a neuslo ani kdybych se na hlavu štavěla.
@Marimary píše:
Dobrý den
Zajímají mě postřehy a zkušenosti všech matek, kterým děti umí samostatně usnout v postýlce, tzn. bez houpání, náruče, kojení, nošení atp.
JAK JSTE TOHO DOCÍLILY??
začali jste hned od porodnice unavené dítě pokládat do postýlky a hotovo? Nebo jste odnaučovaly? Jak se vám to nakonec povedlo? V kolika měsících dítě začalo spát samo?
Nechci rady o vyplakávání!
Díky všem
U me problem nebyl, chrnel ve sve postylce od zacatku, ale pravda je, ze jsme tenkrat bydleli v garsonce, takze jsme se kolem nej porad tocili. I kdyz byl oddeleny zavesem aby ho nerusila telka.
Já to ještě nemám, synovi je 13 měsíců. Od miminka by to nešlo ani náhodou, když se jen tak položil do postýlky, okamžitě řval. Nedokázal vůbec být v bdelem stavu v postýlce. Bez ohledu na to že jsem už byla stará a mám zdravotní problémy, nošení je pro mě peklo, ale ji ak to nešlo. Teď usíná mě v náručí, ale nemusím už houpat ani nic takového. Dudlík a sednout s ním do klidu a usne pěkně. Zatím to nechci lámat přes koleno, tohle mi nevadí. Navíc není vůbec chovaci a mazlici typ, přes den se vůbec nenechá, takže si ho pomazlim při uspavani. V postýlce začne nejdřív skákat i pak řvát. Ještě usne v posteli u mě když ležím vedle něj, ale to je horší, to se ho pak nezbavím do postýlky.
Nijak. Dokud me bude chtit u sebe pri usinani, tak u nej budu.
Od narozeni spaly děti samy, ale vždy v mé blízkosti.
Nejdřív kolébka u postele, pak postýlka v pokojíčku. ![]()
Teď má každé svou postel jen “uspavam”. Čtu pohádky, pouštím pohádky.
Máme na uspavaní svuj speciální gaučík ![]()
Pak odejdeme a sejdeme se až ráno. Samozřejmě se občas stane noční buzení, ale pak zpět do postele a v pohodě.
Já se s dětma prostě nevyspím. Slysim kazdy dech, vsechno. :/ neumim to ![]()
Jako miminka jsem měla dcery v posteli. Vyplynulo to ze situace. Nejstarší dceru jsem nechala vyřvat. Uspávala jsem ji stylem - prso, ležet s ní - to celé trvalo i 1,5 hodiny a třeba ani neusnula. Bylo to šílený. Takže jsem ji asi v 9 měsících nechala vybrečet. Celé to trvalo 20 minut a od té doby usínala krásně sama a rapidně se zlepšilo spaní v noci. To bylo do tý doby taky šílený.
Ono se to krásně říká, když máš jedno. Ale když máš miminko a po domě ti běhá 2,3,4 letý další dítě/děti, tak nějaké ňuňání není klid a čas. Takže první „násilím“ od 9. měsíce, další dvě prakticky od narození, protože nebyla jiná možnost. V krajní nouzi jsem měla šátek, ale pak jsem si dávala dohromady záda.
Nemám co zaškrtnout.
mám děti tři. Otrok uspávání bych řekla, že jsem byla jen u prvního a to proto, že jsem se právě snažila, aby usnul sám. První začal hezky usínat cca v roce a půl. Stačilo vykládat, zpívat. Přes den to teda bylo náročné, ale on je nespavec. Díky za to, že po druhém roce přestal spát přes den. Druhé dítě jsem uspávala v nosítku. Usnul do pár minut a odložila jsem ho do postýlky. Úplná pohoda. V necelém roce a půl stačilo k němu lehnout do postele a u pohádky rychle usnul. Od dvou let nespí přes den. Miminko je náročnější, ale usíná v šátku, houpáním na míči. Večer nakojim a usne během chvilky vedle mě. Nejstaršímu je pět let a uspáváme stále. Čteme pohádku a za chvíli obě starší děti spí. My se na to už i těšíme. Je to úplně na pohodu
vůbec si neumím představit, že bychom je poslali spát a šli by bez nás. Jednou si myslím, že na tyhle chvíle budeme vzpomínat ![]()
@Aries6 píše:
Jako miminka jsem měla dcery v posteli. Vyplynulo to ze situace. Nejstarší dceru jsem nechala vyřvat. Uspávala jsem ji stylem - prso, ležet s ní - to celé trvalo i 1,5 hodiny a třeba ani neusnula. Bylo to šílený. Takže jsem ji asi v 9 měsících nechala vybrečet. Celé to trvalo 20 minut a od té doby usínala krásně sama a rapidně se zlepšilo spaní v noci. To bylo do tý doby taky šílený.
Ono se to krásně říká, když máš jedno. Ale když máš miminko a po domě ti běhá 2,3,4 letý další dítě/děti, tak nějaké ňuňání není klid a čas. Takže první „násilím“ od 9. měsíce, další dvě prakticky od narození, protože nebyla jiná možnost. V krajní nouzi jsem měla šátek, ale pak jsem si dávala dohromady záda.
Promiň, ale to je blbost- jde uspávat i děti blízko po sobě. Mám děti 5 a 3 roky. K tomu půlroční miminko. Nemusím je nechat vyplakávat
usínají s námi. Starší děti večer uspí manžel, ale mohla bych i já. Miminko už tou dobou spí. Přes den uspím miminko v šátku a odložím do hojdavaku. Prcek nespí úplně dobře, takže přes den v postýlce nespí. Záda mám úplně v pohodě. To je o úvazu. Teď se začíná víc hýbat, tak přecházím na nosítko. To uspávání je pár minut. Druhého jsem hodila i uspávat normálně přes den do ložnice. Moc hezky usínal a první syn v pohodě vydržel chvíli sám v obýváku.