Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojte holky,
máme 4měsíčního zdravého kluka jako buka, 7,25 kg. Celkem dost. Apetit vynikající. Bohužel kvůli svému přejídání trpěl příšerně bolestmi bříška, užili jsme si, marnost vykládat. V podstatě jsem ho celé dny chovala, chovala a chovala. Teď už je bříško - jeho - v pořádku, ovšem je nechutně zvyklý na chování a věnování se. Není schopen vydržet sám déle než 10 min a hned pláče.
Doma spí velice nerad, usíná , že to vypadá jako kolika největšího kalibru. Venku v kočárku, jen když jede.
Přiznám se, že nevím, jak z toho ven. Samozřejmě se mu chci věnovat, ale taky potřebuju doma něco udělat, ne? Lidi přece mají víc dětí než jenom jedno. Je to příšerný soukromník.
Děkuju za rady
J.
P.S. Vyřvat nepomáhá!
Ahoj,
my jsme měli paní vřešťálovou, nepomohlo nic, chovali jsme a chovali, nic jsme doma neudělali, já jsem málem skončila v Bohnicích. Řvala nám i v jedoucím kočárku. Kromě chování zabíral šátek.
Zlepšilo se to když se začala trošku pohybovat sama - asi před dvěma měsíci.
Bojím se že s tím asi nic neuděláš, max. špunty do uší …
drž se,
maya + adélka 7m
Ale holky, já chtěla radu, a néé, že musím vydržet. Jinak první 3 měsíce řval všude a kdykoliv i v jedoucím kočárku, to jen teď je to trošičku lepší. Nevím, jestli se odhodlám někdy mít další dítě. Lepší je rezervovat si místo v Bohnicích, ne?
Jitka
Ahojky,
taky Ti nedám radu ![]()
Jen jsem Ti chtěla říct, že v tom nejsi sama… My máme to samé v bledě modrém
Dokonce i ta váha odpovídá ![]()
Ale snad Tě potěší, že teď posledních 14dní už i sem tam SÁM!!! spinká v postýlce i v kočárku
Není to sice každý den, ale lepší něco nežli nic, ne? ![]()
Mám dojem, že se to fakt s přibývajícími měsíci pomalinku zlepšuje…
Tak se mějte fajn a Tobě přeji pevné nervy …
Ach jooo
![]()
Jeje, ty máš doma naší Karču???
Taky jsme se ze začátku doslova přežírali (omlouvám se za ten výraz, ale je to tak) a pak trpěli na koliky… Takže jsme chovali, chovali, chovali a tím i rozmazlovali, rozmazlovali, rozmazlovali… ![]()
Koliky už dáááávno zmizely, potřeba se chovat nikoliv.
Jak píšeš, nechci jí nic odpírat, kdo jiný by ji měl chovat… Ale taky se potřebuji najíst, dojít na WC… Do Bohnic už mám rezervováno. My totiž navíc máme vypilované úžasné hysteráky. Takže když se nám nelíbí v kočárku, tak řveme… Jen ji vytáhnu, rozdává úsměvy. Někdy je to fakt psycho. Já říkám 8kilo a dokáže to vydeptat během minutky ![]()
Pravdou je, že neznám recept a taky si ráda ho přečtu. Teď jediné, co mi uleví, je, když si ji někdo vezme ven, nebo pochová… A taky to, že kamoška měla to samé a celkem se to upravilo během lezení. Zvídavost byla větší a mamka byla na obtíž
Takže já se těším…
Pevné nervy.
Mirka
Holky,
upřímně - žádný recept prostě není, je to daň za úžasné děti. Měla jsem podobného chlapečka a mám pocit, že nebýt babyvaku, tak jsme první tři měsíce nepřežili - byl tam skoro furt, taková malá vakomyška… Pak to prostě přešlo a jasně, že vyžadoval dost pozornosti, ale pořád jsme někde jezdili, někam chodili, zabavila jsem jeho i sebe. A když mu bylo 5 měsíců a jakžtakž jsme fungovali, neprděli a v noci občas i spali, našla jsem na testu dvě čárky a oblil mě studený pot. Celé těhotenství jsem doufala, že už jsem si prdíkování vybrala a navíc kolem mě se rodila samá nebříškobolová spací miminka… Malovala jsem si, že když už to příroda zařídila tak, že budu mít děti rok po sobě, tak přece nedopustí, aby se to prdlavý peklo opakovalo. Představovala jsem si, jak se mi narodí krásná malá holčička, co bude hodně spinkat a mezi tím si hrát s hrazdičkou a tak… No a dítě tohoto typu se narodilo hodně lidem okolo (v jejich případě to také bylo druhé dítě a říkali mi, že ta druhá dítka jsou podstatně hodnější a klidnější…). Fakt jsem se těšila… A co se stalo? Je to mnohem mnohem horší než to bylo s Vojtou. A co naděláte? Nic, musí se to vydržet.
Považuju docela za úspěch, že poslední asi týden dokáže malá spát i 30 min SAMA v košíku, do té doby spala jedině u mě na břiše ve vaku. Řve v kočáru, řve v autě, řve kdekoli. Pokud je jí fajn je neuvěřitelně sladká a strašně se těším, až to odezní a bude líbezná a skvělá.
Myslím, že je důležité vědět, že to jednou přejde a taky nepřistoupit na jejich hru
. Prostě pořád zkoušet jestli by se nedalo položit, jestli ho nezabaví kolotoč, hrazdička nebo třeba rádio či televize. Zjistila jsem, že to funguje. Jelikož jsou prostě situace kdy k ní nemůžu přijít a chovat HNED, protože něco dělám s jejím bráchou, stává se, že přestane sama. Přesně vím, že kdyby bráchu neměla, už je dávno chovaná. Když je fakt nejhůř, zavřete řvounka do pokoje a deset minut si pusťte hudbu, televizi, počítač, cokoli… Neublíží mu to a vás to znova nabije energií.
A popravdě - jsou zdravé a úžasné, akorát občas trochu uřvané. Ale z toho vyrostou, vzpomínky na to strašně vyblednou a zbyde odměna v podobě jejich úsměvu, tleskání ručičkama a přitulení. Nějakých pár měsíců prdíků a řevu vám tou dobou bude úplně fuk! ![]()
Pevné nervy přeje
Peta
Ahoj Jitko,
k tomu duhému dítěti: odhodlej se a doufej, že to bude lepší
. Můj první syn mě nenechal ani si v klidu dojít na WC, spal jen u mě, v kočáru řev, stále jen chovat (a to za pochodu, ne aby si ta máma líná snad sedla). No, druhého jsem se taky bála, ale odhodlala jsem se a je to paráda, starší už se celkem v pohodě a malej je spokojený mimčo, takže dvě děti dohromady už nejsou tak náročný, jako bylo to jedno
. Jsem moc ráda, že to s klukama nebylo naopak. Kdyby byl druhý tak náročný, tak bych ho holt asi musela nechat řvát a řvát
.
Eva
Ahojte, no to jsem ráda, že v tom nejsme samy! ![]()
Já jsem tři měsíce nosila, nosila, nosila, položit se nesmělo, kočárek nepadal v úvahu (ještě, že jsme měli babyvak!), na WC jsem chodila s miminkem, s koupáním jsem čekala, až ode mne tu vrnící štafetu převezme manžel, aby se položením nespustil alarm.
Naše mimino bylo navíc vybaveno nějakým supercitlivým mechanismem (dodnes ho někdy v noci používá), který mu avízoval odložení i v době, kdy hluboce spalo… " AAAAAAAAAAAAAAAAAAA !„
Usínala jsem za pochodu, zkoušela jsem mimi nosit na zádech aspoň při vaření. Po třech měsících začalo trochu oceňovat soukromí, takže už se tu a tam dalo vyvézt v kočárku a teď už si vydrží i půl hodinky samo hrát (párkrát denně), takže se to postupně zlepšuje… jiný recept než "vydržet“ teda taky nemám, ale snad tě potěší, že úleva už je třeba nedaleko… ![]()
Ahojte holky, ![]()
jsem ráda,že v tom nejsem sama. Každopádně „to přežírání“ je fakt síla. Furt řval a řval, já kojila a kojila, připadala jsem si jak magor, vyřízená z jednoho děcka. Letěla jsem k doktorce, že řve, jestli nemá hlad, a ejhle - za 14 dní přiibral 600g, takže ne, zas teda zpátky.. Je to na vydání jedné knihy. Ach jo.
Tak snad to přejde a to druhé si teda fakt a důkladně rozmyslím, zapojím celou rodinu, abych se z toho nezbláznila. Taky mě napadá, jestli nebude malý hyperaktivní, ta jeho aktivita mě fakt děsí.
Tož tak. Mějte se a díky za vlídná slova ![]()
Jitka
Jitko,
tak takhle jsem i já uháněla s řvoucím dítětem, jako co jí je. Zjistili jsme, že nám přibrala v rozmezí 2.-4. týden přes 800g, takže bylo jasno…
Ona měla ve čtyřech měsících přesně 8280g a teď 15.11. jdeme na očkování, tak jsem zvědavá kolik… ![]()
Ale jak psala Missorka, hlavně že jsou zdraví
a mají se k světu.
Mirka
Mirko,
tak snad to přežiju. Právě ječí a ječí, protože jsem ho dala spát. U lékárny mi dnes ztropil scénu - kočár nejel
Každopádně mi každý říká, že to prostě už lepší nebude a nebude. Hodně lidí má taky názor, že nejlepší jsou děti do 1 roku, hlavně PRVNÍ TŘI MĚSÍCE, TO NIC NEPOTŘEBUJÍ. Tak nevím, asi je u nás někde chyba. Každopádně jestli budu někdy se slzou v oku vzpomínat na to strašný řvaní, tak bude asi někde chyba.
Měj se
Jitka
Jitko,
nepropadej panice! Oni to ti rarášci cítí a pak nám to just osladí…
Nedej na řeči, že to bude horší. Já tomu nevěřím, jednou jim prostě ta máma bude na obtíž
Naši Karču taky těžko zabavujeme, ale jsou i světlé chvilky a věř, že jich bude víc.
Malá mi taky před chvílí řvala, protože jsem si ji dovolila dát do postele
Nechala jsem ji asi 15min, s tím že jsem chodila dávat dudlíka. Pak jsem ji vzala a nakojila, mezitím usnula u prsu. Je to tak každý večer a vím, že dělám chybu, ale raději jí budu uspávat u prsu, než aby se uřvala (stejně se neuřve do spánku…) Kamarádka měla to samé, dokonce malá spala s ní v posteli. Chování upadalo s objevením lezení, touha po večerním uspávání u prsu skončila před 2. rokem… Sama si to malá ukončila a bylo. A kámošce to CHYBĚLO
![]()
Mě fakt hodně pomáhá, když si jí má mamka vezme ven, nebo si s ní hraje taťka. Navíc u něj si to nedovolí… Mě má zmáknutou, ví, že jsem měkoš.
Vydržíme to, stejně nám nic jiného nezbývá
![]()
Mirka
A jestli někdo říká, že děti v prvních třech měsících nic nepotřebují, tak neznají právě TŘÍMĚSÍČNÍ koliky… A dala bych jim literaturu do ruky ![]()
Mirka