Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nech jí ležet, poodejdi, v klidu si sedni a čekej. Já odcházím daleko, ale tak, abych to měla pod kontrolou - jako aby to nebylo moc blízko silnice a tak. Na zadek je většinou naprosto kontraproduktivní. Jinak být důsledná - ano sklouzni se naposledy a pak půjdeme. A opravdu z hřiště odejít. Plus pozitivní motivace - cestou si koupíme zmrzlinu a doma budeme malovat.
Ahoj, mám doma taky téměř dvouleté lvíče a myslím, že jsi toto měla začít řešit dřív. Já neváhám a dám naší lvici klidně na prdelku. Ne moc, je to přes plínku, ono jí to nebolí, ale jde o ten psychologickej efekt toho potrestání.
Zlobím se, mám zvýšený hlas, mračím se, vysvětluji důrazně, že takto ne. Jsem ochotná ji upozornit cca 3×, pokud neposlechne, prostě dám na ten zadek. A funguje to. Jako učitelka vím, jak to pak končí a jak jsou lidi nešťastný s dětma okolo puberty, div se vlastních dětí sami nebojí.
Fakt bych být tebou začala něco dělat a to rázně, nebo se z toho jednou zblázníš. Na lidi kašli, ale kvůli sobě a hlavně kvůli malý.
Já bych toto nesnesla…
Nevim, ale na tom hristi uz mi to prijde moc to uz bych dala zadek
kluk se pak zvednul a pochopil, ze opravdu musi jit ![]()
jinak souhlasim, ze pokud se ti zacne valet po zemi- odesla bych do urcite vzdalenosti a to pak mas videt tu rychlostv jake me dobehne, straspytel ![]()
ono na těch znameních fakt něco bude…
Mladší prcek je taky lev a máme to podobný… Já teda už dělám to, že mu řeknu, že teda jdu a odcházím pryč z jeho dohledu (ale já abych viděla)… Většinou se chytne… Občas ho prostě hodím přes rameno a jdeme se řevem… (On má teda už přes 17 kilo) Paradoxně s tím má větší problém starší prcek, že bychom toho mladšího měli někde nechat…
Mladšímu to zas tak nevadí ![]()
@Pinkie
Já jsem to možná špatně napsala, ale já jí na ten zadek dávám, akorát mi přijde, že je to úplně k ničemu, akorát řve o to víc…
Zakladatelka
Musis se naucit s ni vyjednavat. Ted neco udelas a pak budem delat neco jineho. Proc by odchazela z hriste, kdyz ji nic neceka. Pojd jdem domu, budem varit, pomuzes mi? Pojd pujdem domu, budem cist, malovat, delat neco, co ji bavi.
V krame uz ji mam odmalicka naucenou, ze si smi vzit jednu vec, dat do kosiku a jit vedle me. Kocar uz nemame od dvou let, chodi vsude pesky, motorka. Ta motorka je nejlepsi. Naucila jsem ji, ze kdyz chce motorku, musi na ni jezdit, protoze ja nejsem od toho, abych ji nosila. Mam lvici, pekne chytrou a vycuranou jak mraky. Takze smlouvat, smlouvat!
Nevim… i to dite si potrebuje odzit sve emoce, vztek, zklamani. Kdyz mu do toho zasahnes, brani se jeste zuriveji. Dcerka me nekdy ve vzteku taky stipne nebo placne ale nikdy na to nereaguji dalsi agresivitou.
@Anonymní píše:
@Pinkie
Já jsem to možná špatně napsala, ale já jí na ten zadek dávám, akorát mi přijde, že je to úplně k ničemu, akorát řve o to víc…
Zakladatelka
V zachvatu vzteku to opravdu nema smysl. Jestli se vali po zemi, nech ji byt. Ja ji vytacela jeste vic, jak jsem se ji smala
to byla nepricetna
ale preslo ji to rychle. Musis ji naznacit, ze te jeji vztekani nezajima, ze to s tebou nic nedela a nenechat se vytocit, at se vsichni koukaj!
@St. Estephe píše:
Nevim… i to dite si potrebuje odzit sve emoce, vztek, zklamani. Kdyz mu do toho zasahnes, brani se jeste zuriveji. Dcerka me nekdy ve vzteku taky stipne nebo placne ale nikdy na to nereaguji dalsi agresivitou.
Tohle je podle mýho cesta do pekla… ![]()
Takový kydy jako „ona si to potřebuje odžít“, „ona je plná emocí“… Tím se řídí ve Státech a to je panečku pokoukání, když se dítko rozjede… ![]()
Já jsem zastánce starých dobrých metod, kam vede tahle anarchie ve výchově, to víme všichni. Je to ve zprávách skoro každý den. Nemám nic proti vyjadřování emocí, ale toto, co popisuje zakladatelka, to je teda hodně přes čáru. Všeho s mírou.
@Anonymní píše:
@Pinkie
Já jsem to možná špatně napsala, ale já jí na ten zadek dávám, akorát mi přijde, že je to úplně k ničemu, akorát řve o to víc…
Zakladatelka
@palapa
Joo, to já lákám na pejsky, na papání, na bublifuk, na tátu, ale odpovědí je jen kroucení hlavou a to její NE. Prostě když se k něčemu rozhodne, tak s ní nehnu.
Zakladatelka
@Pinkie Ale prosim te, nejake zpravy… To je informacni zdroj o realitach zivota jako noha.
Na hristi mou dceru klasicky napadaji fagani, co dostavaji ty placance na zadek. Povazuji totiz podobne projevy za normu a komunikacni prostredek.,
@terinka4444 Nejsem zastánce tohoto ignorování. Já s dítětem mluvím, snažím se mu vysvětlit, o co jde, proč musíme jít, co bude doma atd. Fakt komunikovat s dítětem. U nás toto funguje. Ignorace mi nepřijde jako řešení. U nás teda nefunguje. Hlavním klíčem je prostě komunikace a dítě ve věku téměř 2 let to chápe. Nebo aspoň naše jo. Až pokud vše selže (a to se stává fakt zřídka, řekla bych, že poslední dobou už vůbec, nevybavuju si, kdy by dělala takový scény, že by musela dostat na prdku), dostala by.
@St. Estephe píše:
@Pinkie Ale prosim te, nejake zpravy… To je informacni zdroj o realitach zivota jako noha.
Na hristi mou dceru klasicky napadaji fagani, co dostavaji ty placance na zadek. Povazuji totiz podobne projevy za normu a komunikacni prostredek.,
No jo, ale to je zase zcela jiná sorta lidí. Člověk nesmí dát dítěti a prdku jen tak, pokud někdo řeže dítě hlava nehlava, tak to takhle dopadá. Ale to je fakt něco jinýho. To bych rozhodně nemíchala dohromady.
Hezké ráno všem,
omlouvám se za anonym, ale prosím o jeho ponechání.
Pak mi leží na zemi i ve výtahu…
pak samozřejmě brečela bolestí.

I já k vám jdu pro radu co s tím mým vzteklounem…
Má skoro dva roky, takže si možná řeknete, že přišlo období vzdoru, ale to spíš mě až teď přetekl pohár trpělivosti, vzteká se snad odjakživa, je to typický lev, ale má už skoro 13 kg a já jsem drobounká, takže veškerá manipulace začíná být tak trochu nad moje síly.
Nejhorší situace jsou samozřejmě venku, jdeme např. na hřiště, hraje si, vše v pohodě, pak je čas jít domů, 3× jí na to upozorním, ale reakce vždy stejná - kroutí hlavou a říká NE, NE, NE… Tak se jí pokusím vzít za ruku a pak už to začíná, buďto mi chce utéct, nebo si sedne a začne řvát a nebo si rovnou lehne… Tak jí čapnu a chci odnést a to začíná peklo, zuřivý jekot, škrábe mě, mlátí mě, prohýbá se do luku a škube sebou, já mám problém jí udržet, takže jí co 5 metrů zkouším postavit, ale to si zase lehá, takže pak jdeme domů 20m půl hodiny. Navíc ty pohledy sousedů, když odemykám venku vchodové dveře (panelák) a zuřivé dítě vedle mě leží na zemi…
Jít s ní do obchodu je další peklo, když ji nechám v košíku, nechce tam být, když vezmu autíčko, za 10 min mi z něho uteče, když jí nechám v kočáru, za chvíli se vyvlíkne z popruhů a vysí mi z něj řvoucí na stranu…
Plánujeme teď druhé miminko a tak bych jí potřebovala trochu umírnit, jinak budeme muset být pořád doma, protože jsem měla první těhotenství hodně problémové a nevěřím, že teď to bude lepší. Co mě nedávno ještě dost překvapilo tak bylo to, že jsem jí něco zakázala, tak šla, vzala dřevěnou kostičku a třískla se s ní do hlavy
Vím, že mi možná poradíte to vydržet, dát jí na zadek a pak jí odnést domů, ale jak to udělat, když jí vzteklou neudržím?
Neosvědčila se vám nějaká jiná metoda?
Děkuji