Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nalož se svým majetkem jak uznáš za vhodné, nemusíš se nikomu zodpovídat, nebo mít špatné svědomí.
Byt neprodavej, pak ho pronajmi, budeš mít pasivní příjem k predduchodu.
Jak s ním naloží děti později, je už pak na nich. Nemovitosti bych se nezbavovala.
No, neporcovala bych medvěda, který ještě běhá po lese, třeba byt prodá sama maminka a peníze si užije ona..
Ale pokud už, tak nebyla by varianta ten byt pronajímat? I tak by ti příjem z pronájmu mohl umožnit předdůchod. A navíc by pak byt zbyl pro děti.
Ovšem - podle mého názoru není vůbec třeba mít výčitky, když byt prodáš a peníze si užiješ. Udělala bych to taky tak
Prodat nemovitost a penize utratit mi prijde jako vrchol financni negramotnosti a taky sobectvi.
Deti sice budou mit co zdedit, ale vzhledem k veku doziti uz budou sami v duchode.
Dosahnout dnes na vlastni nemovitost bez pomoci rodiny je tezke i pro stredni tridu.
Ja bych byt nechala detem.
Kazdy budou mit jeden.
Správně to bude tak, jak ty se rozhodneš. Si představ, ty si odtrhnes od huby, budeš makat až zcernas, a další generace to zcela probendi, prosazi, procestuje- to nechceš přeci ![]()
Dělat si můžeš, co chces. Ale ať počítám, jak počítám, tak starší dítě jste zvýhodnili
@Anonymní píše: Řeším dilema. Máme dvě dospělé děti, jedno dítě už dostalo po dědovi byt, má tam právo na dožití, dítě je na VŠ, stejně bydlí doma. Druhé dítě na SŠ. My máme s manželem dům s rozlehlou zahradou. Takže dá se říci že děti po nás budou mít co dědit. A já po své matce dostanu byt ve velice lukrativní oblasti. A uvažuju o tom, že byt prodám a peníze užiju pro sebe. Půjdu do předdůchodu ( neplést s předčasným) přestanu pracovat atd… Zatím to není aktuální, jsem ráda že je babička ještě tady s námi. A tady narážím na to dilema. Je to správné? Nebylo by morálně lepší byt předat další generaci? Moje druhé já ale říká, však ano, vždyť dostanou po nás dům a po dědovi byt. To jim stačí. Jak to vidíte vy ostatní?
Upřímně mi to prijde sprosté k druhému dítěti. Jedno má byt co bude s největší pravděpodobnosti využít jako startovací do zivota a pak pojedou 50:50 po vás. O co je mladší dítě min než to starší, ze nemá stejnou startovací pozici? Nejlepší varianta je pronájem a využít to na financování svého běžného chodu. Pokud budeš chtít byt prodat, tak by bylo fér koupit něco v podobne hodnotě jako má starší a dat tomu mladšímu.
@terien píše:
Dělat si můžeš, co chces. Ale ať počítám, jak počítám, tak starší dítě jste zvýhodnili
Starší dítě má byt. A mladší nic.
Starší nemá starosti s bydlením a mladší ostrouhalo. Bude mít starosti s bydlením.
Je to tvoje věc.
Osobní mi přijde totální finanční negramotnost prodávat nemovitost a navíc peníze rozfofrovat.
Nemovitost = nejlíp uložené peníze. Byt bych pronajímala.
@Anonymní píše: Řeším dilema. Máme dvě dospělé děti, jedno dítě už dostalo po dědovi byt, má tam právo na dožití, dítě je na VŠ, stejně bydlí doma. Druhé dítě na SŠ. My máme s manželem dům s rozlehlou zahradou. Takže dá se říci že děti po nás budou mít co dědit. A já po své matce dostanu byt ve velice lukrativní oblasti. A uvažuju o tom, že byt prodám a peníze užiju pro sebe. Půjdu do předdůchodu ( neplést s předčasným) přestanu pracovat atd… Zatím to není aktuální, jsem ráda že je babička ještě tady s námi. A tady narážím na to dilema. Je to správné? Nebylo by morálně lepší byt předat další generaci? Moje druhé já ale říká, však ano, vždyť dostanou po nás dům a po dědovi byt. To jim stačí. Jak to vidíte vy ostatní?
není mladší dítě znevýhodněné? To mi přijde sprosté, tak to vidím já.
Utratit peníze je tvoje právo, ale dost hloupá volba. Připomíná mi to tak trochu Bohúše, který taky přišel k penězům a nevěděl jak.
Prodat nemovitost a přestat chodit do práce jsou dvě největší hlouposti, které můžeš v životě udělat.
Nemovitost můžeš pronajmout.
A pokud nechceš začít degenerovat, tak bych si našel práci, která tě bude bavit.
@liptom píše:
Je to tvoje věc.
Osobní mi přijde totální finanční negramotnost prodávat nemovitost a navíc peníze rozfofrovat.Nemovitost = nejlíp uložené peníze. Byt bych pronajímala.
A ja jsem si třeba pořídila nemovitost jako zajištění na stáří. Doplatím jejím prodejem hypotéku na náš byt, a zbytek si užiju, abych nemusela pracovat do 70.
Byt bych pronajala s tim ze ho casem dostane mladsí. Jinak by byl starsi velmi zvyhodneny, takze po moralni strance spatne spise z tohoto hlediska nespravedlnosti.
Řeším dilema. Máme dvě dospělé děti, jedno dítě už dostalo po dědovi byt, má tam právo na dožití, dítě je na VŠ, stejně bydlí doma. Druhé dítě na SŠ. My máme s manželem dům s rozlehlou zahradou. Takže dá se říci že děti po nás budou mít co dědit. A já po své matce dostanu byt ve velice lukrativní oblasti. A uvažuju o tom, že byt prodám a peníze užiju pro sebe. Půjdu do předdůchodu ( neplést s předčasným) přestanu pracovat atd… Zatím to není aktuální, jsem ráda že je babička ještě tady s námi. A tady narážím na to dilema. Je to správné? Nebylo by morálně lepší byt předat další generaci? Moje druhé já ale říká, však ano, vždyť dostanou po nás dům a po dědovi byt. To jim stačí. Jak to vidíte vy ostatní?