Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Můžete mi prosím poradit, jak opět naučit dítě spát v postýlce? od narození nebyl problém, postýlku měl rád, dokonce i když se mu ještě nechtělo spát, byl tam tiše a hodný a pak usnul. Takhle to bylo do doby, než si zvykl s náma na postel. Tam spal teď asi měsíc v kuse. Teď začínám znovu na postýlku – samozřejmě řev, jen ho do ni dám, ale to urputný. Ani si nelehne, stojí a řve a to pěkně dlouho, až je spocený a třepe se
snažím se tam v určitých intervalech chodit, uklidnit ho a ty intervaly prodlužovat, ale prostě si nelehne a řve až začne kašlat a dusit se… Včera jsem tam s ním teda seděla, dokud neusnul. Ale zas nechci, aby si zvykl, že tam budu bývat. Jak znovu naučit – položit a odejít???
NEchat vyřvat ve 20 měsících asi nemá smysl, to jde u miminek, ne u takových „starých“ ![]()
Zajímalo by mě, proč si ani nechce do té postýlky lehnout?
položím ho a on okamžitě stoupá. Bojí se tmy? samoty? nebo že odejdu napořád? NEbo prostě jen nechce postýlku ale postel?
Vydržela bych to položit ho tam a nechat řvát, ale když on se po 10 minutách začne dusit a taky nechci, abych mu postýlku zprotivila úplně
![]()
díky za rady
Tak to by mě taky zajímalo. Máme 17 měsíců, jako mimčo nebyla postýlka problém, ale začli zuby a tatínek ho naučil usínat vedle sebe na zemi a od té doby prostě postýlka ne a ne a celou noc s ním spí na zemi - samozřejmě podložený peřinami. Jakmile usne i na té zemi, dáme do postýlky, ale vzbudí se a řev a řev a řev. Taky ocením jakoukoliv radu. Vyřvat u nás taky není efektivní - řve, dusí se, sousedi mlátí na topení.
Náš malý (18m)trosku polevil, jde si v cas spanku sam lehnout do nasi postele, tam usne a necha se prenest.. jinak ma od roka uz z postylky sundane ty bocni cati.. takze si do ni i z ni sam hezky sleze, vadilo mu, ze si z ni nemuze vylezt sam, takhle si jde sam do ni lehnout i pres den, kdyz chce, ale vecer miri rovnou do nasi, nastesti chodi spat o pul 7, takze az jdeme spat my, jen ho preneseme
Skúsila by som pomaly „dávkovať“… Pár dní zostávaj s ním v izbe, prípadne i s rozsvietenou lampičkou, kým zaspí. Potom napr. zhasni svetlo a drž ho za ruku, kým zaspáva. Za pár dní tú ruku pusti a ľahni si na zem k postieľke. Po pár dňoch skús v izbe počkať iba kým si ľahne, pohlaď ho, pošli pusinku a odíď, dvere nechaj otvorené. A tak pomaly ďalej. U nás „celý život“ uspával tatínek, a pred mesiacom nastala kríza… Strašný rev, musela začať uspávať maminka, tatínek musel dokonca z izby odísť. Postupne sme to zvládli vrátiť do starých koľají s tým, že sme i tatínka dávkovali k uspávaniu postupne. Posledný týždeň uspáva táta a všetko je v pohode
. Malá má 17 mesiacov. Na ten hrozný krik, pri ktorom slzy a nudle z nosa tiekli prúdom a dieťa prestávalo dýchať pomohlo pritúlenie - ja v kľaku pri postieľke, veľmi blízko pri nej, obijímali sme sa, ale ona zostala v postieľke, aby si nemyslela, že si vykričí vytiahnutie z postieľky.
Já musela takyznovu učit do postýlky kolem roku a pak znovu po týdnu neštovic teď v prosinci-24.m. Chce to jenom pené nervy nic jiného zřejmě nepomůže…řekla bych, že to chce vytvořit nějaký rituál. Já začla například číst pohádku před spaním…první tři noci ukrutný, ale po týdnu už spala zase sama v postýlce celou noc! U nás pomohlo hlavně nevyndavat za žádnou cenu z postýlky, ať tam řvala, jak chtěla…zkoušela na m všechno- pití, čůrat, ale člověk musí vydržet
JO a já od roka uspávám, neodcházím dokaď nespí, ale i tak v tý postýlce řvala jako turek!!!
Příspěvek upraven 07.01.14 v 16:27
Já neuznávám vyřvávací metody… jestli ho přemluvíš, abys u něho seděla do usnutí, tak to tak dělej… a třeba po dvou týdnech si sedej ke dveřím… potom se choď za ním dívat a nakonec už bude usínat sám…
Mezitím ho uč, že maminka je v kuchyni… aby si dovedl představit, kde se nacházíš, když je tam sám… nebo mu řekni, že jdeš na záchod a že se příjdeš podívat, jak spinká… dala bych mu do postele něco, co má rád, udělej nějaký rituál - nejlépe mazlící - na klíně, zazpívat dvě písničky, pomazlit se a pak do postýlky…
Dcera to měla taky tak, okolo roka přestala chtít spát sama v postýlce, položit a odejít zkrátka nešlo, dovedla řvát tři hodiny, když usnula, tak se po hodince budila. Přečetla jsem knížky o spaní a na ní nic nefungovalo, takže pak skončila u nás v posteli, jinak bych se dočista zbláznila. Ve 20 měsících z postýlky vyskočila, takže jsme koupili normální postel 160 cm se zábranou z Ikey s tím, že tam asi spát nebude chtít. Naopak byla nadšená, večer jsem si s ní lehla, když usnula, tak jsem odešla a ona tam spala sama, do tří let ještě za náma v průběhu noci chodila, pak přestala. Se synem to začíná být podobné, taky teď nechce být v postýlce. Takže bych zkusila koupit postel bez mříží, třeba mu to vadí ![]()
@mmarket U nás celkem funguje zklidnit v náručí (ještě kojím) a pak položit do postýlky, ze začátku jsem musela dávat skoro spící (takový ten tuhoš těsně před zabráním) a postupně dávám stále více a více vzhůru… akorát to tedy funguje jen večer, po obědě musí spát v kočárku - tam je přikurtovaná, tak zavře oči a chrní, v postýlce se postaví a vyřvává.
Mame stejny problem, myslite ze 15 mesicni dite je prilis male na vetsi postylku bez mrizi? Prijde mi ze postylku primo nesnasi