Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mne by se fakt sikla - tak od minuleho patku do vcerejsiho vecera. Je docela neprijemne videt frustraci v ocich ditete, kdyz najednou nejde a boli neco, co uz vic nez mesic ovladalo dobre.
Dvojčata začaly pochodovat kolem jedenáctého měsíce - to bylo léto. A ze začátku obě padaly jako prkna rovně na záda a bum do hlavy. Doma to okusily jednou, pak několikrát na zahradě, na trávě, ale pak už se naučily padat na zadek a bylo to v pohodě.
Takže bych třeba pořídila ty pěnové puzzle, vybavila jima obývák a syna nechala padat, jinak se to opravdu nenaučí. Bez zkušeností těžko něco jde. I dospělý člověk musí třeba 3× ozkoušet recept na vaření, než zjistí, že podle jeho chuti se tam musí dát víc soli ale zase méně něčeho jiného ![]()
@St. Estephe píše:
@natyber Promin, kdyz tu pises, ze holt to je o zada a ze ty jsi ta helma, tak mi z toho vyzniva, ze jistis a zachytavas.
To bylo myšleno obrazně, jako je jasné že nenechám dítě padat ze schodů a ze stolu a z přebalovacího pultu, jak už jsem tady několikrát četla. Při prvních krocích podle mě každá máma pár dní své dítě jistí, pár dní s ním pobíhá po bytě a promiň podle mě to je dost záhul na záda, a pak samozřejmě nechá své dítě aby se učilo samo. A tou helmou jsem myslela, že jsi máma a jsi na blízku. Přesně jak to píší v odkazu který sem někdo dal:
Nejjednodušší cesta, jak naučit děti zodpovědnosti za svůj pohyb, je odejít co nejdále v okamžiku, kdy se postaví. Dítě musí vědět, že ho nechytíte, a vy to musíte vědět také. Je dobré být s dítětem v očním kontaktu a stále ho slovně upozorňovat, aby se pevně drželo. Dítě bude pravděpodobně křičet a dožadovat se vaší pomoci, ale bude se pevně držet. Chvilku ho necháte prožít ten pocit, že se nesmí pustit, a pak mu ukažte, jak dolů.
Možná se to někomu zdá drastický, ale opravdu nechytat. Malá si teda teprve stoupá a obchází nábytek, ale padat s pořádnou perdou do hlavy umí taky parádně. Většinu týdne jsme do večera samy doma, tak se krásně otluče, ale jak dojde chlap, tak jí hned pořád stojí za zadkem (doslova) a chytá a říká kam může a nemůže, aby si neublížila, je naočkovanej svojí máti
Po měsíci se naučila konečně padat na prdel, i když se občas převáží a věřím tomu, že se to pak naučí i u samostatnýho stoje, prostě musí do mozku doputovat informace o tom, že něco dělá špatně, že by to tak dál nešlo a postupně k tomu dospět ![]()
@natyber ja nikdy nepobihala… ani za jednim z tech tri. Vsechny jsme naucili bezpecne slezat z postele, gauce.
Máme všude dlažbu takže se naše holka rychla naučila padat
asi pud sebezáchovy
@misisule Můžu se čistě „studijně“ zeptat, zda byl chlapeček posazovaný či postavovaný?
Ahoj, asi to tu už bylo zmíněno. Chyba (podle mě) - vodění za ruku, pak že u něho stojíš, snažíš se ho chytat. To se sám padat nenaučí. Občas spadne, to je normální, hlavu si nerozbije, pokud to není silou a z výšky. Jen odstranit ostré předměty atd
Synovi je 14 m, taky teď začíná chodit - sám, nemám strach, chvíli je na čtyřech, chvíli si ujde 10 kroků atd, ale za ruce jsem ho nevodila a když se začal stavět asi v 8 měsících, tak pár krát spadnul - hlavou, ale to je normální, i když bych ho x krát chtěla zachraňovat, neuhlídám to.
No prostě, od 10. měsíce umí padat - buď vysune ruce nebo sedne na zadek..
Myslím, že děti jsou uzpůsobené k tomu, aby prvně pár krát spadly a tím se to „naučily“
@St. Estephe píše:
@natyber ja nikdy nepobihala… ani za jednim z tech tri. Vsechny jsme naucili bezpecne slezat z postele, gauce.
No vždyť tak to taky říkám, já nemyslím tahat dítě za ruce a chodit s ním po bytě, ale být prostě pár dní ve střechu, než získá jistotu dítě i já. Mám dost velký byt, takže když se rozhodne, že v nestřežené chvilce prchne z kuchyně přes jídelnu a dlooouhou chodbu do ložnice tak prostě budu asi chvíli pobíhat, samozřejmě ho naučím jak slézat, ale pádům bránit nebudu, mám ještě starší dceru a přežila vše bez helmy a jiných hovadin.
Já nikdy nejistila a nechytala.Ale je fakt, že syn padal minimálně. V roce a něco se naučil vylézt na gauč, párkrát spadl a naučil se radši správně slézt ![]()
@natyber píše:
tam to bude horší, pokud ještě hodně padá doma na rovině, tak venku bude padat jak šutr, synovec doma lítá jak šílený torpédo, všechno bortí, nikde v jeho dosahu nesmí být nic nebezpečného, je jako ohnivá čáraa venku popobíhá, ale škobrtá a občas spadne a pak nevíš kde v trávě se válí bobek, šutr a podobně. Asi lepší fakt upravit nábytek v bytě, klasické bezpečnostní opatření a být ve střehu. Je jasné, že nikdo nechce, aby si dítě ublížilo, ale klasické pády jsou potřeba
Hm, já právě na trávě nechala, sice škobrtala a padala, ale do měkkého. Ale je fakt, že prostorem začala doma chodit v prosinci, takže tráva přišla na řadu až o něco později.
(jinak - nikdy jsem nevodila za ruku, neposazovala, nepostavovala, nepřidržovala, nehecovala k chození, a pády byly skoro od začátku na zadek)
@Svistice píše:
@misisule Můžu se čistě „studijně“ zeptat, zda byl chlapeček posazovaný či postavovaný?
S ním to bylo všechno zvláštní, dělal si vše podle sebe ve svém pomalém tempu, že i doktorka se někdy divila. Na tvou otázku…asi byl, i když jsem se snažila ho neposazovat a nepostavovat.