Jak "nezabít" tchánovce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Tvoje miminko žádné prarodiče teď nevnímá, takže je nemůžeš o nic obrat. Buď s ním v klidu doma a nedělej, co nechceš. Vím, že je těžké se ohradit, když je člověk mladý, to přijde s věkem. Takže bych na tvém místě omezila návštěvy na naprosté minimum a nezanášela svůj život lidmi, které v něm nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Omlouvám se, že to asi bude trochu delší. Mí tchánovci mají tři děti. Nikdy se o ně nestarali, nikdy je nevychovávali v lásce, nikdy jim neřekli, že je mají rádi. Když muž před lety dělal maturitu, ani se nezeptali, jak dopadl, např. O mém muži, vlastním synovi dokážou mluvit jen hnusně, soustředí se jen na to, co pokazí, nikdy ho ale za nic nepochválí. Na jeho narozeniny zapomněli. Když jsme spolu chodili, nikdy mě nepozvali, nikdy se mnou nemluvili, po svatbě taky totální nezájem. Když jsme k nim někdy přijeli, tak se zeptali, jestli jsme aspoň přišli něco udělat, když už otravujem. Při oznámení mého těhotenství se teda aspoň usmáli nebo co a řekli: „Jo, tak dobré no.“ Na termín mého porodu si naplánovali dovolenou, takže když se malý narodil, byli pryč. Po týdnu, co se vrátili, jsem teprve zjistila, že jsou už doma. Nezavolali, nenapsali, opět těžký nezájem.
Pak se nakonec ozvali, my za nimi s malým přijeli, oni se s ním vyfotili, dali to na fb, aniž by se zeptali, jestli můžou jeho fotku zveřejnit a pak si tam do komentářů stěžovali, jak malého ani nevidíStrašně si ho teď nárokují. Nechci malému odepírat babičku s dědou, takže tam občas zajedem. Jsou mu tři měsíce. A pokaždé, když tam jsme, jsou na zabití.
Tak např. švagrová malého nosila, je z něj nadšená, takže ho skoro nedala z ruky. On pak začal trochu poplakávat z únavy, a tchyně: On pláče, protože ho bolí kostičky z toho nošení (pokaždé poslouchám, jak bychom ho neměli nosit, že bychom ho měli strčit do kočáru, ať je na rovném. Asi bude fakt nadšený, když bude zírat jen do stropu
Jednou mi tam usnul v náruči. Opět kecy, jak bych ho měla položit, že oni na to kdysi neměli čas, to bylo jen že děcka nakrmili, přebalili, strčili do postýlky a šli zas pracovat, na hraní s dětma nebyl čas. A pak mi tchyně tvrdí, jak bych se měla malému více věnovat. Přitom když je vzhůru, vždycky si s ním hraju, čteme knížky apod.
Když se pak vzbudil, začal plakat hlady. Tchyně: „To bylo tak fajn, když spal.“ On je strašně usměvavé miminko, pořád se jen směje. Pláče, když je moc přetažený, má hlad, nebo ho fakt něco trápí, ale to je teď už málokdy. Jinak se směje, povídá. Ale pokaždé, když trochu zapláče, tak od nich poslouchám poznámky a kecy, jak brečí.Prostě při každé návštěvě poslouchám, jak ho špatně držím, špatně uspávám, špatně dělám to a to, teď bych ho měla položit, teď zas chytnout jinak. A pak si ho tchán ve třech měsících posadí na koleno. Do teď se mnou skoro nepromluvili, jak se nezajímali. A najednou mají tisíce rad, o které nestojím. Neustále mi opakují, že by malý neměl tolik spát, jinak nebude spát v noci. Přitom on je prostě spavější miminko, navíc má pořád jen tři měsíce. A čím je přes den odpočatější, tím lépe spí v noci. Ale oni mi budou tvrdit, jak to není pravda. A jak bych ho neměla nechávat spát.
Co byste na mém místě dělali vy? Prostě to bez poznámky obešli a dělali, že nic, jen tiše vřeli uvnitř? Nebo něco řekli, nějak se ohradili? Oni nejsou zrovna hodní lidé a tyhle poznámky myslí fakt kousavě. A opakujou to tak dlouho, dokud to fakt neudělám podle nich. Už z nich trochu nemůžu, ty návštěvy mě vyčerpávají, ale jak říkám, nechci malého obrat o prarodiče.
Jedním uchem dovnitř a druhým ven. A zákaz dávání fotek na Fcb, když je jejich zájem tak povrchní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejezdila bych tam…nevím k čemu jsou dítěti takoví prarodiče dobří…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
A co na to manžel? On by měl být tím, kdo se ohradí a řekne, ať vás
nechají na pokoji… Každopádně pokud to neudělá, v klidu bych se
ohradila sama. Že je to moje dítě a jsem s ním 24 hodin denně, takže
vím, jak s ním zacházet…Ale v klídku, s úsměvem, aby na to nemohli
reagovat hádkou..
A pokud by nezabralo, tak bych asi návštěvy omezila, takový styk
s prarodiči stejně k ničemu není.. Zvlášť, pokud v budoucnu budou
takto prudit malého, že vše dělá špatně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nenechala bych si to líbit. Připravila bych si řeč na společný rozhovor a pokud by to nepomohlo, utla bych kontakt. Ale ne jen tak, prostě chováte se takhle, tak proto nepřijdeme. Ale upřímně takový lidi se nezmění, si myslím. Ale zkusila bych to s nimi a budeš vědět že jsi udělala maximum
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Moc bych tam nejezdila asi. U nás jedou ve stejném módu rodiče
i vnoučata… Mamka se moc nezajímá, neporadí, tata prohodí
zasvěcene:flákni mu jednu 
já sama kladné vztahy nemám, žádnou
milovanou babičku, který jsem se mohla svěřovat u domácí stavy a buchet
jsem neměla (u jedné jsme drely a sloužily a u druhé poslouchaly, jak jsou
sestřenky lepší a my vesnický burani a kvůli tomu máme velkou nohu…),
takže ani nevím, co jim to může dát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Když mě štve tchán, tak ho na férovku pošlu do hajzlu 
Ale my spolu máme specifický vztah trošku
Ale osvědčilo se, vypěním a on se zklidní.
Prostě chytrému napověz, hloupého kopni.
Bych jim vmetla do obličeje, že svoje děcka si už vychovali a pokud mají
potřebu se ti kýblovat do tvého, tak tam prostě přestaneš jezdit, tečka.
Ty jsi jeho matka, znáš ho podstatně líp než někdo, kdo ho vidí jednou do
měsíce.
Nevím, že se tady ženské snaží furt chovat ohleduplně vůči těm, co si
to absolutně nezaslouží. No a co, že jsou to tchánovci, kašlali na tebe
doteď, tak proč bys jim to nemohla oplatit.
Návštěva dvakrát za rok - vánoce a třeba pouť a konec. Čím bude
starší, tím víc se ti do toho budou pchát. A pak tady zase bude
příspěvek „babička nerespektuje moji výchovu…“ a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No, asi bych tam moc nejezdila.
Jinak mě ve světle někdejších zdejších diskuzí některé věci
rozesmály.
Nevím, zda jsi tady někde četla diskuze typu, „tchánovci trvají na tom
přijet se podívat do porodnice, chtějí přijet v šestinedělí, plánují,
jak budou vozit kočárek. Je to hrozné, co mám dělat.“
Já neznám lidi, co by se nestarali o vlastní děti a neprožívali s nimi
jejich důležité okamžiky.
Na druhou strany mi není úplně jasné, proč jste se s nimi za takových
okolností stýkali a oznamovali těhotenství atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já nechápu tu všeobecnou snahu za každou cenu udržet kontakt s tchanovci, co nestali ani o vlastní děti a pak se vztekat, že vztahy nejsou ideální a že to nejde vydržet. Vůbec bych k nim nejezdila.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Co byste na mém místě dělali vy? Prostě to bez poznámky obešli a dělali, že nic, jen tiše vřeli uvnitř? Nebo něco řekli, nějak se ohradili? Oni nejsou zrovna hodní lidé a tyhle poznámky myslí fakt kousavě. A opakujou to tak dlouho, dokud to fakt neudělám podle nich. Už z nich trochu nemůžu, ty návštěvy mě vyčerpávají, ale jak říkám, nechci malého obrat o prarodiče.
Tohle všechno, co jsi tu napsala, jim řekni. To proto, aby si nedělali
nějaké iluze, jak vám to v rodině krásně funguje. Nevím, co tam na té
návštěvě děláš. Jestli jsi neustále s nimi, tak se asi tomu nevyhneš,
že ti nějakou tu radu dají. Nenapsala jsi, jak často tam chodíte a jak
dlouho tam jste. Takže tam nechodte vůbec a nebo jen na kafe a pryč. Jako
prarodiče jsou podle tebe otřesní, tak nevím, proč bys ho o ně nemohla
připravit. Jen ho o ně klidně připrav. Pak tu budeš psát, že o vnuka
vůbec nemají zájem a že by mělo být pro jejich dobro, aby se s ním
stýkali a že až budou nemocní, tak on se o ně starat nebude zrovna tak,
jako oni se nestarali o něj. To je zdejší kolorit. 
Kolik je ti? 5? Už jsi velká, musíš se umět rozhodnout a zařídit si
život tak, aby se ti to líbilo. Jestli nechceš dělat ústupky, brát ohledy
a neumíš se vymezit, tak budeš trpět a úplně zbytečně. Nehledě k tomu,
že jsou to rodiče otce dítěte. Ten neumí mluvit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@karkarka píše:
Proč tam tak často jezdíte?
Podle mě tam dostanou najíst, tchánovci jim něco strčí atd. atd. Kdyby jim tam bylo zle, tak tam jezdit nebudou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Utla bych kontakt. Takoví prarodiče nejsou pro dítě žádným přínosem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nechápu, proč tam tedy jezdíte? Píšeš, že se o své děti nikdy nestaraly, nic je nezajímalo a evidentně ani tedˇnezajímá. Vůbec bych k takovým lidem nejezdila a ani nijak nevyhledávala jejich přítomnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Soužití s tchánovci - jak přežít a nezbláznit se
- Jezdíte s tchánovci/rodiči na společnou dovolenou?
- Kalendáře u tchánovců
- ↑ naléhání "tchánovců" na dítě = ↓ touha po dítěti
- Plot mezi domy naším a tchánovců
- Tchánovci mají zájem jen o prvorozeného
- Jak se domlouváte s tchánovci na hlídání dětí?
- Návštěvy u tchanovců
Omlouvám se, že to asi bude trochu delší. Mí tchánovci mají tři děti. Nikdy se o ně nestarali, nikdy je nevychovávali v lásce, nikdy jim neřekli, že je mají rádi. Když muž před lety dělal maturitu, ani se nezeptali, jak dopadl, např. O mém muži, vlastním synovi dokážou mluvit jen hnusně, soustředí se jen na to, co pokazí, nikdy ho ale za nic nepochválí. Na jeho narozeniny zapomněli. Když jsme spolu chodili, nikdy mě nepozvali, nikdy se mnou nemluvili, po svatbě taky totální nezájem. Když jsme k nim někdy přijeli, tak se zeptali, jestli jsme aspoň přišli něco udělat, když už otravujem. Při oznámení mého těhotenství se teda aspoň usmáli nebo co a řekli: „Jo, tak dobré no.“ Na termín mého porodu si naplánovali dovolenou, takže když se malý narodil, byli pryč. Po týdnu, co se vrátili, jsem teprve zjistila, že jsou už doma. Nezavolali, nenapsali, opět těžký nezájem.
Strašně si ho teď nárokují. Nechci malému
odepírat babičku s dědou, takže tam občas zajedem. Jsou mu tři měsíce.
A pokaždé, když tam jsme, jsou na zabití.
) Prostě pokaždé poslouchám řeči
o bolavých kostičkách z nošení. Pak jsem si ho vzala, že ho uspím. Doma
většinou usíná sám v posteli, položím ho a on spí. Tam jsem ho chtěla
uspat na rukou, tak nejdřív poznámka: „To bylo řevu.“ Přitom jenom
poplakával. A pak zase o tom, že ho uspávám nošením, to oni nechali
děcka vyřvat a byl klid.
Pak se nakonec ozvali, my za nimi s malým přijeli, oni se s ním vyfotili, dali to na fb, aniž by se zeptali, jestli můžou jeho fotku zveřejnit a pak si tam do komentářů stěžovali, jak malého ani nevidí
Tak např. švagrová malého nosila, je z něj nadšená, takže ho skoro nedala z ruky. On pak začal trochu poplakávat z únavy, a tchyně: On pláče, protože ho bolí kostičky z toho nošení (pokaždé poslouchám, jak bychom ho neměli nosit, že bychom ho měli strčit do kočáru, ať je na rovném. Asi bude fakt nadšený, když bude zírat jen do stropu
Jednou mi tam usnul v náruči. Opět kecy, jak bych ho měla položit, že oni na to kdysi neměli čas, to bylo jen že děcka nakrmili, přebalili, strčili do postýlky a šli zas pracovat, na hraní s dětma nebyl čas. A pak mi tchyně tvrdí, jak bych se měla malému více věnovat. Přitom když je vzhůru, vždycky si s ním hraju, čteme knížky apod.
Když se pak vzbudil, začal plakat hlady. Tchyně: „To bylo tak fajn, když spal.“ On je strašně usměvavé miminko, pořád se jen směje. Pláče, když je moc přetažený, má hlad, nebo ho fakt něco trápí, ale to je teď už málokdy. Jinak se směje, povídá. Ale pokaždé, když trochu zapláče, tak od nich poslouchám poznámky a kecy, jak brečí.
Prostě při každé návštěvě poslouchám, jak ho špatně držím, špatně uspávám, špatně dělám to a to, teď bych ho měla položit, teď zas chytnout jinak. A pak si ho tchán ve třech měsících posadí na koleno. Do teď se mnou skoro nepromluvili, jak se nezajímali. A najednou mají tisíce rad, o které nestojím. Neustále mi opakují, že by malý neměl tolik spát, jinak nebude spát v noci. Přitom on je prostě spavější miminko, navíc má pořád jen tři měsíce. A čím je přes den odpočatější, tím lépe spí v noci. Ale oni mi budou tvrdit, jak to není pravda. A jak bych ho neměla nechávat spát.
Co byste na mém místě dělali vy? Prostě to bez poznámky obešli a dělali, že nic, jen tiše vřeli uvnitř? Nebo něco řekli, nějak se ohradili? Oni nejsou zrovna hodní lidé a tyhle poznámky myslí fakt kousavě. A opakujou to tak dlouho, dokud to fakt neudělám podle nich. Už z nich trochu nemůžu, ty návštěvy mě vyčerpávají, ale jak říkám, nechci malého obrat o prarodiče.