Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak pomoci dítěti ve stresu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.8.21 09:00
No jste ve stresu všichni, děti vidí, když se rodiče stresují a budou na nervy taky. Kdybys to ty zvládala vše s klidem, tak dítě bude taky klidnější. Vím že se to snadno řekne a hůř udělá. Holt to teď budete muset přežít a počkat až se vše uklidní. Až se přesunete a zabydlite, najede se na ten školní stereotyp, tak se vše dá zas do normálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 09:35
@Anonymní píše:
Zdravím, syn má 6 let, jde teď do první třídy. Nesnasi změny, je uzskostny a citlivý a vzhledem k situaci je aktuálně asi v silenem stresu. Krom nástupu do školy, coz je velká změna sama o sobě, řešíme ještě stěhování. Dnes se budeme definitivně přesouvat, do starého se už vrátíme max pro nějaké věci, a to bez dětí. Poslední dobou se neresi nic jiného, než stěhování. Všichni jsme z toho na nervy, nestíhá se, jdeme do nedokonceneho… jak jsme ve stresu, nemáme doma úplně ideální atmosféru, nestíhám se dětem moc věnovat, manžel není skoro vůbec doma… sotva se přesuneme do nového, začne škola.. No krom naprosto priserneho chování se to na synovi projevuje i tak, že poslední cca týden se v noci pocurava. Napřed nad ránem, pak už o půlnoci a dnes dokonce dvakrát… a ani se dnes nevzbudil, ty předchozí dny ano. Dnes se rano sam prevlekl, abych na to nepřišla. Přitom jsem mu za to nikdy nevynadala, naopak jsem vyjádřila pochopení, vysvětlila, že ze stresu se to může stát, ať si s tím nelame hlavu, že se to zase spraví.. nevím už jak jinak mu mám pomoct. Snažím se přes den o klidnou atmosféru, chválím ho, venuju se mu v každé volné chvilce, zapojuju ho do balení, třídění, spolu jsme sbalili jeho nejoblíbenější věci, nakreslil jsme, jak bude vypadat nový pokojíček… fakt se snažím, ale pořád je to málo. Uklidnete mě, že až se zabydlel v novém, zvykneme si tak, zvykne si ve škole…tak to přejde a přestane se pocuravat a začne se chovat zase normálně. Já už jsem na některé jeho výlevy fakt alergická a dá mi hodně práce na to nereagovat hnusně, protože vím, že za to nemůže. Bylo mi jasný, že u něj to neprobehne hladce, ale až tak jsem to nečekala.
Ehm…no, pozde 
ale to je život. Jinak te muzu uklidnit, ze si to sedne. Tem kalamitam a bordelu se sama pro sebe snaž zasmat. Jako pokud jsi sama na nervy a myslis si, ze ti kluk sežere tvuj líbezny tón, tak ne. Oni to vnimaj. Az se uklidnis ty, tak se uklidni dite. Hele, do nedele bych se snazila ten presun dorazit a pristi tyden uz pohoda, klidne jedte ritualne vybrat nejake pastelky a sešity (ne vsechno, at tam za tebou nekde nevlaje), naplnite kornout, pripravite veci na prvni den, spolu si prectete pokyny, klidne bych se jela dopredu podivat na tu skolu, kde zaparkujete, no, takove blbosti. Ale spis jako vklidu a kluka bych uplne nedavala do stredu deni.
Ja vetsinou, kdyz jsou nervy, tak tu zodpovednost za infarkt beru na sebe. Takze si pro sebe hlasite brblam, ze sama jsem vyrizena, jak to bude, takze je nutna generalka a ‚kdyžtak me prosim te oprav‘. ‚Ok, tady teda zaparkuju, doufam, ze me neodtahnou policajti, haha, hele, tohle dojdeš?…‘ On si pripada dulezitej ucastnik deni, vidi, ze neni sam, kdo ma totalne zamotanou hlavu, dostane drobny ukol (hele podivej se v regalu po nejakych pastelkach)…a tak…
Muj kluk 2 dny pred nastuoem brečel, ze to nezvladne, tak jsme promejšleli scénáře, co budeme delat, když: omdli při nástupu, bude se mu chtit na záchod, nekam je odvedou, a tak… jako o nervy to je, bobci to jeste moc nedavaj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 12:05
Dokud se vnitřně neuklidníte vy rodiče, tak také moc v klidu nebude. Ono se to na děti hodně přenáší, ale chápu, že v téhle situaci to stres je. Také jsem stresař a pomáhá mi brát ve vypjatých situacích hořčík, na mě funguje a cítím se o dost líp 
. Až se zabydlíte, syn začne chodit do školy, tak si to sedne. U nás pomáhá si o tom hodně povídat, co se týče nástupu do školy, tak i když se můj syn také po prázdninách zrovna netěší, tak mu udělalo radost, že si mohl sám vybrat školní pomůcky atd. .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.21 13:00
Díky za komentáře. Mně je jasný, že když nejsme v klidu já, nebude ani on. Fakt se snažím, ale ono to někdy nejde. V úterý měli přivézt postele, nereagovali na maily ani telefony a dnes se ozvali, že ze 3 postelí mají jen jednu, super… podobně mi vybouchla pračka, tak teď sedím u netu a vybírám jinou. Samozřejmě, že bych si radši hrála nebo povídala se synem, ale já ty všechny věci někdy udělat a zařídit musím. No snad se dáme brzo do kupy, sedne si to bude zase všechno ok. A to se kluk dnes ptal, kdy se zase budeme stěhovat.. prý rád vybírá nové věci, tak jo 
- Citovat
- Upravit
27.8.21 13:07
Ono si to sedne, ale chce to trochu času. My jsme se nestěhovali, ani jsme nebyli ve stresu, když šel syn do první třídy. Ale on tam vlastně ani první den nešel, protože od rána zvracel, také ze stresu. Tak jsem našla takovou starou knížku, Těšíme se do školy, která byla snad ještě po mně a celou jsem mu ji přečetla. Tam bylo samozřejmě samé vychvalování školy, a co tam budou všechno děti zajímavého dělat. Druhý den tam šel již uklidněný a pak tam chodil docela rád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.21 17:29
Jak píšou holky, nejdřív se musíš uklidnit ty. Snaž se věci vypouštět a řešit jen to opravdu důležité - určitě vydržíte pár dnů jen na matracích a pračku taky určitě někde najdeš, aby byla do pár dnů. Však ono si to sedne. Důležité je světlo, teplo, voda a jídlo, zbytek už se nějak doladí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím, syn má 6 let, jde teď do první třídy. Nesnasi změny, je uzskostny a citlivý a vzhledem k situaci je aktuálně asi v silenem stresu. Krom nástupu do školy, coz je velká změna sama o sobě, řešíme ještě stěhování. Dnes se budeme definitivně přesouvat, do starého se už vrátíme max pro nějaké věci, a to bez dětí. Poslední dobou se neresi nic jiného, než stěhování. Všichni jsme z toho na nervy, nestíhá se, jdeme do nedokonceneho… jak jsme ve stresu, nemáme doma úplně ideální atmosféru, nestíhám se dětem moc věnovat, manžel není skoro vůbec doma… sotva se přesuneme do nového, začne škola.. No krom naprosto priserneho chování se to na synovi projevuje i tak, že poslední cca týden se v noci pocurava. Napřed nad ránem, pak už o půlnoci a dnes dokonce dvakrát… a ani se dnes nevzbudil, ty předchozí dny ano. Dnes se rano sam prevlekl, abych na to nepřišla. Přitom jsem mu za to nikdy nevynadala, naopak jsem vyjádřila pochopení, vysvětlila, že ze stresu se to může stát, ať si s tím nelame hlavu, že se to zase spraví.. nevím už jak jinak mu mám pomoct. Snažím se přes den o klidnou atmosféru, chválím ho, venuju se mu v každé volné chvilce, zapojuju ho do balení, třídění, spolu jsme sbalili jeho nejoblíbenější věci, nakreslil jsme, jak bude vypadat nový pokojíček… fakt se snažím, ale pořád je to málo. Uklidnete mě, že až se zabydlel v novém, zvykneme si tak, zvykne si ve škole…tak to přejde a přestane se pocuravat a začne se chovat zase normálně. Já už jsem na některé jeho výlevy fakt alergická a dá mi hodně práce na to nereagovat hnusně, protože vím, že za to nemůže. Bylo mi jasný, že u něj to neprobehne hladce, ale až tak jsem to nečekala.