Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Vždy jsem byla relativně klidný člověk. Mám dceru 5 let a věcné ji buzeruju. Nelez tam, neolizuj to, nedělej něco. Pak už vypěním když mě dvakrát neposlechne a řeknu to dost nahlas, pak mě to mrzí. Snažím se jí dávat volnost, ale ona věčné někde padá, když ji řeknu jdeme z hřiště domů tak mi začne utíkat a já jsem v koncích. Přijde mi jako že to dělá naschvál, prostě mě ignoruje. Dneska jsme jeli na kole, ona se na něm bojí i když má stále kolečka a vzteká se i když se snažím vysvětlovat, pak dostane sebedůvěru a jede prostě někam do háje a neslyší. Přijdeme domů, před domem jí řeknu vem si helmu, ona mi ji pověsí na kolo a uteče tak jsem s ní flakla na zem že ji tam nechám a zase řev (to řve ona). Snažím se být co nejvíc klidná, ale pak už to nejde a připadám si jako jediná matka co pořád někde ječí. Minule olizovala držadlo nákupního vozíku, dvakrát řeknu ať to nedělá, že je špinavý, otočím se a znova a to už jsem se neudržela a prostě ji v obchodě plácla. V zásadě ji vůbec nebijeme, ale někdy už nevím jak dál. Manžel je kliďas, ten neřekne vůbec nic a já si pak přijdu že jsem prostě zlý policajt co musí dělat tu špinavou prácimáte nějaký techniky co s tím, jak to zvládat?
Vzhledem k tomu ,že neposlouchá v dost zásadních věcech ,se ti vůbec nedivím.mam též pětiletou ,je to parťák.z tohoto by mi šlehlo (ujíždějí na kole,helma,olizování vozíku,.. )
máme skoro pětiletého a tohle by si opravdu nedovolil to není že neposlouchá to je nevychovanost
@luca241 píše:
Vzhledem k tomu ,že neposlouchá v dost zásadních věcech ,se ti vůbec nedivím.mam též pětiletou ,je to parťák.z tohoto by mi šlehlo (ujíždějí na kole,helma,olizování vozíku,.. )
Ona je jako relativně hodná, na tom kole pokud jí řeknu zastav a počkej na nás tam a tam tak zastaví, ale po cestě kouká kde co lítá a jede klidně do sloupu. Má ráda děti, je nekonfliktní ale přijde mi jako by se chtěla předvádět jak mě má na háku. Jestli jí jako buzeruju moc a ona už to neslyší nebo co. Nebo zkouší kam až může zajít. Už mi švagrová co má stejně starou holku řekla ať jí pořád neokřikuju, ale to prostě nejde
Nevím co s tím. Prostě jí nevěřím když někam leze nebo jede.
Souhlasím, ze je nevychovaná. Řekla bych dvakrát, pak lupla na zadek. Volnost bych ji nedávala, když se takto chová
@Tichošlápek píše:
Souhlasím, ze je nevychovaná. Řekla bych dvakrát, pak lupla na zadek. Volnost bych ji nedávala, když se takto chová
A jak jí mám vychovat? Mlátit jí na hřišti když nechce jít domů před lidma? Když se seberu a jdu domu začne brečet, to sice ignoruju a jde se, ale zase je to s muzikou. Předtím jí samožřejmě několikrát upozorním, že už musíme jít. Není to pokaždý, ale jen občas, většinou když je unavená nebo hladová tak to přidává grády a já jsem taky pak na nervy. Není to neustále, ale o to víc mě pak mrzí když vypěním i já.
Možná to není nevychovanost, pokud jsi jen vypíchla příklady, ale jinak s ní problémy nejsou. Spíš bych změnila přístup a místo křiku nebo opakování zákazů jí nabídla jinou činnost, aby tu původní prostě dělat nemohla. Je to taky na hlavu, být pořád ve střehu, pozitivní a plná nápadů, ale nebudeš ji pořád jen okřikovat a jí taky bude líp. Já když viděla videa z dovolených z mého dětství, taky to bylo samé: „Nelez tam, nesedej si na to, neválej se“. Kdyby to bylo spíš „pojď se podívat“ nebo „na, tady máš hračku“, tak bych z toho třeba neměla tak úzkostný pocit… ![]()
tak jí zkus vysvětlit, že když olízne něco hnusného bude zvracet a mít průjem, když ujede a něco jí přejde že bude v nemocnici aby si uvědomila co jí hrozí
@Litta píše:
Možná to není nevychovanost, pokud jsi jen vypíchla příklady, ale jinak s ní problémy nejsou. Spíš bych změnila přístup a místo křiku nebo opakování zákazů jí nabídla jinou činnost, aby tu původní prostě dělat nemohla. Je to taky na hlavu, být pořád ve střehu, pozitivní a plná nápadů, ale nebudeš ji pořád jen okřikovat a jí taky bude líp. Já když viděla videa z dovolených z mého dětství, taky to bylo samé: „Nelez tam, nesedej si na to, neválej se“. Kdyby to bylo spíš „pojď se podívat“ nebo „na, tady máš hračku“, tak bych z toho třeba neměla tak úzkostný pocit…
To je ono, prostě je to samé NE. A nevím co s tím, přijde mi že mě normálně neslyší. Nebo nechce.
@ka2ka píše:
tak jí zkus vysvětlit, že když olízne něco hnusného bude zvracet a mít průjem, když ujede a něco jí přejde že bude v nemocnici aby si uvědomila co jí hrozí
To jí samozřejmě říkám. Buď předtím než vypěním a nebo když to nestihnu tak potom. Ona je hrozný olizovač všeho, kamarádka mi radila, ať se jí zeptám proč to dělá, jestli to chce ochutnat nebo co. To jsem zkoušela když doma olizovala konferenční stůl. Prej je sladkej ![]()
@Anonymní píše:
A jak jí mám vychovat? Mlátit jí na hřišti když nechce jít domů před lidma? Když se seberu a jdu domu začne brečet, to sice ignoruju a jde se, ale zase je to s muzikou. Předtím jí samožřejmě několikrát upozorním, že už musíme jít. Není to pokaždý, ale jen občas, většinou když je unavená nebo hladová tak to přidává grády a já jsem taky pak na nervy. Není to neustále, ale o to víc mě pak mrzí když vypěním i já.
Mlátit ne, ale přes zadek bych ji dala. Bez ohledu na lidi. Ať ví, ze podmínky jsou stejne venku jako doma. A vyhýbala bych se situacím, které ji to spustí - viz hlad a únava - obojí můžeš ovlivnit
@Anonymní píše:
To jí samozřejmě říkám. Buď předtím než vypěním a nebo když to nestihnu tak potom. Ona je hrozný olizovač všeho, kamarádka mi radila, ať se jí zeptám proč to dělá, jestli to chce ochutnat nebo co. To jsem zkoušela když doma olizovala konferenční stůl. Prej je sladkej
@Anonymní píše:
To je ono, prostě je to samé NE. A nevím co s tím, přijde mi že mě normálně neslyší. Nebo nechce.
Asi už nechce, vždyť chlapa taky nebaví poslouchat pořád příkazy dokola, a to je to dospělý člověk. Stačí ale změnit tón a říct to jinými slovy a najednou jde všechno.
Nebo jako se psem. Když budeš vše jen opakovat, ale důslednost žádná, proč by něco poslouchal, jsou to jen řeči do větru, co nic neznamenají. A samé zákazy, ale motivace nebo zábava nikde, taky se ti na to vykašle pokaždé ještě víc a jsi ve spirále, ze které se dá uniknout právě jen změnou přístupu. Co hrát po cestě ze hřiště nějakou hru? Nebo celkově, prostě zjistit, co ji zabaví, čím ji i v takových chvílích zaujmeš. Chápu, že jsou s dětmi i vyhrocené situace, kdy je prostě unavená, nevrlá, je to jen na hysterák a nepomůže nejspíš nic. Ale těch bude určitě míň než všech těch běžných, kdy se jen nudí a dělá blbiny, ale něco nenásilného by fungovalo. Zkus to, podle mě to za to stojí a i tebe to bude bavit. ![]()
@Tichošlápek píše:
Mlátit ne, ale přes zadek bych ji dala. Bez ohledu na lidi. Ať ví, ze podmínky jsou stejne venku jako doma. A vyhýbala bych se situacím, které ji to spustí - viz hlad a únava - obojí můžeš ovlivnit
Občas ale nemůžu tyhle dvě věci ovlivnit. Když jsme s někým venku nebo má něco co jí baví tak nechce jíst, nemá na to čas a jí až když má opravdu velký hlad nebo cestou domů Jídlo nemá jako priritu. To samé únava, odmítá přes den spát, když jsme třeba celý den venku tak se někdy stane že je prostě už večer unavená. A já jsem taky někdy unavená a hladová a dost protivná
V tom jí chápu. Muž to řeší dodáním cukru nám oběma ![]()
Normalne ji sibe, jako nasi 3lete
taky zkousi, ale beru to, jako ze je to ve 3 letech normalni. V 5ti nevim. Je dobre trvat na svem, i kdyz prijde muzika a kde co jineho. Ona vi, ze te tim chovanim dostava a to neni dobre. Ja se snazim byt v klidu, 2×-3× zopakuji po dobrem a pak ji pristane po ruce nebo prdeli. Ani nebreci. Jde to rozdychat do pokojicku a vrati se usmevava
je to proste kdo z koho
Edit: s unavou se to nasobi…
Vždy jsem byla relativně klidný člověk. Mám dceru 5 let a věcné ji buzeruju. Nelez tam, neolizuj to, nedělej něco. Pak už vypěním když mě dvakrát neposlechne a řeknu to dost nahlas, pak mě to mrzí. Snažím se jí dávat volnost, ale ona věčné někde padá, když ji řeknu jdeme z hřiště domů tak mi začne utíkat a já jsem v koncích. Přijde mi jako že to dělá naschvál, prostě mě ignoruje. Dneska jsme jeli na kole, ona se na něm bojí i když má stále kolečka a vzteká se i když se snažím vysvětlovat, pak dostane sebedůvěru a jede prostě někam do háje a neslyší. Přijdeme domů, před domem jí řeknu vem si helmu, ona mi ji pověsí na kolo a uteče tak jsem s ní flakla na zem že ji tam nechám a zase řev (to řve ona). Snažím se být co nejvíc klidná, ale pak už to nejde a připadám si jako jediná matka co pořád někde ječí. Minule olizovala držadlo nákupního vozíku, dvakrát řeknu ať to nedělá, že je špinavý, otočím se a znova a to už jsem se neudržela a prostě ji v obchodě plácla. V zásadě ji vůbec nebijeme, ale někdy už nevím jak dál. Manžel je kliďas, ten neřekne vůbec nic a já si pak přijdu že jsem prostě zlý policajt co musí dělat tu špinavou práci
máte nějaký techniky co s tím, jak to zvládat?