Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jejda, mě překvapuje, že i na normální procházku ji musíš přemlouvat a je to i s brekem ![]()
A jinak je společenská? Opravdu si nikde nenašla ani jednu kamarádku? Jestli se necítí v kolektivu děti nesvá.
@izabe Opravdu nenašla. Ve škole měla 1-2 kamarádky, se kterými šla ven párkrát do měsíce. Jinak podle učitelů byla ve škole vždy tišší, ale nějaké kamarády měla (o přestávkách nebývala sama). Nutno říct, že já jsem taky chodila na různá cvičení a nikdy jsem si tam kamarádky nenašla, ale já jsem dospělá a uvědomovala jsem si, že důvod chození není kamarádství, ale abych si držela formu. Tak jsem chodila dlouhé roky (dokud byly peníze).
V říjnu jsme se přestěhovali, takže zatím nemá ani kamarády ve škole, nicméně podle učitelky se tam s jednou spolužačkou baví.
Celkově je tišší, což je prý u dětí jejího typu běžné. Je podle psycholožky i učitelů dítě mimořádně nadané. Doma třeba programuje, staví si roboty, píše knihu nebo vyrábí z fima apod. Koníčků má dost, avšak samotářských a anti-pohybových.
Když ji budeš nutit, nepomůže jí to. Jakmile se tomu bude v budoucnu moci vyhnout, vyhne se. Jak jste na tom s běžným pohybem vy? Jak jezdíte autem nebo městskou dopravou? Jak se dopravuje dcera na keramiku?
@Ncc1701_new Dcera má vše v docházkové vzdálenosti do 10 minut od školy. Já auto nemám, jezdíme jen MHD. Já sama chodím hodně pěšky a dlouho jsem cvičila (dělala jsem hodně crossfit, ale cvičila jsem i pilates a další) dokud to finance unesly. Ráda bych chodila i na hory, které nemáme daleko, ale dcera odmítá. Teď zatím jen hodně chodím pěšky, jsem teď bez práce a finance jsou slabé, ale až zase nastoupím do práce, ráda bych si našla čas a začala zase chodit. Už jsem si našla pohybové centrum poblíž jedné z mých nových prací a chci začít chodit co nejdřív. Pohyb mi chybí.
Hele někdo prostě pohyb nemá rád a je introvert. Všimla jsem si, že je to často spojené. Chodí na lego a keramiku, takže krouzjy má, spíš bych ji teda podpořila v té kreativitě. Mám takového manžela, a je vystudovaný grafik.
Nevim teda, jak by to vycházelo finančně, ale co nějaké individuální sporty jako je tenis, squash apod., ze byste jí platili trenéra? můj bratr mel taky problem s kolektivy, tak nakonec skončil u tohoto
@Noku Na to bohužel finančně mít v dohledné době nebudu. Zatím bude můj příjem ze dvou prací okolo 32 000 Kč.
Holčina je introvert. Ale rozumím ti. Co je fajn, že má vůbec nějaké záliby, byť nejsou pohybové. Pokud jste toho vyzkoušeli tolik, tak bych to asi nechala být. Jedna naše dcerka je také taková, špatně si hledá kamarády a sport je pro ní nepřítel. Chodí do stále stejné školy, stabilní kolektiv, je jí ted 11.Teprve ve čtvrté třídě si našla takovou tu opravdovou kamarádku. Bohužel než se kamarádka zase odstěhovala. Potom se tak nějak plácala mezi děvčaty ve třídě a až ted v šestce má kamarádku novou. Navštěvuje kreativní kroužky, je zručná..A postupně jí přišli do cesty koně - úplně se do nich zažrala (tohle by mě dřív nenapadlo) tak čas začala trávit s nimi - jsou tu v místě slušné možnosti. Jen tím chci říct, že to prostě přišlo samo. Co jsem ale nedovolila, aby byla úplně bez nějakého kroužku, tak jsem holt cílila na nějaký, který by byl pro ní zajímavý a především jí bavil. Takže bez nátlaku.
Nicméně jako rodina trávíme venku času dost, ale vyloženě sportovní typy nejsme. Ano - co jsou děvčata už v pubertě je to s nimi v tomto ohledu horší, ale občas vezmeme na společné výlety nějakou jejich kamardáku a hned je to trávení času venku o chlup lepší. ![]()
@Anonymní píše: Více
tomu rozumím no… a kdybyste ty procházky se psem třeba o víkendu spojovali s delším výletem a hledáním kešek, nebylo by to pak pro jejího zvídavého ducha lákavější? ale je otázka zda to ty budeš dávat s těmi pracemi časově no…
Taky mam lenivou dceru-12 let. Ona teda s námi na lyže jede, nebo jde se mnou občas na bazén. Na lehčí výšlap ji vytáhnu jednou za čas s příslibem, že v cli bude hospoda a tam si dáme hranolky nebo kofolu. Vim ze je to nezdravé. Ale za to ze se projde, mi to stoji.
Jinak ma jednu kamarádku a s tou jde ven tak jednou za týden.
Pres svátky ale porad jen ležela. Cely den v pyžamu. Je strašně lenivá.
Mam jeste 2 starší děti a ty jsou mnohem aktivnější.
Bavit se s ní, co by ji bavilo. Jaká volnočasovka ji láká. Když k tomu nemá vztah, tak ji těžko přinutíš. Ale rozhodně bych nenutila. Akorát vznikne velký odpor. Třeba přijde za 3 roky etapa kluci a s tím se dostaví úplný obrat ve sport. aktivitách. Nebo taky ne. Svět se nezboří.
140h měsíčně úvazek je pořád zkrácený, ne? Proč bys neměla mít čas?
Dítě brečí, že jde na procházku? Tam je něco špatně. Nemůžeš říct třeba „hele, teď jsem udělala oběd já pro tebe, taky mě to extra nebavilo, a teď potřebuju, abys udělala něco ty pro mě, a dělala mi chvilku venku společnost. Já taky nedělám ksichty u smažení řízků nebo skládání prádla, tak by bylo opravdu fajn, kdyby se to jednou bez těch ksichtů povedlo i tobě. Jaký si to uděláme, takový to budeme mít. Já neustoupim, chci, abychom si okyslicily mozek obě dvě, tak si ten vzdor šetři na něco jinýho.“
Já dvanáctiletému říkám, co je prostě bez diskuze a že má šetřit energii, protože půjde tak jako tak, akorát buď si to užijeme, nebo budeme zbytečně naštvání. ![]()
@zrcadlo píše: Více
No jo, ale jak dlouho je to „jdeš se mnou na procházku, ať se ti to líbí, nebo ne“ udržitelné? Podle mě pár let maximálně.
Ahoj všichni,
mám dlouhodobý problém přimět dceru (v tuto chvíli 11-letou) k pohybu.
Když byla malinká, chodila jsem s ní do sokola na cvičení maminek a dětmi a také na plavání. Byla šikovná a chodila ráda.
S nástupem do školy samozřejmě cvičení s rodiči padlo. Tak začala chodit do cvičení pro školačky. Po měsíci plakala, že ji to nebaví, nechce tam chodit. Vybrala si místo toho balet. Tam ale během pár týdnů začala také plakat před každým odchodem (nebaví ji to, nemá tam kamarády). Všichni její kamarádi chodili do sokola nebo kluci na fotbal (to nechtěla). V té době jsme pořídili štěně a celkem se mnou chodila ven ho venčit, tak jsem jí řekla, že pokud bude takhle chodit na procházky a túry, jiný pohyb jí nenutím. Jenže jak to tak bývá, behem pár měsíců jí to omrzelo a přesvědčit ji na procházku byl čím dál větší boj. Teď jde tak jednou za 14 dní maximálně a to s brekem a přemlouváním.
Abych to shrnula, mezi tím stihla vyzkoušet 8 pohybových kroužků (dle jejího výběru) a nejdéle vydržela chodit 4 měsíce. Důvody jsou pořád stejné - nebaví, moc těžké, nemá tam kamarády. Do kroužků, kam chodí její kamarádi, chodit nechce. Zkoušeli jsme i skauta, jógu, různé aktovity ze střediska volného času, kde se chodí ven a vždy to skončí stejně.
Bohužel doma jen sedí, baví ji sedavé aktivity. Nechce jezdit na kole ani na bruslích (obojí ji bavilo tak do 6-7 let).
Mám obavy, aby neměla špatné držení těla z toho věcného sezení.
Zároveň ji baví málo věcí, tak je těžké ji namotivovat. Já jsem ted byla nějakou dobu doma a tak jsme chodili aspoň na procházky (i když s brekem). Jenže brzy nastupuji do práce a abychom měli dostatečný příjem, musím vzít 2 práce (celkově cca 140 úvazek), protože jsou obě málo placené. Takže už pak budu mít málo času a bylo by vážně fajn, kdyby něco měla. Dala jsem jí limit do konce tohoto týdne, může si vybrat vše do určité částky a dojezdové vzdálenosti) a zatím nemá vybráno nic. Nechci vyhrožovat tím, že jí zakážu hodit do jejich oblíbených aktivit, které jsou nepohybové (lego, keramika). Nebo mám?
Máte někdo podobné dítě? Naštěstí je stále štíhlá, ale z té absence pohybu nemám dobrý pocit.