Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Asi máš okolo sebe blbou skupinu lidí…buď ještě nerodili, nebo je to tak dlouho, že to zapomněli.
Svoje emoce a city v žádném případě nepotlačuj. Když o tvé těhotenství kolegové nestojí, tak se s nimi o tom prostě nebav, ale určitě je hloupost schovávat těhotenství, zvlášť, když už jsi v druhém trimestru ![]()
Ještě jeden poznatek…těhotenství má i stinnou stránku, občas jsem si namlouvala i věci, které ani nebyli pravda, prostě hormony. Zkus to brát s nadhledem a starat se hlavně o sebe ![]()
Při prvním těhu měla moje mamka radost a pořád mě upozorňovala na změny (že měním chůzi z netěhu na těhu apod.) a mě to hrozně rozčilovalo, že mi vnucuje něco, co já na sobě nepozoruju. Zrovna před měsícem (takže taky v tom 14. týdnu) jsme byli u tchánovců a tchýně mi z ničeho nic pohladila bříško a místo toho, abych byla ráda za upřímnou radost z dalšího vnoučete, jsem v sobě cítila strašnou zlobu, že mi sahá na břicho, protože kdybych těhu nebyla, tak mě neomakává
Přitom mám tchýni ráda a v prvním těhu mi to vůbec nevadilo ![]()
ynax1:
tak toho se nebojím. Protože ve finále bude podle mého soudu pozornější tatínek než já jako maminka. Je úzkostlivej, pozornej, bojí se aby se nestalo támhleto, tohleto, třikrát vše kontroluje, zda zamknul barák, auto, atp. To já jsem tak nějak lehce lempl toho typu: Ono to nějak dopadne, ono se to nějak vyvrbí. ![]()
Ahoj, já byla na začátku prvního těhu jako na obláčku.
Na mimčo jsem se moc těšila, včetně okolí. Všichni se ke mě chovali moc hezky a já se alesp.chvíli cítila jako královna. Do chvíle, než mě v Praze okradli. To byla srážka na dno- bez mobilu, jediné koruny, platebky, dokladů i těhu průkazky, těhotná, domů 50km a večer na krku- to mě na hodně dlouho z obláčku srazilo.
Zkus se třeba přidat do nějaké diskuse se stejným termínem porodu, nebo prostě do nějaké skupiny…
Já se tam vykecávala, mohla jsem řešit každý prd=) a všechny holky byly se mnou, řešily to se mnou, se mnou se těšily…=) Já si tímhle vyventilovala tu potřebu o tom mluvit a okolí tím „nezatěžovala“.
- a je normální, že to řešíš, kdy bys jako měla začít? Týden před porodem? Těhotenství je natolik jedinečné a krásné (a taky krátké…) období v životě, byla by škoda to neprožívat.
(Samozřejmě pokud nejde už o nějakou až patologii psychologickou, ale to mi nepřipadá
)
black orchids: Pěkně se tvá zpráva čte. Děkuju moc. Je na tom dost pravdy. Tenhle náhled mě nenapadl.
Teda holky já Vám děkuju. Zahřáli jste mě tak nějak u srdíčka
Už je mi přeci jen líp. Já už byla z reakce okolí tak zblblá že jsem si říkala, jestli jsem normální. Už jsem si nebyla jistá ani tím, zda to mám prožívat či ne a počkat „až to na mě bude vidět“. I když na okolí se musí opatrně. Vždyť já to znám ze své zkušenosti. Do té doby než měla těhotná pupek jako balon, jsem ji jako tehotnou nebrala. A nechápala jsem ji. A vůbec tak nějak v mládí neměla cit k dětem. A když se u mě změní situace, tak bych chtěla od ostatních to, co jsem sama neuměla a nechápala…
Pipet píše:
Zkus se třeba přidat do nějaké diskuse se stejným termínem porodu, nebo prostě do nějaké skupiny…
Já se tam vykecávala, mohla jsem řešit každý prd=) a všechny holky byly se mnou, řešily to se mnou, se mnou se těšily…=) Já si tímhle vyventilovala tu potřebu o tom mluvit a okolí tím „nezatěžovala“.
souhlasím ![]()
Ahoj, tak já bych neřekla, že 14. týden je raná fáze, vždyť už jsi v 2. trimestru.
Takže si své těhu prožívej a užívej, jak ty sama chceš.
Reakcemi okolí bych se zbytečně netrápila, to oni by spíš měli pochopit tebe.
Já na sobě změny cítila od prvních týdnů. A v druhém těhu jsem měla už asi od 12. týdne malinké bříško, protože to bylo „nachystané“ z prvního těhu. Takže za mě, já těhu brala v potaz od té chvíle, kdy bylo potvrzeno. ![]()
EKL: Tu rannou fázi jsem dala schválně do uvozovek. Jako ironii.
Díky za názor. Já jsem taky dost vnímavej člověk a cítila jsem vše už od prvního měsíce.
jen si to pěkně užívej a třeba od 5 týdne
,je to jen a jen tvoje těhu a tvoje dítě,které ty nošíš ať má milmetr nebo 40cm,nikdo to nemůže pochopit kdo to nezažil a to že to některé těhule cítila jinak nebo „chladněji“to taky není tvá věc,ve 14tt je mimi na utz báječné a živé,a to že ho fyzicky zatím necítíš neznamená že ho nevnímáš jinak,je přeci v tobě tak si to užívej a nehleď na okolí,ono to uteče jak voda nejen to těhotenství,tak ať ti to neproklouzne mezi prsty,přece jen to většina z nás to zase tolikrát nezažije a vždycky je to báječné
![]()
No řekla bych hormony hormony hormony. Já měla opačný problém mé okolí to prožívalo až moc, všichni na mě pořád chtěli sahat, což mi vadilo, pořád se mě někdo ptal jak mi je, pomáhali ale až moc, nemohla jsem si ani uprdnout.
Protě do té doby byl zájem normální a až když jsem otěhotněla jak kdyby se všichni ze mě mohly zbláznit. Co se narodila malá, tak se ten zájem přenesl na ní a na mě zase všichni kašlali.
Takže jsem byla furt nespokojená ale už se to srovnalo
![]()
užívej si to plnými doušky s těmi, kteří tě podporují a na ostatní se vyprdni. ![]()
Panuško tohle přesně byla moje matka, neustále jsem od ní slyšela netahej to, sedni si, odpočívej, tohle nedělej a pořád mi sahala a šišlala na břicho ![]()