Jak řešit problémy seniorů?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Jak řešit problémy seniorů?
V souvislosti stárnutí české populace, se často pokládá otázka, jak pomoci seniorům. Mezi hlavní problémy, o nichž staří lidé mluví, patří na prvním místě osamělost, a až na druhém místě zdravotní komplikace. Životní partner je často po smrti, děti a jiní příbuzní často nemají zájem o kontakty. Existuje mnoho důvodů, proč tomu tak je. Komplikované vztahy, neochota naslouchat rozmarům stáří, nedostatek volného času a dobré vůle a podobně. Pak často přichází jako záchrana sousedé, kteří se postupem času stávají nejblížšími lidmi seniora. Na vesnicích často žijí osamělý a nemocní senioři, kteří jsou nevhodní k samostatnému životu a ne každý z nich souhlasí s tím, že budou žít v pečovatelském domě, protože nejsou připraveni opustit svůj domov a ani neočekávají zájem příbuzných. Často se tak může stát, že se ocitnou v péči rodiny sousedů. Dobří lidé se o ně postarají, aniž by očekávali nějakou vděčnost. Tito stáří lidé často investovali všechny prostředky do výchovy a péče dětí a vnoučat a potomci pak nepřicházejí a když už ano, tak jen proto, aby je obrali o všechny peníze. Jejich rodiče šetří, kde se dá, takže chodí v hadrech a málo jedí. To jejich potomky nezarmucuje a oberou je o všechny peníze. Ale dát věci do pořádku v domě, pomáhat na zahradě, uklidit, uvařit, vyprat, nakoupit-to je nenapadne. Sousedé, protože cítí soucit, tak se chtějí postarat. Často starým lidem napečou koláče, vyčistí koberce, ptají se co nakoupit, vezmou jim léky z lékarny. V odlehlých oblastech často neexistují sociální pracovníci, nebo je jich hrozně málo. Může se tedy stát, že se seniorům nedostává pravidelné pomoci. Příležitost, která se objevila pro sousedy, tedy pomoci těm, kteří to potřebují, je jistě věc, kterou je možné použít. Jako motivace je vhodné navrhnout zavedení programu pěstounské péče o seniory, po vzoru pěstounské péče o děti. Tito pěstouni z řad sousedů by staré lidi pravidelně navštěvovali a převzali by širokou škálu povinností-od čištění až po vaření. Tyto rodiny opatrovníků by mohli být státem finančně podporováni. Každý z nás jednou bude starý, slabý a nemocný. Je možné, že se také ocitneme v obtížné situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
@Božislava Dned pro podobne lidi funguje prispevek v bezmocnosti. Ze skonci u deti, misto u toho, kdo o seniora pecuje, to tak bohuzel obcas je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tentokrát trochu normálnější téma. My se teda starali o souseda několik let, až do obce, včetně zpopelnění a věci kolem bytu. Ale on už měl jedineho žijícího příbuzného někde daleko. Bylo to náročné. A všichni už potom brali jako automatickou věc, že se postaráme, zařídíme atd. I sociálka dorazila jednou za měsíc na chvilku. Na to, že byl už dementní, nic moc starost od města.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, příspěvek na péči o bezmocnou osobu je a lidé ho využívají a mnoho z nich o ty lidi samozřejmě příkladně pečuje. Další věc je ta, že je mnoho starých lidí, kteří odmítají pomoc, ať už rodiny, tak odmítají navštěvovat denní stacionář nebo být v jakémkoliv zařízení pro seniory. S příspěvkem na to, že sousedovic bábě a dědkovi půjdu uklidit, prosím tě, takovou blbovinu ani nezmiňuj, jak jsou zneužívány různé dávky, všichni víme, tak zavádět další, zcela nesmyslnou, protože by v podstatě nic nevyřešila, určitě nikdo nemá zájem. Všichni potomci taky nejsou hyeny, které jen rodiče vysávají a to, že je trendem žít odděleně od příbuzných a navzájem si nepomáhat, bohužel svědčí celkově něco o stavu společnosti, i míra rozvodů apod., tak jestli k tomuto problému něco vymyslíš, tak sem s nápady. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No nic ve zlém, ale ti senioři nemusí být sami doma, oni to většinou chtějí. Byla bych treba pro výstavbu nových domovů pro seniory, ale oni se tam stejně nehrnou, přitom tam mají zázemí, společnost, lékařskou pomoc, cílený program, jídlo a stejně většina z nich sedí radši osamote doma v zabordelenem bytě a pomalu umírá. A příspěvky to už je úplná blbost, už vidím jak by toho zas milion lidí zneužil. Pak by každý chodil na úřad, tahal tam důchodce ze sousedství, párkrát mu přines nakup a bral za to příspěvky od státu 
mě náhodou hřeje ta myšlenka, že jsou mezi námi tací, kteří se nabídkou cizímu člověku a pomůžou jen tak z dobroty srdce a ne pro prachy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kriss Tina píše:
No nic ve zlém, ale ti senioři nemusí být sami doma, oni to většinou chtějí. Byla bych treba pro výstavbu nových domovů pro seniory, ale oni se tam stejně nehrnou, přitom tam mají zázemí, společnost, lékařskou pomoc, cílený program, jídlo a stejně většina z nich sedí radši osamote doma v zabordelenem bytě a pomalu umírá. A příspěvky to už je úplná blbost, už vidím jak by toho zas milion lidí zneužil. Pak by každý chodil na úřad, tahal tam důchodce ze sousedství, párkrát mu přines nakup a bral za to příspěvky od státu
No, on ten senior ale nechce do domova důchodců. Prožil třeba půl života v domě na vsi, kde je zvyklý, kde to má rád, kde má tu svou letitou postel. A je to pochopitelné. Starý člověk lpí na svých věcech víc, než mladý člověk, ještě třeba když mu tam zemřel manžel/ka, má tam vzpomínky, vychoval tam děti. Je naprosto ale naprosto pochopitelné, že ten starý člověk nechce do důchoďáku ze svého milovaného domova. Ne nadarmo se říká, že když se vytrhne starý člověk ze svého domova, tak zemře. A tady právě nastává ta neempatie a hnus vlastních dětí. Je to přesně jako tvůj příspěvek, proč nejde do důchoďáku? Bude mít jídlo 3× denně a uklizečkka uklidí chodbu. Co na tom, že člověk nechce, ale pro rodinu je to pohodlné, mají o něj postaráno. Děti se nemusí starat. Nemusí vlastnímu rodiči věnovat čas. Nemusí mu uklidit, třeba něco navařit do mrazáku a alespoň jednou týdně si na vlastního rodiče udělat čas a zajet za ním. Kvůli dědovi budu psát anonym, nám letos osiřel tchán, je mu 92 let. Bydlí 400km daleko od jeho dětí. Chtěli jsme si ho vzít k sobě, dokonce má u nás v domě připravený 1+1 s vlastním vhodem, východem na zahradu, v přírodě. No a děda nechce, ví, že nám to komplikuje, ví, že je sám a takhle bychom byli okolo něj, my denně, naše děti denně, zbytek rodiny v okruhu 20km. A on prosí, že tam je jeho domov, že tam posledních 50let žil, že tam má vzpomínky na svou milovanou manželku, že nechce. Nebudu ti říkat, jaká je to komplikace, tak se holt točíme. Snažíme se, aby tam někdo vždycky na víkend jel, nebo kdo jak může s prací, aby tam nezůstával déle jak týden sám. Takže prostě jezdímena střídačku s manželem, se švagrovýma a švagrama. Už máme systém, takže to tak nějak vyjde jednou za tři týdny na rodinu, už jsme i chytře rozdělili, že tam jezdíme po jednom. Komplikace ano, ale je to prostě táta, o ně o všechny se staral, starali spolu s mámou, nás přivdané a přiženěné měl od začátku za vlastní, vždycky nám pomáhali, teď je čas jim to vrátit. Ne je šoupnout do důchoďáku, když nechtějí. Největší sranda je, že já mám u sebe i svou nemocnou mámu a brácha, který bydlí 20km od nás, ten sem za ní jezdí méně často, než my za tchánem 400km. Je to jen a jen o lidech a o dětech neschopných hnout pro svého rodiče trošku zadkem a snést trochu nepohodlí.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
No, on ten senior ale nechce do domova důchodců. Prožil třeba půl života v domě na vsi, kde je zvyklý, kde to má rád, kde má tu svou letitou postel. A je to pochopitelné. Starý člověk lpí na svých věcech víc, než mladý člověk, ještě třeba když mu tam zemřel manžel/ka, má tam vzpomínky, vychoval tam děti. Je naprosto ale naprosto pochopitelné, že ten starý člověk nechce do důchoďáku ze svého milovaného domova. Ne nadarmo se říká, že když se vytrhne starý člověk ze svého domova, tak zemře. A tady právě nastává ta neempatie a hnus vlastních dětí. Je to přesně jako tvůj příspěvek, proč nejde do důchoďáku? Bude mít jídlo 3× denně a uklizečkka uklidí chodbu. Co na tom, že člověk nechce, ale pro rodinu je to pohodlné, mají o něj postaráno. Děti se nemusí starat. Nemusí vlastnímu rodiči věnovat čas. Nemusí mu uklidit, třeba něco navařit do mrazáku a alespoň jednou týdně si na vlastního rodiče udělat čas a zajet za ním. Kvůli dědovi budu psát anonym, nám letos osiřel tchán, je mu 92 let. Bydlí 400km daleko od jeho dětí. Chtěli jsme si ho vzít k sobě, dokonce má u nás v domě připravený 1+1 s vlastním vhodem, východem na zahradu, v přírodě. No a děda nechce, ví, že nám to komplikuje, ví, že je sám a takhle bychom byli okolo něj, my denně, naše děti denně, zbytek rodiny v okruhu 20km. A on prosí, že tam je jeho domov, že tam posledních 50let žil, že tam má vzpomínky na svou milovanou manželku, že nechce. Nebudu ti říkat, jaká je to komplikace, tak se holt točíme. Snažíme se, aby tam někdo vždycky na víkend jel, nebo kdo jak může s prací, aby tam nezůstával déle jak týden sám. Takže prostě jezdímena střídačku s manželem, se švagrovýma a švagrama. Už máme systém, takže to tak nějak vyjde jednou za tři týdny na rodinu, už jsme i chytře rozdělili, že tam jezdíme po jednom. Komplikace ano, ale je to prostě táta, o ně o všechny se staral, starali spolu s mámou, nás přivdané a přiženěné měl od začátku za vlastní, vždycky nám pomáhali, teď je čas jim to vrátit. Ne je šoupnout do důchoďáku, když nechtějí. Největší sranda je, že já mám u sebe i svou nemocnou mámu a brácha, který bydlí 20km od nás, ten sem za ní jezdí méně často, než my za tchánem 400km. Je to jen a jen o lidech a o dětech neschopných hnout pro svého rodiče trošku zadkem a snést trochu nepohodlí.
Tak já mluvím o těch, co rodinu nemají a nejsou schopni se o sebe postarat. Taky mám dědu, je ted po několika operacích, do domova nechce, tak se holt celá rodina tocime a střídáme, navštěvujeme ho, vozíme mu jídlo, nakupujem, ale kolikrát je to celkem náročné a to bydlí jenom na druhém konci města, mamka dělá na směny, já 2 malinké děti, táta dělá v zahraničí takže v ČR je maximálně na víkend. A dokud si děda dokázal aspoň sám dojít pro oběd, sejít schody (bydlí ve 3 patře a nemaj výtah) tak to bylo dobrý, ale takhle je prostě zavysly na pomoci. Mě neva tam občas zajet, ale být jedina příbuzná a muset tam denně tak to neni v mojich silách to zvládnout. Naši si ho chtěli nastěhovat do baráku, mamka je tam většinu času sama a to taky nechtěl. Prostě se nehne z domova. Dokud ještě moh aspoň chodit tak dokonce řídil auto, měl jednu ruku chromou, pomalé reakce, ale sednul za volant. Takže ačkoliv ho mám fakt ráda, tak mě timhle sobeckym přístupem prostě občas štve, protože pridelava celé rodině práci, starosti, člověk pořád přemýšlí jestli se mu něco nestalo, jestli někde nepad, neleží, že ohrožoval účastníky silničního provozu, když lez za volant ačkoliv nebyl zrovna ve forme atd. Možná je to sobecké, ale zas pro klid v duši bych byla radši kdyby byl někde jinde, klidně u těch našich rodičů doma, pod dohledem než ve svém bytě kde je sám a bezmocný. To samé byl soused nad námi, neměl rodinu, ale odmítal opustit svůj byt, pak tam jednou padnul, zlomil si nohu a našli ho po několika dnech když za nim šla náhodou zvonit sousedka, že mu něco nese. Nakonec kuli tomu umřel, ale hlavně že měl svůj byt a krámy, přitom při troše spolupráce moh klidně žít dalších X let někde kde by o něj bylo postaráno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
No, on ten senior ale nechce do domova důchodců. Prožil třeba půl života v domě na vsi, kde je zvyklý, kde to má rád, kde má tu svou letitou postel. A je to pochopitelné. Starý člověk lpí na svých věcech víc, než mladý člověk, ještě třeba když mu tam zemřel manžel/ka, má tam vzpomínky, vychoval tam děti. Je naprosto ale naprosto pochopitelné, že ten starý člověk nechce do důchoďáku ze svého milovaného domova. Ne nadarmo se říká, že když se vytrhne starý člověk ze svého domova, tak zemře. A tady právě nastává ta neempatie a hnus vlastních dětí. Je to přesně jako tvůj příspěvek, proč nejde do důchoďáku? Bude mít jídlo 3× denně a uklizečkka uklidí chodbu. Co na tom, že člověk nechce, ale pro rodinu je to pohodlné, mají o něj postaráno. Děti se nemusí starat. Nemusí vlastnímu rodiči věnovat čas. Nemusí mu uklidit, třeba něco navařit do mrazáku a alespoň jednou týdně si na vlastního rodiče udělat čas a zajet za ním. Kvůli dědovi budu psát anonym, nám letos osiřel tchán, je mu 92 let. Bydlí 400km daleko od jeho dětí. Chtěli jsme si ho vzít k sobě, dokonce má u nás v domě připravený 1+1 s vlastním vhodem, východem na zahradu, v přírodě. No a děda nechce, ví, že nám to komplikuje, ví, že je sám a takhle bychom byli okolo něj, my denně, naše děti denně, zbytek rodiny v okruhu 20km. A on prosí, že tam je jeho domov, že tam posledních 50let žil, že tam má vzpomínky na svou milovanou manželku, že nechce. Nebudu ti říkat, jaká je to komplikace, tak se holt točíme. Snažíme se, aby tam někdo vždycky na víkend jel, nebo kdo jak může s prací, aby tam nezůstával déle jak týden sám. Takže prostě jezdímena střídačku s manželem, se švagrovýma a švagrama. Už máme systém, takže to tak nějak vyjde jednou za tři týdny na rodinu, už jsme i chytře rozdělili, že tam jezdíme po jednom. Komplikace ano, ale je to prostě táta, o ně o všechny se staral, starali spolu s mámou, nás přivdané a přiženěné měl od začátku za vlastní, vždycky nám pomáhali, teď je čas jim to vrátit. Ne je šoupnout do důchoďáku, když nechtějí. Největší sranda je, že já mám u sebe i svou nemocnou mámu a brácha, který bydlí 20km od nás, ten sem za ní jezdí méně často, než my za tchánem 400km. Je to jen a jen o lidech a o dětech neschopných hnout pro svého rodiče trošku zadkem a snést trochu nepohodlí.
Neempatie a hnus vlastnich deti??? Vis kolik zhroucenych neempatickych deti mi proslo rukou??? Ze se nezvladaji starat o svou domacnost, deti, tchanovce, vlastni rodice a jejich mnohdy obrovske baraky. Dost na to abych vedela, ze ten problem ma mnoho uhlu pohledu a o hnusu a neempaticnosti deti to neni. Spis o kapacite lidskych sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kriss Tina To ano, ale má to dvě různé strany. Třeba moje babička to odmítá, protože nemůže dobře chodit. Proto ji na akce musím vozit a to už si musí říct o pomoc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Revoluce v medicíně? Japonským vědcům se podařilo odstranit chromozom, který způsobuje Downův syndrom. Zjistěte jak!
