Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jééé, jak jí pomoc, to bohužel nevim, ale podobnou věc měla jedna holčina na bejvalý škole a když zjistila, že jí to nežerem, tak s tim přestala…napřed byla těhotná, potom potratila a týden na to se stresovala, že bude muset jít na potrat, neustále měla zlomenou ruku (ovšem sádru neměla dýl jak týden), potom jí na MR našli nádor na mozku a ona se nebála toho, že může umřít, ale toho, že příde o vlasy, to už jsme se i ve třídě vsadili, kdy příde s tim že se spletli a ona s tim opravdu přišla za necelý dva týdny…
Tady je každá rada drahá, jestli je opravdu nemocná, tak si to sama neuvědomuje, tady by bylo nejlepší poradit se s její rodinou, protože oni na ni budou mít větší vliv a pokud chce být jen zajímavá, tak stačí dát jí najevo, že už jste jí prokoukli, ale rozpoznat to je opravdu těžký ![]()
Je taky moc neporadím, ale to samé dělá tatího madam, u nás a ségry zjistila, že jí to nežerem, tak sem radši přestala jezdit - dělá, že jí je vždycky špatně. Bohužel tatí jí to pořád žere, a pak to dopadá jak to dopadá ![]()
Já bych asi kamarádku taky zkusila dotáhnout k doktorovi, a když by se cukala a nešla, tak bych jí to prostě narovinu řekla, že si myslím, že je hypochondr a ať s tím na mě nechodí.
S nemocema se chodí k doktorovi. Takže bych jí poslala k dr. Pak bych se jí zeptala, zda tam byla, když řekne, že ne, tak bych se podivovala, přeci tě to tak bolelo, byla sis jistá, že je to nebezpečné, tak proč jsi nešla. Pokud by nešla opakovaně, řekla bych jí, že to poslouchat nebudu, jen pokud bude chodit s problémy k lékařům.
Já takhle x let poslouchala muže, jak se „necítí dobře“, nebyl schopen popsat, co konkrétně mu je, pořád „stav jako na chřipku“, tak jsem už pak říkala, ať mi to neříká, teprve až půjde k dr, nakonec díky sousedce, která mu dala kontakt na jedno odborné pracovistě šel - našli mu sníženou buněčnou imunitu. Sice nějaké preparáty na imunitu moc nezabíraly, ani třeba otužování, ale už si to dal nějak dohromady a věděl, že když v zimě vyleze bez čepice a šály, tak mu bude blbě a dalo se to trochu stáhnout ty jeho stavy.
Neustále jezdí na pohotovost, zprávu z nemocnice nikdy nemá. K psychologovi prý chodí, jenže já ji nevěřím - nezná jméno…teď ji údajně někdo vyhrožuje a ona neví, co dělat…potrat už má taky za sebou…teď má jít na operaci - opět nemá zprávu. Já si vážně myslím, že potřebuje asi pomoc. Také už páchala demonstrativní sebevraždu…mám ji ráda, fakt nevím, jak to mám řešit, dostala se do problémů, že zůstala sama s dítětem, nějak se to všechno od toho odvíjí. Také začíná dost pít… ![]()
Hele, ona klidně nemocná být může. Jen je to případ pro psychiatra, tak bych ji asi příště odkázala tam ![]()
A neznáš někoho z její rodiny? zkusit se poptat u nich, jak je to s ní vážné a případně se s nimi dohodnout na nějakým postupu (dotlačit ji na psychiatrii a pod.)
Já mám podobný případ. Jedna známá neustále povídala jak ji bolí to, ono, pak zas něco jiného. Každého s tím obtěžovala. Hodinové telefonáty velmi brzy ráno nebo v noci byly pravidlem. Lítala po všech čertech - léčitelé, doktoři. Jenže všichni jí řekli, že jí nic není, to ona nepřiznala a všem říkala, že ti doktoři jsou blbí, jdou jen po prachách, ale pomáhat jí nechtějí. Nesčetněkrát si vynutila návštěvu lékaře, hospitalizaci, zákrok. Předepsanou medikaci brala max 3 dny a konec. Fakt psycho!
Takže v tomhle případě hypochondra doporučení jít k lékaři neúčinkovalo, spíš to uškodilo. Ve finále už nebylo ke komu jít. Všichni ji měli plné zuby, dali to velmi jasně na jevo a poslední doktor, poslední možnost, kterého jí přes známosti sehnali byl asi ten správný drsoň a tak pochopila, že cesta dál už není. Z čista jasna byla za dva týdny zdravá jako rybička! Bez problémů, bez medikace.
Takže já doporučuju neposílat k doktorovi, spíš jasně říct, že už toho máš dost a zkusit kamarádce pomoct se rozptýlit. Někam ji vytáhnout - kultura, sport, prodloužený víkend, společnost mužů, když je sama.
Omlouvám se za anonym ve 13:05. Aby nedošlo k záměně se zakladatelkou, tak dejme tomu, že jsem třeba Tereza.
Měla by se neodkladně začít léčit na psychiatrii a u psychologa. Může jít o mnoho jevů, chorob či poruch. Asi nezávažnější by byl Münchhansenův syndrom, tam by hrozily závažné průšvihy, kor jestli má dítě, bála bych se Münchnanselova syndromu by proxy… Je to jednoznačně případ pro odborníka.
@Ester13 tak snad tak daleko to nedojde. U ní jde spíše o to, že problémy zveličuje, ale jen před lidmi…sama je neřeší. Třeba ji hrozně něco bolí, ale k lékaři nejde, protože ji stejně nepomůže…
Anonyme terezko ty telefonáty sedí…neustále mi telefonuje a něco řeší
V tom případě, který jsem popsala se její okolí telefonátů zbavilo i tím, že jí řekli, že to proberou až se uvidí. Ona na to do té doby buď zapomněla, nebo se to změnilo na nějaký jiný „problém“, ale vždy to bylo charakteru, že to prostě počkalo, nehořelo. Ty nejsi její sestra, nebo matka. Jakožto ke kamarádce, ale i k sestře nebo matce, by k tobě měla mít úctu, kterou jistě máš i ty k ní a ta by se měla vzájemně respektovat. Zkus jí to nějak naznačit. Že máš taky svůj život, rodinu. Ráda ji vyslechneš, pomůžeš, ale má to své hranice.
Je to těžká situace a těžko se odhadne, jak dotyčný bude reagovat. Přeju tobě i tvé kamarádce, aby to brzy bylo lepší a ona si začala konečně užívat života a ne si (a ti) ho užírat.
Tereza
Psala jsi, že je sama s dítěte, má za sebou demonstrativní pokus o sebevraždu.. Myslím, že tímhle svým chováním volá o pomoc. Tady je každá rada drahá. Když jí to dál budeš na oko žrát a chlácholit ji, tak s tím nikdy nepřestane. Na druhou stranu - poslat ji s tím do háje s odůvodněním, že jí nevěříš, by mohlo způsobit klidně další pokus o sebevraždu, protože se jí potvrdí to, o čem je přesvědčená - že ji nikdo nemá rád a nikdo jí nevěří. Takže jak z toho ven
Podle mě bys mohla ty sama najít nějakého psychologa, zjistit si na něj kladné i záporné recenze, ať víš, že je to fakt odborník, popsat mu mailem nebo telefonicky situaci a pak vzít kamarádku „někam na výlet“ nebo „pojď, někam tě vezmu, ale nech se překvapit“. Když není schopná sama si zajít, tak ji tam odvez. Těžko couvne těsně přede dveřmi.. A kdyby přece jen, tak už rázná buď a zkus to na ni tím tvrdším způsobem..
Je to citlivé téma, prosím o zachování anonymity, stejně tak prosím jen o vážné odpovědi. Nerýpejte prosím…
Moje kamarádka je asi psychicky nemocná…vymýšlí si spoustu nemocí, neustále tím na sebe upozorňuje, její příběhy už nedávají smysl. Myslím si, že má asi hypochondrii nebo jinou poruchu…
Jenže já nevím, jak se k ní chovat. Když ji budu neustále jenom poslouchat a všechno ji odkejvu, nikam to nevede. Když jsem ji řekla, že si má dojít k odborníkovi, byla z toho na prášky…někdy mám pocit, že ona těm svým lžím snad sama věří. Co mám dělat. Jednou jsem na ni byla nepříjemná a měla jsem pak strach, že si něco udělá…nemůžu ji říct do očí, ať mi nelže, má spoustu-někdy nesmyslných-odpovědí a já už ji pak na to zase jen kývám, aby se nedostala do trapné situace…nevím, jak ji pomoct.