Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak se nenechat vytočit potomky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.6.17 14:41
1. je nesplnitelná požadavek na sebe samu, čekat že vás děti nikdy nevytočí. A selhávající rodiče vypadají jinak.
Usíná malej dobře v kočárku? Že byste šli na kratší procházku, dokud malej neusne, pak ho nechat spát v kočáře a uspat samostatně staršího v posteli? Poku tedy bydlíte v nějakém větším domě, tak v kočáře na balkoně, v nějaké houpací věci nebo tak něco.
Příspěvek upraven 19.06.17 v 14:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 14:42
Jak se nevytočit neporadím, to neumim 
Ale s tim spanim, dokud mi spaly po obedě dvě děti naráz, tak zásadně odděleně, mladší normálka v postýlce a starší v ložnici, mohl si tam třeba prohlížet knížku a buď usnul nebo ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 14:44
Mám jedno dítě a kolikrát se taky nechám vytočit, malá je od malinka uřvaná, nespící, nejedlík, strašně na mě fixovaná a teď má super období vzdoru:D je to i mou povahou, jsem nervák a vím, že si to hodně dělám sama, tím, že si něco naplánuju, že to bude tak a tak a dítě pak nechce spát apod. Tak se vlastně nervuju, že mi tím hatí plány:D Takže jedna věc je to, nic si neplánovat a slevit z tvých režimových opatření:D
Druhá věc je, že jsem na dítě taky pořád sama, muž furt v práci, babičky taky nehlídací a už mi pak z toho hrabe. Takže druhá věc je vybojovat si i nějaký čas pro sebe, jednou za čas nechat třeba celou sobotu děti tátovi nebo někomu jinému a odjet třeba za kamarádkou nebo jinde načerpat síly. Já se pak cítím úplně jako nový člověk, ale mám takový den, spíše pár hodin opravdu jen jednou za uherský rok a vím že bych to potřebovala pravidelně:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 15:04
Zkus brat horcik, mne pomaha, jsem mene podrazdena a vic vydrzim bez kriku. Taky vim, ze bych si pripadnou scenu vycitala, takze se snazim ovladat, i v tom nejvetsim naporu nervu na tom myslim. Hrozne me to jeden cas stvalo, ze jsem vlastne potrestana dvakrat. A. Deti zkousely, co vydrzim a voraly se mnou B. ja si pak cely vecer vycitam, ze jsem kricela 
A nebud na sebe tak prisna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 15:46
Naucit se i v cajmrsku odpoutat se. Kdyz byly nejstarsimu dva roky a prostrednimu dva mesice a hlidala jsem jeste dvouletyho synovce, vyvinula jsem techniku
Predstavila jsem si plaz a kazdej detail na ni. Ze jsem v houpaci siti, ze tam rvou racci…sumej palmy…a najednou se detatka uklidnila. Fakt to funguje. Vyber si nejaky hezky misto a tam se v duchu odeber. Odpoutas se od deti, od stresu, jsou jak zviratka, citej to. A jak narusis tu smycku jecici dite-vytocena matka-jeste vic jecici dite, situace se uklidni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 16:07
Po obede davat spat kazdeho do jine mistnosti. Pohladit, pusu a dobrou noc. Vecer to same plus precteni pohadky. Tu cist klidne v obyvaku, aby si zvykli, ze v posteli se proste spi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 16:41
Jal bych dávala spát děti postupně. A po obědě třeba jen mladšího.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj holky,
nezlobte se za anonym, ale sama se za sebe stydím, že jako rodič selhávám. Chtěla bych tady načerpat konkrétní a hlavně konstruktivní rady, jak se nenechat vytočit dětmi a zůstat v klidu i třeba po hodině činnosti.
Co je kámen úrazu? Uspávání. Dokud byl jenom jeden, bylo to v pohodě, miloval čtení, četla jsem 2-3 pohádky a pak jsme zazpívali a šlo se spát. Ale jak jsou dva, tak je to pořád vymýšlení blbostí v posteli, i u čtení, i u zpívání, pořád zlobí. Když dám menšího do postýlky, vyloženě si vyřvává, že chce být u většího (a nechat ho tam nemůžu, protože už by mohl vypadnout a ublížit si a je schopný takhle řvát třeba hodinu). Trvá to někdy i hodinu a půl. Jsem „řežimová“ matka, chci aby po obědě spali, navíc když je nedám spát, nezvládnou to v pohodě, vím, že menší vytuhne třeba v pět a pak je zas problém večer a větší je pak na zabití. Muž s tím problém nemá, jemu to menší nedělá (ví, že muž ho do postele nevezme - ano je to moje chyba, že ho vytáhnu z postýlky, ale já mám vážně strach, že si něco udělá, že vypadne a já ho nestihnu chytit…).
Na co se ptám? Hlavně jak zachovat klid, nekřičet (na konci už mi to fakt nejde)? Jsem na ně teď hodně sama, muž má náročnou práci a dokončuje školu, i tak se snaží, ale snažím se i já mu hodně ulehčit. Babičky moc hlídací nemáme a kluci byli tenhle půl rok dost nemocní, hlavně větší.
Co vám funguje, abyste se třeba v duchu zasmáli, jak kluci vymýšlí blbosti a nerozčilovali se, nenechali se vytočit?
Děkuji moc!
