Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky maminy mám dotázek
nebo spíš zoufalou prosbu o radu…malému je 13 měsíců-od začátku jsem s ním sama…přítele sice mám, ale ten s náma tráví minimum času takže jakobych byla sama…a ted k věci. Melej mi začal dělat hysterické sceny. Nemůžu se vzdálit dál jak metr-když mě vidí odcházet tak scena…i na wc ho musím nosit sebou…a zjistila jsem, že se ke mě nesmí nikdo přiblížit či na mě dokonce šáhnout-opět scéna…tudíž když u mě je kamaadka s prckem musím ho od sebe odhánět jinak ten můj mamánek je ze mě schopnej to dítě strhnout…a jak ste řešili bezdůvodné vztekání? třeba když okřiknu či něco vezmu s čím si nesmí hrát? tak to tahá až z paty a ani jedna slzička…děkuji za rady..
Normální separačka.
Takže to není bezdůvodné a věci se kterýma si nemůže hrát? Tak buď je nemám v jeho dosahu, nebo když už si něco vezme- telefon, ovladač nebo cokoli co mu nepatří, tak mu to nervu z rukou, prostě ho hlídám a on to za chviličku dá. Mě to přijde zbytečné takhle ty děti stresovat
Jsou maličké, tohle dělá dcera, že mu furt něco rve, že to nemá mít. Proč??? U puberťačky to chápu, dělá ji dobře, že ho může potrápit, ale abych mu to brala jako matka a zbytečně poslouchala jeho hysterickej pláč
Neokřikovat, opakovat ne
Fakt to funguje, sice musíš furt dokola, ale lepší než na něj zařvat, to ten náš taky bulí, když se na něj „bezdůvodně“ řve. ![]()
Separační úzkost, musíš vydržet. Já to řešila s druhým tak, že jsem na něj mluvila, on teda ječel, ale přišlo mi, že míň. Pračku se sušičkou mám o patro níž ale s otevřeným schodištěm, tak jsem pořvávala nahoru, že maminka už jde, on stál u bezpečnostní branky a brečel, vždycky to byla jenminuta, než jsem tam narvala prádlo a zapla pračku, postupně se to zlepšovalo, naučil se, že se maminka vrátí. Ale pokud nebylo fakt potřeba, tak jsem ho měla nalepenýho na sobě, časem to přešlo (ale měl ji ve vlnách, ještě byla párkrát recidiva, naposled těsně před porodem třetího, to jsem měla obavy, že budu mít „miminka“ dvě
)
Jinak vztekání se, pokud udělá či vezme něco zakázaného, tak vysvětluju, ono to dítě zprvu nechápe, ale učí se, že nikdo nemůže jen tak bez vysvětlení tomu druhému něco vyškubnout. Odebírám, vysvětluju proč, nabízím alternativu. Zakázanou činnost zastavuji, vysvětluju, pokud jde o nějakou fakt ničitelskou, tak plácnu po ruce, pokud je dítě neodbitné, odnáším opodál, pak už zvyšuju hlas (máme za sebou celkem urputné boje o myčku s druhorozeným
)
Ale to vztekání teda jen tak nepomine, první už z toho celkem vyrostl, druhý v tom lítá už rok a ještě tak rok asi bude, u třetího počítám s nástupem za pár měsíců