Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, synovi je skoro devět měsíců, sedí, leze, stoupá si a padá. Všechny babičky i prababičky říkají, že ho mám chytat, když se schyluje k pádu. Mě se to ale moc nezamlouvá - říkám si, že když ho pokaždý chytnu, že se nenaučí být vůbec opatrný a bude padat jako přezrálá hruška. Nevim, může vůbec takhle malé dítě pochopit, že když spadne tak to bude bolet a naučit se padat „opatrněji“? Vypadam jako matka čarodějnice, když ho neustále nechytam
Samozřejmě, když by si měl rozbít hlavu na dlaždičkách nebo betonu, tak ho radši chytnu…
Já jsem malou nikdy nechytala a myslim si, že to spíš bylo lepší ![]()
Jsem matka tyranka, tudíž nechytač. Chytala jsem pouze na úplném začátku, kdy si stoupl a hned letěl jak prkno naznak. Jakmile vydržel pár sekund u něčeho stát, tak jsem se ho od té doby jsem spíš snažila „lámat“ do kleku, aby si ze stoje přišel sám na to, jak dolů. Pochopil to velice rychle.
Ja jsem nechytala.Jak pises, kdyz se riti ze skaly, tak samozrejme zareaguji.Ale jinak jsem nechytala a podle me pady byly cim dal tim vic korigovanejsi ![]()
Já chytám doteď, když je to o úraz, při padání na zadek u stoupání jsem moc nechytala…
On si taky dokáže kleknout, protože ho nechytam, ale aby z toho nebyl blbej, když jde pokaždý na hlavu ![]()
Ahoj tak můj 9měsíční syn to pochopil a krásně padá na zadek
a já pokud to stihnu ho chytám a taky záleží na jakém terénu zrovna je protože na betoně a podlaze ho padat nenechám…
Taky jsem nechytala. Maximálně, když bylo jasný, že letí hlavou na roh skříňky, tak jsem chytla nebo aspoň zmírnila pád, ale jinak je asi lepší nechat dítko „oťukat“…
Záleží na tom jak a kam padá. Když jsou to přímý záda nebo by si jo natloukla, tak ji chytim. A na kolena se naučila za 2 dny
Nechytala jsem, pokud blizko jeji hlavy nebyly ostre hrany nebo tak, jinak jsem nechavala padat..nejhorsi bylo obdobi kdy padala dozadu natazena jak prkno, to jsem ji teda chytala, ale tak, aby si i trosku natloukla (jen jsem zbrzdila pad)
Pokud by hrozil úraz, chytím, jinak ne. Neobešlo se to bez boulí a modřin, ale už padá minimálně, díky tomu, že mu pořád nestojím za zadkem, se naučil ze stoje klekat a sedat.
Záleží na dítěti, malá začala chodit v desátém měsíci, stoupala si snad od sedmého.. Zezačátku jsem jí pomáhala a sundavala jí na zadek a podlamovala kolínka.. Na koberci jsem jí nechávala, venku a na dlažbě jsem jí jistila - nechala jsem spadnout, ale korigovala jsem to. Pochopila to rychle, ale znám i děti, co jsou prostě zbrklí a telátka a neuděláš nic ![]()
Pokud jsem viděla, že by byl případný pád na ostrou hranu, tak jsem chytala. Oblé hrany a podobné pády jsem neřešila ani u jednoho dítěte. Modřiny byly téměř na denním pořádku, ale žádné trvalé následky na dětech nevidím (dnes 9 a 6 let
)
Myslím, že takhle se lépe naučily být opatrnější
My chytali jen prvni dva dny co se prvne postavila, pak uz ne. Rychle se naučila si ze stoje sedat a klekat. Kdyz spadne děláme z toho legraci.
Mam kamikaze dite a proto mu stojim porad za zadkem a koriguji eventualni uraz. Bez dozoru ma helmu. I tak si v drtivevetsine pripadu hezky sedne a opatrne se spousti. Nemit dlazbu, budu mit mozna tez moderni nazor, ze se ma dite nechat obouchat a ono to rychle pochopi. Kupodivu to chape i s druhym pristupem.