Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Jak se uklidnit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.6.11 17:22
ve stejné situaci jsem nebyla, ale… vím, že se to těžko řekne, ale zkus na to tolik nemyslet a netlačit na to. CHápu, že po miminku toužíš, ale zkus se zamyslet - jsi fakt hodně mladá, tudíž si myslím, máš dostatek času na zkoušení a věřím, že se vám to povede. Jestli manžela miluješ a chceš s ním zůstat a mít s ním dítě, přibrzdi. Jinak se ti může stát, že ho stratíš a pak budeš ještě víc v depresi, protože nebudeš mít partnera ani dítě. Neříkám, že nemáš na dítě myslet, ale jetřeba taky budovat váš vztah a pokud si bude manžel myslet, že je tu jen na spermie… tak by se mohl poohlédnout jinde. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.6.11 17:40
Mně se úspěšně podařilo otěhotnět po 3 letech snažení, 2 operacích a jednom potratu.
Je mi 31, ale nikdy jsem nechtěla, aby nějaké moje touhy po mateřství zničily vztah s mužem.
Přestaň se takhle týrat, jsi mladá, určitě se vám brzy zadaří 
Zbytečně se psychicky deptáš hledáním věciček na miminko a chozením do dětských oddělení. Až budeš opravdu těhotná, tak si všechno tohle užiješ dosyta.
Teď se koukej vzpamatovat, ať nepřijdeš o chlapa a užívej si života.
Mně hodně zabíralo cvičení, dovolené, výlety a samé příjemné věci.
Držím pěsti a už se nedeptej, máš opravdu hodně času.
- Citovat
- Upravit
12.6.11 18:09
Snažíme se šest let, zatím naděje v nedohlednu, ale… vztah i po deseti letech na jedničku, dítě sice moc chceme oba, ale zase bychom neradi, aby nám ta touha zruinovala život. Máme oba spousu aktivit kolem, dost společných, pár zálib máme každý zvlášť, hodně cestujeme, jezdíme na dovolené, byť třeba jen pod stan, o víkendech na výlety a tak, prostě si ten život maximálně užít, i když zatím bez dětí. Sex je u nás pro zábavu a nikoli k plození dětí (to beztak stejně nefunguje 
), svěřili jsme se do rukou lékařů, takže to necháváme na nich a máme oba dobrý pocit, že pro to něco děláme. Jsou období, kdy se do toho zapřeme intenzivně, ale když to neklapne, je třeba vydechnou, orazit si, někdy stačí dva měsíce a naposled, po třetím neúspěšném IVF mi to trvalo rok a půl, než jsem zase sebrala odhodlání pustit se do toho zas. Nelámem to přes koleno, nerada bych byla ve čtyřiceti absolutní troska se zničeným zdravím a prázdnou peněženkou, která když se ohlídne, nevidí za sebou žádnou společnou radost, zážitek, něco, na co bychom spolu mohli rádi vzpomínat. Nějak jsem se oprostila od toho, že tohle všecko závisí jen a jen na mně, prostě přijde to, až bude čas, aby to přišlo a přírodě se zachce. Čímž nechci říct nechat to plavat, ale umět se zastavit, říct si - dělám maximum, víc prostě nejde a nemá smysl se kvůli tomu užírat, když to nemůžu změnit. Samozřejmě, že zamrzí každá kamarádka, které se to povede do pár měsíců, ale zase - moc jim přeju, že se vyhnou tomu všemu, co musím absolvovat já. Dětným kamarádkám se nevyhýbám, a ráda se s nimi vídám, ale zase všeho s mírou, nějak mě nebaví stýkat se s lidmi, pro něž je dítě středobodem světa a nejsou schopni konverzovat o ničem jiném, než kolik mrně spapinkalo a jak bojují s prdíky.
Do kočárků nešilhám, cizí děti mě nikdy moc nebraly Ale hlavně, nepořizuju nic pro budoucího potomka, nechce si mi pak doma naříkat nad těma miniaturníma ponožtičkama, do kterých mi chybí to dítě.
Rozhodně netvrdím, že tohle je ten jediný správný přístup k životu, ale třeba si z toho něco vybereš, přes svou nedobrovolnou bezdětnost můžu říct, že mě život opravdu baví a s manželem je mi skvěle, jsou na světě daleko horší věci než jen nemoct otěhotnět. A spousta těch lidí, co se dítěte dočkají bez problémů, má ta svoje životní trápení zas někde jinde, v oblastech, kde já jsem neskutečně šťastná - zdraví, partnerství, bydlení, práce, rodina… On má bohužel opravdu málokdo všecko, co by měl rád 
Jo, je mi 31, snažíme se od 25. Dokud mi netáhne na 40, zatím nevěším hlavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 18:14
Anonymní píše:
Ahoj slečny
Anonymně.. je to bolavé..
Už skoro dva roky se snažíme s manželem o miminko, bylo mi zjištěno PCO, nemám ovulku, spermio velice dobré, v caru od ledna, 3× clostík a nic… zatím žádné iui ani ivf… nebudu tady říkat, jak moc je to bolavé když to nejde, jenže, pomalu zjišťuju jestli fakt nejsem nemocná…
Potřebuju slyšet, že na tom někdo byl stejně s myšlením a jak nebo co pomohlo..
Koukám snad na všechny kočárky které potkám, vybírám na netu věcičky, v každém obchodě jdu první do oddělení miminek, zkoumám které lahvička je lepší, a samo, nesnáším když někdo v rodině, nebo okolí ohlásí těhu, nebo se narodí miminka, při pohledu na těhotné je mi do breku…
manžel je na mě už arogantní jen o miminko promluvím, pomalu ale jistě náš vztah jde do háje, protože pořád řeším to miminko…
v poslední době, mám takové stavy, spíš strašný strach z toho, že nebudu moct mít nikdy děti, že ani to iui nebo ivf nedopadne dobře, mám stach… a nevím jak se mám bránit, ??
dodám, náš věk, mě je 22, manželovi 33.
Poradí někdo?
nechce se mi číst celá diskuse, ale kromě psychiky (to já jsem nesla velmi dobře) jsem na tom byla a vlastně jsem úplně stejně jako ty. Stejná diagnóza až na to, že mě je 34 let. Máme po IVF a napoprvé se nám podařil krásný kluk, už má 11m. Takže ty jsi hódně mladinká, neblázni, dej se do kupy, však se vám to podaří 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 18:28
jak píší holky, zkus nechodit do hračkáren a dětských oddělení. Vím, je to těžké, taky jsem měla tohle období. To samé, když otěhotněl někdo z rodiny nebo kamarádek. Vyraž s manželem někam na výlet. Najděte si nějaký společný koníček na který se upnete. Prostě pokus se přestat řešit miminko a začni si užívat života. Jiná rada asi není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 20:31
Já sem měla taky strach že nebudu moc mít děti, sice sme to ještě nezkoušeli, ale jelikož jsem trpěla na cysty tak sem se hrozně bála. A tak sem šla ke kartářce, a jelikož všechno co říkala sedělo, a jen sem tam vlezla řekla že mám gyn. problémy a způsobila sem si je stresem (a já z práce byla teda dost v pr..) a další věci co sem si říkala že nemohla jen tak střelit od boku, tak sem jí opravdu věřila, a řekla, že mám a nebo v nejbližší době budu mít dceru, opravdu sem se uklidnila a do 3 měsíců byla těhu,dneska je Emi už 7 měs. Držím pěsti!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 21:28
jéééjda - vsechny neplodky (az na výjimky) jsou na tom takto. navsit denícek psychika snazilky
jo a nemyslet na to - i kdyby to pomahalo - nejde
neplodka na to dokáže myslet, ikdyž na dovolené zdolává pětitisícovku, ikdyž dělá těžkou vysokou školu, ikdyž podniká, kdykoliv.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 21:33
já si hlavně myslím, že s diagnózou PCO je celkem dobrá prognóza mít miminko. Při IVF se celá ta procedůra, kterou normálně tělo není schopné udělat samo, dá obejít. Akorát se musí hlídat, aby nedošlo k hyperstimulačnímu syndromu, což ženský s PCO jsou k němu hodně náchylný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 21:49
ahoj, mam uplne stejny nazor. proste kdyz to nejde, tak na to clovek o to vic mysli. uplne nenavidim vety typu neboj se to prijde, nebo nemysli na to. to bych dotycnyho nejradsi poslala do p… ale navenek delam ze se jako nesnazime, ani o tom nemam moc s kym mluvit, ne ze bych se za to stydela, ale lidi těží z lidský bolesti a jsou pomlouvacny…tak to radsi resim tady
taky uplne nesnasim, když mi nejaka kamaradka rekne ze je tehotna a vubec to nechteli a nebo jim je pres 40 a je to pro ne spis pritez, stve me posledni dobou cely svet a prijde mi, že vsichni kolem me i v televizi sou tehotny, viz hanychova, vondrackova atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Vyšetření imunologie
- 16.04.26
- Lotynka11
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Ahoj slečny
Anonymně.. je to bolavé..
Už skoro dva roky se snažíme s manželem o miminko, bylo mi zjištěno PCO, nemám ovulku, spermio velice dobré, v caru od ledna, 3× clostík a nic… zatím žádné iui ani ivf… nebudu tady říkat, jak moc je to bolavé když to nejde, jenže, pomalu zjišťuju jestli fakt nejsem nemocná…
Koukám snad na všechny kočárky které potkám, vybírám na netu věcičky, v každém obchodě jdu první do oddělení miminek, zkoumám které lahvička je lepší, a samo, nesnáším když někdo v rodině, nebo okolí ohlásí těhu, nebo se narodí miminka, při pohledu na těhotné je mi do breku…
manžel je na mě už arogantní jen o miminko promluvím, pomalu ale jistě náš vztah jde do háje, protože pořád řeším to miminko…
v poslední době, mám takové stavy, spíš strašný strach z toho, že nebudu moct mít nikdy děti, že ani to iui nebo ivf nedopadne dobře, mám stach… a nevím jak se mám bránit, ??
dodám, náš věk, mě je 22, manželovi 33.
Potřebuju slyšet, že na tom někdo byl stejně s myšlením a jak nebo co pomohlo..
Poradí někdo?