Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak se vyrovnat s tím, že dcera volí interrupci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
3.3.26 21:58
Zase ber, ze se ti aspoň svěřila 
já to tenkrát neřekla nikomu. Ale nelituji toho rozhodnutí ani na starý kolena.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.26 22:29
@Anonymní píše: Více
Ano, za to jsem opravdu moc ráda, vážím si toho, i když by asi bylo lehčí nic nevědět, no, je to složité, děkuji, že jsi napsala, a že nelituješ ani s odstupem, protože možná tohle mě trápí nejvíc, protože já bych se trápila, jenže to mám postavené jinak. Jsem si vědoma toho, že pokud se žena rozhodne opravdu svobodně, tak je pravděpodobně schopna své rozhodnutí dobře unést, v mém případě jsem tedy v pohodě s neplánovaným dítkem, protože jsem se tak svobodně rozhodla, můj odmítavý postoj k potratům mi není nikým, ani ničím podsouván (nejsem věřící, či tak), kdybych chtěla, mohla jsem přeci potrat sama zvolit, na druhou stranu jsem vnitřně polarizovaná proti potratům, i když se snažím být chápající a neutrální…
- Citovat
- Upravit
3.3.26 22:30
@azaleila píše: Více
takový patetizmus, romantické obraty a tobě se to nezdá? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.26 22:38
Tak buďte smutná. To přece není zločin. Pokud i přes ten smutek zvládnete dceru podpořit, stát za ní a respektovat její rozhodnutí, tak smutek ničemu nevadí. Akorát bych ho před ní nedávala znát. Nechtěla bych, aby si dcera vyčítala, že jsem kvůli jejímu rozhodnutí smutná… Jinak si myslím, že dcera zvolila nejrozumnější možné řešení. Mohla by si to dítě nechat, což by podle vás bylo správnější, ale byla byste za takové rozhodnutí vděčná i ve chvíli, kdy byste koukala, jak se trápí tím, že má dítě, které nechtěla? Já jsem nechtěné dítě a i když jsem samozřejmě ráda, že jsem na světě, tak v určitém ohledu mě to i mrzí. Moje máma podlehla tlaku rodiny, přátel a celkově společnosti a nechala si mě. Dneska je prý vděčná, že mě má, ale to platí teď, když jsem dospělá. Když jsem byla dítě, byla jsem denně svědkem toho, jak frustrovaná a nešťastná máma byla z toho, že přišla o možnost žít život, po kterém toužila. Z toho je jednomu úzko. Věřte mi, dívat se na utrápenou dceru, co lituje svého mateřství a obětovaných příležitostí, by bolelo víc než vědomí, že se nenarodilo vnouče, které jste nikdy ani nepoznala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.26 22:41
@azaleila? Jaká diskuze? Nesleduji to tu moc pozorně, osobně ani moc nediskutuji, asi jsem se potřebovala spíš vypsat, popovídat si s někým, kdo to zažil a má stejný postoj k potratům jako já - odmítavý, ale i s někým, kdo tuto záležitost dokáže vnímat volněji, je k tomu opravdu otevřený, protože já se to tak snažím jevit jen navenek - neodsuzovat, ale vnitřně jsem prostě proti potratům a proto jsem se asi ocitla tam, kde jsem se ocitla, jinak bych třeba ani nic nevěděla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.26 23:14
@andiedvorakova děkuji moc, vím, že být smutná není zločin, že mám na něj dokonce nárok, ale že nemůže hrát důležitou roli, protože patří ke mě, nikoliv k dceři, nejsem smutná ani z ní samotné, to ne, to bych musela být smutná i ze sebe a to nejsem, ale děkuji, napsala jste to pěkně, přesně jak to je, v důsledcích
pro život to není vůbec černobílé a pro dceru je rozhodně o dost “bělejší” rozhodnutí - potrat, ten mnou zavrhovaný a nepřijatelný, ale jsme si tak alespoň, pravda, kvit.
- Citovat
- Upravit
4.3.26 05:53
To je zajimavy, jak se v rodine dedi i neschopnost pouzivat kondomy 
Kdybys tohle nezanedbala, tak zadna takova dilemata nemas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.26 07:11
Pokud dcera nepatří ke skupině LGBT a žije jako normální dívka, nemůže vědět, kdy a kolikrát bude těhotná. Teď se nedopatřením dostala do nepříjemné situace a je v pořádku, že ji otěhotnění nedostalo na kolena a je připravená to řešit jako zkušená žena. Interrupce běžně používají vdané matky několika dětí stejně jako mladá děvčata a je chyba, že o tom moc nemluví a někdy to utajují i před nejbližšími. Buď ráda, že Ti důvěřuje a svěřila se Ti s tím. Teď potřebuje Tvoji podporu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.26 10:55
Myslím, že otázka jestli mít dítě nebo nemít nezávisí jen na tom, jestli „by se to zvládlo“. Taky na tom, jestli jsem schopná tomu dítěti zajistit bezpečné, stabilní, funkční zázemí, taky přiměřený a vhodný psychologický vývoj. Není to vůbec nic jednoduchého a myslím, že zvolila dobře, v devatenácti, s mladším přítelem, když o dětech ještě ani nepřemýšlela.
Za pár let může mít další děti, jako vyzrálá žena s vyzrálým mužem, která si je přeje a bude schopná jim dát všechno, co potřebují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.26 11:09
Za pár let bude pravděpodobně přemýšlet, jak by to první, možná jediné, dítě vypadalo, jaké by bylo, jak by se mu dařilo. A možná si to nikdy neodpustí. Fakt blbá situace.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Slabé krvácení
- 08.04.26
- Pernikova princezna
Nadměrná vlkhkost ochabuje erekci partnera
- 07.04.26
- Anonymní
Ovulace s clostilbegytem
- 31.03.26
- Anonymní
Prosím, nebyli jste v podobné situaci? Snažím se být dceři oporou za všech okolností, i teď, ale není to pro mne lehké, sama si nedokážu představit, že bych potrat někdy podstoupila, zažila jsem to, máme i opravdu nečekané a neplánované dítě “na stará kolena”, ještě to mám v živé paměti, jak jsem bojovala s přijetím onoho těhotenství, cítila jsem velký stud i velké obavy, znám ty pocity a chápu, proč se ženy pro potrat rozhodují, ale teď jsem ráda, že je dítko tu, dávno se za to nestydím, naopak, i obavy jsou pryč, i když je to pochopitelně náročný závazek…Chápu dceru, ještě jí není ani dvacet a přítel je dokonce ještě mladší, potrat je jistě v této situaci rozumné vyřešení onoho selhání lidského faktoru, co se týká ochrany…Jenže já vím, že by se to i v opačném případě nějak zvládlo, že ten nový človíček by mohl žít, že bychom mohli dost pomoci (to ona ví), ale má to prostě jinak, nad dětmi ještě ani náhodou neuvažuje, navíc ví dost přesně, co znamená mít dítě, tak je alespoň její rozhodnutí informované a nevisí na předsudcích, či romantických představách, na strachu z nepřijetí, či na nátlaku, naopak je ve shodě s partnerem, takže vlastně mohu být za to vše ráda a být šťastná, že ač na ochranu před početím vše perfektně funguje, ale přesto jsem smutná….