Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Tohle téma mě napadlo, protože já moc statečný nejsem. Puberta byla v pohodě, ale i tak mě jebák na ksichtě neminul. Dost mě bolí i takováhle banalita. Zas ale celkem dobře snáším injekce u zubaře, klasický dávám hůř, ale furt líp než v dětství. Nesmím se na to koukat, jakmile vidím vpich, lekám se a jsem schopný být takovým antiinjekcovým Johnem Wickem.
K tomuhle tématu mě ale přivedl pokus, kdy na chlapech zkoušeli simulovat porod. Nevím, jak to dokázali, podle mě je to blbost, protože nemáme stejné orgány, nicméně většina chlapů to vzdala po 20 minutách, což potvrzuje teorii, že ženská vydrží víc než člověk.
Jiný, starší průzkum, tentokrát v časopise Maxim spočíval v tom, že muži měli hodnotit bolest na stupnici 0 až 10. Porodu dali 7,5, kopanci do koulí 9.
Teprve nedávno jsem pochopil, proč to tak bolí. Máme kulky propojený s břichem. Někdy jsem na grilovačce s kamarády, najednou se leknu a obličej se mi zkřiví grimasou bolesti. Ptají se, co mi je. Řeknu, že nic. Ale pravdou je, že mi přeskočila koule.
Jak snášíte bolest vy? Bolí víc porod, nebo zubař? Nakopli jste někdy někoho do koulí, ať už schválně, nebo omylem? Nakopl někdo do mezinoží vás?
Nesnáším psychickou bolest, rve mě doslova na kusy. Fyzická je v pohodě, i porod. To přirovnání se zubařským křeslem je fajn, kdybys na něm seděl dvacet hodin a nesměl se u toho pohnout.
strašně blbě..
skučím i u zlomeného nehtu nebo prasklé patě, u výronu kotníku jsem omdlela
takže počítám, že u porodu bych zemřela
ještěže mám holky z adopce..
když mi praskla doma cysta, tak mne vezla rychlá…
když mi tahali dren z kozy, tak jsem se málem reálně poch-cala, prostě bolest Ne Ne Ne NE!! ![]()
Myslel sem si, že vydržím dost, ale když mi tehdy zubař musel rozřezat dáseň a dostat mi z ní zánět, tak sem myslel, že to je moje konečná
. Větší bolest sem nikdy nezažil.
Fyzickou bolest vydržím v pohodě.. s psychickou jsem na tom mnohem, mnohem hůř.
@Lucy75 píše:strašně blbě..
skučím i u zlomeného nehtu nebo prasklé patě, u výronu kotníku jsem omdlelatakže počítám, že u porodu bych zemřela
ještěže mám holky z adopce..
když mi praskla doma cysta, tak mne vezla rychlá…
když mi tahali dren z kozy, tak jsem se málem reálně poch-cala, prostě bolest Ne Ne Ne NE!!
Lucko, jsi drsňačka, fakt smekám, beze srandy.
Mně trhali všechny moudráky, ten jeden byl přirostej k dalšímu zubu, i zubařka se potila, stála mi u hlavy, a když řekla do prrdele, pochopil jsem, že si tehle skvost nechá ve vitríně na památku. Měl jsem v sobě tři injekce a stejně to byla hrůza. Ne přímo bolest, ale velká úzkost, teď ho páčí, teď to křupe, nakonec ho musela vyřezat. A když bylo po všem, já byl hrozně zpocenej a úlevou se mi chtělo čůrat.
Mimochodem, a nedělám si srandu, to je další věc - mám strach, že se při nějakým zákroku posseru/pochčiju bolestí a bude to strašně nedůstojný
![]()
Já jsem bolesnicek. Ovšem. Říznutí do prstu, moje smrt, vyhřezla ploténka - jo, bolí, ale žiju s tím 3 roky a držím. Porod 4×, sakra to bolí, ale zvládnu nervat jak tygr. Rvani zubů umírám, ovšem druhý den jsem schopná odzpivat koncert a pak tiše umřít atd. Takže jde spíše o situaci. Kolikrát mi modřina nebo malá potrápí mnohem víc, než třeba ten porod ![]()
Jo tak to těžko říct. Něco zvládám v pohodě, že lidi nechápou. Ale jak jde o zuby tak jsem připos… ![]()
Kamarádka to jednou komentovala tak, že když si beru prášek na bolest tak to už musí kua bolet.
Toš tak…
Od té doby, co jsem rodila, tak v pohodě. Zubař je proti tomu takový lechtanicko. ![]()
Příspěvek upraven 12.06.23 v 22:16
Bolest snáším blbě. U zubaře se hlásím o umrtvovačku už v čekárně, při vrtání si nechám dávat dvojnásobnou dávku, protože mi klasická nefunguje (naštěstí mám jen 3 plomby a horší zákroky jsem nikdy nepodstoupila), u porodu jsem řvala jak tygr (3 děti, 4-4,5kg). Neměla jsem nikdy úraz, zlomeninu. Jsem cíťa, blbě snáším i teplotu, bolí mě tak nějak všechno víc, než ostatní, mám velmi jemnou a citlivou pleť, “slabé sliznice”
Moje mamka to má stejně.
Snesu a vždycky jsem snesla dost, ale…
Mám pocit, že čím víc člověk té bolesti má a čím častěji, tak některé druhy bolesti už nesnese.
Například jsem chodila jednu dobu často k zubaři, měla jsem nějaké komplikace po úrazu a ošetření bylo vždy bolestivé i přes lokální anestezie. Po nějakých dvou letech už se mi dělalo zle jen při pomyšlení na to co zase bude u zubaře. Člověk si i zvykl, ale spíš psychicky mě neuvěřitelně štvalo, že do mě zase bude vrtat.
Druhý příklad, mám Crohnovu nemoc, hodně zákroků za sebou a v posledním roce už mě to hodně štve, ta vyšetření a zákroky bolí pořád stejně. A člověk už ví co ho čeká, takže tu fyzickou bolest ví že snese. Ale psychicky mě to začíná hrozně štvát, že zase do mě budou vrtat, budou do mě zase něco strkat horem dolem, zase píchat a řezat.
Jakoby se ten pohár snesitelnosti po určité době naplnil a pak má člověk pocit, že už nemůže. Chvíli to trvá než se zmátoří a jede dál, protože musí.
Takže za mě je horší ta frustrace než fyzická bolest.
Fyzickou snáším dobře, musím, protože mě často bolí hlava od krční páteře, a mám problémy s tracnikem, co se týče zubaře, tak chodím na vytrhávání zubů, protože se mi nějak zhoršily, pokud netrhá, tak léčí. To musím mít vždy injekci, protože hluboký zánět, dlouhý zahnutý koreny- boli to hodně, někdy i brečím a na tom lehátku se potim jak kůň, ale dávám to, musim. Porody byly určitě bolavý, ale buď jsem na to už zapomněla, nebo to nebylo nic hroznýho. No vlastně není týden, kdy by mě nebolelo nic. Takže jsem na bolest zvyklá.
Na psychickou bolest se ale zvyknout nedá. Jsem teda silný jedinec, ale někdy si taky zabrecim.
Zubař je pro mě pohádka, ani si nenechávám dávat injekcí při vrtání, to je v pohodě.
Za svůj nejhorší zážitek považuji porod, asi klasika
ale ne vyloženě tlačení mimina ven, ale kontrakce při klystýru
![]()