Jak to změnit? Vyšší vzdělání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
zalezi co ti jde a co te bavi.. jestli finance (ucetni, v bance, pojistovna), bydleni (designer, realitni makler), nebo ti jde jen o kancelarinu a k zadnymu oboru nemas vztah?
- Citovat
- Upravit
Já Tě chápu, taky jsem v podobné situaci co se týká přemýšlení o kariéře.
Ale řekla bych že firma tvýho tatky není špatná. Já bych se toho ujala víc a přešla od sítky ve vlasech ke kostýmku, hledala nový obchodní partnery, rozjela bych to ve větším, soustředila se na rauty( obrovská poptávka), no prostě nezůstala jen u aspiku, spravovala mu třeba i účetnictví atd…pak si myslím že by to mělo smysl a mohlo tě to i naplnit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, popravdě, pokud nejsi jazykově vybavená, tak můžeš těžko přemýšlet o nějaké „práci v kostýmku“. Nechala jsi dvě vysoké, VOŠky jsou v dnešní době na nic… studenti a absolventi VŠ musí ke svému vzdělání nabídnout i nějakou přidanou hodnotu, aby měli dobrá místa - např. studium na Erasmu v zahraničí, jazyky (a ne jen angličtinu, která je dnes chápána jako běžná podmínka). Těžko Ti pomůže rekvalifikace.
Buď si zkus udělat nějakou VŠ, začni chodit k psychologovi pravidelně, aby Ti pomáhal s úzkostmi a makej na sobě, nebo se zaměř na kariéru u otce. Rodinná společnost je dobrý byznys, jen nechápu, proč tam děláš jako nějaká kuchařská síla, nebo jak to nazvat… co zkusit začít spolupracovat s otcem, rozvíjet strategii společnosti atd. Zkus něco vymyslet, nejdřív sama a otci ten projekt představit. U toho mu vysvětli, že bys ráda dělala na nějaké vyšší pozici, např. jednala z dodavateli, dělala obchodní managerku atd. Ale musíš na to mít vlohy, trochu ostré lokty a makat. Nic není bez práce. Stejně asi jednou tu společnost převezmeš Ty, ne? Tak by Tě do toho mohl postupně zaučovat a brát Tě na své místo. Protože aby sis udělala VŠ, když jsi to nezvládla bez dítěte, to moc nevidím. A dneska chtějí většinou mladé lidi, praxi při škole… to s dítětem asi moc nezvládneš, pokud máš stavy úzkosti… Vážně bych ty možnosti viděla právě ve společnosti Tvého otce 
Každopádně hodně štěstí, ať najdeš cestu, na které budeš spokojená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja to taky nevidim spatne, muzes se casem realizovat v tatove firme. Urcite bude rad, ze ma nastupkyni, ktera je schopna a v pohode ho nahradi( zastoupi). Zjistila bych si, co vsechno je potreba umet a podle toho hledala… Nakonec se ti muze hodit i to, co ses naucila v obou nedokoncenych VS.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslíš, že kostýmek a práce v kanclu ti zaručí štěstí? Ti tví spolužáci třeba nemusí být šťastní. Na chvilku tě ovanula závist, že ty to nemáš, ale já myslím, že máš důvod být šťastná- máš jistou práci a to je v dnešní době hodně, oni tii ekonomové a poloekonomové se stejně furt bojí o místa, ty nemusíš, zaměř se teď na dítě a rodinu a třeba na pilování jazyků a pak se uvidí, nedávej si vysoké cíle, to pak člověka ubíjí, zvlášť pokud trpí na úzkosti.
- Citovat
- Upravit
Já myslím, že vždycky je možné změnit obor, udělala jsem to taky. Po základce jsem se vyučila servírkou, prostě se mi to líbilo a byl to revolta rodičům, kteří nesnášeli hospody:))Jenže velmi brzy mi došlo, že tohle nebude to ono, ve dvaceti jsem byla na první mateřské a řešila, co po ní jít dělat, do restaurací se mi už nechtělo.Šla jsem studovat hned po MD střední školu pedagogickou, dálkově na pět let a při tom jsem dělala učitelku ve školce a po mauritě jsem šla na denní studium VŠ Speciální pedagogika-psychologie na Karlovce v Praze, první dva roky denního jsem si udělala na další MD a další tři už jsem musela nakombinovat přednášky s prací, už jsem učila na základce, časem jsem se dostala i k té „kostýmkové“ práci ve speciálním pedagogickém centru(ale kostýmek není v těhlech oborech povinný a já nejsem kostýmkový typ). Teď jsem zas na MD, tak přemýšlím, jestli se pustit do doktorátu:))Takže všechno se dá, když je správná motivace:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dice @Dice to mi připadá jako bezvadný nápad, něco podobného jsem chtěla zakladatelce napsat, ale líp než ty bych to nezformulovala.
Zakladatelko, práce v kanceláři není vždy med i když to tak z venku může vypadat. Většinou máš nad sebou někoho a když se neshodnete, tak je to pěkný opruz. Važ si, že můžeš být šéfem sama sobě.
Moje ségra dělala spoustu let u velké firmy na skvěle placeném postu, ale začalo jí otravovat jen dřepět, čumět do počítače a pracovat ‚jen‘ s číslama. Udělala si průvodcovské zkoušky, dělá průvodkyni a je šťastná.
Přeji hodně štěstí v rozhodování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dice píše:
Já Tě chápu, taky jsem v podobné situaci co se týká přemýšlení o kariéře.
Ale řekla bych že firma tvýho tatky není špatná. Já bych se toho ujala víc a přešla od sítky ve vlasech ke kostýmku, hledala nový obchodní partnery, rozjela bych to ve větším, soustředila se na rauty( obrovská poptávka), no prostě nezůstala jen u aspiku, spravovala mu třeba i účetnictví atd…pak si myslím že by to mělo smysl a mohlo tě to i naplnit
Tohle mi připadá jako perfektní řešení - táta bude určitě náramně spokojený, že budeš pořád ve firmě, ty budeš spokojená, že se budeš moct realizovat.
Mmch. já kdysi taky dělala v kanceláři v kostýmku, nijak zvlášť šťastná jsem nebyla, spíš hrozně vystresovaná. A teď to vypadá, že půjdu do rodinné firmy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko,
a napadlo tě, že ti třeba naopak závidí ti tvoji spolužáci. Nemusíš poslouchat dennoděně řev špatně naladěného šéfa, nemusíš si neustále hlídat záda, snažit se někoho oslnit, sedět celý den na zadku v kanclu a čučet do pc. Já bych se v takové práci zbláznila. Pracuješ v rodinné firmě a to má větší hodnotu než židle v přeplněné kanceláři. Být tebou, tak se zamyslím jak se realizovat ve vaší firmě a jak přispět k jejímu rozvoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Laaja píše:
Zakladatelko,
a napadlo tě, že ti třeba naopak závidí ti tvoji spolužáci. Nemusíš poslouchat dennoděně řev špatně naladěného šéfa, nemusíš si neustále hlídat záda, snažit se někoho oslnit, sedět celý den na zadku v kanclu a čučet do pc. Já bych se v takové práci zbláznila. Pracuješ v rodinné firmě a to má větší hodnotu než židle v přeplněné kanceláři. Být tebou, tak se zamyslím jak se realizovat ve vaší firmě a jak přispět k jejímu rozvoji.
S tím /plně souhlasím, dělat ředitele, chodit v obleku, muset se přetvařovat, muset se líbit je docela řehole.Pokud máte fungující firmu, zkuste se podílet na jejím rozvoji - zvětšit obchodní sít, optimalizovat provoz, věřím, že práce a nových výzev se tam dá najít spoustu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vůbec se nemáš čeho bát..ty třídní srazy dokážou lidi rozladit, o tom jsou napsaný už romány.Nezapomeň taky na to, jak se tam každej může i chvástat, ale co ty o nich ve skutečnosti až tak víš že.
Také jsem jediná z rodiny, kdo nemá vysokou a netruchlím kvůli tomu, hrdě se hlásím ke svému povolání a tajně si doufám, že si nějakou školu dodělám.Když ne, svět se taky nezboří.
Určitě se zdokonaluj, rozvíjej tátovu firmu, vždyť jednou bude tvoje a potichu si přemýšlej, kam a co by tě bavilo u toho studovat.
Jsou přece různí poradci fungující na úřadech práce, kteří ti otevřou dveře a mimo jiné není i zanedbatelná možnost, jít k lékaři, vysvětlit mu své strachy a nechat si byť krátkodobě předepsat antidepresiva, či nějaké uklidňující tabletky.Spusta lidí takhle studuje..jsou nadupaní, mají problém před ostatními..i taková autoškola se může stát pro nervy osudnou…proč se trápit.
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dík za nározy a rady Jen upřesním: tátova firma měla i semnou 11 zaměstnanců, účetnictví, nákupy surovin atd. si dělá taťka sám a myslím, že by to zvládla i cvičená opice za půl hodiny denně, takže tudy cesta nevede. Děláme hodně na různé akce: obložené mísy, saláty, chlebíčky. Je toho dost, ale v pohodě to zvládáme v současném složení. Kolem nás je dost podobně založených firem, takže sehnat více zakázek je trošku nereálné, ikdyž jsme navázali spolupráci s několika většími cateringovými firmami a vyrábíme i pro ně.
Když to vezmu realisticky (né pesimisticky) tak je firma momentálně na maximu a co bude dál nevím, ptž. lidi poslední dobou začali šetřit a raději si podobné věci dělají doma. Chci být sama za sebe a né součástí rodinného kolotoče. Od mala mi všichni říkali, že budu dělat s taťkou a nikdo nikdy nemluvil o tom,, že bych mohla dělat něco jiného. Vím, že to myslí dobře, ale na druhou stranu, mám ještě dva sourozence a nikdo jim nikdy nic podobného nevnucoval ani nnikdo nemluvil třeba o tom, že by brácha měl dělat s taťkou, u mě už od dětství. Brácha je IT a ségra učitelka. Já jsem prostřední, tak nevím. Mám pocit, že nejsem tím, kým bych chtěla, ale tím, kým měla naši chtěli mít. A jen z pocitu toho, aby nebyli smutní nebo zklamaní, jsem nechtěla nic nammítat. Navíc, taťka je mladý, letos mu bude 50let a síly má na rozdávání, on v podnikání pomáhat nepotřebuje. Děda má firmu, je mu 80 a stále ji plně vede. A že by se mi chtělo přebírat tátovu firmu až mi bude přes padesát a do té doby čekat se mi fakt nechce.
Já jsem manuálně a výtvarně docela zručná. Vyrábím šperky, šiju oblečení, maluju obrázky, prodávám na Fléru a všude možně, ale není to na uživení, spíš jen takový koníček co dá tisícovku (někdy dvě) měsíčně. A zas tak úžasné ty mé věci nejsou abych s tím udělala díru do světa.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, potřebuji se vypovídat, povzbudit, poradit
a s přerušenou školou. Taťka mi nabídl, že dokud se nedám dokupy můžu u něj dělat vedoucí provozu. Školu jsem nakonec ukončila nadobro. Neměla jsem sílu se tam vracet. (Kdo zažil úzkosti chápe, kdo nezažil nepochopí). Přítel se po půl roce přestěhoval za mnou a brzy se stal manželem. Já jsem pořád dělala u taťky, né že bych z toho byla nadšená, ale měla jsem práci a víc jsem neřešila.
Můj táta má firmu, která připravuje různé studené saláty, aspiky a podobné dobrůtky. A protože jsem v 15 byla blbá jak troky, tak jsem se rozhodla, že půjdu na potravinářskou střední a budu dělat to co on. Školu jsem s přehledem zvládala s vyznamenáním, tak jsem si řekla, že zkusím VŠ. Bez problému a bez příjmaček jsem se dostala na všechny školy, na které jsem se hlásila a nakonec nastoupila na VŠCHT v Praze.Kde jsem brzy poznala mého současného muže. Ve vškole se všechno dařilo relativně v pohodě dokud jsem nenarazila na blba profesora, který mě totálně zdeptat. Skončila jsem doma, na antidepresivech
Pak jsme měli sraz ze střední a ten mě dostal! Já, která jsem v životě nedostala dvoujku krájím saláky do pařížáku a ti nevětší flákači, co tak tak prolézali si dělají regionální ředitele nejmenovaných pojišťovacích domů, poradce na úřadech a do práce chodi v oblecích a kostýmkách. Dost mě to semlelo a do práce se mi nechtělo. Taťka byl ale nadšený, že u něj dělám a nechtěla jsem ho podrazit, tak jsem zůstávala. Začala jsem opět chodit na VŠ, tentokrát ekonomický obor, ale vrátily se mi úzkosti a zjistila jsem, že jsem těhotná, tak jsem školu ukončila. Teď jsem doma s naším 7 měsíčním synem a přemýšlím o budoucnosti. K tátovi se vrátit nechci, ale taky nevím, co bych měla dělat. Ráda bych pracovala někde v kanceláři pěkně oblíknutá (vím, že je to představa jak z MŠ, ale po 4 letech se síťkou na hlavě a s pomaštěným trikem to jinak nevidím), ale bojím se že s maturitou v oboru Lahůdkářství a mi všude vyysmějí.
Uvažovala jsem o VOŠ, ale buď je daleko nebo stojí hříšné peníze, které teď s malou a hypotékou opravdu nemáme kde vzít. Alespoň budu od září chodit na angičtinu, ptž na jazyky jsem kopyto a kromě objednání kafe se fakt nedomluvím.
Ale nevím, co dál. Nejvíc mě štve, že vím, že jsem chytrá a mám na to dělat dobrou a zodpovědnou práci, ale tak zvláštně se bojím a jsem plná nejistoty.
Znáte to některá, podařilo se vám to vyřešit?
Díky moc a omlouvám se za „román“.